A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sir Michael Houghton | |
---|---|
Narození | 1949 (74–75 let) Londýn |
Alma mater | Východoanglická univerzita Králova kolej v Londýně |
Pracoviště | Albertská univerzita (od 2013) Chiron Corporation Albertská univerzita |
Obor | mikrobiologie |
Ocenění | Karl Landsteiner Memorial Award (1992) Cena Roberta Kocha (1993) Laskerova-DeBakeyova cena za klinický medicínský výzkum (2000) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2013) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (2020) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sir Michael Houghton (* 1949 Londýn) je britský mikrobiolog a profesor virologie. V roce 2020 získal spolu s Harvey Alterem a Charlesem Riceem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství, a to za objev viru hepatitidy typu C (HCV) v roce 1989. Alter prokázal, že neznámý virus je běžnou příčinou nevysvětlitelné chronické hepatitidy přenášené krví, Houghton izoloval genom nového viru, který byl pojmenován virus hepatitidy C a Rice poskytl poslední klíčový důkaz, že infekce virem hepatitidy C může sama o sobě způsobit hepatitidu.[1]
Objev HCV vedl k rychlému vývoji diagnostických testů, které odhalí virus v zásobách krve, což snížilo riziko získání hepatitidy prostřednictvím krevní transfuze. Odhaduje se, že testování protilátek zabránilo jen v USA nejméně 40 000 nových infekcí ročně a celosvětově mnohem více. Tento objev také umožnil rychlý vývoj protivirových léků zaměřených na chronickou hepatitidu C. Poprvé v historii lze nyní toto onemocnění léčit, což zvyšuje naději na vymýcení viru hepatitidy C ze světové populace.[2] Houghton v roce 1986 také popsal genom hepatitidy typu D.[3]
Život
Jeho otec byl řidič kamionu a odborový předák. Kdyby se Houghton řídil radou svého otce, stal by se diplomovaným účetním. Místo toho se v 17 letech rozhodl stát mikrobiologem poté, co si přečetl knihu o Louisi Pasteurovi.[4] Získal stipendium na University of East Anglia, kde vystudoval biologii. Absolvoval v roce 1972. Doktorát v biochemii si udělal na King's College v Londýně v roce 1977.[5] Po studiu nastoupil do společnosti G. D. Searle & Company (součást korporace Pfizer) ve Velké Británii, kde se zabýval studiem genů lidského interferonu. V roce 1982 odjel do Spojených států, kde začal pracovat pro Chiron Corporation (od roku 2006 součást korporace Novartis). V roce 2007 z Chironu přešel do firmy Epiphany Biosciences, v roce 2009 se pak odstěhoval do Kanady, kde přijal profesorský post na Albertské univerzitě v Edmontonu.[6] V roce 2021 byl za zásluhy o medicínu povýšen do šlechtického stavu.[6]
Vědecká kariéra
Houghton spolu s kolegy Qui-Lim Choo a Georgem Kuo ze společnosti Chiron a Danielem W. Bradleym z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí objevili HCV.[7] Virus objevili pomocí tzv. proteomického přístupu, tj. identifikace struktury a funkce různých virových proteinů. Testovali každý molekulární klon, o kterém se domnívali, že by mohl pocházet z viru, aby potvrdili, že pochází z virového genomu. Po šesti letech neúspěchů našli v roce 1989 slibného kandidáta a vyvinuli metodu k jeho stanovení v séru. Vyzvali mezinárodní lékaře, aby jim posílali vzorky séra s non-A, non-B virem. Když tyto vzorky otestovali, výsledky byly pozitivní. Našli virus.[4] Houghton na toto období vzpomíná:
„Tehdy jsme měli k dispozici jen omezené nástroje, takže to bylo spíše jako hledat jehlu v kupce sena. Množství viru přítomného v játrech a krvi bylo velmi malé a citlivost našich technik nebyla dostatečně vysoká. Vyzkoušeli jsme spoustu metod, pravděpodobně 30 nebo 40 různých metodických postupů v průběhu sedmi let, a nakonec jeden fungoval.“[8]
Za objev viru hepatitidy C byl Houghton spolu s Harvey Alterem a Charlesem Ricem oceněn v roce 2020 Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.[9]
Dalším úkolem po objevení viru byla ochrana transfúzní krve, aby při tranfúzi nedocházelo k nákaze HCV. Houghton je spoluautorem řady významných studií publikovaných v letech 1989 a 1990, které identifikovaly protilátky proti hepatitidě C v krvi, zejména u pacientů s vyšším rizikem nákazy touto chorobou, včetně těch, kteří podstoupili krevní transfuzi. Tato práce vedla v roce 1990 k vývoji krevního screeningového testu, který se od roku 1992 začal používat nejprve v Kanadě, kde nová technologie brzy prakticky eliminovala kontaminaci darované krve hepatitidou C.[5] V jiných studiích ze stejné doby Houghton a jeho spolupracovníci upozornili na souvislost hepatitidy C s rakovinou jater.[10][11]
Houghtonův tým se poté zaměřil na nalezení účinnější léčby pro pacienty s hepatitidou C, sekvenoval genom viru a identifikoval několik cílů pro budoucí vývoj vysoce selektivních a účinných antivirotik. Díky tomu se výrazně zlepšila léčba hepatitidy C, která byla v minulosti poměrně málo účinná.[12]
V roce 2004 Houghton vytvořil úspěšnou vakcínu proti viru SARS-CoV-1 a nedávno vedl úsilí o vytvoření vakcíny proti viru covidu.[13]
Na Albertské univerzitě se zaměřil na vývoj vakcíny proti HCV. V roce 2013 Houghtonův tým prokázal, že vakcína odvozená od jediného kmene viru dokáže zabránit infekci buněčných kultur způsobené rozdílnými kmeny tohoto viru. V roce 2020 se tato vakcína dostala do fáze preklinických studií.[5] V následujících pěti až sedmi letech plánuje se svým týmem otestovat vylepšenou verzi vakcíny u skupiny osob s nejvyšším rizikem nákazy hepatitidou C, u uživatelů nitrožilních drog.[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michael Houghton na anglické Wikipedii.
- ↑ ARBANAS, Caroline. Nobel awarded to Charles Rice for hepatitis C discoveries at Washington University School of Medicine. Washington University School of Medicine in St. Louis . 2020-10-05 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2020. NobelPrize.org . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WANG, K. S.; CHOO, Q. L.; WEINER, A. J. Structure, sequence and expression of the hepatitis delta (delta) viral genome. Nature. 1986 Oct 9-15, roč. 323, čís. 6088, s. 508–514. PMID: 3762705. Dostupné online . ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/323508a0. PMID 3762705.
- ↑ a b c Michael Houghton, PhD | Canadians for Health Research | Les Canadiens pour la recherche medicale. chrcrm.org . . Dostupné online.
- ↑ a b c Michael Houghton - Directory@UAlberta. apps.ualberta.ca . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Michael Houghton | Biography, Facts, & Nobel Prize | Britannica. www.britannica.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOUGHTON, Michael. The long and winding road leading to the identification of the hepatitis C virus. Journal of Hepatology. 2009-11, roč. 51, čís. 5, s. 939–948. PMID: 19781804. Dostupné online . ISSN 1600-0641. DOI 10.1016/j.jhep.2009.08.004. PMID 19781804.
- ↑ Congratulations to a Nobel Prize Laureate. www.alleyns.org.uk . 2020-12-21 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-14. (anglicky)
- ↑ Nobelovu cenu za lékařství získali vědci Alter, Rice a Houghton. Objevili vir způsobující žloutenku typu C. iROZHLAS . Český rozhlas . Dostupné online.
- ↑ SAITO, I.; MIYAMURA, T.; OHBAYASHI, A. Hepatitis C virus infection is associated with the development of hepatocellular carcinoma. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 1990-09, roč. 87, čís. 17, s. 6547–6549. PMID: 2168552 PMCID: PMC54573. Dostupné online . ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.87.17.6547. PMID 2168552.
- ↑ HASAN, F.; JEFFERS, L. J.; DE MEDINA, M. Hepatitis C-associated hepatocellular carcinoma. Hepatology (Baltimore, Md.). 1990-09, roč. 12, čís. 3 Pt 1, s. 589–591. PMID: 2169456. Dostupné online . ISSN 0270-9139. DOI 10.1002/hep.1840120323. PMID 2169456.
- ↑ Opinion: Nobel-worthy discovery right in our backyard | Canadians for Health Research | Les Canadiens pour la recherche medicale. chrcrm.org . . Dostupné online.
- ↑ Nobel Laureate Sir Michael Houghton provides inspiration | Summer 2022 - Issue 8 | Excel x Impact@PolyU. www.polyu.edu.hk online. cit. 2023-10-27. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Houghton na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk