A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Charles M. Rice | |
---|---|
Narození | 25. srpna 1952 (71 let) Sacramento |
Alma mater | Kalifornská univerzita v Davisu Rio Americano High School |
Pracoviště | Rockefellerova univerzita |
Obory | virus hepatitidy C a hepatitida C |
Ocenění | M. W. Beijerinck Prize for Virology (2007) Cena Roberta Kocha (2015) Cena za zdraví nadace InBev-Baillet Latour (2016) Laskerova-DeBakeyova cena za klinický medicínský výzkum (2016) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (2020) |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Moen Rice (* 25. srpna 1952 Sacramento, Kalifornie) je americký profesor virologie na Rockefellerově univerzitě v New Yorku, člen Národní akademie věd USA a nositel Nobelovy ceny. Za objev viru hepatitidy C (HCV) obdržel společně s Michaelem Houghtonem a Harveyem J. Alterem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za rok 2020.[1] Alter prokázal, že neznámý virus je běžnou příčinou nevysvětlitelné chronické hepatitidy přenášené krví, Houghton izoloval genom nového viru, který byl pojmenován virus hepatitidy C a Rice poskytl poslední klíčový důkaz, že infekce virem hepatitidy C může sama o sobě způsobit hepatitidu.[2]
Objevení viru hepatitidy C je milníkem v probíhajícím boji proti virovým onemocněním, díky tomuto objevu jsou nyní k dispozici vysoce citlivé krevní testy na přítomnost HCV, které v mnoha částech světa v podstatě eliminovaly potransfuzní hepatitidu. Tento objev také umožnil rychlý vývoj protivirových léků zaměřených na chronickou hepatitidu C. Poprvé v historii lze nyní toto onemocnění léčit, což zvyšuje naději na vymýcení viru hepatitidy C ze světové populace.[1]
Mládí a studia
Charles Moen Rice se narodil 25. srpna 1952 v Sacramentu v Kalifornii. Otec byl likvidátor pojistných událostí a matka byla v domácnosti. Rice byl jedináček a od malička se obklopoval zvířaty.[3] Brzy se začal zajímat o veterinární medicínu a v roce 1974 získal bakalářský titul v oboru zoologie na Kalifornské univerzitě v Davisu. Po letním kurzu v Mořské biologické laboratoři ve Woods Hole ve státě Massachusetts změnil své zaměření na biologii a základní výzkum. V roce 1981 získal doktorát z biochemie na Kalifornském technologickém institutu, kde studoval RNA viry v laboratoři Jamese Strausse a po získání doktorského titulu zde pracoval jako postdoktorand.[4]
Vědecká kariéra
Během svého působení na Kalifornském technologickém institutu se Rice podílel na výzkumu genomu viru Sindbis, který přenášejí komáři a u lidí způsobuje horečku a bolesti kloubů. Jeho pozdější výzkum genomu viru způsobujícího žlutou zimnici vedl k vytvoření nové čeledi flavivirů, do níž se později zařadily viry způsobující západonilskou horečku a horečku dengue. Kmen viru žluté zimnice, s nímž pracoval, byl nakonec použit pro vývoj vakcíny proti žluté zimnici.[4]
Po skončení postdoktorské práce přešel Rice v roce 1986 na Lékařskou fakultu Washingtonovy univerzity v St. Louis, kde se zaměřil na vývoj vakcíny proti hepatitidě C a studium HCV v laboratorních podmínkách. Genetická sekvence viru byla zveřejněna v roce 1989 a objev sice vedl k vývoji diagnostických testů, ale vědcům se nedařilo virus pěstovat v laboratoři, což bránilo jak genetickým studiím, tak vývoji vakcíny. Riceovi se podařilo prokázat, že publikovaná virová sekvence je neúplná. V roce 1996 poskytl popis kompletního genomu HCV a v následujícím roce vytvořil kultivovatelnou verzi viru a prokázal jeho infekční povahu.[4] Zasloužil se také o vývoj buněčných kultur a zvířecího modelu pro studium hepatitidy C a jeho práce poskytla konečný důkaz, že virus hepatitidy C může sám způsobovat nevysvětlitelné případy potransfuzní hepatitidy.[5]
V roce 2001 přešel na Rockefellerovu univerzitu, kde pokračoval ve studiu HCV a učinil několik dalších klíčových objevů, mimo jiné identifikoval proteiny nezbytné pro vstup HCV do jaterních buněk. Kromě toho jeho laboratoř navrhla metody testování látek schopných blokovat replikaci HCV, což vedlo k objevu nových přípravků pro léčbu hepatitidy C. První z těchto léků byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v roce 2013.[4]
Od roku 2001 je Rice profesorem na Rockefellerově univerzitě. Působí také jako mimořádný profesor na Lékařské fakultě Washingtonovy univerzity a Cornellovy univerzity. Působil ve výborech Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, Národního institutu zdraví a Světové zdravotnické organizace. V letech 2003 až 2007 byl redaktorem časopisu Journal of Experimental Medicine, v letech 2003 až 2008 časopisu Journal of Virology a od roku 2005 časopisu PLoS Pathogens. Je autorem více než 400 odborných vědeckých článků.[6]
Kromě Nobelovy ceny je Rice držitelem Ceny Roberta Kocha (2015) a Lasker-DeBakeyho ceny za klinický lékařský výzkum (2016, oceněni byli také Ralf F. W. Bartenschlager a Michael J. Sofia).[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles M. Rice na anglické Wikipedii.
- ↑ a b The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2020. NobelPrize.org . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARBANAS, Caroline. Nobel awarded to Charles Rice for hepatitis C discoveries at Washington University School of Medicine. Washington University School of Medicine in St. Louis . 2020-10-05 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NAIR, Prashant. Profile of Charles M. Rice. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011-05-24, roč. 108, čís. 21, s. 8541–8543. Dostupné online . ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1105050108. PMID 21502493. (anglicky)
- ↑ a b c d e Charles M. Rice | Biography, Facts, & Nobel Prize | Britannica. www.britannica.com . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARBANAS, Caroline. Nobel awarded to Charles Rice for hepatitis C discoveries at Washington University School of Medicine. Washington University School of Medicine in St. Louis . 2020-10-05 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CV Charle M. Rice. web.archive.org . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-14.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles M. Rice na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk