Chlorid titanitý

Chlorid titanitý
	Krystalová struktura chloridu titanitého
	Roztok chlorid titanitého
Obecné
Systematický název	Chlorid titanitý
Anglický název	Titanium(III) chloride
Německý název	Titan(III)-chlorid
Sumární vzorec	TiCl3
Vzhled	červenofialové krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	7705-07-9
SMILES	Cl(Cl)Cl
InChI	1S/3ClH.Ti/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	154,225 g/mol
Teplota tání	425 °C
Teplota varu	960 °C
Hustota	2,64 g·cm−3
Index lomu	1,4856
Rozpustnost ve vodě	velmi rozpustný
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid titanitý je chemická sloučenina s vzorcem Ti Cl₃. Je to nejběžnější halogenid titanu, známy jsou čtyři polymorfní modifikace a také několik hydrátů. Využívá se jako katalyzátor při výrobě polyalkenů.

Struktura

Titan v TiCl₃ má v d orbitalech jeden elektron, což jej činí paramagnetickým. Roztoky mají fialovou barvu, která vzniká excitací d-elektronu.

Známe čtyři polymorfní formy TiCl₃, všechny obsahují titan v oktaedrické koordinaci. Lze je rozlišit jak krystalograficky, tak i na základě jejich magnetických vlastností. β-TiCl₃ vytváří hnědé jehlicovité krystaly, jeho struktura je tvořena oktaedry TiCl₆, které jsou propojeny protějšími stěnami. Další tři polymorfy jsou fialové, označují se jako α, γ a δ. V α-TiCl₃ jsou chloridy uspořádány do nejtěsnějšího hexagonálního uspořádání, v γ-TiCl₃ jsou naopak chloridy uspořádány do nejtěsnějšího kubického uspořádání. δ-TiCl₃ je přechodovým stavem mezi těmito dvěma polymorfy.

Z roztoku krystaluje jako hexahydrát, podobně jako u chloridu chromitého pozorujeme hydrátovou izomerii. Známe fialový izomer se strukturou Cl₃ a zelený Cl·2H₂O.^[1]

Příprava a reakce

Zpravidla se připravuje redukcí chloridu titaničitého. Dříve se redukoval vodíkem:^[2]

2 TiCl₄ + H₂ → 2 HCl + 2 TiCl₃

Nyní se využívá spíše redukce hliníkem, za vzniku aduktu 3TiCl₃·AlCl₃.

3 TiCl₄ + Al → 3TiCl₃·AlCl₃

V této podobě se také komerčně prodává. Zahříváním s tetrahydrofuranem lze adukt převést na oktaedrický adukt TiCl₃(THF)₃.^[3]

Při teplotě 500 °C dochází k disproporcionaci, rovnováha reakce je posouvána oddestilováváním těkavého chloridu titaničitého:^[4]

2 TiCl₃ → TiCl₂ + TiCl₄

Využití

Chlorid titanitý je jedním z hlavních katalyzátorů Zieglerových–Nattových reakcí, odpovědných za většinu průmyslové produkce polyethylenu.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) chloride na anglické Wikipedii.

↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1192.
↑ SHERFEY, J. M.; JOHANNESEN, Rolf B. Titanium(III) Chloride and Titanium(III) Bromide. Příprava vydání Eugene G. Rochow. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13237-1, ISBN 978-0-470-13165-7. DOI 10.1002/9780470132371.ch17. S. 57–61. DOI: 10.1002/9780470132371.ch17.
↑ JONES, Natalie A.; LIDDLE, Stephen T.; WILSON, Claire. Titanium(III) Alkoxy-N-heterocyclic Carbenes and a Safe, Low-Cost Route to TiCl 3 (THF) 3. Organometallics. 2007-01, roč. 26, čís. 3, s. 755–757. Dostupné online . ISSN 0276-7333. DOI 10.1021/om060486d. (anglicky)
↑ FARBER, Milton; DARNELL, A. J. The Disproportionation and Vapor Pressure of TiCl 3. The Journal of Physical Chemistry. 1955-02, roč. 59, čís. 2, s. 156–159. Dostupné online . ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150524a014. (anglicky)
↑ HOCK, Charles W. How Ticl3 Catalysts Control the Texture of As-Polymerized Polypropylene. Journal of Polymer Science Part A-1: Polymer Chemistry. 1966-12, roč. 4, čís. 12, s. 3055–3064. Dostupné online . DOI 10.1002/pol.1966.150041212.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorid titanitý na Wikimedia Commons

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Chlorid_titanitý
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1192.

[2] SHERFEY, J. M.; JOHANNESEN, Rolf B. Titanium(III) Chloride and Titanium(III) Bromide. Příprava vydání Eugene G. Rochow. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13237-1, ISBN 978-0-470-13165-7. DOI 10.1002/9780470132371.ch17. S. 57–61. DOI: 10.1002/9780470132371.ch17.

[3] JONES, Natalie A.; LIDDLE, Stephen T.; WILSON, Claire. Titanium(III) Alkoxy-N-heterocyclic Carbenes and a Safe, Low-Cost Route to TiCl 3 (THF) 3. Organometallics. 2007-01, roč. 26, čís. 3, s. 755–757. Dostupné online . ISSN 0276-7333. DOI 10.1021/om060486d. (anglicky)

[4] FARBER, Milton; DARNELL, A. J. The Disproportionation and Vapor Pressure of TiCl 3. The Journal of Physical Chemistry. 1955-02, roč. 59, čís. 2, s. 156–159. Dostupné online . ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150524a014. (anglicky)

[5] HOCK, Charles W. How Ticl3 Catalysts Control the Texture of As-Polymerized Polypropylene. Journal of Polymer Science Part A-1: Polymer Chemistry. 1966-12, roč. 4, čís. 12, s. 3055–3064. Dostupné online . DOI 10.1002/pol.1966.150041212.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]