Jules Hoffmann
Jules Hoffmann (2011)
Narození	2. srpna 1941 (82 let) Echternach
Alma mater	Štrasburská univerzita Marburská univerzita Lycée de garçons Luxembourg
Povolání	biolog, imunolog, lékař, vysokoškolský učitel a výzkumník
Zaměstnavatel	Francouzská akademie věd
Ocenění	Gay-Lussac-Humboldt-Prize (1983) William B. Coley Award (2003) Cena Roberta Kocha (2004) Balzanova cena (2007) Clarivate Citation Laureates (2008) … více na Wikidatech
Rodiče	Jos Hoffmann
Funkce	prezident (Francouzská akademie věd; 2007–2008) 7. křeslo Francouzské akademie (od 2012)
Web	www-ibmc.u-strasbg.fr/ridi/profil.php?equipe_id=10
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules A. Hoffmann (* 2. srpna 1941, Echternach, Lucembursko) je francouzský biolog lucemburského původu^[1], ředitel výzkumu a člen správní rady Národního centra vědeckého výzkumu (National Center of Scientific Research, CNRS) ve Štrasburku. Od roku 1992 je členem Francouzské akademie věd, v níž v letech 2007–2008 zastával funkci prezidenta.

Spolu s Brucem Beutlerem obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2011 za „objev týkající se aktivace vrozené imunity.“ Třetím nositelem ceny z daného roku, který získal polovinu z celkové finanční odměny, se stal Ralph M. Steinman za „objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity.“^[2]

Hoffman se svou skupinou přispěli k poznání vrozené imunity především tím, že v roce 1996 jako první popsali Toll geny v rámci imunitního systému octomilky a uvedli jejich klíčovou roli při potlačení vzniku plísňové infekce,^[3] aktivací syntézy bakteriostatických peptidů.

Vzdělání

Pregraduální obory zoologie, chemie a obecná biologie, stejně jako postgraduální studium biologie (Ph.D., 1969) absolvoval na Štrasburské univerzitě. Postdoktorální pobyt strávil v letech 1973–1974 na západoněmeckém pracovišti Institutu pro biochemii univerzity v Marburgu.

Výzkum

V období 1964–1968 byl postgraduálním vědeckým pracovníkem v laboratoři CNRS, kde se zabýval výzkumem krevních buněk u sarančat, od roku 1969 pak vědcem této instituce. V roce 1974 byl jmenován ředitelem výzkumu Štrasburské univerzity. V letech 1978–2005 působil také jako ředitel výzkumné skupiny CNRS – Imunitní odpověď a vývoj u hmyzu. Mezi lety 1993–2005 byl ředitelem Institutu molekulární a buněčné biologie CNRS ve Štrasburku.

Hlavní doménou vědecké práce je výzkum hmyzí imunity a hormonů. Od octomilek, přešel na složitější organizmus – komára rodu Anopheles.

Ocenění a členství

Je členem Německé akademie věd Leopoldina, Francouzské národní akademie věd, Akademie Europaea, Evropské organizace molekulární biologie (European Molecular Biology Organization, EMBO), Národní akademie věd Spojených států amerických a Ruské akademie věd.

Přehled ocenění

• 2003 – Cena Williama B. Coleyho Výzkumného nstitutu nádorového bujení (Cancer Research Institute William B. Coley Award)
• 2004 – Cena Roberta Kocha (Robert Koch Prize)
• 2007 – Balzanova cena za výzkum vrozené imunity (Balzan Prize, další nositel Bruce A. Beutler)
• 2010 – Cena Lewise S. Rosenstiela (Lewis S. Rosenstiel Award, další nositel Ruslan M. Medžitov)
• 2010 – Cena lékařské vědy Keio (Keio Medical Science Prize)
• 2011 – Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (Gairdner Foundation International Award, další nositel Šizuo Akira)
• 2011 – Shawova cena (Shaw Prize, další nositelé Bruce A. Beutler a Ruslan M. Medžitov)
• 2011 – Zlatá medaile CNRS
• 2011 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu (2011, spolu s Ralphem M. Steinmanem a Bruce Butlerem)^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules A. Hoffmann na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Hoffmann na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Jules Hoffmann na stránkách Francouzské akademie věd
• (česky) Nobelovu cenu za lékařství získali imunologové, České noviny, 3.10.2011