A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Chorvatština (hrvatski jezik) | |
|---|---|
 Mapa rozšíření jazyka | |
| Rozšíření | Chorvatsko, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Itálie |
| Počet mluvčích | 5,6 milionů[1] |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | Rada pro normalizaci standardního chorvatského jazyka |
| Úřední jazyk |  Bosna a Hercegovina Chorvatsko Burgenland Rakousko Itálie (Molise) |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | hr |
| ISO 639-2 | scr (B) hrv (T) |
| ISO 639-3 | hrv |
| Ethnologue | CRX |
| Wikipedie | |
| hr.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chorvatština je standardizovaná varieta srbochorvatského[2] pluricentrického jazyka[3][4][5][6][7][8] používaná hlavně Chorvaty.[9] Je národním úředním jazykem a spisovnou normou Chorvatska, jedním z úředních jazyků Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, srbské provincie Vojvodina, Evropské unie a uznávaným menšinovým jazykem jinde v Srbsku a dalších sousedních zemích.
V polovině 18. století začaly první pokusy poskytnout chorvatskou literární normu na základě novoštokavského dialektu, který sloužil jako nadregionální lingua franca – k potlačování regionálních čakavských, kajkavských a štokavských vernakulárních jazyků.[10] Rozhodující roli sehráli chorvatští vukovci, kteří kromě návrhu fonologického pravopisu upevnili na konci 19. a na počátku 20. století používání ijekavské novoštokavštiny jako spisovné normy.[11] Chorvatština se píše Gajovou latinskou abecedou.[12]
Kromě štokavského dialektu, na kterém je založena standardní chorvatština, existují na území Chorvatska další dva hlavní naddialekty, čakavština a kajkavština. Tyto naddialekty a čtyři národní standardy jsou obvykle zahrnuty pod termín „srbochorvatština“; tento termín je pro rodilé mluvčí kontroverzní[13] a názvy jako „Bosensko-chorvatsko-černohorsko-srbské“ (BCMS) se snaží používat lingvisté a filologové v 21. století.[14]
Historie
Chorvatština je spolu se slovinštinou, bosenštinou a srbštinou jedním z několika jazyků západní větve jihoslovanských jazyků. Její rozvoj byl ovlivněn cizími jazyky, například italštinou (převážně v dialektech čakavského nářečí), němčinou, maďarštinou, či srbštinou. Za významné chorvatské literární památky jsou považovány také i právní texty, stejně jako mnohá díla vzniklá v atmosféře vrcholného středověku. V 19. století procházelo území dnešního Chorvatska obrozeneckým procesem. Tzv. ilyrské hnutí prosazovalo myšlenku jednotného jihoslovanského jazyka. Pojem ilyrský brzy nahradil chorvatský a ještě později v souvislosti s dalšími událostmi pak srbochorvatský. V roce 1850 podepsali chorvatští jazykovědci spolu se srbskými vídeňskou jazykovou dohodu, na základě které měl vzniknout jeden jazyk jak pro Chorvaty, tak i Srby. Její realizaci však umožnilo až politické sjednocení obou zemí po první světové válce v roce 1918.
V rámci srbochorvatského jazyka, který jako konstrukt disponoval bohatou hierarchickou strukturou dialektů, nářečí a forem tvořil dnešní chorvatský jazyk tzv. „západní variantu“. V 2. polovině 20. století se však s chladnutím srbsko-chorvatských vztahů myšlenka jednoho jazyka ukázala jako velmi problematická. Srbové a Chorvati si sice vzájemně rozumí a lexikální, či morfologické odlišnosti jsou velmi malé,[15] nicméně existují a přesahují ty, které by bylo možné považovat za rozdíly nářeční. Během tzv. chorvatského jara požadovali četní intelektuálové ustanovení samotného chorvatského jazyka. Dokument, který vyšel pod názvem deklarace o názvu a postavení chorvatského spisovného jazyka[16] se stal jejich hlavní zbraní proti politice bratrství a jednoty komunistické Jugoslávie. Chorvaté do ústavy své svazové republiky ukotvili v roce 1974 jako oficiální jazyk chorvatský s tím, že to je lidový jazyk jak Chorvatů tak i Srbů v zemi. Koncem 80. let dostala myšlenka společného srbochorvatského jazyka ohromné rány a po válkách v 90. letech a rozpadu Jugoslávie byla kodifikována samotná chorvatština.
V 90. letech v souvislosti s vypjatou nacionální rétorikou nabyly v chorvatském jazyce na významu puristické trendy;[17] mnohé staré výrazy začaly být nahrazovány nově vytvářenými s odůvodněním, že je třeba očistit jazyk jak od slov původu neslovanského, tak ale i srbského.[18] Řada z těchto nových výrazů se v běžné každodenní řeči ujala, jiné nikoliv.
Nářečí
Chorvatština má celou řadu podob: tři nářečí (čakavština, kajkavština a štokavština – poslední uvedená je základem moderního spisovného jazyka) a tři reflexy staroslověnské hlásky jať – ijekavský (dominantní), ikavský (v oblasti Dalmácie) a ekavský (v oblasti východní Slavonie, k srbským hranicím). Každé ze tří uvedených nářečí se ještě dělí na celou řadu dalších. Rozdíly mezi jednotlivými dialekty jsou obrovské; oficiální podoba jazyka se od lidové mluvy v některých regionech velmi odlišuje a například Chorvat z Dubrovníka si s Chorvatem z okolí Bratislavy (kde žije na rakouském území méně početná chorvatská menšina) ne zcela rozumí. Chorvati v italské Molise hovoří molisko-chorvatským nářečím.
Užití
Chorvatština je úředním jazykem Chorvatska a jeho masmédií (televize HRT 1, HRT 2, nova, TV Jadran a RTL – překládána do chorvatštiny). Kromě toho je jedním z oficiálních jazyků Bosny a Hercegoviny a užívá se také i ve Vojvodině, kde žije chorvatská menšina.
Pravopis
Psaní velkých a malých písmen
Oproti češtině se zde pravidla neliší.
Lidská jména
Osobní jména a příjmení se píší s velkým písmenem: Stjepan Radić, Ivan Krstitelj Tkalčić, Gaj Julije Cezar; Tomo, Katica, Pero Rovněž ženská příjmení se nepřechylují: Ivan Tomić, Jadranka Tomić
Jména, která určují vlastnost osoby, se také píší s velkým písmenem: Ivan Grozni, Crni Petar, Karlo Veliki
Jména zobecněná, která představují věc či fyzikální veličinu, se píší s malým písmenem: mercedes, pascal, rentgen
Tituly
Tituly se píší s malým písmenem: kralj Tomislav, sveti Stjepan, profesor Jurić, doktor Margetić
Zvířata
Jména zvířat a pohádkových bytostí se píší s velkým písmenem: Kleopatra, Reks…
Obecné názvy druhů zvířat píšeme s malým písmenem: čivava, dalmatinac, sijamska mačka
Příslušníci národů, kontinentů a států
S velkým písmenem se píší:
Příslušníci kontinentů – Amerikanka, Afrikanac, Azijatkinja, Australac (Australijanac nepřipadá v úvahu)
Příslušníci států a národů – Hrvatica, Danac, Bolivijka, Egipćanin, Židovka
Příslušníci regionů – Međimurac, Rabljanka, Provansalka, Bavarac
Příslušníci žup, krajů – Zagrepčanka, Varaždinac, Grožnjanka, Njujorčanin (nebo Newyorčanin)
Přídavná jména odvozená od vlastních jmen a přivlastňovací
Přídavná jména přivlastňovací s koncovkou -ov nebo -in se píší s velkým písmenem: Terezin, Hrvatov, Josipov, Njemičin (od Njemica)
Obyčejná přídavná jména s koncovkou -ki se píší s malým písmenem: karlovački, creski, hrvatski, američki, vatikanski
Zeměpis
Názvy kontinentů začínají velkým písmenem: Europa, Australija
Názvy států začínají velkým písmenem: Narodna Republika Kina, Papua Nova Gvineja
Ostrovy, poloostrovy a jiné zeměpisné názvy: Baranja, Flandrija, Štajerska, Bliski istok, Gorski kotar
Přírodní úkazy se píší s velkým: Samoborsko gorje, Dugi otok, Krbavsko polje, Postojnska jama, Plitvička jezera, Jadransko more, Tihi ocean, Mars, Zemlja, Sunce, Sunčev sustav, Mliječna staza
Pokud píšete o slunci či měsíci, který je vidět na obloze, pište malé písmeno: Ogrijalo me sunce. Nad morem se digao mjesec. Stojim s obje noge na zemlji.
Názvy všech ulic, částí města i vesnic pište s velkým písmenem: Maksimir, Kaptol, Dolac, Gundulićeva ulica, Cvjetni trg, Trg bana Josipa Jelačića, Trg žrtava fašizma, Nova cesta, Gornji grad
Události, období a instituce
Názvy století, styly vlády nebo slohy pište s malým písmenem: antika, srednji vijek, renesansa, devetnaesto stoljeće, ilirski pokret, komunizam, fašizam, moderno doba
Názvy událostí pište s velkým písmenem: Prvi svjetski rat, Francuska revolucija
Všechny státní svátky se píší s velkým písmenem: Božić, Uskrs, Nova godina, Tri kralja, Kurban bajram, Dan državnosti, Dan domovinske zahvalnosti
U názvů politických stran se píše velké písmeno: Hrvatska demokratska zajednica
Roky
Každé datum, kde je uveden rok, se píše s tečkou.
- 1987.
- 7. srpnja 2004.
Někdy se také píše zkratka „g.“ (= roku …), např. 15. ožujka 1995. g.
Přechylování příjmení
V chorvatštině se nepřechylují ženská příjmení zakončena na souhlásku (starší, posesivní koncovka -ova vymizela v 18.–19. století).
- České příjmení: Václav Havel a Dagmar Havlová
- Chorvatské příjmení: Ivo Ravlić a Ivanka Ravlić
Běžně se přechylují příjmení v mužském rodě zakončena na -ski.
Abeceda
| A a | B b | C c | Č č | Ć ć | D d | Đ đ |
| Dž dž | E e | F f | G g | H h | I i | J j |
| K k | L l | Lj lj | M m | N n | Nj nj | O o |
| P p | R r | S s | Š š | T t | U u | V v |
| Z z | Ž ž | (ie) | (ŕ) |
Výslovnost
Výslovnost chorvatské abecedy je podobná jako v češtině. Zápis nicméně více odpovídá výslovnosti. Například slovo „otac“ (česky „otec“) se ve druhém pádě píše i čte „oca“, srov. české „otce“. Na rozdíl od češtiny zde psaná podoba následuje hláskovou redukci mluveného jazyka.
Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky: ž š č ć đ (+ spřežku dž)
- ć měkké vyšší „č“
- č tvrdé nižší „č“
- đ se čte jako měkčí „dž“
- dž se čte jako tvrdé „dž“
- h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná „h“), v Kajkavštině se vyhlovuje "h"
- i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se nevyslovuje ani měkce ani tvrdě, ale podobně jako v němčině např. slovo: niemand. Toto I nezměkčuje souhlásky, po kterých následuje (jako čeština) – di, ti, ni – čteme jako dy, ty, ny.
- nj se čte jako „ň“
- lj se čte jako „ľ“
Gramatika
Podstatná jména
Skloňování
Chorvatština má sedm pádů stejně jako čeština.
- jednotné číslo
| Pád | maskulinum | maskulinum | femininum | femininum | femininum | neutrum | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| datum | voják | žena | moudrost | slovo | vesnice | ||
| 1. | Nominativ | datum | vojnik | žena | mudrost | riječ | selo |
| 2. | Genitiv | datuma | vojnika | žene | mudrosti | riječi | sela |
| 3. | Dativ | datumu | vojniku | ženi | mudrosti | riječi | selu |
| 4. | Akuzativ | datum | vojnika | ženu | mudrost | riječ | selo |
| 5. | Vokativ | datume | vojniče | ženo | mudrosti | riječi | selo |
| 6. | Lokál | o datumu | o vojniku | o ženi | o mudrosti | o riječi | o selu |
| 7. | Instrumentál | s datumom | s vojnikom | sa ženom | s mudrosti/-ošću | s riječi/riječju | sa selom |
- množné číslo
| maskulinum | maskulinum | femininum | femininum | femininum | neutrum | |
| data | vojáci | ženy | moudrosti | slova | vesnice | |
| Nominativ | datumi | vojnici | žene | mudrosti | riječi | sela |
| Genitiv | datuma | vojnika | žena | mudrosti | riječi | sela |
| Dativ | datumima | vojnicima | ženama | mudrostima | riječima | selima |
| Akuzativ | datume | vojnike | žene | mudrosti | riječi | sela |
| Vokativ | datumi | vojnici | žene | mudrosti | riječi | sela |
| Lokál | o datumima | o vojnicima | o ženama | o mudrostima | o riječima | o selima |
| Instrumentál | s datumima | s vojnicima | sa ženama | s mudrostima | s riječima | sa selima |
Zájmena
Osobní zájmena
| já | ty | on/ono | ona | my | vy | oni/ony/ona | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominativ | ja | ti | on/ono | ona | mi | vi | oni/one/ona | |
| Genitiv | mene, me | tebe, te | njega, ga | nje, je | nas | vas | njih, ih | |
| Dativ | meni, mi | tebi, ti | njemu, mu | njoj, joj | nama, nam | vama, vam | njima, im | |
| Akuzativ | mene, me | tebe, te | njega, ga | nju, ju, je | nas | vas | njih, ih | |
| Vokativ | – | ti | – | – | – | vi | – | |
| Lokál | meni | tebi | njemu | njoj, joj | nama | vama | njima | |
| Instrumentál | mnom | tobom | njim(e) | njom(e) | nama | vama | njima |