Bořivoj, první křesťanský kníže svaté víry, přijal křest.Téhož roku moravský král Svatopluk, jak se všeobecně vypravuje, zmizel uprostřed svého vojska a nikde se již neobjevil. Pravda však je, že když přišel sám k sobě, uznal, že zapomněl na prokázaná dobrodiní a nespravedlivě pozdvihl zbraně proti svému pánu, císaři Arnulfovi, jehož synu byl kmotrem a jenž mu podrobil nejen Čechy, ale i jiné země odtud až k Odře a odtamtud do Uher a k řece Hronu. Zmocnila se jej lítost, a tak za půlnočního temna a nikým nepozorován vsedl na koně. Projel svým táborem a uchýlil se na jedno místo na stráni hory Zobor, kde kdysi s jeho podporou a pomocí vystavěli tři poustevníci ve velikém a nepřístupném lese kostel. Když tam dojel, na skrytém místě v tomto lese zabil koně a svůj meč zahrabal do země. Na úsvitu přišel k poustevníkům, aniž poznali, kdo je. Byl i po mnišsku oholen a oblečen v poustevnické roucho. A pokud žil, nedal se nikým poznat, a teprve když již poznal, že se blíží smrt, zjevil mnichům, kdo je, a potom hned zemřel. Království po něm drželi krátký čas jeho synové,121 ale méně šťastně. Neboť jednak bylo od Uhrů rozchváceno, jednak od východních Němců a Poláků až do základů nepřátelsky zpustošeno.

Když slavný Kristův praporečník, biskup Vojtěch, ulovil sítěmi víry Panonii (pozn. Uhorsko) a s ní i Polsko, nakonec, rozsévaje slovo Boží v Prusích, tento vezdejší život pro Krista šťastně zaměnil za mučednickou smrt v pátek dne 23. dubna.

Toho roku kníže Břetislav způsobil Uhrům velkou porážku a poplenil jejich zemi až k hradu Ostřihomi.

Když uhodil veliký mráz a všechny vody silně zamrzly, kníže Svatopluk, jemuž se již zahojila rána ve vyraženém oku, bez prodlení opět sebral vojsko. Tři dny a tři noci bez přerušení spěchal a dne 14. února vpadl do Uher. A aniž tam kdo co tušil, přitrhl znenadání s vojskem k hradu Nitře a byl by do něho vpadl, kdyby posádka, jež tam stále je na stráži, nezavřela bránu. Vyplenili tedy a vypálili podhradí, a když se vraceli, potkali zástupy četných uprchlíků, kteří na vozech a na koních prchali do řečeného hradu. Sebrali je všechny jako snopy na polích, zapálili jejich vsi, zpustošili celou tu krajinu a s obrovskou kořistí na dobytku i ostatních statcích se radostně vrátili do svých domovů.