České země za první světové války - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

České země za první světové války
 ...
Správní členění rakousko-uherské monarchie v průběhu války. Čechy (č. 1) vyznačeny okrovou, Morava (č. 9) hnědou a Slezsko (č. 11) fialovou barvou
Dějiny Česka

Znak Česka
  • Slovanské osídlení a politické útvary do 9. století
  • Český stát ve středověku

České země prožily za první světové války v letech 19141918 závěrečnou etapu habsburské vlády. Válka pro Rakousko-Uhersko začala 28. července 1914 vypovězením války Srbsku. Tato odveta za atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este se však v průběhu srpna rozrostla v celoevropský a následně celosvětový konflikt.

Bojů první světové války se v rakousko-uherských jednotkách zúčastnilo 9 milionů vojáků, z nichž se přibližně 1,1 milionu nevrátilo. Počet českých mužů mobilizovaných ze zemí Koruny české do císařské armády bývá odhadován na 1,4 milionu, přičemž padnout ve válce mělo přibližně 140 000. Kromě vojáků, bojujících v rakousko-uherské armádě se také menší počet Čechů zapojil do bojů na opačné straně. Šlo o tzv. Československé legie, které se rekrutovaly z dřívějších emigrantů, válečných zajatců a přeběhlíků. Počet oficiálně uznaných legionářů se uváděl na 90 tisíc, z nichž v bojích přišlo o život asi 5,5 tisíce z nich.[1][2] Demograf Vladimír Srb odhadl celkový počet mužů z českých zemí, kteří v první světové válce zemřeli v boji či následkem zranění, na přibližně 300 000.[3]

Postoj české společnosti k monarchii a panovnickému rodu se v průběhu války výrazně proměnil. Počáteční převažující loajalitu vystřídal kvůli vysokým ztrátám a drastickému zhoršení zásobovací situace na konci války odpor k pokračujícím bojům, k čemuž se v českém prostředí připojily i národnostní požadavky. Český odboj proti monarchii našel na počátku války odezvu především u českých krajanských komunit v zahraničí. Vedoucími postavami československého zahraničního odboje se stali Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. V čele domácího odboje, který zesílil až v závěru války, stáli Karel Kramář a Alois Rašín.

Hospodářské zhroucení válkou vyčerpané monarchie a porážka Centrálních mocností vedly na podzim roku 1918 k rozpadu Rakouska-Uherska. 28. října došlo k ustanovení První československé republiky.

Vypuknutí války

Související informace naleznete také v článcích Příčiny první světové války a Atentát na Františka Ferdinanda d'Este.
Císařský manifest Mým národům! oznamující vypuknutí války se Srbskem

O vyhlášení války Srbskému království a mobilizaci informoval obyvatelstvo v Rakousku-Uhersku manifest císaře Františka Josefa I. Mým národům! v den vypuknutí války, tedy 28. července 1914. Oba soupeře však již počátkem srpna doplnily další evropské státy a z války se tak brzy stal konflikt kontinentální. Monarchie podporovaná Německem vyhlásila válku Rusku 6. srpna, načež druhého dne vypověděla Rakousku válku Černá Hora a 12. srpna tak učinili i ruští spojenci, Francie a Velká Británie.[4]

Značná část evropské společnosti prožívala po vypuknutí války vlnu euforie. V nadcházejícím konfliktu totiž mnozí spatřovali ozdravný moment, který očistí dekadentní Evropu z doby Fin de siècle. Rozdíly však nepochybně panovaly u zprvu bojechtivého zázemí a samotných mobilizovaných vojáků.[5] V Rakousku-Uhersku podlehly nadšení z války především „vládnoucí národy“ Němců a Maďarů. V českém prostředí převládl neutrální až rezervovaný postoj, neboť české obyvatelstvo chápalo válku jako vnucenou, navíc vedenou proti „slovanským bratrůmSrbům a Rusům.[6] Přestože byla nálada mezi českým obyvatelstvem ve větší míře sklíčená, proběhla mobilizace v českých zemích sice bez nadšení, ale oproti původnímu očekávání bez potíží.[7] Do zbraně byli v monarchii povoláni záložníci a náhradní záložníci ročníků 18821889, příslušníci domobrany ročníků 18721881, aktivně sloužící vojáci a náhradní zálohy ročníků 18901892 a náhradní záložníci z ročníku 1893. Tím se množství vojáků monarchie zvýšilo z předválečných 450 000 na 1 421 250. V českých zemích byli povolaní vojáci řazeni do VIII. pražského, IX. litoměřického, I. krakovského a II. vídeňského sboru.[8]

Vyhlášení války provázela v monarchii celá řada válečných a mobilizačních opatření. Již 25. července 1914 vyšla první z řady císařských nařízení, která rušila základní ústavní práva – právo na osobní svobodu, ochranu domácnosti, listovní tajemství, svobodu shromažďovací, svobodu tisku a svobodu projevu. Byla zastavena činnost porotních soudů a civilisté byli v mnoha případech podřízeni soudům vojenským. Byl zřízen válečný dohlédací ústav, který měl dbát na udržování klidu uvnitř země, bojovat proti špionáži a cenzurovat tisk. Dále vyšla nařízení o zrušení předpisu o nedělním a svátečním klidu, o prodloužené pracovní době a další.[9] Téhož dne byla rovněž uzavřena Říšská rada a císař František Josef I. v souladu s Ústavním paragrafem 14 nadále vládl s pomocí císařských nařízení.[10]

Vojáci 73. pěšího pluku pochodující 1. srpna 1914 ulicemi Chebu

Česká politická scéna byla takovýmto vývojem událostí zaskočena.[11] Zástupci nejsilnějších stran mlčeli, nacionálové byli ochromeni silnou perzekucí a pouze prorakouští klerikálové pokračovali v loajální politice.[7] Záhy se v Čechách rozběhly do té doby nevídané politické procesy. 4. září 1914 byl zatčen vůdce národně-sociální strany Václav Klofáč a vedle něj též množství dalších národních sociálů, antimilitaristů a anarchistů. Do konce roku 1914 mělo být v Čechách kvůli politickým deliktům zatčeno 950 osob, z nichž 704 bylo předáno vojenským soudům.[12] Život v zemi byl umrtven nejen cenzurou a perzekucí potenciálně nebezpečné politické opozice, ale též samotnou mobilizací, která se v konečném důsledku týkala celých ročníků narozených mezi lety 18651900. Z nedostatku pracovních sil pramenil též nedostatek potravin, který se dostavil již na podzim 1914. Ten se vláda pokusila v prosinci 1914 vyřešit stanovením maximálních cen.[13]

Vyhlídky nevládnoucích národů monarchie na počátku války nebyly optimistické. Nepřátelské státy Dohody s nimi zatím nepočítaly a v případě vítězství Centrálních mocností je po válce s velkou pravděpodobností čekala tvrdá vlna germanizace případně maďarizace.[7] Po vypuknutí války se do čela českého protirakouského odboje postavil poslanec Říšské rady Tomáš Garrigue Masaryk, který vycházel z předpokládané vojenské porážky Centrálních mocností vedoucí k rozbití rakouské monarchie. Ve svém projektu počítal s vytvořením samostatného československého státu, který měl sjednotit historické české země a „slovenské oblasti“ Uherska, což Masaryk obhajoval koncepcí Čechoslovakismu. Na počátku války našel Masaryk oporu pro své plány především u českých a slovenských krajanských sdružení v zahraničí.[14] Již v srpnu vznikla ve Francii vojenská skupina českých a slovenských dobrovolníků – rota Nazdar.[15] V Rusku vznikla v srpnu jako samostatný oddíl ruské armády Česká družina, složená původně z českých krajanů později doplněná i o české přeběhlíky na východní frontě.[16] V září 1914 vzniklo v USA České národní sdružení, které bylo později prohlášeno za ústřední organizaci amerických Čechů.[17]

Válečná léta

Rok 1914

První neúspěchy v bojích se Srbskem v roce 1914 znamenaly pro monarchii velmi vysoké ztráty. Mnoho padlých a raněných zde mimo jiné utrpěly i české jednotky VIII. sboru.[18] Ani válka s Ruskem se však přes prvotní dílčí úspěchy nevyvíjela pro Rakousko-Uhersko nejlépe a do konce roku 1914 monarchie přišla o 150 700 mužů, měla 470 409 raněných a 344 404 zajatých vojáků, z nichž většina připadala právě na východní frontu.[19]

Rekvírování zvonů pro válečné účely

Zprávy o vysokých ztrátách rozrušily české zázemí a ovlivnily postoje nových pluků odjíždějících na frontu.[20] Naděje na rychlý konec války navíc v září 1914 vzbuzoval i postup Rusů na západ. Velitelství ruské armády tehdy vydalo provolání k národům Rakouska-Uherska, kde se slibovala spravedlnost a právo potlačeným národům monarchie. Rusové v bitvě o Halič postoupili na východní Slovensko a po bojích na Visle se blížili k severovýchodním hranicím Moravy. Rusofilské náladě v českých zemích se rakouská vláda snažila čelit zvýšenou perzekucí.[13][21] V Moravské Ostravě byl v listopadu popraven rozšiřovatel protirakouských letáků Slavomír Kratochvíl, považovaný za první oběť prvního odboje.[22]

Zatím neúspěšné a krvavě zaplacené vojenské tažení proti Rusku radikalizovalo českou veřejnost i samotné vojáky. Množící se dezerce daly podnět ke svalování viny za vojenské neúspěchy na špatnou morálku českých vojáků. Protičeskou propagandu využívala jak vláda, generální štáb se sídlem ve slezském Těšíně, tak i aktivisté z řad německých nacionalistů. Míra českých dezercí byla záměrně zveličována, ačkoliv k dezercím docházelo i u jiných národností. Navíc jistě větší část zajatců, kteří se dostali na ruskou stranu, tvořili vojáci, kteří se vzdali v bezvýchodné vojenské situaci Hötzendorfova megalomanského pokusu o ofenzívu a po zhroucení systému vojenského zásobování v zimě na přelomu roků 1914 a 1915.[13] Naprostá většina českých vojáků ale dál bojovala věrně za svého císaře.

„Nebojovali za Československo, (ale) plnili své občanské povinnosti a zákony. Byla to jejich země, v rakouskouherské monarchii se narodili, byli jejími občany, byli jí vychováni. Nebyl nejmenší důvod k tomu, aby se (později) vymazali z historické paměti českého národa.“

vojenský historik Josef Fučík[23]

Faktem však zůstává podstatně nižší výkonnost českých vojáků na východní frontě. Většina Čechů totiž nerozuměla smyslu této války a navíc cítila náklonnost k nepříteli. V kombinaci s těžko pochopitelným způsobem vedení boje ze strany vysokých důstojníků to nutně vedlo k takřka nulové motivaci vojáků, jak se můžeme dočíst i v dobových výpovědích.[24]

Do rakouských státních orgánů nadále přicházely zprávy o tom, že české obyvatelstvo sympatizuje s Rusy, že nosí všeslovanské trikolóry, že se stále rozšiřují protistátní letáky a že mezi českými vojáky dochází k odpírání poslušnosti. Místodržící v Čechách František Thun, tehdy již v pokročilém věku, byl neustále pod tlakem generálního štábu císařské armády, kterému se snažil vzdorovat. Nátlak vydržel jen do března 1915, kdy odstoupil s odkazem na svůj špatný zdravotní stav. Ve funkci ho nahradil armádě mnohem povolnější Maxmilián Coudenhove.[25] Místodržící na Moravě Oktavián von Bleyleben již od počátku války patřil k bezproblémovým vykonavatelům vojenských direktiv.[13]

Léta 1915 a 1916

Po odjezdu Tomáše Garriqua Masaryka do exilu se již počátkem roku 1915 z členů několika českých politických stran zformovala domácí odbojová skupina označovaná jako Maffie. Čelnými představiteli tohoto zpravodajského a konspiračního orgánu, který jednal o vytvoření příznivých podmínek pro podporu české a slovenské zahraniční akce, byli Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, Přemysl Šámal a Josef Scheiner. Těžká rána pro domácí odboj však přišla záhy, když došlo k zatčení Karla Kramáře a Aloise Rašína.[26][27]

Karel Kramář – čelný představitel domácího odboje

Karel Kramář byl zatčen 21. května 1915 a roku 1916 byl pro velezradu odsouzen k trestu smrti. Na rozdíl od svého spoluvězně Aloise Rašína věznění těžko snášel a propadal zoufalství. Proces vykonání trestu se protahoval, až nakonec smrt předlitavského ministerského předsedy a císaře Františka Josefa I. znamenala změnu politického kurzu a Rašín i Kramář byli amnestováni a propuštěni.[28]

Na frontách se mezitím s přispěním Německa podařilo Rakousku-Uhersku zastavit neúspěchy prvního válečného roku a díky spojenci přeneslo v roce 1915 boje na území svých protivníků.[29] 2. května 1915 byla ruská armáda poražena v bitvě u Gorlice a po tomto průlomu musela ustoupit o téměř 500 kilometrů na východ.[30] Pro Rakousko znamenal zásadní změnu situace 23. květen, kdy do války na straně Dohody vstoupila do té doby neutrální Itálie. Jejím vypovězením války Rakousku-Uhersku došlo ke vzniku italské fronty.[31] Na tuto frontu byli ve větší míře nasazováni příslušníci slovanských národů a právě Češi, protože zde nehrozilo takové nebezpečí jako na východní frontě, že dojde k jejich přeběhnutí. A skutečně, na jihu byli čeští vojáci hlavní oporou rakousko-uherské armády, a to téměř až do jejího konce a rozpadu. Jejich statečnost a bojové výkony ve službách císaře oceňovali i nepřátelé:

„…tito Slované, kteří (se) na ostatních frontách masově vzdávají, bijí (se) na naší frontě s obzvláštní neústupností. Stačí uvést Čechy, kteří se s nedostižnou houževnatostí bránili a raději se v kavernách nechali zabít, než aby se vzdali.“

velení třetí italské armády o nasazení Čechů během 11. bitvy na Soče[32]

Krvavých bitev na Soči se na italské frontě v letech 1915 až 1917 zúčastnily i desítky tisíc obyvatel českých zemí. Historik Josef Fučík to považuje za největší válečné nasazení českých vojáků v celé historii země. O tom, jak zde tito muži bojovali, svědčí i skutečnost, že mnohé jejich jednotky vycházely z řady těchto urputných bojů s jednou třetinou svého počátečního stavu.[23] Rakousku-Uhersku se na podzim 1915 podařilo s pomocí německých a bulharských sil obsadit Srbsko, avšak boje na Balkáně pro monarchii neskončily, neboť Dohodě se ještě téhož roku podařilo otevřít tzv. Soluňskou frontu v Makedonii a Rumunské království povzbuzené Dohodou vyhlásilo Rakousku-Uhersku válku 27. srpna 1916. Spolu s německou a bulharskou armádou se však Habsburská monarchie dokázala s tímto nepřítelem vypořádat a vojska Centrálních mocností Rumunsko do konce roku 1916 porazila.[33][34]

Zahraniční odboj okolo Tomáše Garrigua Masaryka se v průběhu roku 1915 postupně zkonsolidoval. Masaryk v dubnu 1915 předal britskému ministerstvu zahraničí memorandum Independent Bohemia, kde představil program na osamostatnění Čech na Rakousku-Uhersku. 6. července pronesl v Ženevě při příležitosti 500. výročí upálení mistra Jana Husa projev, v němž se vyslovil pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie.[35] Vrchní velitelství Rakousko-uherské armády na něj za to vydalo zatykač.[36] V září za Masarykem emigroval i Edvard Beneš a byl založen Český zahraniční komitét, který byl prvním orgánem zahraničního odboje, který svým prohlášením vyhlásil Rakousko-Uhersku boj.[37] V únoru 1916 se Český zahraniční komitét v Paříži přeměnil v Národní radu zemí českých a od května téhož roku byl znám jako Československá národní rada, která začala cílevědomě pracovat na dosažení československé samostatnosti. Předsedou Československé národní rady se stal Masaryk, místopředsedou Josef Dürich a kromě Beneše patřil mezi její významné členy i Slovák Milan Rastislav Štefánik.

Snaha těchto politiků usilujících o rozpad monarchie však závisela na úspěchu českých a slovenských legionářských jednotek. Česká družina v Rusku byla počátkem roku 1916 přetvořena ve střelecký pluk a záhy se rozrostla na střeleckou brigádu, která do října 1916 čítala přes pět a půl tisíce vojáků. Další nábor však prozatím narážel na zdrženlivý postoj ruské vlády. Československé jednotky mezitím působily i ve francouzské Cizinecké legii a Srbské dobrovolnické divizi.[38]

Tělo mrtvého císaře Františka Josefa I.

Závěr roku 1916 přinesl monarchii významné politické události. 21. října 1916 spáchal sociální demokrat Friedrich Adler atentát na předsedu předlitavské vlády Karla von Stürgkha. 21. listopadu pak monarchii zasáhla ještě větší rána, když ve věku 86 let zemřel císař František Josef I.. Zesnulého císaře na trůně vystřídal jeho prasynovec Karel, který si jako ministra zahraničí zvolil českého šlechtice Otakara Černína.[39]

Hospodářské problémy

Po vypuknutí války a odchodu velké části mužské populace do armády došlo v monarchii k citelnému stagnování zemědělské produkce. Krizi v zemědělství navíc prohluboval i nedostatek hnojiv a osiv, která se před válkou z velké části dovážela. Tato krize se výrazně dotkla i českých zemí, které v rámci Předlitavska představovaly největšího producenta obilovin, lnu, chmele a brambor. Následný nedostatek surovin záhy zasáhl i potravinářský průmysl, což se v českých zemích promítlo především v útlumu produkce cukrovarů a pivovarů. Strategické odvětví českého průmyslu, tedy těžba uhlí, v průběhu války upadala nejen kvůli chybějícím pracovním silám, ale též pro stále citelnější absenci využitelných železničních souprav. Za války naopak prosperovaly domácí podniky těžkého a zbrojního průmyslu (plzeňská Škodovka) a díky armádním zakázkám se dařilo například i obuvnickému závodu Baťa.[40]

Fronta hladových dětí čekající na polévku

Na zhoršující se hospodářskou situaci zareagovala vláda v dubnu 1915 zavedením přídělového systému.[41] K dalšímu výraznému zhoršení situace však došlo na přelomu let 1915 a 1916. Hospodářská krize se promítla i na venkově. Lidem byla zabavována mouka, obilí, seno i sláma. Ženy a děti musely obdělávat pole samy, a to i přesto, že postrádaly koně i krávy do potahu, které jim zabavila armáda. Obilí se mlelo pouze na povolení, do chleba se přidávala sláma i otruby. Nedostatek potravin způsobil, že lidé jedli psy, kočky, veverky, vrány a jiná zvířata. Kvetl černý obchod s potravinami, lidé si snažili zhotovovat skrýše, kde schovávali potraviny. Tomuto stavu nezabránila ani celá řada hospodářských opatření. Rakousko-Uhersko připravené jen na několikaměsíční válečné tažení bylo nuceno k financování válečných potřeb státními půjčkami a směnkami. Nakonec pak monarchie přistoupila i k masovému tištění bankovek.[42]

Situaci nepřispěla ani vlna válečných uprchlíků z Haliče a Bukoviny, která české země kvůli tvrdým bojům na východní frontě zaplavila již krátce po vypuknutí válečného konfliktu. Jednalo se především o Poláky a Židy, což v zemi podněcovalo antisemitské nálady.[43] Agresivitu protižidovských bouří zvyšovala bída spojená s pokračující válkou a odpor veřejnosti proti domnělým spekulantům a válečným zbohatlíkům.[44]

Závěr války

Rok 1917

Monarchie otřesená zprávou o smrti císaře Františka Josefa se počátkem roku 1917 musela potýkat s přibývajícími ztrátami na životech a s dalším zhoršováním zásobovací situace. Nedostatek potravin se začal projevovat nejprve v zázemí, neboť potraviny byly primárně vyhrazovány vojákům ve frontových liniích. V rámci Rakouska-Uherska se pak zásob nedostávalo především agrárně méně soběstačnému Předlitavsku.[45]

Mladiství dělníci v továrně na střelivo

První mezi válčícími státy neustál hospodářské zhroucení své země carský režim v Rusku. Car Mikuláš II. byl během Únorové revoluce donucen abdikovat, což našlo svůj ohlas i v české veřejnosti. Lidé věřili, že ruská revoluce přiblížila konec války. V Německu a Habsburské monarchii začaly přibývat protesty, konaly se stávky a propukaly hladové a protidrahotní demonstrace.[46] Vliv ruské revoluce a kritická situace říše donutily mladého císaře Karla a vládu, aby na 30. května 1917 svolali parlament, který se nesešel od počátku války. Spolu s obnovením Říšské rady pak byly do určité míry obnoveny i některé základní ústavní svobody. V den znovuobnovení Říšské rady bylo na její půdě českými poslanci předneseno státoprávní prohlášení, v němž poslanci žádali autonomii českých zemí ve spojení se Slovenskem. Vedle deklarace českých poslanců vydali téhož dne svou deklaraci také poslanci jihoslovanští.[47]

Císař Karel, který si byl vědom kritické situace v níž se monarchie nacházela, se marně pokusil o uzavření příměří. Císař ještě na počátku prosince roku 1916 převzal velení armády a 1. března 1917 odvolal z postu velitele generálního štábu Conrada von Hötzendorf. Poté, co Německé císařství zcela ovládané svým vojenským velením odmítlo rakouský návrh na podání mírového návrhu, pokusil se císař o tajné separátní mírové jednání s představiteli Dohody. Po odhalení těchto jednání během Sixtovy aféry však Rakousko-Uhersko ztratilo další možnosti na jednání o separátním míru a bylo zcela připoutáno ke svému německému spojenci.[48] Válečnou situaci Centrálních mocností z dlouhodobého hlediska výrazně zhoršil vstup Spojených států amerických do války. Německu vyhlásili Američané válku 6. dubna 1917. Válku Rakousku-Uhersku však USA vyhlásily teprve 7. prosince téhož roku.[49]

V zahraničí mezitím sílil československý protirakouský odboj. V lednu 1917 byl v Itálii založen český dobrovolnický sbor, takže československé legie měly zastoupení na západní, východní i italské frontě. Počátkem července se na východní frontě uskutečnila bitva u Zborova, ve které českoslovenští legionáři zvítězili nad rakousko-uherskými jednotkami. Tato bitva byla československým odbojem využita pro propagandistickou kampaň.[50] I v důsledku této bitvy se československé legie v Rusku začaly rozrůstat velmi rychlým tempem a do konce roku tak mohl být vytvořen armádní sbor.[51]

K významné politické události došlo na konci roku 1917 v Rusku, kde se během listopadového vojenského převratu dostali k moci bolševici, kteří prosazovali ukončení války s Centrálními mocnostmi. 8. listopadu byl vydán Dekret o míru a 28. téhož měsíce zaslali bolševici Ústředním mocnostem nótu nabízející mír. Pasáž o zárukách sebeurčovacího práva národnostního byla pro monarchii velmi nebezpečná a došlo proto k jejímu zcenzurování.[52] Armády Centrálních mocností mezitím využily slabosti svého ruského soupeře a během jednání s bolševiky o uzavření mírové smlouvy postoupily na východní frontě až do Pobaltí, Běloruska a na Ukrajinu. Bolševici, proti nimž se v občanské válce záhy postavili bělogvardějci, souhlasili s německými a rakouskými mírovými podmínkami a 3. března 1918 byl podepsán Brestlitevský mír.[53] V jednom z jeho bodů se bolševici zavázali k umožnění návratu 630 000 rakousko-uherských válečných zajatců.[54] Po uzavření míru mezi bolševiky a Centrálními mocnostmi bylo rozhodnuto, že československé legie v Rusku se po transsibřské magistrále přesunou do Vladivostoku a odtud pak na západní frontu. Během anabáze se legie dostaly do konfliktu s bolševiky a poslední transporty s těmito vojáky se do vlasti vrátily teprve v roce 1920.[55][56]

Rok 1918

Leták proti bídě, hladu a válce (1918)
Související informace naleznete také v článku Zánik Rakousko-Uherska.

I přes vítězství na východní frontě byla situace v rakousko-uherské monarchii počátkem roku 1918 kritická. Jednalo se zejména o bídu a hlad, kterými již trpěli nejen civilisté v zázemí, ale stále častěji i vojáci. Vysokou úmrtnost způsobovaly zásobovací potíže a epidemie. Nedostatek pracovních sil a surovin, zejména uhlí, pak vedly k výraznému poklesu výroby. Dle odhadů poklesla zemědělská produkce monarchie před koncem války nejméně o 40% a v zimě na přelomu let 1917 a 1918 zasáhl města v Rakousku-Uhersku velký hlad.[57] Vedle stále častějších stávek začaly i v českých zemích v průběhu roku 1918 přibývat masové demonstrace, kterých se ve velkém účastnily ženy.[58] Zhroucení zásobování v Předlitavsku zabránilo na jaře roku 1918 dovoz potravin z Rumunska a Uher. Obsazení Ukrajiny, která měla po Brestlitevském míru sehrát roli obilnice Centrálních mocností, se pro Rakousko-Uhersko ukázalo jako neefektivní, neboť silná armáda vydržovaná pro její uhájení většinu tamního obilí spotřebovala sama.[59][60]

Demonstrující ženy před aprovizačním skladištěm v Plzni 1918

Na jaře roku 1918 postupoval rozklad rakousko-uherské armády. Nedostatečné zásobování a přísný režim vedli u mnoha posádek k vypuknutí nepokojů. Mezi nejznámější vzpoury patřilo lednové povstání námořníků v Boce Kotorské, květnová vzpoura v Rumburku či vzpoura v srbském městě Kragujevac. Vedle těchto nepokojů přibývalo rovněž dezercí. Vojáci vracející se po uzavření Brestlitevského míru z ruského zajetí se totiž odmítali dostavit po udělené dovolené zpět do armády. Tito zběhové, kteří se ukrývali před vojenskou službou bývali označováni jako zelené kádry.[46]

V českém prostředí se sociální revolta stále častěji propojovala s národními požadavky. 6. ledna 1918 vydalo shromáždění všech českých zemských a říšských poslanců tzv. Tříkrálovou deklaraci, kterou požadovali autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakouska-Uherska. Koncem ledna se pak napříč monarchií uskutečnila generální stávka dělnictva pod ústředním heslem Mír, svoboda, chléb. Generální stávku v českých zemích následovaly další demonstrace a velké národní manifestace.[61] Masové byly především prvomájové oslavy konané v Praze.[62]

Výrazné úspěchy zaznamenal v průběhu roku 1918 československý odboj v zahraničí. Na spojení Čechů a Slováků v příštím samostatném státě se 31. května shodli zástupci českých a slovenských krajanských spolků ve Spojených státech při podpisu Pittsburské dohody. Především díky aktivitě Masaryka, Štefánika a Beneše a pod dojmem viditelných úspěchů československých bojových jednotek uznala francouzská vláda 29. června Národní radu československou jako základ příští československé vlády. Francouzskou vládu v tomto kroku v srpnu následovalo také Spojené království a v září Spojené státy.[63]

Rakousko-uherští zajatci v Itálii

Rozklad Rakouska-Uherska byl doprovázen porážkami jeho armád. Poslední ofenzívy Centrálních mocností ve Francii a v severní Itálii se v létě roku 1918 vyčerpaly a iniciativu na všech frontách zcela převzaly dohodové mocnosti posílené Spojenými státy.[64] V září se pod tlakem Dohody zhroutila soluňská fronta a na konci října porazili Italové demoralizovaná rakouská vojska v bitvě na Piavě. Většina vojáků habsburské monarchie v předtuše míru přecházela během italského útoku bez boje do zajetí a Itálie tak během posledního dne své ofenzívy získala na 360 000 rakousko-uherských zajatců.[65][66]

Zoufalou situaci se císař Karel pokusil vyřešit vydáním svého manifestu 16. října, v němž ohlašoval federalizaci monarchie. Tento krok však již našel odezvu pouze v německých oblastech Rakouska-Uherska, když 21. října došlo ve Vídni k vyhlášení německého Rakouska (Deutschösterreich). V českých zemích se k tomuto státu přihlásilo německé obyvatelstvo příhraničních oblastí, které vyhlásilo provincie Deutschböhmen, Sudetenland, Deutschsüdmähren a Böhmerwaldgau. Zbývající národy monarchie však začaly na monarchii vyhlašovat samostatnost. Již 6. října vyhlásila samostatný polský stát polská Regentská rada. Maďaři v Uhrách, kteří vypověděli dualismus, pak vyhlásili samostatnost 28. října.[64]

Politická situace se od léta roku 1918 pohnula také v českých zemích. Z iniciativy agrárníka Antonína Švehly byl 13. července ustanoven Národní výbor československý, jehož úkolem bylo připravit převzetí státní moci. Ve výboru zasedli zástupci státoprávních demokratů, sociální demokratů, agrárníků, socialistů, katolických stran a realistů. Předsedou výboru se stal Karel Kramář, místopředsedy pak Švehla s Klofáčem. Socialistické strany si však již 6. září založili Socialistickou radu.[67] Ta svolala na 14. října generální stávku, během níž se ve vícero českých městech protestovalo proti vývozu potravin z českých zemí a na některých místech došlo k vyhlášení samostatné Československé republiky. Socialistická rada a její akční výbor však nepodnikly opatření, aby proklamaci samostatné republiky zajistily i mocensky a navíc se proti jejich aktivitě postavily ostatní domácí politické strany, které se obávaly rostoucího vlivu socialistů.[68]

Pražské Václavské náměstí 28. října 1918

Své kroky zároveň podnikal i odboj v zahraničí. Ve stejný den, tedy 14. října, se Československá národní rada prohlásila prozatímní československou vládou. Masaryk byl jmenován jejím prezidentem, předsedou rady ministrů a ministrem financí, Beneš ministrem zahraničních věcí a Štefánik ministrem války.[69] O čtyři dny později vydala Masarykova exilová vláda v Paříži Washingtonskou deklaraci adresovanou americkému prezidentovi Wilsonovi, v níž došlo k prohlášení československé nezávislosti. České zahraniční a domácí politické špičky odboje se rozhodly svůj další postup zkoordinovat na společném setkání ve švýcarské Ženevě. Během jejich jednání však v Praze došlo k převratu.[70]

Říjnový plán Karlovy federalizace monarchie prezident Wilson jako podmínku míru nepřijal, neboť císařův návrh neodpovídal jeho programu poválečného uspořádání (neřešil práva Slováků ani ostatních uherských národů, nereflektoval jihoslovanské požadavky a nezaručoval spojení Poláků). 18. října proto přes švédského velvyslance americký prezident informoval rakouskou stranu o svém požadavku na samostatnost Čechoslováků a Jihoslovanů. Rakousko-Uherský ministr zahraničí hrabě Andrássy předal 27. října prostředníkům ve Švýcarsku, Švédsku a Španělsku tzv. Andrássyho nótu, ve které Rakousko-Uhersko vyslovilo ochotu zahájit okamžitá jednání o příměří. O den později tedy 28. října 1918 došlo v pražské redakci Národní politiky k zveřejnění Andrássyho nóty. Lidé si omylem vyložili její uveřejnění jako rakouskou kapitulaci, což v Praze vyvolalo spontánní demonstrace a oslavy konce války. Češi strhávali symboly monarchie a došlo k vyhlášení nezávislosti Československa.[71]

Důsledky a odkaz války

Politické důsledky války

Mapa zachycující rozpad Rakouska-Uherska s vyznačenými nástupnickými státy
Související informace naleznete také v článcích Vznik Československa a První republika.

Porážka Rakouska-Uherska v první světové válce znamenala jeho rozpadnutí. Mírovou smlouvu právně potvrzující zánik rakouské části monarchie uzavřeli s novým rakouským státem zástupci Dohody a dalších nástupnických států Rakouska-Uherska na zámku v Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919.[72]

Rozpad Rakouska-Uherska představoval pro obyvatelstvo českých zemí stejně jako pro ostatní národy střední Evropy nejvýznamnější politický důsledek první světové války. Na místě bývalé monarchie došlo v oblasti českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi dík podpoře vítězných mocností k vytvoření První československé republiky. Rozpad monarchie znamenal i konec vlády Habsburské dynastie, která v českých zemích nepřetržitě vládla od roku 1526. Přestože však světová válka skončila, nedošlo k zastavení bojů, neboť nová republika se kromě potlačování odporu českých Němců žijících v příhraničních oblastech musela kvůli svým hraničním sporům prakticky ihned pustit do vojenských konfliktů se svými novými sousedy, Polskou a Maďarskou republikou.

Hospodářské a demografické důsledky

Ačkoliv českými zeměmi během první světové války frontové linie přímo neprošly, byly Čechy, Morava a Slezsko podobně jako zbytek střední Evropa těžce zasaženou oblastí na kterou tvrdě dopadly důsledky vyčerpávajících vojenských operací, tedy hlad, bída a strádání.[73] České země se pak podobně jako ostatní regiony bývalé monarchie musely po válce vyrovnat se zmizením jednotného ochranného trhu bývalé monarchie. Rozvoji zahraničního obchodu bránily celní bariéry, kterými se proti sobě nově vzniknuvší často vzájemně nepřátelské státy střední Evropy opevnily.[73]

Odhady českých válečných ztrát na životech se tvoří velmi nesnadno a v absolutních číslech se proto často různí. Ivan Šedivý zmiňuje přibližně 1,4 milionu mužů povolaných do zbraně z českých zemí, přičemž udává necelých 140 000 Čechů, kteří měli padnout v rakousko-uherské armádě a dalších zhruba 5 500, kteří zemřeli v řadách legionářů.[74] Jan Rychlík odhaduje, že Čechů a Slováků bylo do rakouské armády zmobilizováno přibližně milion tři sta tisíc a že v bojích jich zemřelo přibližně 160 000.[75] Demograf Vladimír Srb pak počet vojáků z českých zemí padlých v bojích či zemřelých na následky válečných zranění odhadl na přibližně 300 000.[3][76] Důkaz o vysokých ztrátách podávají české hřbitovy a mnohé památníky obětem Velké války.

Další oběti si mezi zesláblým a vyhladovělým obyvatelstvem vybrala na konci války epidemie španělské chřipky, která v českých zemích vypukla v říjnu roku 1918.[3] Od roku 1785 do 90. let 20. století představovaly roky 1914 až 1918 jediné období, kdy v českých zemích docházelo k přirozenému úbytku obyvatelstva. To způsobovala utlumená sňatečnost v průběhu války doprovázená nižší porodností a vyšší úmrtností.[3]

Společenské změny

S pádem Habsburské monarchie a vznikem republiky nastaly v české společnosti hluboké společenské změny. Ještě v prosinci 1918 bylo v Československu zrušeno používání šlechtických titulů a nové politické elity záhy přistoupily k zahájení pozemkové reformy.[77] Kromě omezení poválečného vlivu šlechty válka podlomila i vztah mnoha jedinců k církvím. V českých zemích nově vzniknuvší První republika se ve svých počátcích proti klerikalismu katolické církve přímo vymezovala a často bylo poukazováno na dřívější propojení Habsburků a katolické církve. Udává se, že v poválečném Československu opustilo řady církve přibližně jeden a tři čtvrti milionu věřících.[78]

V souvislosti s důsledky první světové války se často hovoří také o ztrátě hodnot, morálky a neúctě k právu.[79] Ačkoliv během válečných let patrně kvůli tvrdým postihům a absenci mužů v zázemí kriminalita v Habsburské monarchii poklesla, velmi výrazně se zvýšil počet provinivších se žen a mladistvých. Jedním z neblahých důsledků války pak byla přebujelá kriminalita v meziválečném období.[80]

Dalším z důsledků války byla zrychlující se ženská emancipace, neboť ženy byly za války donuceny přejímat mužské role nejen v zaměstnání, ale při ztrátě mužských členů rodin suplovaly ženy role mužů i v samotných rodinách.[81][82][44] Volební právo obdržely ženy v Československu v roce 1919. Po válce získaly ženy právo volit například také v Anglii, Německu či dalších nástupnických státech po Rakousku-Uhersku s výjimkou Jugoslávie.[83]

Odraz války v kultuře

Válka se výrazným způsobem promítla též v poválečné kultuře a umění. Na válečné hrůzy reagovaly především umělecké styly expresionismus a dadaismus. Z českých umělců ovlivněných Velkou válkou lze jmenovat malíře a spisovatele Josefa Váchala, malíře a architekta Wenzela Hablika, básníka Bartoše Vlčka, skladatele Aloise Hábu či malíře Václava Špálu a Bohumila Kubištu.

Literatura a film

Pro prvorepubikové Československo bylo charakteristické vyzdvihování tzv. legionářské literatury, tedy autorů píšících o zážitcích nabytých především během sibiřské anabáze. K „legionářským“ spisovatelům se řadí například František Langer, Rudolf Medek, Josef Kopta či Jaroslav Kratochvíl, legionářská témata byla zpracován i ve filmu (Plukovník Švec, 1929, Zborov, 1938).

Většina spisovatelů, kteří se dostali na frontu, reflektovala vlastní zážitky z hrůz války, např. Karel Poláček (Podzemní město), Jan Morávek (Špatný voják), Karel Konrád (Rozchod!).

Výjimečné postavení mezi poválečnými autory má Jaroslav Hašek. Jeho nejznámější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války výrazným způsobem zformovalo český pohled na role a postoje domácích obyvatel během první světové války.

Odkazy

Reference

  1. ŠEDIVÝ, Ivan. Češi bojovali hrdinně za Rakousko-Uhersko, ale první republika to tutlala. idnes . 2008-10-28 . Dostupné online. 
  2. P. Ivan Peschka: Kdo vyhrál 1. světovou válku?
  3. a b c d Demografický obraz zemí Koruny české za první světové války v publikaci ČSÚ
  4. KVAČEK, Robert. První světová válka a česká otázka. Praha; Kroměříž: Triton, 2013. ISBN 978-80-7387-635-7. S. 27 – 31. . 
  5. KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-612-2. S. 327. . 
  6. ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české země a Velká válka 1914-1918. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. ISBN 80-7106-274-X. S. 37. . 
  7. a b c Křen (2005). Str. 336.
  8. Šedivý (2014). Str. 32.
  9. KONTLER, László. Dějiny Maďarska. Praha: Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-405-X. Kapitola Pokrok, blahobyt a květy rozkladu, s. 279 – 295. 
  10. Šedivý (2014). Str. 30.
  11. Šedivý (2014). Str. 49.
  12. Šedivý (2014). Str. 54 – 55.
  13. a b c d FIDLER, Jiří. Kapitoly z dějin československého vojenství – 2 Česká domácí politika za Velké války. valka.cz . Dostupné online. ISSN 1803-4306. 
  14. Kvaček (2013). Str. 74 – 75.
  15. Rota Nazdar . Dostupné online. 
  16. KUTHAN, Pavel Jaroslav. Česká družina (1914-1916) - I.. valka.cz . 2003. Dostupné online. ISSN 1803-4306. 
  17. České národní sdružení; encyklopedie Leccos. leccos.com online. cit. 2012-01-28. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-10. 
  18. NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-322-4. S. 35. Dále jen: Nedorost Na frontách velké války (2006). .
  19. Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 177.
  20. Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 93.
  21. KAPAVÍK, Radim. valka.cz online. Dostupné online. ISSN 1803-4306. 
  22. Spolek pro vojenská pamětní místa, Přerov
  23. a b Lukáš Beer: Glorifikovaní zrádci, CS Magazín
  24. Jak jsem sloužil za císaře a objel celý svět; Vzpomínky Aloise Buchty (1892–1984)
  25. WEISSENSTEINER, Friedrich. Rakouští císařové. Praha: Ikar, 2005. ISBN 80-249-0464-0. Kapitola František Josef I., s. 140–141. 
  26. Maffie; encyklopedie Leccos. leccos.com online. cit. 2012-01-29. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-16. 
  27. Šedivý (2014). Str. 175 – 176.
  28. LUSTIGOVÁ, Martina. Karel Kramář - osudy prvního československého premiéra. Český rozhlas online. 2007. Dostupné online. 
  29. Křen (2005). Str. 325 – 326.
  30. Bitvy 1. sv. války - bitva u Gorlice. Československá obec legionářská online. Dostupné online. [nedostupný zdroj
  31. Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 256 – 257.
  32. Ivan Šedivý: Češi a Rakousko-Uherská armáda
  33. Nedorost Na frontách velké války (2006). Str. 76 – 77.
  34. Kvaček (2013). Str. 48 a 62.
  35. Šedivý (2014). Str. 178 – 179.
  36. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1986. S. 371. 
  37. MAHDAL, Marcel. Prohlášení Českého zahraničního komitétu. Moderní dějiny online. 2007. Dostupné online. 
  38. Šedivý (2014). Str. 180 – 182.
  39. Šedivý (2014). Str. 162 a 288.
  40. Šedivý (2014). Str. 224 – 231.
  41. Archivovaná kopie. www.libri.cz online. cit. 2016-04-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-22. 
  42. Křen (2005). Str. 325.
  43. Šedivý (2014). Str. 261.
  44. a b Křen (2005). Str. 352.
  45. Křen (2005). Str. 339.
  46. a b Křen (2005). Str. 353.
  47. Křen (2005). Str. 340 – 341.
  48. Křen (2005). Str. 346.
  49. Šedivý (2014). Str. 294.
  50. Šedivý (2014). Str. 307.
  51. Šedivý (2014). Str. 331.
  52. Šedivý (2014). Str. 313.
  53. NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 3. díl. Do hořkého konce. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-327-5. S. 107 – 109. Dále jen: Nedorost Do hořkého konce (2007). .
  54. Nedorost Do hořkého konce (2007). Str. 110.
  55. Šedivý (2014). Str. 331 – 332.
  56. PICHLÍK, Karel; ZABLOUDILOVÁ, Jitka; KLÍPA, Bohumír. Českoslovenští legionáři 1914 - 1920. Praha: s.n., 1996. S. 213 – 215. .
  57. Křen (2005). Str. 342 – 343.
  58. Křen (2005). Str. 352 – 353.
  59. Nedorost Do hořkého konce (2007). Str. 119 – 121.
  60. Šedivý (2014). Str. 330 – 331.
  61. Křen (2005). Str. 344 – 347.
  62. Šedivý (2014). Str. 327.
  63. Křen (2005). Str. 349.
  64. a b Křen (2005). Str. 350.
  65. Šedivý (2014). Str. 142 – 143.
  66. Šedivý (2014). Str. 348.
  67. Šedivý (2014). Str. 335 – 336.
  68. Šedivý (2014). Str. 339 – 340.
  69. Šedivý (2014). Str. 341.
  70. Šedivý (2014). Str. 342.
  71. Šedivý (2014). Str. 344 – 346.
  72. Kvaček (2013). Str. 175.
  73. a b Křen (2005). Str. 326.
  74. Šedivý (2014). Str. 147.
  75. RYCHLÍK, Jan. Legie a legionáři v české a slovenské tradici a historiografii. S. 170. Národopisná Revue online. 2011. Roč. 21, čís. 3, s. 170. 
  76. FIALOVÁ, Ludmila. První světová válka a obyvatelstvo českých zemí. S. 170. Historická Sosciologie online. 2014. Čís. 2, s. 170. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-27. 
  77. Zrušení šlechtických titulů patřilo mezi první právní normy Československa online. ČT, 2008-12-10 cit. 2016-04-13. Dostupné online. 
  78. Křen (2005). Str. 357.
  79. Šedivý (2014). Str. 262.
  80. Šedivý (2014). Str. 263.
  81. Šedivý (2014). Str. 256.
  82. Vinen, Richard. Evropa dvacátého století Praha: 2007. dále jen Vinen (2007). Str. 114 – 117.
  83. Vinen (2007), s. 120 – 121.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • EFMERTOVÁ, Marcela. České země v letech 1848-1918.. Praha: Libri, 1998. 463 s. ISBN 80-85983-47-8. 
  • HONZÍK, Miroslav; HONZÍKOVÁ, Hana; KOPŘIVA, Milan. 1914/1918 – Léta zkázy a naděje. Praha: Panorama, 1984. 320 s. 
  • KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. Kapitola VII. První světová válka, s. 323 – 354. 
  • KVAČEK, Robert. První světová válka a česká otázka. 2. vyd. Praha; Kroměříž: Triton, 2003. 178 s. ISBN 978-80-7387-635-7. 
  • MICHLOVÁ, Marie. Byli jsme a budem aneb česká každodennost 1914-1918. Řitka: Nakladatelství ČAS, 2013. 133 s. ISBN 978-80-7475-024-3. 
  • NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 1. díl. Mým národům. Praha: Libri, 2006. 239 s. ISBN 80-7277-321-6. 
  • NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha: Libri, 2006. 319 s. ISBN 80-7277-322-4. 
  • NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 3. díl. Do hořkého konce. Praha: Libri, 2007. 299 s. ISBN 978-80-7277-327-5. 
  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
  • PROKŠ, Petr. Habsburkové & velká válka (1914–1918): první světová válka a rozpad Rakouska-Uherska 1914–1918. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2011. 285 s. ISBN 978-80-206-1203-8. 
  • SCHILDBERGER, Vlastimil, a kol. Léta zkázy a naděje 1914-1918 : Češi a Moravané na frontách Velké války a vznik ČSR. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008. 44 s. ISBN 978-80-7028-328-8. 
  • ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české země a Velká válka 1914-1918. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 492 s. ISBN 80-7106-274-X. 
  • VOŽICKÝ, František Pigl. Kronika světové války : 1914-1919. 4. vyd. Praha: nákl. vlast., 1929. 632 s. Dostupné online. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=České_země_za_první_světové_války
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


'Ndrangheta
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Úřednická vláda
Úmrtí v roce 2021
Úmrtí v roce 2022
Únětická kultura
Únor 1948
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
Ústava Československé republiky
Ústava Československé socialistické republiky
Ústavní soud České republiky
Ústavní zákon o československé federaci
Ústav pro studium totalitních režimů
Čína
Čínsko-sovětské konflikty (1969)
Čínsko-sovětský rozkol
Časně slovanské období
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Červený obr
Česká a Slovenská Federativní Republika
Česká socialistická republika
Česká televize
Česká tisková kancelář
Česká Wikipedie
České knížectví
České království
České národní obrození
České předsednictví v Radě Evropské unie 2009
České Slezsko
České stavovské povstání
České země za první světové války
Český rozhlas
Český rozhlas Dvojka
Český stát za vlády Jagellonců
Český statistický úřad
Česko
Československá lidová armáda
Československá měnová reforma (1953)
Československá republika (1948–1960)
Československá socialistická republika
Československá televize
Československé parlamentní volby 1946
Československý rozhlas
Československo
Československo-sovětské přátelství
Čierna nad Tisou
Čistky
Členský stát Evropské unie
ČTK
Řím
Řecko
Řeka
Školství
Španělsko
Štěpán Trochta
Švédsko
Železná opona
Živočichové
1. květen
1. leden
10. říjen
10. listopad
11. listopad
11. září
12. listopad
13. červen
13. prosinec
14. červen
17. leden
17. listopad
1711
1816
19. listopad
1922
1941
1945
1946
1948
1949
1950
1952
1954
1957
1965
1968
1969
1972
1975
1978
1987
1988
1989
1991
1992
1993
1996
1997
1998
2. listopad
20. únor
20. srpen
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2009
2011
2022
21. srpen
22. říjen
23. říjen
23. leden
25. únor
25. říjen
26. duben
27. srpen
28. říjen
29. říjen
3. listopad
30. říjen
31. říjen
31. březen
31. prosinec
4. červen
4. prosinec
461
6. listopad
9. listopad
Achtung Baby
Acquis communautaire
Aeroflot
Afghánistán
Akce 77
Akvizice
Albánie
Albánská lidová republika
Albánská lidová socialistická republika
Aleš Brichta
Alexander Dubček
Alexej Čepička
Alexej Kosygin
Alois Indra
Andrej Andrejevič Gromyko
Andrej Antonovič Grečko
Andrej Babiš
Anticharta
Antonín Kapek
Antonín Novotný
Antonín Zápotocký
Antonov An-12
Antonov An-24
Anton Myrer
Arakain
Archiv výtvarného umění
Argentinské tango
ASU-57
ASU-85
Athény
Augustin Navrátil
Austrálie
Autoritní kontrola
Avenida Corrientes
Bílý trpaslík
Bójové
Beatová síň slávy
Berlínská zeď
Bill Clinton
Biskup
Blue Effect
Bohemia Energy
Boj o rozhlas (1968)
Branislav Hronec
Bratři Itálie (politická strana)
Bratislava
Bratislavská deklarace
Brazílie
BRDM-1
Brexit
Brusel
BTR-152
Bulharská komunistická strana
Bulharská lidová republika
Buržoazie
Castell
Centrální plán
Charta 77
Charterový let
Chceme světlo!
Chruščovovské tání
Citron (hudební skupina)
Commons:Featured pictures/cs
Covid-19
cs:Usnesení vlády k žádosti České republiky o přijetí do Evropské unie
Cyril Svoboda
Dálnice
Díválí
Dýchací soustava
Dějiny Česka
Dělnicko-rolnická vláda
Důl Svornost
Daň z přidané hodnoty
David Koller
Demokracie
Demonstrace (protest)
Demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968
Den vzniku samostatného československého státu
De Generace
Difuze
Disent
Divoký srdce
Dluhová krize v eurozóně
Doba římská na území Česka
Doba bronzová na území Česka
Dodavatel poslední instance
Dovoz
Drážďany
Drahomír Kolder
Druhá republika
Druhá světová válka
Dvoustranně souměrní
Ekonomická krize od 2007
Elon Musk
Emigrace
Encyklopedie
Eneolit na území Česka
Enver Hodža
Epitelová tkáň
ERM II
Estonsko
Etc...
Etiopie
Euro
Eurobarometr
Eurokomunismus
Evžen Plocek
Evropa
Evropská komise
Evropská měnová unie
Evropská migrační krize
Evropská rada
Evropská společenství
Evropská unie
Evropský hospodářský prostor
Evropský zatýkací rozkaz
Ferdinand I. Habsburský
Fidel Castro
Filip Topol
Finsko
Flamengo
Florian Siwicki
Fondy Evropské unie#PHARE
Fonograf
Framus Five
Francie
Francisco Franco
František Josef I.
František Kotva
František Kriegel
Frederik Willem de Klerk
Frontman
Gama Sagittae
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ÚV KSČ
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
George H. W. Bush
Giorgia Meloniová
Glasgow
Glasnosť
Gonochorismus
Grónské referendum o Evropských společenstvích 1982
Gudžarát
Gustáv Husák
Habsburkové
Habsburská monarchie
Halloween
Harry Potter a Tajemná komnata (film)
Havlíčkův Brod
Heath Freeman
Heliodor Píka
Helsinky
Hermafrodit
Hlavní strana
Hltan
HMAS Sydney (D48)
Hmotná nouze
Hnědý trpaslík
Hostitel
Hrubý domácí produkt
Hudba
Hudba Praha
Hudba Praha & Michal Ambrož
Hudba Praha (album)
Hudebník
Hudební žánr
Hudební nástroj
Hudební skladatel
Hudební soubor
Husitství
Hvězdná velikost
Ilegální obchod s drogami
Iljušin Il-14
Imatrikulace (letectví)
Indie
Industrializace
International Standard Serial Number
Internet Archive
Invaze
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa
Invazní pruhy
IROZHLAS
Irsko
Island
Itálie
Ivan Jakubovskij
Ivan Král
Ivan Martin Jirous
Ivo Tretera
Jáchymov
János Kádár
Jair Bolsonaro
Jakov Alexandrovič Malik
Jana Altmannová
Jan Anastáz Opasek
Jan Bula
Jan Dus
Jan Haubert
Jan Hrubý (hudebník)
Jan Ivan Wünsch
Jan Masaryk
Jan Palach
Jan Patočka
Jan Rejžek
Jan Spálený
Jan Zajíc
Jan Zrzavý
Jaroslav Šaroch
Jasná Páka
Jednorodí
Jednotné zemědělské družstvo
Jerry Lee Lewis
Jiří Šindelář (hudebník)
Jiří Jelínek (baskytarista)
Jiří Kraus
Jiří Schelinger
Jiří z Poděbrad
Jižní Korea
Johannes Kepler
Josef Špaček (politik KSČ)
Josef Beran
Josef Charvát (odbojář)
Josef Chuchma
Josef Hlavatý
Josef Hlouch
Josef II.
Josef Klaus (politik)
Josef Pavel (1908)
Josef Smrkovský
Josef Zieleniec
Josif Vissarionovič Stalin
Josip Broz Tito
Jozef Púčik
Jugoslávie#Socialistická Jugoslávie
Junák – český skaut
Jupiter (planeta)
Jurij Andropov
Justiční vražda
Kádrové důvody
Kádrový posudek
Kabát (hudební skupina)
Kabinová lanová dráha na Ještěd
Kalábrie
Kamil Střihavka
Kardinál
Karel Hoffmann (politik)
Karel III. Britský
Karel IV.
Karel Malík
Katapult (hudební skupina)
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kaunas
Kauza Čapí hnízdo
KGB
Klad
Klaudios Ptolemaios
Klement Gottwald
Kmen (biologie)
Kodaň
Kodaňská kritéria
Kolektivizace v Československu
Komunisté
Komunistická strana
Komunistická strana Číny
Komunistická strana Československa
Komunistická strana Španělska
Komunistická strana Slovenska (1948)
Komunistický režim
Komunistický režim v Československu
Koncentrační tábor
Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow
Konstantin Babickij
Kontrarevoluce
Konzervativní strana (Spojené království)
Korejská válka
Kormoran (1940)
Krausberry
Krucipüsk
Kuba
Kulak
Kulomet SG-43
Kult osobnosti
Kurt Waldheim
Květen 1968 ve Francii
Kypr
Kytara
Ladislav Adamec
Ladislav Hosák
Lafetace
Lajka
Lamezia Terme
Latina
Leonid Iljič Brežněv
Leszek Engelking
Letiště
Letiště Brno-Tuřany
Letiště Praha Ruzyně
Libius Severus
Libor Pešek
Library of Congress Control Number
Lidová demokracie
Lidové milice
Lidská práva
Listopad
Listopad 1989
Litva
Lotyšsko
Lou Fanánek Hagen
Luboš Andršt
Luboš Pospíšil
Lubomír Štrougal
Lucemburk
Lucemburkové
Ludvík Kandl
Ludvík Svoboda
Luiz Inácio Lula da Silva
Lyndon B. Johnson
Maďarská lidová republika
Maďarská socialistická dělnická strana
Maďarsko
Maastrichtská kritéria
Maelström
Maják (album)
Malta
Mao Ce-tung
Maršál Sovětského svazu
Marek Vokáč
Marie Švermová
Marie Charousková
Marie Terezie
Markéta Vojtěchová Ambrožová
Markomani
Marsyas (hudební skupina)
Martin Dzúr
Martin Kraus (zpěvák)
Marxismus
Matěj Belko
Memorial
Menstruační vložka
Metro
Mezenchym
Mezinárodní astronomická unie
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní vesmírná stanice
Michael Šimůnek
Michail Lomonosov
Michail Suslov
Michal Ambrož
Michal Ambrož a Hudba Praha
Michal Lefčík
Michal Pavlíček
Michal Prokop
Miki Volek
Mikrofotografie
Milada Horáková
Milan Hlavsa
Miloš Jakeš
Miloš Zeman
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Miroslav Žbirka
Miroslav Středa
Mnichovská dohoda
Monarchismus
Mongolsko
Morava
Moskevský protokol
Moskva
Motolice
MusicBrainz
Mysterium Cosmographicum
Náměstí Svobody (Brno)
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní fronta Čechů a Slováků
Národní knihovna České republiky
Národní shromáždění Československé socialistické republiky
Německá demokratická republika
Německá okupace Čech, Moravy a Slezska
Německo
Nadace Wikimedia
Naréndra Módí
Nationale Volksarmee
Nejvyšší sovět Sovětského svazu
Neodermata
Neodermis
Neolit na území Česka
Nepohlavní rozmnožování
Nervová soustava
Nicolae Ceaușescu
Nikolaj Viktorovič Podgornyj
Normalizace
Nova
Nusle
Oběžná dráha
Oběhová soustava
Obelisk (Buenos Aires)
Ocel
Odboj během druhé světové války
Odsun sovětských vojsk z Československa
Oldřich Černík
Oldřich Říha
Oldřich Švestka
Oldřich Veselý
Olympic
Opičí selfie
Orel (spolek)
Organizace spojených národů
Osvald Závodský
Ota Petřina
Otmar Brancuzský
Pád mostu v Gudžarátu
Přídělový systém
Předseda vlády
Přemyslovci
Připojení Hlučínska k Československu
Paleozoikum
Památník Vojna u Příbrami
Paměť národa
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parti communiste français
Pavel Švanda (křesťanský aktivista)
Pavel Telička
Pavel Váně
Pavel Wonka
Pavol Molnár
Perestrojka
Petro Šelest
Petr Fiala
Petr Janda
Petr Kalandra
Petr Korál
Petr Novák
Petr Placák
Petr Skoumal
Plánovaná ekonomika
Planeta
Platónské těleso
Ploštěnci
Ploštěnky
Ploutvonožci
Plzeňské povstání (1953)
Pohlavní rozmnožování
Pohraniční stráž
Polarizace (elektrodynamika)
Politbyro
Polská lidová republika
Polská sjednocená dělnická strana
Polsko
Pomocný technický prapor
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Evropská unie
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Hudba
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalsko
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Post Bellum
Poučení z krizového vývoje
Právo (deník)
Průmyslová revoluce v Česku
Pražské jaro
Pražský výběr
Praga
Praha
Praní špinavých peněz
Pravda (noviny)
Prehistorie Česka
Prezident České republiky
Prezident Brazílie
Proces se skupinou Milady Horákové
Proces se Slánským
Proces s buržoazními nacionalisty
Proces s krajskými tajemníky
Progres 2
Prophets of Rage
Protektorát Čechy a Morava
Protesty v Íránu (2022)
Protiokupační demonstrace v roce 1969
Protonefridie
Provolání Všemu lidu ČSSR
První pětiletka (Československo)
První republika
První vláda Klementa Gottwalda
První vláda Oldřicha Černíka
Prvoústí
Public Enemy
Q114943882
Q12036674
Q12036674#identifiers
Q12036674#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q1773668
Rada bezpečnosti OSN
Rada Evropské unie
Rada vzájemné hospodářské pomoci
Radim Hladík
Radio Beat
Rakouské císařství
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Reálný socialismus
Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii
Reichsbrücke
Rekatolizace
Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství
Ricimer
Rishi Sunak
Robert Browning
Rock
Roman Dragoun
Ron Flowers
Ross Perot
Rovnost (pracovní tábor)
Rozšiřování Evropské unie
Rozhlas po drátě
Rudé náměstí
Rudolf II.
Rudolf Kirchschläger
Rudolf Slánský
Rumunská socialistická republika
Rumunsko
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Sámova říše
Sázava
Sídliště
Síra
Saab 32 Lansen
Sametová revoluce
SARS-CoV-2
Saská Kamenice
Sbor národní bezpečnosti
Schengenský prostor
Schizocoel
Severní Čechy
Severní Korea
Severočeský kraj
Severoatlantická aliance
Severomoravský kraj
Seznam britských králů
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2022
Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
Seznam premiérů Česka
Seznam premiérů Itálie
Seznam premiérů Spojeného království
Si Ťin-pching
Sjednocená socialistická strana Německa
Skotsko
Slovenská socialistická republika
Slovensko
Slovinsko
Slunce
Socialismus
Socialismus s lidskou tváří
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Sokol (spolek)
Soubor:Пейзаж на Венере.jpg
Soubor:(Srpen68)Bilak & Husak.jpg
Soubor:(Srpen68)Zraneny vojak FF.jpg
Soubor:(Zari68)Alexander Dubcek B.jpg
Soubor:10 Soviet Invasion of Czechoslovakia - Flickr - The Central Intelligence Agency.jpg
Soubor:1968-Prague Spring ogv B.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv I.png
Soubor:1968-Prague Spring ogv J.png
Soubor:3d10 fm de vilafranca.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-074-27, Hilfskreuzer Kormoran.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-F0417-0001-011, Berlin, VII. SED-Parteitag, Eröffnung.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H0603-0036-001, Moskau, Ulbricht und Breshnew.jpg
Soubor:CHAROUSKOVÁ Marie (Klárov 26. 8. 1968).jpg
Soubor:Coat of arms of the Czech Republic.svg
Soubor:Czechoslovakia cs.png
Soubor:Czechoslovakia demo.png
Soubor:Dugesia Turbellaria wm (12) anterior.jpg
Soubor:Een vluchtelingenkamp voor Tsjechen bij de Wiener Reichsbrücke (Oostenrijk), Bestanddeelnr 921-6236 (cropped).jpg
Soubor:Flag of Hungary.svg
Soubor:Flag of Poland (1927–1980).svg
Soubor:Flag of the KSC.svg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 3.jpg
Soubor:František Dostál Srpen 1968 4.jpg
Soubor:Hanging Bridge from Opposite Side Morbi - panoramio.jpg
Soubor:Helsinki demonstration against the invasion of Czechoslovakia in 1968.jpg
Soubor:Hudba Praha, Ladronka, kytarista.jpg
Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg
Soubor:Jan Bula B.jpg
Soubor:Lidove milice logo.svg
Soubor:Macaca nigra self-portrait large.jpg
Soubor:Okupace Svobodný-vysílač.JPG
Soubor:Památník obětí komunismu - Teplice(detail).jpg
Soubor:Patocka 1971.jpg
Soubor:Posta Romana - 1959 - Laika 120 B.jpg
Soubor:Praga 11.jpg
Soubor:Sagitta constellation map.png
Soubor:Tango Porteño.jpg
Soubor:Transparent na Morovém sloupě na náměstí Svobody v Brně, srpen 1968.jpg
Soubor:Vítejte v EU.jpg
Soubor:Vyjezdni dolozka 1967.jpg
Soubor:Warsaw Pact Logo.svg
Soubor:Wiki letter w.svg
Soubor:Za vashu i nashu svobodu.jpg
Souborný katalog České republiky
Souhvězdí
Souhvězdí Šípu
Soul
Sovětský svaz
SpaceX
SpaceX Crew-3
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené království
Spojené státy americké
SPOLU
Spotřební daň
Spotřební průmysl
Sputnik 2
Státní bezpečnost
Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti
Státní zastupitelství
Stávka
Střední skupina vojsk
Středočeský kraj
Středoslovenský kraj
Střevo
Stalinův pomník
Stalinismus
Starý pecky (a tak dál...)
Starší doba železná na území Česka
Strašnické krematorium
Stromboli (hudební skupina)
Studená válka
Superskupina (hudba)
Synkopy 61
Tábor nucené práce
Těžký průmysl
Třebíč
Třetí Československá republika
Třicetiletá válka
Tři králové (protinacistický odboj)
Tři sestry (hudební skupina)
T-55
Taťjana Bajevová
Takeoff (rapper)
Tasemnice
Tavenina
Teplice
Teror
Tesla (podnik)
Tetřívek douglaskový
Textař
The Plastic People of the Universe
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Todor Živkov
Tomáš Špidlík
Tomáš Hajíček
Tomáš Halík
Tržní ekonomika
Tragédie při hromadné tlačenici v Soulu 2022
Traktor (píseň)
Transportní letoun
Twitter
U2
Ukrajinská sovětská socialistická republika
Uliční výbor
Uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939
Václavské náměstí
Václav Havel
Václav Klaus
Válka v Tigraji
Vídeň
Vít Malinovský
Výšková migrace
Východní blok
Východočeský kraj
Východoslovenský kraj
Vývoz
Věznice
Vakcína proti covidu-19
Varšavská smlouva
Varšavská univerzita
Vasil Biľak
Vedoucí úloha strany
Velká recese
Velkomoravská říše
Vietnamská demokratická republika
Vinohradská
Vinohrady (Praha)
Virtual International Authority File
Visací zámek (hudební skupina)
Vláda České republiky
Vláda Petra Fialy
Vláda Rishiho Sunaka
Vladimír Špidla
Vladimír Guma Kulhánek
Vladimír Mišík
Vladimír Padrůněk
Vladimír Remek
Vladimír Zatloukal
Vlado Čech
Vodní elektrárna
Volby
Volby prezidenta USA 1992
Volodymyr Zelenskyj
Vražda
Vratislav Janda
Vstup České republiky do Evropské unie
Vstup Bulharska do Evropské unie
Vstup Chorvatska do Evropské unie
Vstup Estonska do Evropské unie
Vstup Kypru do Evropské unie
Vstup Litvy do Evropské unie
Vstup Lotyšska do Evropské unie
Vstup Maďarska do Evropské unie
Vstup Malty do Evropské unie
Vstup Polska do Evropské unie
Vstup Rakouska do Evropské unie
Vstup Rumunska do Evropské unie
Vstup Slovenska do Evropské unie
Vstup Slovinska do Evropské unie
Vydírání
Vykonstruovaný proces
Vylučovací soustava
Vysídlení Němců z Československa
Vznik Československa
Władysław Gomułka
Walter Ulbricht
West End
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilbur Smith
Wilsdruff
WorldCat
XIV. sjezd KSČ
XX. sjezd KSSS
Základní vojenská služba
Zákon na ochranu lidově demokratické republiky
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Zánik Československa
Západní Německo
Západočeský kraj
Zaměstnanost
Zatmění Slunce 25. října 2022
Zavedení eura v Česku
Zavedení eura v Česku#Veřejné mínění
Zdeněk Juračka (hudebník)
Zdeněk Mlynář
Země
Zeměpisné souřadnice
Země Koruny české
Zimmerwaldská konference
Znárodnění
Zpěv
Zuzana Burianová
Zvací dopis




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk