České knížectví - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

České knížectví
 ...
České knížectví
Ducatus Bohemiæ (la)
Herzogtum Böhmen (de)
 české kmeny
 Velkomoravská říše
8721198 České království za vlády Přemyslovců 
Moravské markrabství 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
České knížectví v rámci Svaté říše římské v 11. stol.
Mapa2
Knížectví v rámci Svaté říše římské po roce 1029
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
dědičná monarchie (též ve formě seniorátu)
Východofranská říšeVýchodofranská říše Východofranská říše
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská (10021198)
Vznik
895 – vláda Spytihněva I.
Zánik
1198 – povýšení Českého knížectví na království
{{{Podřízené celky}}}
Státní útvary a území
Předcházející
české kmeny české kmeny
Velkomoravská říše Velkomoravská říše
Následující
České království za vlády Přemyslovců České království za vlády Přemyslovců
Moravské markrabství Moravské markrabství

České knížectví (latinsky Ducatus Bohemiæ, německy Herzogtum Böhmen) byl raně středověký státní útvar na území Čech. Trval od 10. století do roku 1198 (s výjimkou let 1085–1092, kdy měl královský titul Vratislav II., a 11581172, kdy byl králem Vladislav II.). Hlavami českého knížectví byli Přemyslovci, krátce též polští Piastovci. Po dobytí Moravy asi roku 1029 vládli v moravských knížectvích rovněž Přemyslovci (převážně z moravské větve), rod tak ovládal území zhruba odpovídající dnešní České republice.[1] Knížectví se ve 13. století přerodilo v České království.

Historie

Zárodky přemyslovského knížectví

Bořivoj I., první historicky doložený český panovník

V dobách Velké Moravy neměly Čechy jen jediného panovníka, v čele menších územních celků zde stála místní knížata (náčelníci) Čechů. Mezi nimi se postupně nejvíce prosadili Přemyslovci, sídlící na Levém Hradci a v Praze. Ti pak svoji moc rozšiřovali ze středních Čech.

První historicky prokázaný přemyslovský panovník Bořivoj I., podřízený velkomoravskému knížeti Svatoplukovi, se stal jeho místodržícím v Čechách přibližně v roce 867. Roku 872 Bořivoj vojensky podporoval Svatopluka v jeho sporu s východofranským králem Ludvíkem Němcem a v jižních Čechách německá vojska porazil. Nechal se společně se svojí ženou Ludmilou pokřtít zřejmě roku 883 z rukou moravského arcibiskupa Metoděje. Bořivoj přesídlil z Levého Hradce do Prahy roku 885.[zdroj?

Pravděpodobně za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. v Praze vznikl knížecí palác a Praha se stala centrem rodícího se českého státu, který se v roce 895 zbavil vlivu Velké Moravy.[2] Spytihněv se také začal více orientovat na Bavorsko a Východofranskou říši. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území a vybírat daně za jejich ochranu: vzniklo tzv. knížecí rodové patrimonium.

Počátky přemyslovské moci

České knížectví za Boleslava I. a Boleslava II.

Za zakladatele české státnosti lze považovat Boleslava I. (935–972), protože za jeho předchůdce knížete Václava I. na území Čech dosud chyběla centrální moc. Za vlády Boleslava I. zmínky o kmenových knížatech mizí, až se nakonec celé Čechy dostaly pod jeho přímou vládu. Tento proces si vyžadoval vydržování poměrně silné armády, zemědělci však jen těžko dokázali vyprodukovat více, než sami spotřebovali. Potřebné prostředky Přemyslovci získávali z kořistnických expanzí na severní Moravu, do Slezska a Malopolska. Tímto krokem český kníže ovládl důležitou obchodní stezku z Evropy do Kyjeva, Chazarské říše a dále do Číny.[3]

České knížectví a sousední země mezi lety 1138–1254

Vzápětí však došlo k vzestupu polských Piastovců, kteří dobyli Slezsko a Malopolsko, čímž český kníže ztratil svůj důležitý zdroj příjmu. Dalším zdrojem byl i obchod s otroky, kteří byli vyváženi do muslimského Španělska. Do té doby se jednalo o otroky pohanské, avšak poté, co byla ztracena kontrola nad obchodní stezkou, začal Boleslav II. (972–999) zotročovat i křesťany, což následně kritizoval např. biskup Vojtěch. Tato krize podporovala podezřívavost k dalším českým rodům, která byla ještě více prohloubena polským vpádem do Čech a která nakonec vedla k vyvraždění Slavníkovců (995) či k vraždění Vršovců.[4]

Polský kníže Boleslav Chrabrý na český trůn dosadil záhadného příbuzného Přemyslovců Vladivoje (vládl 1002–1003). Ten chtěl upevnit svoje nejisté postavení, proto požádal v listopadu 1002 německého krále, aby mu udělil Čechy v léno. Tím umožnil začlenění českého státu do Svaté říše římské.

Z krize vyvedl zemi až kníže Oldřich (1012–1034), jehož nemanželský syn Břetislav zřejmě roku 1029 k Českému knížectví téměř trvale připojil Moravu.[5] Tím však možnosti expanze byly vyčerpány a kníže musel hledat jiné způsoby než kořistnictví jak získat prostředky na zajištění své vlády – začal se opírat o hradskou soustavu, čímž stát začal být zajišťován daněmi a poplatky.[6]

Před příchodem křesťanství

O slovanské mytologii pojednává článek Slovanská mytologie.
O předkřesťanském náboženství starých Slovanů pojednává článek Slovanské pohanství.
Rekonstrukce kultovního okrsku v areálu muzea v přírodě na Pohansku u Břeclavi

O starém náboženství starých Čechů se nedochovalo mnoho informací. Některé zaznamenal kronikář Kosmas.[pozn. 1] Podle něj byly mezi Čechy praktikován soubor kultů, které lze rekonstruovat na základě etymologie názvů lokalit (podobně jako v případě jiných slovanských zemí)[pozn. 2] Je možné, že Čechové měli před přijetím křesťanství polyteistickou víru, sestávající z různých na sobě nezávislých kultů spočívající ve víře v přírodní božstva, duchy či démony, podobně tomu bylo u ostatních slovanských národů. Ústředními postavami kultu byl většinou hromovládce[pozn. 3], chtonický bůh podsvětí[pozn. 4][pozn. 5], obvykle telurická bohyně [pozn. 6], bůh plodnosti[pozn. 7] či bůh solární[pozn. 8]. Kult polabského Radegasta není v raném období doložen a spíše se jedná o pozdější romantickou mystifikaci.[pozn. 9]

Podle Kosmovy kroniky byl v roce 999 rodem Vršovců zajat a na hoře Velízu držen přemyslovský kníže Jaromír. Měl být obětován pod posvátným dubem, zřejmě nějakému pohanskému božstvu, kterému mohl být onen dub či Velíz zasvěcen.[pozn. 10]

Předpokládá se, že Čechové svoji víru praktikovali na posvátných místech (jako byla různá návrší) pod širým nebem, kde mohl stát posvátný dub či celé posvátné háje, popřípadě speciální dřevěná kultiště, zvnějšku chráněná dřevěnou ohradou (též tzv. „posvátná hradiště“), které mohli plnit funkci svatostánků s obětištěm. Přímo dřevěné chrámy nebyly nalezeny.[pozn. 11] Během christianizace byly tyto duby a obětiště zničeny a postupně nahrazeny křesťanskými kostely či kláštery. Křesťanská legenda o založení Břevnovského kláštera v Praze vypráví, že před vznikem kláštera (v roce 993) zde stával na místě statný dub, v jehož koruně sídlil čert.

Nástup křesťanství

Levý Hradec, první křesťanský kostel v Čechách

Křesťanství přichází do Čech v 9. století prostřednictvím západní iroskotské misie a následně východních misií soluňských bratří Cyrila a Metoděje, kteří preferovali vytvoření tzv. slovanské církve (staroslověnský obřad).

Dlužno zdůraznit, že Konstantin s Metodějem nepřicházeli do země, která by o křesťanství nic nevěděla. Misionáři ze západu zjevně pronikali na území dnešních Čech v raném devátém století. Tak na příklad 13. ledna 845 na dvoře Ludvíka Němce, krále Východofranské říše, přijalo čtrnáct českých knížat křesťanství (dle Fuldských análů).

Konstantin s Metodějem sestavili mj. takzvaný Zakon sudnyj ljudem (Soudní zákon pro laiky), který se ve svém prvním bodě vypořádává s lidmi co nepřijali křesťanství tím, že stanovuje přísné tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“[7]

Žáci Cyrila a Metoděje se po rozpadu Velké Moravy uchýlili do Čech, kde se čím dál častěji dostávali do konfliktů se západními křesťany – latiníky (neboli katolíky). Jejich snahy byly ovšem potlačovány a nakonec knížetem Břetislavem II. definitivně překaženy v roce 1097 vyhnáním slovanských mnichů ze Sázavského kláštera, kam byli místo nich poté umístěni benediktini latinského obřadu.

Pohanství které bylo stále vyznáváno (především mezi prostými lidmi) bylo následně potíráno. Přesto přežívaly některé pohanské zvyklosti i na knížecím dvoře, jenž byl jinak hlavním ohniskem christianizace země, jak o tom svědčí například nálezy symbolických obětin (zvířecí kosti, vejce) v hrobě Boleslava II.[8] Také samotné nastolování knížat na kamenný stolec v podobě prostého balvanu v areálu pražského hradu na posvátné vyvýšenině zvané Žiži (Siži) byl rituál, jenž se od dob pohanství zachoval i do křesťanských časů – celý obřad známe jen nedokonale z pramenů 10.–12. století. Až do 12. století neměla církev na tomto obřadu prakticky žádnou účast, přestože se jednalo o nezbytný akt ustanovení knížete – kamenný stolec byl proto nejdůležitější insignií knížectví. Český nastolovací obřad není u slovanů ojedinělý (např. podobný obřad se udržela až do pozdního středověku u korutanských Slovanů).[9] Přežívajícím pohanským prvkem byla i běžná tradice mnohoženství, proti niž brojila z popudu církve i světská knížecí moc - z nařízení Břetislava I. (v tzv. Břetislavových statutech z roku 1039) se trestem pro muže, který by měl po pohanském zvyku více manželek, stalo jeho prodání do otroctví (prodej otroků patřil k jednou z ekonomických pilířů raného přemyslovského státu).[10] Nakonec bylo pohanství knížetem Břetislavem II. zakázáno v roce 1094. Posvátné stromy a háje byly vysekávány a páleny. Na místech, kde původně stávala pohanská posvátná místa, byly budovány křesťanské kostely a kláštery.

Přenesení Vojtěchových ostatků z Polska mělo přispět k upevnění moci přemyslovců a jejich státu (relikviář v Hnězdně)

První křesťanské kostely byly vybudovány koncem 9. století na knížecích sídlech (Levý Hradec, Pražský hrad). Mnoho kostelů nechal později vystavět na nově zakládaných správcovských hradech Boleslav I., kde hrály důležitou roli nejen v církevní, ale i světské správě. Od 11. století se stavěly rotundy a baziliky v románském slohu. Jako druhá křesťanská stavba vznikla na Pražském hradě bazilika sv. Jiří (vystavěna za vlády Vratislava I.), dočasně se stala hlavním kostelem knížecího paláce i celých Čech. Zanedlouho zde nechal kníže Václav vystavět ještě rotundu sv. Víta, do níž uložil ostatky tohoto světce, které získal darem od východofranského krále Jindřicha Ptáčníka.

Každý křesťanský stát a jeho panující rod získaly časem svého patrona, světce, k němuž se velmoži i lid obraceli v těžkých chvílích o pomoc. Tito „nebeští“ ochránci pocházeli často z vládnoucí dynastie. Patrony českého státu a dynastie Přemyslovců se stali svatý Václav a jeho babička svatá Ludmila.

Roku 1096 prošli Čechami účastníci 1. křížové výpravy a došlo k protižidovským pogromům. Roku 1098 Břetislav II. zkonfiskoval židovské majetky.

Upevňování knížecí moci (1035–1055)

Oldřicha poté znovu vystřídal Jaromír a po krátké vládě (1033–1034) se již oslepený vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Břetislava I. (1035–1055). V té době se Polsko dostávalo do krize, pozornost římského císaře byla odvedena na západ a Břetislav se proto rozhodl pro vpád do Polska (1039), kde dobyl Poznaň, Hnězdno a část Slezska včetně Vratislavi. Po vstupu do Hnězdna vyhlásil kníže nad hrobem svatého Vojtěcha Břetislavova dekreta (soubor právních předpisů) a translací Vojtěchových ostatků se zároveň pokusil o povýšení pražského biskupství. Zničení města Hnězdno donutilo Poláky přesunout své hlavní město do Krakova.

Poté však na římský trůn nastoupil Jindřich III., který hodlal nastolit původní rozložení sil. Podnikl proto dvě tažení do Čech – první (1040) bylo neúspěšné a byl poražen v bitvě u Brůdku na Šumavě. V druhém (1041) však oblehl Břetislava na Pražském hradě a donutil ho vzdát se všech dobytých území v Polsku. Břetislav byl na trůně ponechán, jelikož byl pro císaře vhodným pomocníkem pro připravované tažení do Uher.[11]

Břetislav si byl vědom, že řád v zemi stojí a padá s osobou panovníka, a snažil se proto, aby přechod moci z jednoho panovníka na druhého proběhl pokud možno co nejvíc hladce. Stanovil proto roku 1054 v otázce nástupnictví zásadu seniorátu, knížetem měl být nejstarší mužský člen přemyslovské dynastie, čímž však zároveň bylo do značné míry potlačeno právo českých předáků na volbu svého panovníka.[12]

Prohlubování vztahů se Svatou říší římskou (1055–1125)

První český král

Vratislav II., první český král

I přes Břetislavovu snahu vnést do nástupnictví řád, nebyly po jeho smrti vztahy mezi jeho syny zprvu klidné. Kníže Spytihněv II. (1055–1061) dal svým bratrům tvrdě pocítit svou ruku, Vratislav před ním dokonce prchl do Uher. Vzápětí však na říšský trůn nastoupil Jindřich IV., který se rychle sbližoval s uherským králem, jehož dcera se stala Vratislavovou manželkou. Spytihněv se zalekl a rychle se snažil si bratry usmířit a vrátil jim jejich moravská údělná knížectví. Ostatní léta Spytihněvovy vlády byla již tedy klidná.[13]

Vratislav II. (1061–1092) se po nástupu na knížecí trůn podobně jako Spytihněv snažil uchovat si nad Moravou kontrolu. Obnovil proto olomoucké biskupství (1063), které navázalo na biskupství z doby Velké Moravy, a skrze dosazeného biskupa tak mohl do jisté míry svou moc uplatňovat. To však vyvolalo spory s nejmladším bratrem knížete, pražským biskupem Jaromírem, jehož moc se Vratislav pokusil omezit pomocí zřízení vyšehradské kapituly. V důsledku těchto sporů se zintenzivnily kontakty mezi českým knížectvím a papežem.[14]

Zároveň se však Vratislav II. začal sbližovat s Jindřichem IV., se kterým společně bojoval proti vzmáhajícímu se Polsku. Když proto vzápětí došlo mezi papežem a římským králem k vyhrocení sporu, který je znám jako boj o investituru, stál český kníže na králově straně a účastnil se i Jindřichova tažení do Říma (1081–84). Za věrné Vratislavovy služby mu (nyní již císař) Jindřich IV. udělil osobní královský titul, čímž se Vratislav II. stal prvním českým králem.[15]

Udělení královského titulu však zároveň znamenalo ukončení spolupráce českého knížete s římským císařem, současně také v rámci přemyslovského rodu rostlo napětí – biskup Jaromír dosáhl zrušení olomouckého biskupství (1086), tento akt však nebyl králem respektován a dosadil do Olomouce nového biskupa. Současně rostlo napětí mezi králem a moravskými údělníky, Vratislav se taky snažil odstavit od moci svého syna Břetislava a prosazoval na základě seniorátu nástupnictví svého bratra Konráda I. Brněnského.[16]

Boje o český trůn a říšské intervence (1092–1125)

Konrád na knížecí trůn roku 1092 skutečně dosedl (čímž bylo naplněna zásada seniorátu), ještě téhož roku však zemřel. Vystřídal jej jeho synovec Břetislav II., který se snažil omezit vliv Říše na český stát a zároveň upevnit svou knížecí moc – vybíral si proto například biskupy z ciziny, kteří neměli v Čechách oporu v nikom jiném než v knížeti, nebo vyhnal představitele rodu Vršovců. Ke konci vlády Břetislav kontakt s císařem znovu navázal, když se na něj obrátil s žádostí, aby Čechy udělil v léno jeho mladšímu bratru, který roku 1100 na knížecí trůn skutečně dosedl jako Bořivoj II. Touto císařskou intervencí však bylo zcela pominuto právo českých předáků na volbu knížete i zásada seniorátu, takže prosazení Bořivoje jen ještě více prohloubilo v knížectví neklid.[17]

Kníže Vladislav I.

Žádný z českých předáků však nedisponoval takovou mocí, aby sám mohl Bořivoje svrhnout, a tak se přemyslovský senior Oldřich Brněnský obrátil na římského krále Jindřicha V., aby mu za vysokou sumu peněz udělil Čechy v léno, což král také učinil. Mezitím se ale situace v českém knížectví změnila – Polsko chtělo neklidu v české zemi využít a podnítilo olomouckého Přemyslovce Svatopluka k tažení do Čech (1105). Tažení sice bylo neúspěšné, Svatopluk však získal podporu českých předáků, kteří jej nakonec roku 1107 zvolili svým knížetem místo Bořivoje. Bořivoj se rozhodl utéci se k římskému králi, který se jej i přes dřívější podporu Oldřicha zastal a Svatopluka zajal. Když se však Bořivoj do Čech vracel, předáci jej nepřijali a císař se proto rozhodl propustit Svatopluka a vrátit jej na český trůn. Neklidná situace lákala Polsko i Uhry k vpádům do českého státu, na které Svatopluk odpověděl odvetnými taženími. Při tažení do Polska byl ale Svatopluk roku 1109 zavražděn.[18]

Tím se situace znovu zkomplikovala – Svatoplukova družina si zvolila jeho bratra Otu, čeští předáci zase Bořivojova bratra Vladislava I. Ota nakonec ustoupil, stejně jako Oldřich, nikoli však Bořivoj II., který se přihlásil o svá dřívější práva a obsadil Prahu a Vyšehrad. Nakonec však byl zajat a vlády se ujal Vladislav (1109–1117). Vladislavova vláda byla nadále provázena spory s jeho mladším bratrem Soběslavem. Roku 1117 Vladislav I. překvapivě uvolnil trůn Bořivojovi II., ten však byl znovu roku 1120 sesazen a místo něj opět dosazen Vladislav I. Když Vladislav roku 1125 těžce onemocněl, vrátil se Soběslav z polského vyhnanství do Čech, kde se mu podařilo získat velkou popularitu, takže když Vladislav téhož roku zemřel, zaujal jeho místo.[19]

Důsledkem bojů o moc nebylo jen oslabení českého státu, říšské intervence, polské a uherské vpády, ale také vzestup zemské aristokracie, která se zrodila z družin okolo jednotlivých uchazečů o trůn. Knížecí družina tak stále více přejímala zodpovědnost za plnění vůle knížete (i posmrtné) a za nastolení nového knížete.[20]

Organizace českého knížectví

Moc knížete se opírala v tomto období o soustavu hradů, na které byli dosazováni za služby knížeti družiníci, kteří získávali prostředky na svou obživu tím, že si postupně podmaňovali obyvatelstvo v okolí a zdaňovali je – daň byla vládnoucí vrstvou chápána jako poplatek za mír a ochranu knížetem. Hradní páni pak museli část svých příjmů odvádět knížeti, který získával další finance také z výnosů knížecích dvorců, regálů či obchodních cel. Z těchto příjmů pak kníže financoval vojsko, hodnostáře a církevní instituce. Panovník po velkou část roku objížděl jednotlivé oblasti, aby nad nimi neztratil kontrolu. Purkrabí byli také čas od času překládáni z hradu na hrad, byť s postupem času stále více sílila jejich snaha udržet „svůj“ hrad pro svou rodinu.[21]

Zapojování do Říše (1125–1192)

Dvojsečná královská výsada (1125–1173)

České knížectví v rámci střední Evropy mezi lety 919–1125, mapa z The Historical Atlas od Williama R. Shepherda, vydáno roku 1911
Památná mince zpodobňující Jindřicha Zdíka, biskupa olomouckého, důležitou oporou knížecí moci na Moravě

Po svém nástupu začal Soběslav I. (1125–1140) uplatňovat politiku samovlády, porazil v bitvě u Chlumce (1126) Otu II. Olomouckého, který se spojil s novým římským králem Lotharem III. Když roku 1130 popravil představitele opozice, kteří proti němu osnovali spiknutí, situace se uklidnila, nikoli ale natolik, aby opozice zanikla. Soběslav si toho byl vědom a snažil se svému synu Vladislavu Olomouckému zajistit následnictví tím, že si u římského krále Konráda III. vyžádal, aby Vladislavovi udělil Čechy v léno.[22]

Král Soběslavovi vyhověl, když však kníže roku 1140 zemřel, čeští předáci Vladislava Olomouckého nepřijali a místo něj si zvolili jeho bratrance Vladislava II. (1140–1172), kterého vzápětí podpořil i Konrád III. Proti tomu se vzepřel Konrád II. Znojemský, ten byl ale po útoku na Prahu zatlačen říšským vojskem zpět na Moravu. Spojenectví českého knížete s římským králem se prohloubilo v několika společných válečných taženích (tažení do Polska, druhá křížová výprava). Po nástupu Fridricha I. Barbarossy na římský trůn sice vztahy s Říší na několik let ochladly, brzy však český kníže stál znovu po boku římského císaře při tažení proti vzpurnému Milánu či při dalším tažení do Polska (1157). Za to si Vladislav II. vysloužil královský titul, čímž se stal druhým přemyslovským králem.[23]

Královský titul ale nebyl příliš vyjasněn, což uvádělo českého krále v nejistotu, které římský císař bohatě využíval ve svůj prospěch. České země tak stále více byly připoutávány k Říši. Vladislav II. se zas snažil královského titulu použít k potlačení práv českých předáků tím, že se skrze něj prosazoval zásadu primogenitury. V otázce nástupnictví se Vladislav proto o české předáky opřít nemohl a o císaře se opřít nechtěl, aby se nedostal do ještě větší závislosti na Říši. Rozhodl se proto na svou funkci roku 1172 rezignovat ve prospěch svého syna Bedřicha. Tento nestandardní krok opět vedl ke sporům – Fridrich I. Barbarossa totiž slíbil trůn Oldřichovi, čeští předáci si však zvolili Soběslava II., kterému nakonec také Oldřich svou vládu postoupil.[24]

Období změn – na prahu království (1173–1198)

Přemysl Otakar I. – poslední český kníže a první dědičný český král

Styky s Říší a technologický rozvoj zemědělské techniky vedly k ekonomickému a vzápětí i populačnímu růstu. Rozsah osídlení se začal zvětšovat a začala tzv. vnitřní kolonizace, při které osídlení dosáhlo nadmořské výšky 500–600 m[25] a přičemž někteří kolonizátoři se stali významnými pozemkovými vlastníky (Vítkovci, Markvartici, Ronovci), a šlechta se tak začala dělit na „beneficiární“ (šlechta v královských službách) a „pozemkovou“. Celý proces se neobešel bez nejrůznějších sporů, což vedlo k propracování práva. Vzestup pozemkové šlechty a církve probíhal na úkor hradské soustavy, která tak byla nucena se transformovat – okolí hradu se stávalo dějištěm obchodu a v podhradí se tak pozvolna rodila středověká města.[26]

Soběslav II. (1173–1178) nebyl panovníkem, který by tento proces podporoval, ale naopak se opíral o pozvolna mizející skupinu svobodných sedláků. Zničením několika kostelů v Rakousích si navíc vysloužil klatbu. Situace využil Bedřich (1178–1189), který si u Barbarossy vymohl udělení Čech v léno. Trůn skutečně získal, nedokázal však své stoupence náležitě odměnit, a tak se proti němu čeští předáci po několika letech vzbouřili (1182) a za knížete si zvolili Konráda II. Otu. Císař se pokusil krize obratně využít k rozdrobení českého knížectví – Čechy udělil zpět Bedřichovi, Moravu zase Konrádu Otovi, který se začal nazývat moravským markrabětem. Svého cíle ale císař nedosáhl, protože Konrád Ota uznal Bedřichovu nadřazenost, a navíc když Bedřich roku 1189 zemřel, stal se Konrád II. Ota českým knížetem (1189–1191).[27]

Po jeho smrti se znovu rozhořely spory o nástupnictví – Václav II. (1191–1192) byl rychle svržen cílevědomým biskupem Jindřichem Břetislavem. Ten místo něj dosadil svého bratrance Přemysla Otakara I. (1192–1193), kterého však záhy také svrhl a Jindřich Břetislav se sám za podpory císaře Jindřicha VI. stal knížetem (1193–1197). Poté, co byly v české církvi papežským legátem zjištěny závažné poklesky, pozice Jindřicha Břetislava se prudce zhoršila a Přemysl Otakar proto vpadl do Čech. Vpád ale přišel příliš brzy, Přemysl nezískal dostatečnou podporu, a tak se musel stáhnout. Roku 1197 Jindřich Břetislav zemřel a na trůn nastoupil Přemyslův mladší bratr Vladislav Jindřich. Přemysl se však nehodlal vzdát, znovu vpadl do Čech a Vladislav Jindřich mu po dohodě trůn předal.[28]

Ve stejné době se vyhrotil spor mezi Štaufy (Filip Švábský) a Welfy (Ota IV. Brunšvický). Přemysl Otakar se rozhodl podpořit Filipa Švábského, za což byl roku 1198 odměněn královskou korunovací v Mohuči, tentokrát již byl titul dědičný. Později přešel Přemysl krátce na stranu Welfů, kteří Přemyslovi královský titul uznali. Roku 1212 byla veškerá privilegia shrnuta a potvrzena Zlatou bulou sicilskou. České knížectví se přerodilo v České království, které mělo ve znaku nejdříve lvici (jeden ocas), později lva (dva ocasy). Přemyslovci nadále používali orlici jako svůj rodový znak.[29]

Seznam českých knížat

Odkazy

Poznámky

  1. V roce 1097 byli na rozkaz knížete Břetislava II. ze Sázavského kláštera vyhnáni slovanští mniši, kteří zde stále uchovávali staroslověnský obřad – odkaz soluňských bratří Cyrila a Metoděje. Klášter poté obsadili benediktini latinského obřadu.
  2. V českých zemích staroslovanské náboženství postupně upadalo a nejdéle se udrželo mezi prostými lidmi. V roce 1094 ho definitivně zakázal kníže Břetislav II. a jeho pozůstatky (posvátné stromy, svatyně) byly ničeny. Výrazem pohanství (z latinského paganus, tzn. „venkovský“) se rozumí hanlivé označení z křesťanské kultury pro stoupence jiných náboženství, tj. jinověrce (s výjimkou židů a muslimů), zde se v tomto případě jedná o Slovany, kteří doposud praktikovali původní víru a zvyklosti a doposud nepřijali křest. Konkrétní informace o předkřesťanském náboženství Čechů ani jeho vlastní hmotné památky se nedochovaly, není jistý tedy ani předpokládaný polyteismus.
  1. Kosmova kronika zmiňuje některé bohy, ale dle zažitého interpretatio romana, tedy přístupu, kdy nejsou uvedeny konkrétní jména, ale jsou nahrazeny římskými protějšky klasické řecko-římské mytologie (Ceres = Mokoš?, Bakchus = Jarovít?). Křesťansky vzdělaný autor to nepovažoval za zásadní nebo úmyslně nechával jména zapomenutá. Přesné údaje jsou spíše výjimečné.
  2. Možnost dovodit od názvů některých míst (Mokošín = Mokoš?, Velíz, Veleslavín = Veles? aj.), kde se mohly nacházet pohanské svatyně.
  3. Například východoslovanský Perun, jehož baltskou obdobou byl Perkunas.
  4. Doloženým podsvětním bohem je Veles.
  5. Bohové Perun a Veles jsou doloženi zejména ve východních zemích Evropy, zejména v historických oblastech staré Rusi, odkud zřejmě pocházejí.
  6. V tomto případě Mokoš, případně Živa?
  7. Východoslovanský Jarilo či polabský Jarovít? Oba špatně doložitelní.
  8. Východoslovanský Dažboh či Svarožic?
  9. Radegast, Radgost, Radigost, Radhošť apod. jedná se o jméno či přízvisko boha doloženého u Polabských Slovanů, konkrétně u kmene Ratarů, ale také o obyčejné jméno, které mohlo být užíváno. Jméno doslovně znamená „ten, který rád přijímá hosty“.
  10. Název hory Velíz může naznačovat Velese, přestože zmíněný posvátný dub bývá dle slovanské kosmologie (i u ostatních indoevropských národů) zpravidla zasvěcován spíše hromovládci. Veles je chtonický bůh, jako vládce podsvětí (říše mrtvých) a ochránce dobytka byl také patronem majetku (obojí spolu souvisí, podsvětí je dle některých kultur místem pokladů a dobytek je v archaických kulturách považován za znak bohatství), proto mohl být také stvrzovatelem smluv a patronem obchodování. Pod vlivem křesťanství (a s ním spojeného potlačování pohanských zvyklostí) se mohl bůh Veles přetransformovat v lidové kultuře do postavy čerta. Snad i Veles jakožto ochránce dobytka mohl mít na hlavě rohy (byť to není skutečně prokázáno) a kulhat. Nebeský hromovládce (druhý nejmocnější bůh – Perun) obvykle vystupuje vedle něj nejen jako partner, ale také i jako jeho protiklad (a snad možná také jako protivník).
  11. Slovanské chrámy jsou známy pouze u Polabských Slovanů.

Reference

  1. Wihoda (2010), s. 104–113.
  2. Stará Morava a Počátky českého státu
  3. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034 – 1198). 1. vyd. Praha: NLN, 1997. ISBN 80-7106-196-4. . Str. 33–38
  4. Žemlička (1997). Str. 38–42.
  5. Wihoda (2010), s. 104-113
  6. Žemlička (1997). Str. 42–52.
  7. Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě
  8. BRAVERMANOVÁ, Milena. Přemyslovský stát kolem roku 1000. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. Kapitola Hrob Boleslava II., s. 252–253, 260. 
  9. TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 156. 
  10. SLÁMA, Jiří. Přemyslovský stát kolem roku 1000. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. Kapitola Ekonomické proměny v přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II., s. 262. 
  11. Žemlička (1997). Str. 55–63.
  12. Žemlička (1997). Str. 69–76.
  13. Žemlička (1997). Str. 79–88.
  14. Žemlička (1997). Str. 96–100.
  15. Žemlička (1997). Str. 100–104.
  16. Žemlička (1997). Str. 104–118.
  17. Žemlička (1997). Str. 119–128.
  18. Žemlička (1997). Str. 128–135.
  19. Žemlička (1997). Str. 135–140.
  20. Žemlička (1997). Str. 140–146.
  21. Žemlička (1997). Str. 147–188.
  22. Žemlička (1997). Str. 219–229.
  23. Žemlička (1997). Str. 230–240.
  24. Žemlička (1997). Str. 253–264.
  25. Dějiny obyvatelstva českých zemí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0720-0. Str. 44n.
  26. Žemlička (1997). Str. 265–310.
  27. Žemlička (1997). Str. 313–325.
  28. Žemlička (1997). Str. 367–377.
  29. Žemlička (1997). Str. 386–395.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=České_knížectví
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


'Ndrangheta
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Úřednická vláda
Úmrtí v roce 2021
Úmrtí v roce 2022
Únětická kultura
Únor 1948
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
Ústava Československé republiky
Ústava Československé socialistické republiky
Ústavní soud České republiky
Ústavní zákon o československé federaci
Ústav pro studium totalitních režimů
Čína
Čínsko-sovětské konflikty (1969)
Čínsko-sovětský rozkol
Časně slovanské období
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Červený obr
Česká a Slovenská Federativní Republika
Česká socialistická republika
Česká televize
Česká tisková kancelář
Česká Wikipedie
České knížectví
České království
České národní obrození
České předsednictví v Radě Evropské unie 2009
České Slezsko
České stavovské povstání
České země za první světové války
Český rozhlas
Český rozhlas Dvojka
Český stát za vlády Jagellonců
Český statistický úřad
Česko
Československá lidová armáda
Československá měnová reforma (1953)
Československá republika (1948–1960)
Československá socialistická republika
Československá televize
Československé parlamentní volby 1946
Československý rozhlas
Československo
Československo-sovětské přátelství
Čierna nad Tisou
Čistky
Členský stát Evropské unie
ČTK
Řím
Řecko
Řeka
Školství
Španělsko
Štěpán Trochta
Švédsko
Železná opona
Živočichové
1. květen
1. leden
10. říjen
10. listopad
11. listopad
11. září
12. listopad
13. červen
13. prosinec
14. červen
17. leden
17. listopad
1711
1816
19. listopad
1922
1941
1945
1946
1948
1949
1950
1952
1954
1957
1965
1968
1969
1972
1975
1978
1987
1988
1989
1991
1992
1993
1996
1997
1998
2. listopad
20. únor
20. srpen
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2009
2011
2022
21. srpen
22. říjen
23. říjen
23. leden
25. únor
25. říjen
26. duben
27. srpen
28. říjen
29. říjen
3. listopad
30. říjen
31. říjen
31. březen
31. prosinec
4. červen
4. prosinec
461
6. listopad
9. listopad
Achtung Baby
Acquis communautaire
Aeroflot
Afghánistán
Akce 77
Akvizice
Albánie
Albánská lidová republika
Albánská lidová socialistická republika
Aleš Brichta
Alexander Dubček
Alexej Čepička
Alexej Kosygin
Alois Indra
Andrej Andrejevič Gromyko
Andrej Antonovič Grečko
Andrej Babiš
Anticharta
Antonín Kapek
Antonín Novotný
Antonín Zápotocký
Antonov An-12
Antonov An-24
Anton Myrer
Arakain
Archiv výtvarného umění
Argentinské tango
ASU-57
ASU-85
Athény
Augustin Navrátil
Austrálie
Autoritní kontrola
Avenida Corrientes
Bílý trpaslík
Bójové
Beatová síň slávy
Berlínská zeď
Bill Clinton
Biskup
Blue Effect
Bohemia Energy
Boj o rozhlas (1968)
Branislav Hronec
Bratři Itálie (politická strana)
Bratislava
Bratislavská deklarace
Brazílie
BRDM-1
Brexit
Brusel
BTR-152
Bulharská komunistická strana
Bulharská lidová republika
Buržoazie
Castell
Centrální plán
Charta 77
Charterový let
Chceme světlo!
Chruščovovské tání
Citron (hudební skupina)
Commons:Featured pictures/cs
Covid-19
cs:Usnesení vlády k žádosti České republiky o přijetí do Evropské unie
Cyril Svoboda
Dálnice
Díválí
Dýchací soustava
Dějiny Česka
Dělnicko-rolnická vláda
Důl Svornost
Daň z přidané hodnoty
David Koller
Demokracie
Demonstrace (protest)
Demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968
Den vzniku samostatného československého státu
De Generace
Difuze
Disent
Divoký srdce
Dluhová krize v eurozóně
Doba římská na území Česka
Doba bronzová na území Česka
Dodavatel poslední instance
Dovoz
Drážďany
Drahomír Kolder
Druhá republika
Druhá světová válka
Dvoustranně souměrní
Ekonomická krize od 2007
Elon Musk
Emigrace
Encyklopedie
Eneolit na území Česka
Enver Hodža
Epitelová tkáň
ERM II
Estonsko
Etc...
Etiopie
Euro
Eurobarometr
Eurokomunismus
Evžen Plocek
Evropa
Evropská komise
Evropská měnová unie
Evropská migrační krize
Evropská rada
Evropská společenství
Evropská unie
Evropský hospodářský prostor
Evropský zatýkací rozkaz
Ferdinand I. Habsburský
Fidel Castro
Filip Topol
Finsko
Flamengo
Florian Siwicki
Fondy Evropské unie#PHARE
Fonograf
Framus Five
Francie
Francisco Franco
František Josef I.
František Kotva
František Kriegel
Frederik Willem de Klerk
Frontman
Gama Sagittae
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ÚV KSČ
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
George H. W. Bush
Giorgia Meloniová
Glasgow
Glasnosť
Gonochorismus
Grónské referendum o Evropských společenstvích 1982
Gudžarát
Gustáv Husák
Habsburkové
Habsburská monarchie
Halloween
Harry Potter a Tajemná komnata (film)
Havlíčkův Brod
Heath Freeman
Heliodor Píka
Helsinky
Hermafrodit
Hlavní strana
Hltan
HMAS Sydney (D48)
Hmotná nouze
Hnědý trpaslík
Hostitel
Hrubý domácí produkt
Hudba
Hudba Praha
Hudba Praha & Michal Ambrož
Hudba Praha (album)
Hudebník
Hudební žánr
Hudební nástroj
Hudební skladatel
Hudební soubor
Husitství
Hvězdná velikost
Ilegální obchod s drogami
Iljušin Il-14
Imatrikulace (letectví)
Indie
Industrializace
International Standard Serial Number
Internet Archive
Invaze
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa
Invazní pruhy
IROZHLAS
Irsko
Island
Itálie
Ivan Jakubovskij
Ivan Král
Ivan Martin Jirous
Ivo Tretera
Jáchymov
János Kádár
Jair Bolsonaro
Jakov Alexandrovič Malik
Jana Altmannová
Jan Anastáz Opasek
Jan Bula
Jan Dus
Jan Haubert
Jan Hrubý (hudebník)
Jan Ivan Wünsch
Jan Masaryk
Jan Palach
Jan Patočka
Jan Rejžek
Jan Spálený
Jan Zajíc
Jan Zrzavý
Jaroslav Šaroch
Jasná Páka
Jednorodí
Jednotné zemědělské družstvo
Jerry Lee Lewis
Jiří Šindelář (hudebník)
Jiří Jelínek (baskytarista)
Jiří Kraus
Jiří Schelinger
Jiří z Poděbrad
Jižní Korea
Johannes Kepler
Josef Špaček (politik KSČ)
Josef Beran
Josef Charvát (odbojář)
Josef Chuchma
Josef Hlavatý
Josef Hlouch
Josef II.
Josef Klaus (politik)
Josef Pavel (1908)
Josef Smrkovský
Josef Zieleniec
Josif Vissarionovič Stalin
Josip Broz Tito
Jozef Púčik
Jugoslávie#Socialistická Jugoslávie
Junák – český skaut
Jupiter (planeta)
Jurij Andropov
Justiční vražda
Kádrové důvody
Kádrový posudek
Kabát (hudební skupina)
Kabinová lanová dráha na Ještěd
Kalábrie
Kamil Střihavka
Kardinál
Karel Hoffmann (politik)
Karel III. Britský
Karel IV.
Karel Malík
Katapult (hudební skupina)
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kaunas
Kauza Čapí hnízdo
KGB
Klad
Klaudios Ptolemaios
Klement Gottwald
Kmen (biologie)
Kodaň
Kodaňská kritéria
Kolektivizace v Československu
Komunisté
Komunistická strana
Komunistická strana Číny
Komunistická strana Československa
Komunistická strana Španělska
Komunistická strana Slovenska (1948)
Komunistický režim
Komunistický režim v Československu
Koncentrační tábor
Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow
Konstantin Babickij
Kontrarevoluce
Konzervativní strana (Spojené království)
Korejská válka
Kormoran (1940)
Krausberry
Krucipüsk
Kuba
Kulak
Kulomet SG-43
Kult osobnosti
Kurt Waldheim
Květen 1968 ve Francii
Kypr
Kytara
Ladislav Adamec
Ladislav Hosák
Lafetace
Lajka
Lamezia Terme
Latina
Leonid Iljič Brežněv
Leszek Engelking
Letiště
Letiště Brno-Tuřany
Letiště Praha Ruzyně
Libius Severus
Libor Pešek
Library of Congress Control Number
Lidová demokracie
Lidové milice
Lidská práva
Listopad
Listopad 1989
Litva
Lotyšsko
Lou Fanánek Hagen
Luboš Andršt
Luboš Pospíšil
Lubomír Štrougal
Lucemburk
Lucemburkové
Ludvík Kandl
Ludvík Svoboda
Luiz Inácio Lula da Silva
Lyndon B. Johnson
Maďarská lidová republika
Maďarská socialistická dělnická strana
Maďarsko
Maastrichtská kritéria
Maelström
Maják (album)
Malta
Mao Ce-tung
Maršál Sovětského svazu
Marek Vokáč
Marie Švermová
Marie Charousková
Marie Terezie
Markéta Vojtěchová Ambrožová
Markomani
Marsyas (hudební skupina)
Martin Dzúr
Martin Kraus (zpěvák)
Marxismus
Matěj Belko
Memorial
Menstruační vložka
Metro
Mezenchym
Mezinárodní astronomická unie
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní vesmírná stanice
Michael Šimůnek
Michail Lomonosov
Michail Suslov
Michal Ambrož
Michal Ambrož a Hudba Praha
Michal Lefčík
Michal Pavlíček
Michal Prokop
Miki Volek
Mikrofotografie
Milada Horáková
Milan Hlavsa
Miloš Jakeš
Miloš Zeman
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Miroslav Žbirka
Miroslav Středa
Mnichovská dohoda
Monarchismus
Mongolsko
Morava
Moskevský protokol
Moskva
Motolice
MusicBrainz
Mysterium Cosmographicum
Náměstí Svobody (Brno)
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní fronta Čechů a Slováků
Národní knihovna České republiky
Národní shromáždění Československé socialistické republiky
Německá demokratická republika
Německá okupace Čech, Moravy a Slezska
Německo
Nadace Wikimedia
Naréndra Módí
Nationale Volksarmee
Nejvyšší sovět Sovětského svazu
Neodermata
Neodermis
Neolit na území Česka
Nepohlavní rozmnožování
Nervová soustava
Nicolae Ceaușescu
Nikolaj Viktorovič Podgornyj
Normalizace
Nova
Nusle
Oběžná dráha
Oběhová soustava
Obelisk (Buenos Aires)
Ocel
Odboj během druhé světové války
Odsun sovětských vojsk z Československa
Oldřich Černík
Oldřich Říha
Oldřich Švestka
Oldřich Veselý
Olympic
Opičí selfie
Orel (spolek)
Organizace spojených národů
Osvald Závodský
Ota Petřina
Otmar Brancuzský
Pád mostu v Gudžarátu
Přídělový systém
Předseda vlády
Přemyslovci
Připojení Hlučínska k Československu
Paleozoikum
Památník Vojna u Příbrami
Paměť národa
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parti communiste français
Pavel Švanda (křesťanský aktivista)
Pavel Telička
Pavel Váně
Pavel Wonka
Pavol Molnár
Perestrojka
Petro Šelest
Petr Fiala
Petr Janda
Petr Kalandra
Petr Korál
Petr Novák
Petr Placák
Petr Skoumal
Plánovaná ekonomika
Planeta
Platónské těleso
Ploštěnci
Ploštěnky
Ploutvonožci
Plzeňské povstání (1953)
Pohlavní rozmnožování
Pohraniční stráž
Polarizace (elektrodynamika)
Politbyro
Polská lidová republika
Polská sjednocená dělnická strana
Polsko
Pomocný technický prapor
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Evropská unie
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Hudba
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalsko
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Post Bellum
Poučení z krizového vývoje
Právo (deník)
Průmyslová revoluce v Česku
Pražské jaro
Pražský výběr
Praga
Praha
Praní špinavých peněz
Pravda (noviny)
Prehistorie Česka
Prezident České republiky
Prezident Brazílie
Proces se skupinou Milady Horákové
Proces se Slánským
Proces s buržoazními nacionalisty
Proces s krajskými tajemníky
Progres 2
Prophets of Rage
Protektorát Čechy a Morava
Protesty v Íránu (2022)
Protiokupační demonstrace v roce 1969
Protonefridie
Provolání Všemu lidu ČSSR
První pětiletka (Československo)
První republika
První vláda Klementa Gottwalda
První vláda Oldřicha Černíka
Prvoústí
Public Enemy
Q114943882
Q12036674
Q12036674#identifiers
Q12036674#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q1773668
Rada bezpečnosti OSN
Rada Evropské unie
Rada vzájemné hospodářské pomoci
Radim Hladík
Radio Beat
Rakouské císařství
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Reálný socialismus
Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii
Reichsbrücke
Rekatolizace
Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
Ricimer
Rishi Sunak
Robert Browning
Rock
Roman Dragoun
Ron Flowers
Ross Perot
Rovnost (pracovní tábor)
Rozšiřování Evropské unie
Rozhlas po drátě
Rudé náměstí
Rudolf II.
Rudolf Kirchschläger
Rudolf Slánský
Rumunská socialistická republika
Rumunsko
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Sámova říše
Sázava
Sídliště
Síra
Saab 32 Lansen
Sametová revoluce
SARS-CoV-2
Saská Kamenice
Sbor národní bezpečnosti
Schengenský prostor
Schizocoel
Severní Čechy
Severní Korea
Severočeský kraj
Severoatlantická aliance
Severomoravský kraj
Seznam britských králů
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2022
Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
Seznam premiérů Česka
Seznam premiérů Itálie
Seznam premiérů Spojeného království
Si Ťin-pching
Sjednocená socialistická strana Německa
Skotsko
Slovenská socialistická republika
Slovensko
Slovinsko
Slunce
Socialismus
Socialismus s lidskou tváří
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Sokol (spolek)
Soubor:Пейзаж на Венере.jpg
Soubor:(Srpen68)Bilak & Husak.jpg
Soubor:(Srpen68)Zraneny vojak FF.jpg
Soubor:(Zari68)Alexander Dubcek B.jpg
Soubor:10 Soviet Invasion of Czechoslovakia - Flickr - The Central Intelligence Agency.jpg
Soubor:1968-Prague Spring ogv B.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv I.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv J.png
Soubor:3d10 fm de vilafranca.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-074-27, Hilfskreuzer Kormoran.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-F0417-0001-011, Berlin, VII. SED-Parteitag, Eröffnung.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H0603-0036-001, Moskau, Ulbricht und Breshnew.jpg
Soubor:CHAROUSKOVÁ Marie (Klárov 26. 8. 1968).jpg
Soubor:Coat of arms of the Czech Republic.svg
Soubor:Czechoslovakia cs.png
Soubor:Czechoslovakia demo.png
Soubor:Dugesia Turbellaria wm (12) anterior.jpg
Soubor:Een vluchtelingenkamp voor Tsjechen bij de Wiener Reichsbrücke (Oostenrijk), Bestanddeelnr 921-6236 (cropped).jpg
Soubor:Flag of Hungary.svg
Soubor:Flag of Poland (1927–1980).svg
Soubor:Flag of the KSC.svg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 3.jpg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 4.jpg
Soubor:Hanging Bridge from Opposite Side Morbi - panoramio.jpg
Soubor:Helsinki demonstration against the invasion of Czechoslovakia in 1968.jpg
Soubor:Hudba Praha, Ladronka, kytarista.jpg
Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg
Soubor:Jan Bula B.jpg
Soubor:Lidove milice logo.svg
Soubor:Macaca nigra self-portrait large.jpg
Soubor:Okupace Svobodný-vysílač.JPG
Soubor:Památník obětí komunismu - Teplice(detail).jpg
Soubor:Patocka 1971.jpg
Soubor:Posta Romana - 1959 - Laika 120 B.jpg
Soubor:Praga 11.jpg
Soubor:Sagitta constellation map.png
Soubor:Tango Porteño.jpg
Soubor:Transparent na Morovém sloupě na náměstí Svobody v Brně, srpen 1968.jpg
Soubor:Vítejte v EU.jpg
Soubor:Vyjezdni dolozka 1967.jpg
Soubor:Warsaw Pact Logo.svg
Soubor:Wiki letter w.svg
Soubor:Za vashu i nashu svobodu.jpg
Souborný katalog České republiky
Souhvězdí
Souhvězdí Šípu
Soul
Sovětský svaz
SpaceX
SpaceX Crew-3
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené království
Spojené státy americké
SPOLU
Spotřební daň
Spotřební průmysl
Sputnik 2
Státní bezpečnost
Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti
Státní zastupitelství
Stávka
Střední skupina vojsk
Středočeský kraj
Středoslovenský kraj
Střevo
Stalinův pomník
Stalinismus
Starý pecky (a tak dál...)
Starší doba železná na území Česka
Strašnické krematorium
Stromboli (hudební skupina)
Studená válka
Superskupina (hudba)
Synkopy 61
Tábor nucené práce
Těžký průmysl
Třebíč
Třetí Československá republika
Třicetiletá válka
Tři králové (protinacistický odboj)
Tři sestry (hudební skupina)
T-55
Taťjana Bajevová
Takeoff (rapper)
Tasemnice
Tavenina
Teplice
Teror
Tesla (podnik)
Tetřívek douglaskový
Textař
The Plastic People of the Universe
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Todor Živkov
Tomáš Špidlík
Tomáš Hajíček
Tomáš Halík
Tržní ekonomika
Tragédie při hromadné tlačenici v Soulu 2022
Traktor (píseň)
Transportní letoun
Twitter
U2
Ukrajinská sovětská socialistická republika
Uliční výbor
Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939
Václavské náměstí
Václav Havel
Václav Klaus
Válka v Tigraji
Vídeň
Vít Malinovský
Výšková migrace
Východní blok
Východočeský kraj
Východoslovenský kraj
Vývoz
Věznice
Vakcína proti covidu-19
Varšavská smlouva
Varšavská univerzita
Vasil Biľak
Vedoucí úloha strany
Velká recese
Velkomoravská říše
Vietnamská demokratická republika
Vinohradská
Vinohrady (Praha)
Virtual International Authority File
Visací zámek (hudební skupina)
Vláda České republiky
Vláda Petra Fialy
Vláda Rishiho Sunaka
Vladimír Špidla
Vladimír Guma Kulhánek
Vladimír Mišík
Vladimír Padrůněk
Vladimír Remek
Vladimír Zatloukal
Vlado Čech
Vodní elektrárna
Volby
Volby prezidenta USA 1992
Volodymyr Zelenskyj
Vražda
Vratislav Janda
Vstup České republiky do Evropské unie
Vstup Bulharska do Evropské unie
Vstup Chorvatska do Evropské unie
Vstup Estonska do Evropské unie
Vstup Kypru do Evropské unie
Vstup Litvy do Evropské unie
Vstup Lotyšska do Evropské unie
Vstup Maďarska do Evropské unie
Vstup Malty do Evropské unie
Vstup Polska do Evropské unie
Vstup Rakouska do Evropské unie
Vstup Rumunska do Evropské unie
Vstup Slovenska do Evropské unie
Vstup Slovinska do Evropské unie
Vydírání
Vykonstruovaný proces
Vylučovací soustava
Vysídlení Němců z Československa
Vznik Československa
Władysław Gomułka
Walter Ulbricht
West End
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilbur Smith
Wilsdruff
WorldCat
XIV. sjezd KSČ
XX. sjezd KSSS
Základní vojenská služba
Zákon na ochranu lidově demokratické republiky
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Zánik Československa
Západní Německo
Západočeský kraj
Zaměstnanost
Zatmění Slunce 25. října 2022
Zavedení eura v Česku
Zavedení eura v Česku#Veřejné mínění
Zdeněk Juračka (hudebník)
Zdeněk Mlynář
Země
Zeměpisné souřadnice
Země Koruny české
Zimmerwaldská konference
Znárodnění
Zpěv
Zuzana Burianová
Zvací dopis




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk