Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.

Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.

Držitelé

• 1988
  • Nelson Mandela – jihoafrický bojovník proti apartheidu
  • Anatolij Marčenko (in memoriam) – sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
• 1989 – Alexander Dubček – vůdce pražského jara 1968
• 1990 – Aun Schan Su Ťij – barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení. V září 2020 Evropský parlament pozastavil platnost ocenění pro Aun Schan Su Ťij, kvůli špatnému zacházení s národnostní menšinou^[1]
• 1991 – Adem Demaçi – kosovský spisovatel, aktivista a politik
• 1992 – Matky z Plaza de Mayo – argentinské hnutí žen za lidská práva
• 1993 – Oslobođenje – redakce sarajevského deníku
• 1994 – Taslima Nasrínová – bangladéšská feministická spisovatelka
• 1995 – Leyla Zanaová – kurdská politička
• 1996 – Wej Ťing-šeng – aktivista čínského prodemokratického hnutí
• 1997 – Salima Ghezaliová – alžírská novinářka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
• 1998 – Ibrahim Rugova – kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova (Kosovská republika)
• 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão – bojovník za nezávislost Východního Timoru.
• 2000 – ¡Basta Ya! – španělská nevládní organizace mobilizující veřejnosti proti terorismu
• 2001
  • Izzat Ghazzawi – palestinský spisovatel a profesor
  • Nurit Peled-Elhanan – izraelská vysokoškolská odborná asistentka, spisovatelka a bojovnice proti okupaci Palestiny
  • Zacarias Kamwenho – angolský arcibiskup a mírový aktivista
• 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas – kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
• 2003 – Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
• 2004 – Běloruská asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem. Cenu převzala její předsedkyně Žanna Litvinová.^[2]
• 2005 (ex aequo)
  • Dámy v bílém (Damas de Blanco) – skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury
  • Reportéři bez hranic – mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
  • Hauwa Ibrahimová – nigerijská advokátka, která (bezplatně) obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojuje proti náboženskému fundamentalismu
• 2006 – Aljaksandar Milinkevič – běloruský opoziční politik
• 2007 – Salí Mahmúd Osman – súdánský právník v oblasti lidských práv
• 2008 – Chu Ťia – čínský disident
• 2009 – ruské středisko pro lidská práva Memorial a tři hlavní aktivisté Oleg Orlov, Sergej Kovaljov a Ljudmila Alexejevová
• 2010 – Guillermo Fariñas – kubánský disident a lékař
• 2011 – pětice aktivistů tzv. Arabského jara
  • Muhammad Buazízí (in memoriam) – Tunisan, jehož smrt sebeupálením rozpoutala vlnu protivládních protestů
  • Asma Mahfúzová – egyptská prodemokratická aktivistka
  • Ahmad as Sanusí – libyjský prodemokratický aktivista
  • Razán Zaitouneh – syrská právnička v oblasti lidských práv
  • Ali Ferzat – syrský politický karikaturista
• 2012 – Nasrín Sotúdeová, íránská právnička, a Džafar Panahí, íránský režisér
• 2013 – Malála Júsufzajová – pákistánská aktivistka^[3][4]
• 2014 – Denis Mukwege – konžský lékař
• 2015 – Ráif Badawí – saúdskoarabský bloger
• 2016 – Nadja Muradová a Lamíja Bašarová – přeživší genocidy jezídů.^[5]
• 2017 – Venezuelská demokratická opozice:
  • Venezuelské národní shromážděni zastoupené Juliem Borgesem.
  • Političtí vězni: Leopoldo López, Antonio Ledezma, Daniel Ceballos, Yon Goicoechea, Lorent Saleh, Alfredo Ramos a Andrea Gonzálezová.^[6]
• 2018 – Oleg Sencov, ukrajinský filmový režisér
• 2019 – Ilham Tohti, ujgurský právník, odsouzený na doživotí^[7]
• 2020 – Běloruská demokratická opozice, vystupující po prezidentských volbách v roce 2020 proti režimu Alexandra Lukašenka:^[8][9][10]
  • Koordinační rada
  • Svjatlana Cichanouská, Světlana Alexijevičová, Maryja Kalesnikavová, Olga Kovalková a Veronika Capkalová
  • Sjarhej Cichanouski, Ales Bjaljacki, Sergej Dylevský, Stěpan Putilo a Mikola Statkevič
• 2021 – Alexej Navalnyj, ruský opoziční politik^[11]
• 2022 – ukrajinský lid^[12][13]
• 2023 – In memoriam Mahsá Amíníová^[14] a hnutí Žena, život, svoboda

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sacharovova cena za svobodu myšlení na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky Archivováno 18. 12. 2014 na Wayback Machine.

Evropský parlament
Organizace	předsednictvo výbory a delegace konference europoslanci předseda kvestor evropští zpravodajové sekretariát místopředsedové
Politika	COSAC (národní parlamenty) skupiny strany reformní pracovní skupina
Volby	1979 (zasedání / členové) 1984 (zasedání / členové) 1989 (zasedání / členové) 1994 (zasedání / členové) 1999 (zasedání / členové) 2004 (zasedání / členové) 2009 (zasedání / členové) 2014 (zasedání / členové) 2019 (zasedání / členové) rozdělení volební obvody
Meziskupiny	Krokodýlí klub Spinelliho skupina Panevropská pracovní skupina Meziskupina pro dlouhodobé investice a reindustrializaci
Sídla	Štrasburk (stavby) Brusel (stavby Esplanáda) lucemburské budovy
Dějiny	soudní zasedání Evropský konvent společné parlamentní setkání
Ceny	Cena Karla Velikého pro mládež Cena evropských občanů Sacharovova cena Cena diváků LUX
Simulace	Evropský parlament mládeže Model Evropského parlamentu Model Evropské unie Štrasburk
Další	EuroparlTV stav unie