Severní slovinština

Severní slovinština (slovjīnsħi jązěk)
Rozšíření	Pomořansko
Počet mluvčích	vymřelý jazyk
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Západoslovanské jazyky Lechické jazyky Pomořanské jazyky; ; ; ; ;
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	sla (ostatní Slované) (B)
ISO 639-3	csb (kašubština)
Ethnologue	CSB
Wikipedie
	není
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština^[1]^[2] (slovjīnsħi jązěk, slovjīnsħê gådąńê, słowińsczi jãzëk)^[3], výjimečně též slovinčtina^[4] je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.

Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska (tehdy šlo o pruské území). Studiu severní slovinštiny se významně věnoval ruský vědec Aleksandr Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu Ostatki Slavjan na južnom beregu Baltijskogo morja. Podle jeho údajů byla tehdy slovinská území přímo spojená s kašubskými. Severní slovinštinu nicméně považoval za samostatný jazyk, nikoli pouze za nářečí kašubštiny. Upozorňoval na to, že slovinština byla silně ovlivněna němčinou (např. složené časy typu jo jem biwôni (já jsem byl; něm. ich bin gewesen) nebo ja mom zabëto (zapomněl jsem, dosl. já mám zapomenuto; něm. ich habe vergessen)).

Název

Pro tento jazyk existuje také méně frekventované jméno slovinčtina. Tilman Berger ale v roce 2008 vyslovil námitky vůči tomuto názvu, podle něj je tento způsob odlišení od jihoslovanské slovinštiny umělý.^[5]

Příklady

Číslovky

Severní slovinština	Česky
jånø	jeden
dva	dva
třji	tři
štjiri	čtyři
pjiåc	pět
šjisc	šest
šetme	sedm
vôsmë	osm
dzjiwjąc	devět
dzjisąc	deset

Odkazy

Reference

↑ ŠMILAUER, Vladimír. Etymologický slovník slovanských jazyků. Naše řeč . 1974. Roč. 57, čís. 3. Reviews and reports. Dostupné online.
↑ KULDANOVÁ, Pavlína. Český jazyk v minulosti . Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, září 2013. S. 13. Dostupné online.
↑ LORENTZ, Friedrich. Slovinzische Grammatik. : , 1903. Dostupné online.
↑ NOVÁK, Ľubomír. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce . Academia.edu. Dostupné online.
↑ BERGER, Tilman. Nezdařilé národní obrození Pomořanských Slovanů. In: Ročenka textů zahraničních profesorů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. Svazek 2. S. 8. Archivováno 18. 5. 2015 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Slovníkové heslo severní slovinština ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Severní_slovinština
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] ŠMILAUER, Vladimír. Etymologický slovník slovanských jazyků. Naše řeč . 1974. Roč. 57, čís. 3. Reviews and reports. Dostupné online.

[:0-2] KULDANOVÁ, Pavlína. Český jazyk v minulosti . Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, září 2013. S. 13. Dostupné online.

[3] LORENTZ, Friedrich. Slovinzische Grammatik. : , 1903. Dostupné online.

[4] NOVÁK, Ľubomír. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce . Academia.edu. Dostupné online.

[5] BERGER, Tilman. Nezdařilé národní obrození Pomořanských Slovanů. In: Ročenka textů zahraničních profesorů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. Svazek 2. S. 8. Archivováno 18. 5. 2015 na Wayback Machine.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]