A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Velká Ming 大明
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Dynastie Jižní Ming (南明朝 pinyin: nán míng cháo český přepis: Nan Ming čchao) byla v letech 1644 až 1662 poslední chanskou dynastií vládnoucí Číně. Představovala pokus jižní větve dynastie Ming o zachování vlády nad Čínou po pádu Pekingu koncem března 1644 a odpor proti nastupující mandžuské dynastii Čching, které nakonec podlehla[p 1]. Kromě čchingské hrozby ze severu se dynastie musela vyrovnávat s celou řadou vnitřních problémů, které byly dědictvím po mingském státu: zkorumpovaností úředníků, fiskálními problémy, vzbouřenci atd.
Hrozba: Mandžuové a rebelové
Na jaře 1644 si jen málokdo na mingském císařském dvoře v Pekingu uvědomoval vážnost hrozby, jež představovala vojska vzbouřenců, vedených Li C'-čchengem (李自成 lǐ zìchéng), postupujících na Peking. Za daleko vážnější byla považována hrozba Mandžuů. Ti byli ještě na přelomu 16. a 17. století vázáni tributem k dynastii Ming (poslední tribut odvedl Nurhači Mingům v roce 1609) a vojska Džurčenů[p 2] ještě roku 1598 pomáhala Mingům odrazit japonskou invazi do Koreje. V té době ale již Nurhači sjednocoval kmeny Džurčenů[p 2] a v roce 1616 vyhlásil na severu dynastii Pozdní Ťin (roku 1636 přejmenována na Čching). Do roku 1644 pak Džurčeni/Mandžuové ovládli prakticky všechna území severně od Velké čínské zdi. Ta však nebyla nepřekonatelnou překážkou, jak Mandžuové dokázali svými průniky přes Velkou zeď v letech 1629 a 1638.
Pád Pekingu a konec Mingů
V březnu 1644 se k Pekingu blížila vojska Li C'-čchengových vzbouřenců ve dvou proudech, od jihu a od západu. Hlavní síly Mingů pod velením generála Wu San-kueje (吳三桂 wú sānguì) ustoupily v dubnu z Liao-ningu (TZ: 遼寧 ZZ: 辽宁 liáoníng) k Velké zdi do Šan-chaj-kuanu (TZ: 山海關 ZZ: 山海关 shānhǎi guān), asi 200 km na východ od Pekingu. Rozkaz k dalšímu pochodu na pomoc Pekingu však přišel příliš pozdě, neboť vážnost situace stále ještě nebyla u dvora pochopena. 24. března otevřeli císařští eunuchové vzbouřencům brány Pekingu a za úsvitu následujícího dne spáchal 16. a poslední císař dynastie Ming Čchung-čen (崇禎 chóngzhēn) sebevraždu. Před smrtí ještě dekretem nařídil úředníkům a vojákům, aby vzali jeho nejstaršího syna, patnáctiletého dědice trůnu, do bezpečí pryč z Pekingu. Dekret ale zůstal nenaplněn ležet v císařově pracovně, kde ho našli vzbouřenci. Ačkoliv není jisté, co přesně se stalo císařovým synům, má se za to, že nepřežili několik následujících dní po pádu města.
Koncem dubna obdržel generál Wu San-kuej rozkaz jít na pomoc Pekingu, ale bylo již pozdě – zpráva o pádu města ho zastihla na pochodu. Rozhodl se tedy vrátit se zpět do Šan-chaj-kuanu a vyčkat vývoje situace. Stále ještě existovala hrozba Čchingů zpoza Velké zdi a 18. května proti němu vyráží i 100 000 vzbouřenců vedených Li C'-čchengem. Wu San-kuej se tak ocitl v kleštích a jelikož jeho armáda byla jedinou vojenskou silou Mingů v oblasti a nemohl tedy doufat v příchod posil, rozhodl se uzavřít dohodu s Mandžuy ohledně společného postupu proti banditům. Za tím účelem jim i otevřel průchod přes Velkou zeď.
Jižní Mingové a boj o moc
Ačkoliv centrální a západní Čína byla pod nadvládou vzbouřenců a Peking padl do rukou Čchingům, mingští loajalisté se rozhodli vzdorovat a na bohatém a lidnatém jihu vytvořili novou vládu, jež zpočátku sídlila v Nankingu (南京 nánjīng). Doufali, že odolají nájezdníkům ze severu stejně úspěšně, jako kdysi před nimi Jižní Sungové ve 12. století dokázali vzdorovat džurčenské dynastii Ťin.
V půli května 1644 se zprávy o pádu Pekingu a sebevraždě císaře donesly i do centrální Číny a spolu s množstvím uprchlíků a rebely přispěli k ještě větší destabilizaci zbytku mingské Číny. Úředníci v Nankingu – druhém hlavním městem Mingské říše – se proto rozhodli nečekat, zda nějaký císařův syn přežil a unikl a chtěli zvolit nějakého knížete z rodu Ču (朱 zhū) – když už ne rovnou jako císaře, tak alespoň jako tzv. „Pečovatele o stát“ (Ťien-kuo 建国 jiànguó). V Nankingu a okolí se v té době zdržovalo několik knížat, kteří většinou předtím uprchli z krajů ovládnutých vzbouřenci. Mezi úředníky tak vypukl boj o to, kterého z nich zvolit. Žádný z knížat nebyl významným vůdcem a zájmem úředníků bylo zvolit tak, aby měli z jeho zvolení co největší prospěch[1].
Nakonec se výběr zúžil na dva kandidáty. Prvním byl Ču Jou-sung (朱由崧 zhū yóusong), bratranec mrtvého císaře, známý též jako kníže z Fu (Fu-wang 福王 fúwáng). Někteří ministři v Nankingu se ale o něm vyjádřili, že:
„ | … ačkoli je nejbližším příbuzným (mrtvého císaře), je tu sedm důvodů proti jeho intronizaci: je lakomý, nemorální, ovládaný vínem, neprokazuje synovskou oddanost, je krutý ke svým poddaným, nebude se učit a je známo jeho nesprávné jednání s vládními úřady. Kníže z Lu(h),[p 3] synovec císaře Šen-cunga, je důstojný a inteligentní a měl by být intronizován.[2] | “ |
Adresátem této zprávy byl ministr války Š' Kche-fa[p 4] (史可法 shǐ kěfǎ), který se na jejím základě rozhodl přestat jenom nezúčastněně sledovat dění na nankingském dvoře a vrátil se do Nankingu, aby podpořil kníže z Lu(h) (潞王 lùwáng). Kníže z Lu(h) – vlastním jménem Ču Čchang-fang (朱常淓 zhū chángfang) – tak byl druhým kandidátem na „Pečovatele o stát“ a případně posléze císaře.
Š' Kche-fa ale nedokázal prosadit svého kandidáta proti knížeti z Fu, který byl spíše loutkou ovládanou úředníky a vojevůdci za ním. Ti se zpronevěřili vůči klasickému konfiuciánskému pojetí císaře vládnoucího díky Mandátu nebes (天命 tiānmìng) a vyhovovalo jim mít slabého císaře, kterého mohou ovládat. Jedním z těch, kdo podporovali knížete z Fu, byl i guvernér prefektury Feng-jang (凤阳 fèngyáng) v provincii An-chuej (安徽 ānhuī) Ma Š'-jing (马士英 mǎ shìyīng).
7. června byl knížeti z Fu udělen titul Pečovatele o stát a 19. června byl prohlášen císařem. Současný (čínský) rok měl ještě zůstat 17. rokem éry Čchung-čen a teprve od čínského Nového roku (28. ledna 1645) se začal počítat první rok nové éry Chung-kuang (弘光 hóngguāng).
Obrana proti Čchingům
Nový dvůr v Nankingu se musel nějak vyrovnat s hrozbou Mandžuů, kteří sice bezprostředně po ovládnutí Pekingu neměli v plánu ovládnutí celé Číny[3], ale mnozí čínští přeběhlící – mezi nimi zejména bývalý vysoký mingský úředník a vojevůdce Chung Čcheng-čchou (洪承疇 hóng chéngchóu) – je přiměli zvážit tuto alternativu. Když se v podobné situaci ocitli o několik století dříve Sungové, nabídli výkupné nejprve říši Kitanů Liao (遼 liáo) a později i dynastii Ťin, výměnou za mírovou koexistenci. O totéž se pokusili Jižní Mingové, ale princ regent Dorgon[p 5] nabídku odmítl, neboť si byl vědom slabosti nankingského dvora a naopak požadoval bezpodmínečnou kapitulaci[4].
Po tomto diplomatickém neúspěchu padlo v Nankingu rozhodnutí, rozdělit oblast severně od řeky Jang-c' (扬子 yángzǐ) na čtyři obranné sektory a koordinací jejich obrany pověřit Š' Kche-faa. Š' Kche-fa tak byl odstraněn z Nankingu a zbaven možnosti zasahovat do každodenních záležítostí dvora, neboť vrchní velitelství bylo v Jang-čou (TZ: 揚州 ZZ: 扬州 yángzhōu) na Velkém kanále (TZ: 大運河 ZZ: 大运河 tà yùnhé). Jeho funkci u dvora převzal Ma Š'-jing.
Mezitím se Čchingové soustředili hlavně na ovládnutí okolí Pekingu a oblasti severně od Žluté řeky (黃河 huánghé). Část jejich vojsk spolu s bývalým mingským generálem Wu San-kuejem pronásledovala Li C'-čchengovy vzbouřence na západ až do Chu-peje (湖北 húběi), přičemž někteří vzbouřenci uprchli, jiní se vzdali a někteří se přidali k Jižním Mingům. V druhé polovině roku 1644 se také vzbouřenec Čang Sien-čung (張獻忠 zhāng xiànzhōng), který do té doby ovládal a plenil střední tok Jang-c’-ťiang, rozhodl přesunout sídlo svého království Ta Si (大西 dà xī, česky: „Velký Západ“) do S’-čchuanu (四川 sìchuān). Relativně příznivá situace pro Jižní Mingy ale skončila, když v říjnu 1644 dostal mandžuský princ Dodo od svého staršího bratra prince regenta Dorgona příkaz, aby se se svými vojsky vrátil z pronásledování banditů na západě do Pekingu. Tato vojska měla být použita pro plánovanou jižní kampaň proti Jižním Mingům.
Asi 100 000 vojáků čchingských korouhví (pa-čchi 八旗 bāqí) – podpořených asi 130 000 mingskými vojáky, kteří odmítli bojovat za Jižní Mingy – se vydala koncem listopadu z Pekingu směrem na jih pod vedením prince Doda. Cestou se k nim přidávají další vojáci, kteří odmítají bojovat za starou dynastii a města jim otevírají brány a platí výkupné.
V polovině května dorazila Dodova armáda před Jang-čou a 20. května 1645 byl zahájen útok na město, kde se opevnil Š' Kche-fa. 25. května byly brány prolomeny, Š' Kche-fa těžce zraněn, zajat a předveden před Doda. Ten požadoval kapitulaci jihomingských vojsk bránících město, ale Š' Kche-fa odmítl a byl zabit. Přesné okolnosti jeho smrti se v různých pramenech rozcházejí. Po pádu města následovalo „Deset dní masakru v Jang-čou“[p 6] (Jang-čou š'-ž' ťi 揚州十日記 yángzhōu shírì jì) – deset dní plenění, rabování, znásilňování a vraždění.
Pád Nankingu a nový řád dobyvatelů
1. června Dodovy předsunuté jednotky překročily řeku Jang-c' nedaleko Nankingu a kníže z Fu prchnul před postupujícím nepřítelem na západ. Sám Dodo překročil řeku až 7. června a následujícího dne vstoupil do Nankingu. Zatímco někteří mingští loajalisté raději spáchali sebevraždu, jiní vítali u městských bran svého nového pána. 18. června byl prchající kníže z Fu zajat a eskortován k Dodovi, který ho později v říjnu vzal s sebou do Pekingu jako zajatce k císaři.
Předtím ale ještě v červnu Dodo nařizuje, aby si všichni vojáci (kromě vojsk čchingských Korouhví) vyholili vlasy na čele hlavy a z vlasů na temeni si spletli cop[p 7] na znamení podřízenosti a loajality nové dynastii. 28. června přichází z Pekingu potvrzení tohoto rozkazu a zároveň rozšíření jeho platnosti na všechny dospělé muže (kromě duchovních a členů Korouhví). Zatímco z pohledu dobyvatelů bylo vnucení účesu a oděvu pouze drobností, pro Číňany to znamenalo ponížení jejich pocitu kulturní nadřazenosti nad „barbary“ a přispělo k posílení odporu vůči dobyvatelům[5].
Následovalo čchingské dobývání měst východně od Nankingu, kdy – stejně jako v mnoha případech předtím – se dobyvatelé setkávali na jedné straně se zarputilým odporem loajalistů, kteří přepadali mandžuské jednotky, a na druhé straně ochotou mnohých zradit starou dynastii. Jelikož značnou část Korouhví tvořili Číňané a mandžuské oddíly byly navíc podporovány bývalými mingskými jednotkami, které přeběhly na jejich stranu, mělo dobývání centrální a jižní Číny charakter občanské války.
Režimy knížat z Lu a Tchang (1645–1646)
Jižní Mingové se opět museli potýkat s bezvládím. Ti, kterým se podařilo uprchnout z Nankingu, se shromáždili v Če-ťiangu (浙江 zhèjiāng) a stáli před nutností vybrat nového císaře. Tou dobou se (po útěku ze svých držav v Šan-tungu (山东 shāndōng)) zdržoval v Če-ťiangu kníže Ču I-chaj (朱以海 zhū yĭhăi), známý též jako kníže z Lu[p 3] (魯王 lǔ wáng). Vysocí úředníci jihomingské vlády ho pozvali v srpnu 1645 do Šao-singu (TZ: 紹興 ZZ: 绍兴 shàoxīng), aby mu nabídli titul „Pečovatele o stát“ a později i titul císaře. Jemu loajální jednotky sílily a podařilo se jim získat i několik vítězství nad čchingskými jednotkami, které začaly pronikat do severního Če-ťiangu.
Nezávisle na vzestupu knížete z Lu v Če-ťiangu (a bez vědomí tamějšího dvora) byl dále na jihu ve Fu-ťienu (福建 fújiàn) jmenován Ču Jü-ťien (朱聿鍵 zhū yùjiàn) nejprve „Pečovatelem o stát“ (červenec 1645) a posléze císařem (18. srpna 1645). Ču Jü-ťien – známý též jako kníže z Tchang (唐王 táng wáng) – přijal jako pojmenování éry své vlády označení Lung-wu (隆武 lóngwŭ ~ éra „Velké armády“). Až do října téhož roku neměl dvůr knížete z Tchang ve Fu-čou (福州 fúzhōu) o existenci druhého dvora v Šao-singu ponětí; platilo to i naopak. Když se oba dvory dozvěděly o vzniklé situaci, uzavřely mezi sebou dohodu o spolupráci, která ale byla oslabována vzájemnou rivalitou. I přesto se ale zdálo, že nyní mají vlády knížat z Lu a Tchang větší šanci na úspěch, než jakou měl režim knížete z Fu.[6]
Počátkem července 1646 padlo Chang-čou (杭州 hángzhōu), největší město na severu Če-ťiangu, a 13. července byl obsazen Šao-sing. Dvůr knížete z Lu se rozprchl a samotný kníže utekl na ostrov Čou-šan (舟山 zhōushān) u severního pobřeží Če-ťiangu a později do Amoy. Po roce 1646 ale již neměl téměř žádnou moc a tak zbytek života dožil v Amoy, kde také roku 1662 zemřel.
Éra Lung-wu (1645–1646)
Kníže z Tchang, který nyní vládl jako císař éry Lung-wu z Fu-čou v severním Fu-ťienu, se ukázal být schopným vůdcem. Jeho zdroje ale byly značně omezeny, protože reálná vojenská moc byla v rukou místních válečníků. Mezi nimi vynikal amoyský obchodník, námořník a pirát Čeng Č’-lung (鄭芝龍 zhèng zhīlóng) a jeho rodinný klan. Jeho pomoc a podporu, nejenom v boji proti Čchingům, ale i proti ostatním místním banditům, se pokusil kníže z Tchang získat a proto ho v roce 1644 jmenoval vévodou z Nan-anu (南安 nánān) a vojenským komisařem oblasti. Čeng Č’-lung a jeho rodina ovládali díky silné flotile pobřeží od Chang-čou po Kanton. I přes svoji moc se ale Čeng Č’lung nechtěl zaplést do riskantního dobrodružství s jihomingským dvorem a jeho pomoc byla pouze částečná, přičemž si ponechal prostor pro vyjednávání s mingským přeběhlíkem Chung Čcheng-čchouem (洪承疇 hóng chéngchóu) a Čchingy.[7]
Panovníci
Seznam panovníků od 1644 do 1662:[8]
Vlastní jméno | Chrámové jméno | Éra | Období vlády | Známý jako |
---|---|---|---|---|
Ču Jou-sung 朱由崧 zhū yóusong |
An-cung 安宗 ānzōng |
Chung-kuang 弘光 hóngguāng |
1644–1645 | kníže z Fu 福王 fú wáng |
Ču Jü-ťien 朱聿鍵 zhū yùjiàn |
Šao-cung 紹宗 shàozōng |
Lung-wu 隆武 lóngwŭ |
1645–1646 | kníže z Tchang 唐王 táng wáng |
Ču Čchang-fang 朱常淓 zhū chángfang |
žádné | žádná, ale občas označována jako Vláda knížete z Lu (Luh) 潞王臨國 lù wáng lín guó |
1645 | kníže z Lu (Luh[p 3]) 潞王 lù wáng |
Ču I-chaj 朱以海 zhū yĭhăi |
žádné | žádná, ale občas označována jako Vláda knížete z Lu (Lou) 魯王臨國 lǔ wáng lín guó |
1645–1653 | kníže z Lu (Lou[p 3]) 魯王 lǔ wáng |
Ču Jü-jüe 朱聿 zhū yùyue |
žádné | Šao-wu 紹武 shàowǔ |
1646 | kníže z Tchang 唐王 táng wáng |
Ču Jou-lang 朱由榔 zhū yóulang |
Čao-cung (昭宗) | Jung-li 永曆 yŏngli |
1646–1662 | kníže z Kuej 桂王 guì wáng |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Dalo by se říci, že dějiny dynastie Jižní Ming jsou dějinami dobytí Číny dynastií Čching
- ↑ a b V té době se budoucí Mandžuové nazývali Ťienčouskými Džurčeny a považovali se za potomky Džurčenů, kteří ve 12. století založili na severu Číny dynastii Ťin. Teprve až Chuang Tchaj-ťi (皇太極 huáng tàijí, někdy též nesprávně Abachaj) roku 1635 přejmenoval svůj lid na Mandžu
- ↑ a b c d Dva knížata z Lu: Znaky 潞 a 魯 se vyslovují téměř stejně (pouze v jiném tónu: lù vs. lǔ ), proto se pro odlišení těchto dvou knížat při přepisu buďto první z nich přepisuje jako Luh (např. Cambridge History of China, či Moteho Imperial China 900–1800) a druhý nechává beze změny, a nebo se první nechává beze změny a druhý se přepisuje jako Lou (např. A. C. Moule: Rulers of China (1957))
- ↑ Rok předtím byl dosazen do úřadu ministra tehdy ještě sekundární vlády v Nankingu. Když se po pádu Pekingu nankingská sekundární vláda stala primární, byl potvrzen ve funkci ministra války nové vlády. Jelikož se ale nechtěl zaplést do intrikaření na nankingském dvoře, zdržoval se většinou na druhém břehu Jang-c’-ťiang (扬子江 yángzǐ jiāng) na armádním velitelství.
- ↑ Spolu s princ regentem Jirgalangem vládl za nezletilého Fulina (福臨 fúlín) – druhého císaře dynastie Čching, vládnoucího později jako císař Šun-č' (順治 shùnzhì)
- ↑ Nazváno podle stejnojmenného spisu, jenž sepsal úředník a očitý svědek Wang Siou-čchu (王秀楚 wáng xiùchǔ)
- ↑ Obdobný příkaz vydal Dorgon rok předtím počátkem června 1644 v Pekingu. Tehdy se ale proti nařízení zvedla vlna odporu a Dorgon byl donucen své nařízení odvolat.
Reference
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 825–827
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 826
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 828
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 827
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 833
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 833–834
- ↑ F. W. Mote: Imperial China 900–1800, str. 834–835
- ↑ Tabulka zpracována podle anglické Wikipedie
Literatura
- MOTE, F. W. Imperial China 900–1800. : Harvard University Press, 2000. ISBN 0-674-44515-5.
- FAIRBANK, John King; HÁLA, Martin. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1., dotisk 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 693 s. (Dějiny států). ISBN 80-7106-919-1. Kapitolu Čína na přelomu věků napsal Martin Hála.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dynastie Jižní Ming na Wikimedia Commons
- (anglicky) show‐toc CPU time usage: 0.249 seconds Real time usage: 0.413 seconds Preprocessor visited node count: 1751/1000000 Post‐expand include size: 29942/2097152 bytes Template argument size: 11296/2097152 bytes Highest expansion depth: 12/100 Expensive parser function count: 2/500 Unstrip recursion depth: 0/20 Unstrip post‐expand size: 9251/5000000 bytes Lua time usage: 0.062/10.000 seconds Lua memory usage: 2057025/52428800 bytes Number of Wikibase entities loaded: 1/400 -->
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Úmrtí v roce 2022
Číňané
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Černá Hora
Česká hokejová reprezentace do 20 let
Česká Wikipedie
Česko
Ču Jou-sung
Říše Čching
Říše Ming
Šipky
Švédsko
1. květen
1. leden
1584
1585
1673
1674
1862
19. duben
1904
1908
1909
1912
1922
1924
1942
1954
1974
1977
1992
2. leden
20. duben
23. duben
24. duben
26. duben
28. duben
3. leden
5. květen
5. leden
7. leden
Airbus A350
Akronym
Amundsen–Scott (polární stanice)
Anglie
Antarktida
Apple II
Azovstal
Benjamin Netanjahu
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Bombardier Dash 8
BRICS
Bzenecká lípa
Christian Oliver
Chu Čeng-jen
Commons:Featured pictures/cs
CQD
Cvi Zamir
Dněpr
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Druhá světová válka
Dynastie Jižní Ming
Egypt
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Emmanuel Macron
Encyklopedie
Etiopie
Filip Počta
Finsko
First-person shooter
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Gene L. Coon
George Gershwin
Guy Lafleur
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hospodářský růst
Hrnčiříkovití
IBM
Ignacio Zaragoza
Ingenuity
Izrael
Jack Phillips
Janez Janša
Jan Kostrhun
Japan Airlines
Japonská pobřežní stráž
Japonsko
John Pilger
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Ken Liu
Kišin Šinojama
Klaus Schulze
Kuo-c’-ťien
Kyjev
Letiště Haneda
Loď
Luboš Kohoutek
Luke Humphries
Luke Littler
Madagaskar
Maia Sanduová
Manuel Estiarte
Mariupol
Meda Mládková
Metro sovětského typu
Metro v Kyjevě
Mezinárodní hokejová federace
Mezinárodní měnový fond
Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2024
Mittelbau-Dora
Moldavsko
Morseova abeceda
Mwai Kibaki
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Nadace Wikimedia
Nanking
Nejvyšší soud Státu Izrael
Neutrinová observatoř IceCube
New York
Niklaus Wirth
Noto (poloostrov)
Obolonsko-Teremkivska (linka metra v Kyjevě)
Oldřich Semerák
Oto Kanás
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Pavel Vondra
Pavol Mešťan
PDC Mistrovství světa v šipkách
Pečeť
Perseverance
Peter Magubane
Podilsko-Vyhurivska (linka metra v Kyjevě)
Podněstří
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Loďstvo
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Pravda (noviny)
Prefektura Išikawa
Provozovatel drážní dopravy
Provozovatel dráhy
Radim Uzel
Rallye Dakar 2024
Rapsodie v modrém
Richterova stupnice
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Sálih Arúrí
Sýrie
Saúdská Arábie
Signál
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
SOS
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:George Gershwin 1937.jpg
Soubor:IceCube Neutrino Observatory in 2023 02.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Syrets metro station Kiev 2010 01.jpg
Soubor:Zvon 9801.jpg
Sovětský svaz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené arabské emiráty
Spojené státy americké
Steampunk
Strojový překlad
Světová ekonomika
Svjatošynsko-Brovarska (linka metra v Kyjevě)
Syrecko-Pečerska (linka metra v Kyjevě)
Türkân Akyolová
Třída T 47
Tchang Jin
Tiskař
Titanic
Tokio
Turecko
Ukrajinština
Ukrajina
Václav Štěpán (divadelní a literární historik)
Válka šimpanzů v Gombe
Válka Izraele s Hamásem (2023)
V-2
Vernon Wray
Vichistická Francie
Viktor Zvjahincev
Vláda Černé Hory
Vlasta Prachatická
Volby prezidenta Francie 2022
Vzdušný prostor
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2024
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2024
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/leden
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2024
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
Zdeněk Fiala
Zemětřesení
Zvon 9801
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk