Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství^{[p. 1]} představuje chronologický seznam laureátů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství, která je každoročně udělována za významné objevy na poli věd o životě a lékařství. Obsahem ceny je zlatá medaile, diplom a certifikát na peněžní obnos.

V roce 2023 cena putovala do rukou maďarsko-americké biochemičky Katalin Karikóové a amerického imunologa Drewa Weissmana „za jejich objevy týkající se modifikací nukleosidových bází, které umožnily vývoj účinných mRNA vakcín proti covidu-19“. Částku 11 milionů švédských korun (cca 23,2 milionů Kč) si tak rozdělili rovným dílem. Komise ocenila klíčové objevy dvojice vědců, které „zásadně změnily chápání interakce mRNA s naším imunitním systémem, přispěly k bezprecedentní rychlosti vývoje vakcín během jedné z největších hrozeb pro lidské zdraví v moderní době“. Laureáti vyřešili klíčový problém nespuštění bouřlivé imunitní reakce po vstupu mRNA do buněk díky zařazení nukleosidových analogů do vlákna ribonukleové kyseliny. Messengerová RNA nesoucí informaci pro tvorbu proteinů v ribozomech buněk, tak skrze jejich výrobu následně navodí produkci ochranných specifických protilátek. Výzkumníci tím umožnili cestu k výrobě účinných mRNA vakcín.^[1][2]

Historie

Výběr oceněných provádí Nobelův výbor, jenž návrhy posílá Nobelovu shromáždění, které o nich rozhoduje. Držitelé pak cenu získávají 10. prosince ve stockholmském koncertním sále z rukou švédského krále. Opatření omezující nejvyšší počet oceněných v každé oblasti na tři osoby za jeden rok bylo zavedeno v roce 1968.^[3]

Mezi lety 1901 až 2023 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství obdrželo 227 osob, z toho 214 mužů a 13 žen. Jednalo se o čtyřicet jedna laureátů, kteří získali cenu samostatně, dále bylo oceněno třicet šest dvojic a třicet osm trojic (maximální počet oceněných).^[4][5] Prvním nositelem se v roce 1901 stal německý fyziolog Emil von Behring, který získal částku 150 782 švédských korun, což k roku 2009 odpovídalo hodnotě 7 872 648 korun. Imunolog Ralph M. Steinman je jediným laureátem v historii, kterému byla Nobelova cena udělena posmrtně (za rok 2011). Nejmladším držitelem je Kanaďan Frederick Grant Banting, kterému při převzetí ceny v roce 1923 bylo 32 let. Naopak nejstarším příjemcem se v roce 1966 stal ve věku 87 let americký patolog Francis Peyton Rous.^[5]

Mezi třináct oceněných žen patří Gerty Coriová (1947), Rosalyn Yalowová (1977), Barbara McClintocková (1983), Rita Leviová-Montalciniová (1986), Gertrude Belle Elionová (1988), Christiane Nüssleinová-Volhardová (1995), Linda B. Bucková (2004), Françoise Barré-Sinoussiová (2008), Elizabeth H. Blackburnová (2009), Carol W. Greiderová (2009), May-Britt Moserová (2014), Tchu Jou-jou (2015) a Katalin Karikóová (2023).^[6]

Cenu také společně převzaly dva manželské páry, pražští rodáci Gerty a Carl Ferdinand Coriovi (1947) a norští neurovědci May-Britt a Edvard I. Moserovi (2014). Rodinní příslušníci, otec a syn, obdrželi ocenění také dvakrát: Hans von Euler-Chelpin (chemie) a Ulf von Euler (lékařství), respektive Arthur Kornberg (lékařství) a Roger D. Kornberg (chemie). Mezi nositele se řadí i bratrská dvojice Jan Tinbergen (ekonomie) a Nikolaas Tinbergen (lékařství).^[4]

Lékař a psycholog Sigmund Freud byl na cenu neúspěšně nominován 32krát v lékařství nebo fyziologii a v roce 1936 také v kategorii literatury. Objevitelé inzulinu Frederick Banting a John James Rickard Macleod vyhráli při své první nominaci v roce 1923.^[7]

V prvních padesáti letech obdrželo cenu 59 osob. V období 1951–2000 se jednalo o více než dvojnásobný počet 113 osob. Devětkrát, v letech 1915–1918, 1921, 1925 a 1940–1942, nebyla cena předána. První světová válka způsobila čtyřnásobnou absenci oceněných (1915–1918) a v důsledku druhé světové války se cena neudělovala třikrát (1940–1942).^[4]

Seznam laureátů

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Seznam_nositelů_Nobelovy_ceny_za_fyziologii_a_lékařství
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---



---

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk

---

Rok	Laureát		Stát	Zdůvodnění
1901		Emil Adolf von Behring bakteriolog (1854–1917)	Německé císařství	„za jeho práce léčení sérem a zvláště za použití séra proti záškrtu, jímž otevřel novou cestu lékařské vědě a lékařům dal úspěšnou zbraň v boji proti nemoci a smrti“[8][9]
1902		Ronald Ross bakteriolog (1857–1932)	Spojené království	„za jeho práce o malárii, kterými prokázal, jak vzniká nemoc v organismu, a tím položil základní kámen pro úspěšný výzkum této nemoci a jejího léčení“[10][8]
1903		Niels Ryberg Finsen lékař (1860–1904)	Dánsko (Faerské ostrovy)	„jako ocenění jeho přístupu k léčení nemocí, zvláště lupus vulgaris, pomocí koncentrovaných světelných paprsků, čímž ukázal novou cestu lékařské vědě“[11][8]
1904		Ivan Petrovič Pavlov fyziolog (1849–1936)	Ruské impérium	„jako uznání za jeho práce v oboru fyziologie trávení, které podstatně přispěly k prohloubení a rozšíření vědomostí v této oblasti“[12][8]
1905		Robert Koch bakteriolog (1843–1910)	Německé císařství	„za jeho objevy a výzkumy v oboru tuberkulózy“[13][8]
1906		Camillo Golgi histolog (1844–1926)	Italské království	„jako ocenění jejich prací o struktuře nervového systému“[14][8]
		Santiago Ramón y Cajal histolog (1852–1934)	Španělsko
1907		Charles Louis Alphonse Laveran bakteriolog (1845–1922)	Francie	„jako ocenění jeho prací o významu protozoí jako příčin nemocí“[15][8]
1908		Ilja Iljič Mečnikov biolog (1845–1916)	Ruské impérium	„jako ocenění jejich prací o imunitě“[16][8]
		Paul Ehrlich lékař (1854–1915)	Německo
1909		Emil Theodor Kocher chirurg (1841–1917)	Švýcarsko	„za jeho práce o fyziologii, patologii a chirurgii štítné žlázy“[17][8]
1910		Albrecht Kossel biochemik (1853–1927)	Německé císařství	„jako uznání přínosu, který svými pracemi o bílkovinách včetně nukleinu vykonal pro rozšíření znalostí chemického složení buňky“[18][8]
1911		Allvar Gullstrand oční lékař (1862–1930)	Švédsko	„za jeho práce o optice oka“[19][8]
1912		Alexis Carrel chirurg a fyziolog (1873–1944)	Francie	„jako ocenění jeho prací o cévním stehu, cévních a orgánových transplantacích“[20][8]
1913		Charles Richet fyziolog (1850–1935)	Francie	„za jeho práce o anafylaxi“[21][8]
1914		Robert Bárány neurolog, otorinolaryngolog (1876–1936)	Rakousko-Uhersko	„za jeho práce o fyziologii a patologii vestibulárního aparátu vnitřního ucha“[22][8]
1915	cena neudělena
1916
1917
1918
1919		Jules Bordet[a] lékař a mikrobiolog (1870–1961)	Belgie	„jako uznání jeho prací o imunitě“[23][8]
1920		August Krogh fyziolog (1874–1949)	Dánsko	„za objev mechanismu kapilárně motorické regulace“[24][8]
1921	cena neudělena
1922		Archibald Vivian Hill fyziolog (1886–1977)	Spojené království	„za jeho objevy v oblasti tvorby tepla ve svalech“[25]
		Otto Fritz Meyerhof biochemik (1884–1951)	Německo	„za jeho objevy vztahu mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné ve svalu“[25][8]
1923		Frederick Grant Banting lékař (1891–1941)	Kanada	„za objev inzulinu“[26][8]
		John James Rickard Macleod fyziolog (1876–1935)	Kanada
1924		Willem Einthoven lékař (1869–1927)	Nizozemsko	„za objev mechanismu elektrokardiogramu“[27][8]
1925	cena neudělena
1926		Johannes Fibiger[b] patolog (1868–1928)	Dánsko	„za jeho objev experimentálně vyvolaného nádorového bujení“[28][8]
1927		Julius Wagner-Jauregg psychiatr (1857–1940)	Rakousko	„za objev terapeutického účinku naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy“[29][8]
1928		Charles Jules Henri Nicolle internista, bakteriolog (1866–1936)	Francie	„za jeho práce o skvrnitém tyfu“[30][8]
1929		Christiaan Eijkman hygienik (1858–1930)	Nizozemsko	„za jeho objev antineuritického vitamínu“[31]
		Frederick Gowland Hopkins biochemik (1861–1947)	Spojené království	„za objev vitamínů, které podporují růst“[31][8]
1930		Karl Landsteiner chemik a lékař (1868–1943)	Rakousko	„za objev krevních skupin člověka“[32][8]
1931		Otto Heinrich Warburg biochemik (1883–1970)	Německo	„za objev enzymů dýchacího řetězce, jejich povahy a funkce“[33][8]
1932		Charles Scott Sherrington fyziolog (1857–1952)	Spojené království	„za jejich objevy o funkci neuronů“[34][8]
		Edgar Douglas Adrian fyziolog (1889–1977)	Spojené království
1933		Thomas Hunt Morgan genetik (1866–1945)	Spojené státy	„za jeho objevy o významu chromozomů jako nositelů dědičnosti“[35][8]
1934		George Hoyt Whipple patolog (1878–1976)	Spojené státy	„za návrh léčení chudokrevnosti aplikací výtažku z jater“[36][8]
		George Richards Minot lékař (1885–1950)	Spojené státy
		William Parry Murphy lékař (1892–1987)	Spojené státy
1935		Hans Spemann zoolog (1869–1941)	Německo	„za objev organizačního efektu v embryonálním vývoji“[37][8]
1936		Henry Hallett Dale fyziolog, farmakolog (1875–1968)	Spojené království	„za jejich objevy chemického přenosu nervových impulsů“[38][8]
		Otto Loewi fyziolog, farmakolog (1873–1961)	Rakousko
1937		Albert Szent-Györgyi biochemik (1893–1986)	Maďarsko	„za jeho objevy v oblasti biologického spalovacího procesu, zvláště ve vztahu k vitamínu C a katalýze kyseliny fumarové“[39][8]
1938		Corneille Heymans[c] fyziolog (1892–1968)	Belgie	„za objev významu krkavic a mechanismu aorty při regulaci dýchání“[40][8]
1939		Gerhard Domagk[d] patolog, bakteriolog (1895–1964)	Německo	„za objev antibakteriálního účinku sulfonamidů“[41][8]
1940	cena neudělena
1941
1942
1943		Carl Peter Henrik Dam[e] biochemik (1895–1976)	Dánsko	„za objev vitamínu K“[42][8]
		Edward Adelbert Doisy biochemik (1893–1986)	Spojené státy	„za objev chemického složení vitamínu K“[42][8]
1944		Joseph Erlanger neurofyziolog (1874–1965)	Spojené státy	„za jejich objev vysoce diferencovaných funkcí nervových vláken“[43][8]
		Herbert Spencer Gasser fyziolog (1888–1963)	Spojené státy
1945		Alexander Fleming bakteriolog (1881–1955)	Spojené království	„za objev penicilinu a jeho účinku u různých infekčních onemocnění“[44][8]
		Ernst Boris Chain chemik (1906–1979)	Spojené království
		Howard Walter Florey patolog (1898–1968)	Austrálie
1946		Hermann Joseph Muller biolog (1890–1967)	Spojené státy	„za objev, že rentgenové záření může vyvolat mutace“[45][8]
1947		Carl Ferdinand Cori lékař, farmakolog (1896–1984)	Spojené státy	„za jejich objev katalytické přeměny glykogenu“[46][8]
		Gerty Theresa Coriová lékařka, farmakoložka (1896–1971)	Spojené státy
		Bernardo Alberto Houssay fyziolog (1887–1971)	Argentina	„za jeho objev významu hormonů předního laloku hypofýzy pro metabolismus cukrů“[46][8]
1948		Paul Hermann Müller chemik (1899–1965)	Švýcarsko	„za objev silného účinku DDT jako kontaktního jedu četných členovců“[47][8]
1949		Walter Rudolf Hess neurofyziolog (1881–1973)	Švýcarsko	„za objev funkce mezimozku pro řízení koordinované činnosti vnitřních orgánů“[48][8]
		António Caetano Egas Moniz neurolog (1874–1955)	Portugalsko	„za objev významu prefrontální leukotomie při léčení některých psychóz“[48][8]
1950		Philip Showalter Hench lékař (1896–1965)	Spojené státy	„za jejich objevy hormonů kůry nadledviny, jejich struktury a jejich biologických účinků“[49][8]
		Edward Calvin Kendall biochemik (1886–1972)	Spojené státy
		Tadeusz Reichstein chemik (1897–1996)	Švýcarsko
1951		Max Theiler biolog (1899–1972)	Jihoafrická unie	„za výzkum žluté zimnice a boje proti ní“[50][8]
1952		Selman Abraham Waksman biochemik (1888–1973)	Spojené státy	„za objev streptomycinu, prvního antibiotika proti tuberkulóze“[51][8]
1953		Hans Adolf Krebs biochemik (1900–1981)	Spojené království	„za objev cyklické přeměny kyseliny citronové“[52][8]
		Fritz Albert Lipmann biochemik (1899–1986)	Spojené státy	„za objev koenzymu A a jeho významu pro látkovou přeměnu“[52][8]
1954		John Franklin Enders virolog (1897–1985)	Spojené státy	„za jejich objev schopnosti viru poliomyelitidy růst v různých tkáňových kulturách“[53][8]
		Frederick Chapman Robbins lékař (1916–2003)	Spojené státy
		Thomas Huckle Weller bakteriolog (1915–2008)	Spojené státy
1955		Axel Hugo Theodor Theorell biochemik, (1903–1982)	Švédsko	„za objev povahy a účinku oxidačních enzymů“[54][8]
1956		André Frédéric Cournand lékař (1895–1988)	Spojené státy	„za jejich objevy katetrizace srdce a patologických změn oběhové soustavy“[55][8]
		Werner Forssmann chirurg, urolog (1904–1979)	Spolková republika Německo
		Dickinson W. Richards lékař (1895–1973)	Spojené státy
1957		Daniel Bovet farmakolog (1907–1992)	Itálie	„za jeho objevy o syntetických sloučeninách a zvláště o jejich účinku na cévní systém a kosterní svaly“[56][8]
1958		George Wells Beadle biolog (1903–1989)	Spojené státy	„za jejich objev, že účinnost genů spočívá v tom, že regulují určité chemické pochody“[57][8]
		Edward Lawrie Tatum biochemik, genetik (1909–1975)	Spojené státy
		Joshua Lederberg mikrobiolog (1925–2008)	Spojené státy	„za jeho objevy genetické rekombinace a organizace genetického materiálu u bakterií“[57][8]
1959		Arthur Kornberg biochemik (1918–2007)	Spojené státy	„za jejich objevy mechanismu biologické syntézy ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny“[58][8]
		Severo Ochoa biochemik (1905–1993)	Španělsko Spojené státy
1960		Frank Macfarlane Burnet lékař (1899–1985)	Austrálie	„za objev získané imunologické tolerance“[59][8]
		Peter Brian Medawar biolog (1915–1987)	Spojené království