Msgr. ThDr. Jan Šrámek
Předseda exilové vlády Československa v Londýně
Ve funkci: 21. července 1940 – 5. dubna 1945
Prezident	Edvard Beneš
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	funkce zanikla
Náměstek předsedy vlády Československa
Ve funkci: 5. dubna 1945 – 25. února 1948
Prezident	Edvard Beneš
Předseda vlády	Zdeněk Fierlinger Klement Gottwald
6. ministr železnic Československa
Ve funkci: 26. září 1921 – 7. října 1922
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Edvard Beneš
Předchůdce	Václav Burger
Nástupce	Jiří Stříbrný
4. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa
Ve funkci: 7. října 1922 – 9. prosince 1925
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Bohuslav Vrbenský
Nástupce	Alois Tučný
7. ministr pošt a telegrafů Československa
Ve funkci: 9. prosince 1925 – 18. březen 1926
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Emil Franke
Nástupce	Maxmilián Fatka
6. ministr sociální péče Československa
Ve funkci: 12. října 1926 – 7. prosince 1929
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Josef Schieszl
Nástupce	Ludwig Czech
13. ministr unifikací Československa
Ve funkci: 7. prosince 1929 – 22. září 1938
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš
Předseda vlády	František Udržal Jan Malypetr Milan Hodža
Předchůdce	Anton Štefánek
Nástupce	Josef Fritz
7. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa (správce resortu)
Ve funkci: 12. října 1926 – 15. ledna 1927
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Josef Schieszl
Nástupce	Jozef Tiso
1. celostátní předseda ČSL
Ve funkci: 1922 – listopad 1938
Nástupce	strana pozastavena
Ve funkci: 1945 – 1948
Nástupce	Alois Petr
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1906 – 1918
Volební obvod	Vyškov, Slavkov, Bučovice, Zdounky (1906-1913) Uherské Hradiště, Uherský Brod, Bojkovice a Vizovice (1913-1918)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1907 – 1911
Volební obvod	Morava 12
Poslanec Revolučního národního shromáždění Československa
Ve funkci: 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění Československa
Ve funkci: 1920 – 1939
Poslanec Prozatímního Národního shromáždění Československa
Ve funkci: 1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členství	Kř.-soc. str. na Moravě ČSL SNJ ČSL
Narození	11. srpna 1870 Grygov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. dubna 1956 (ve věku 85 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Velehrad
Alma mater	Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Čestné občanství města Brna (1945) Čestné občanství města Třebíče (1945) Čestné občanství města Plzně (1947) Velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1947) Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1991)
Commons	Jan Šrámek
V období 8. října 1929 - 7. prosince 1929, byl ve Vládě Františka Udržala ve funkci 9. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa (jako správce) Předchůdce: Jozef Tiso nástupce: Franz Spina
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šrámek (11. srpna 1870 Grygov^[1] – 22. dubna 1956 Praha) byl český římskokatolický kněz a politik, zakladatel a dlouholetý předseda Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany na Moravě, po roce 1918 Československé strany lidové. V letech 1940–1945 byl předsedou londýnské exilové vlády.

Život

Po ukončení obecné školy v Grygově vystudoval Piaristické gymnázium a konvikt (dnes Arcibiskupské gymnázium) v Kroměříži (1880–1888), poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Jeho prvním kněžským působištěm byl Nový Jičín, kam nastoupil v roce 1893. Zde působil do roku 1901, kdy byl přeložen do nedalekých Životic a krátce nato do Všechovic u Hranic na Moravě (1902). V roce 1902 v důsledku neshod s arcibiskupem prof. ThDr. Theodorem Kohnem a silně pročeskými názory odešel do brněnské diecéze, kde se uplatnil jako pedagog na diecézním kněžském učilišti, v letech 1904–1911 jako docent a od roku 1911 jako profesor tzv. křesťanské sociologie (sociálního učení církve).^[2] Už jako student se intenzivně zabýval studiem sociálních otázek. Na počátku 20. století byl velmi ovlivněn katolickou modernou, spolupráci s ní ukončil po odsouzení modernismu v roce 1909.^[3] Po příchodu do Nového Jičína se začal věnovat praktické politice v regionu, zakládal katolické dělnické spolky (1895 Katolický dělnický spolek v Novém Jičíně, 1898 ženský křesťansko-sociální spolek Budoucnost v Novém Jičíně, podíl na založení dělnických spolků v Mořkově, Hodslavicích, Příboře, Štramberku, Bernarticích).

V roce 1899 založil Moravsko-slezskou křesťansko-sociální stranu na Moravě. Ve volbách roku 1907 byl zvolen poslancem Říšské rady za český okrsek Morava 12. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub.^[4] Mandát obhajoval ve volbách 1911, kdy jej ale ve druhém kole porazil kandidát liberální lidově pokrokové strany.^[5] Kromě toho zasedal také v Moravském zemském sněmu, kam byl zvolen v zemských volbách roku 1906 v české volební skupině všeobecné kurie za okresy Vyškov, Slavkov, Bučovice a Zdounky a znovu ve volbách roku 1913 za okresy Uherské Hradiště, Uherský Brod, Bojkovice a Vizovice.^[6] V roce 1909 stál v čele vzniku národního katolického tělovýchovného spolku Orel.

Za první světové války se vyjadřoval prorakousky a podporoval válečné úsilí, z této pozice ale začal od léta 1917 ustupovat.^[2]

Při vzniku Československa byl, oproti stále monarchistické většině, jedním z aktivnějších katolíků, proto se stal členem Revolučního národního shromáždění a v lednu 1919 sjednotil české křesťanské strany a založil tak Československou stranu lidovou. Byl jejím předsedou v letech 1919–1938 a 1945–1948.

Od září roku 1921 až do mnichovské krize v září roku 1938 působil Šrámek s výjimkou druhé vlády Jana Černého jako ministr ve všech československých vládách. Krátce působil jako ministr železnic (1921–1922), pak jako ministr zdravotnictví (1922–1925), pošt a telegrafů (1925–1926), sociální péče (1926–1929) a unifikací (1929–1938).^[7] Byl jedním z nejvlivnějších politiků v zemi. Okolí ho považovalo za politika klidného a trpělivého. Antonín Švehla o něm prohlásil, když přemlouval sociální demokraty, aby zůstali ve vládě: „Odejdete-li, rozlezeme se jako švábi od sebe a pak mi sem do vládní koalice vleze ten černoprdelník Šrámek a nikdo ho už odtud nedostane – i když jen za malíček zůstane ve dveřích vězet.“^[2] Šrámek také nebyl oblíben u prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který ho i jeho stranu nesnášel coby klerikály a katolíky. Jemu i ČSL to komplikovalo práci, ale nakonec se v rámci politické snahy o politickou synergii demokratů prosadila jejich spolupráce.^[8]

Během krize v roce 1938 byl jedním z poslanců, kteří hlasovali proti přijetí ultimáta, vzneseného na Mnichovské konferenci. Po Mnichovské dohodě se Šrámek bránil sloučení ČSL do Strany národní jednoty, avšak později svolil tlaku vedení lidovců v Čechách a působil na pozici formálního místopředsedy Strany národní jednoty. Na činnosti strany se však nijak nepodílel a později emigroval. V Pařiži zasedl v Československém národním výboru a posléze se stal předsedou exilové vlády v Londýně (1940). Premiérem se stal hlavně z toho důvodu, že Edvard Beneš byl pro některé spojence nepřijatelný.^[9] Na tomto postu setrval až do vzniku Košické vlády. V roce 1945 se stal náměstkem předsedy vlády.

V únoru 1948 jako jediný varoval před rezignací demokratických ministrů, neboť nedůvěřoval Edvardu Benešovi („A co se stane, jestliže nás prezident opustí?“), ale 20. února 1948 rezignoval spolu s ostatními. V březnu se pokusil společně s Františkem Hálou (tajemník Československé strany lidové a odstoupivší ministr pošt) uprchnout z Československa, pokus však selhal, marně čekali na francouzské letadlo na letišti u Rakovníka.

Hála i Šrámek dožili svůj život v nezákonné internaci, mimo jiné v Nové Říši, v Brně, ve věznici ve Valdicích a nakonec na zámečku v Roželově. Jan Šrámek zemřel v pražské nemocnici na Bulovce, kde byl hospitalizován pod fiktivním jménem Josef Císař (úmrtní list byl již vystaven na jeho pravé jméno).^[10]

Po roce 1989 byly ostatky Jana Šrámka přesunuty na Velehrad.^[11] V roce 1991 mu udělil prezident Václav Havel in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V témže roce mu bylo obnoveno čestné občanství města Kroměříž odňaté v roce 1948.

Citáty

Dílo

• Politické projevy v zahraničí. Praha: Výkonný výbor československé strany lidové, 1945. 80 s. 

Odkazy

Reference

Literatura

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Redakce Milan Myška. Opava; Ostrava: OPTYS; Ostravská univerzita, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 103–104. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 151–152. 
• KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace 1948. Historický obzor. 2000, roč. 11, čís. 3/4, s. 80–82. . ISSN 1210-6097. 
• KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
• MAREK, Pavel, a kol. Jan Šrámek a jeho doba. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 784 s. ISBN 978-80-7325-252-6. 
• MAREK, Pavel, a kol. Jan Šrámek: kněz, státník, politik. Olomouc: Moneta-FM, 2004. 417 s. ISBN 80-86731-00-6. 
• ŠINDAR, Jiří. Zemřel pod cizím jménem: dramatický závěr života Jana Šrámka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 182 s. ISBN 978-80-7195-101-8. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 296. 
• TURZOVÁ, Virginie Marie. Kartouzský vězeň: Mons. Jan Šrámek – kněz a politik. Svitavy: Trinitas, 2006. 257 s. ISBN 80-86885-08-9. 
• TRAPL, Miloš. Monsignore Jan Šrámek. Olomouc: Danal, 1995. 109 s. ISBN 80-85973-03-0. 
• MAREK, Pavel; TRAPL, Miloš. Jan Šrámek. In: PEHR, Michal, a kol. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 265–268.
• Jan Šrámek. Životní data, dokumenty, vzpomínky, úvahy. Redakce František Method Žampach. Brno: Československá strana lidová, 1930. 16 s. 
• Mandatář národa: studie a projevy k 75. narozeninám Msgre. Dr. Jana Šrámka, předsedy vlády v zahraničí. Redakce Ivo Ducháček. Praha: nakladatelství Č.A.T. - Universum, 1946. 95 s. 
• Msgre Dru Janu Šrámkovi: I. předsedovi vlády osvobozené republiky a předsedovi Československé strany lidové k 11. srpnu 1945. Nový Jičín: Okresní a místní organisace Československé strany lidové v Novém Jičíně, 1945. 16 s. 

Související články

• Šrámek contra Masaryk
• Prozatímní státní zřízení
• První exilová vláda Jana Šrámka
• Druhá exilová vláda Jana Šrámka

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šrámek na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Šrámek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šrámek
• Životopis v Novém Hlasu
• Jan Šrámek na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Archivní zvukový záznam hlasu Jana Šrámka z 27. 4. 1937 (vzpomíná na dětství, teologická studia a počátek kněžské dráhy)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.