A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Žlutá řeka | |
---|---|
řeka v Lan-čou v provincii Kan-su | |
Základní informace | |
Délka toku | 5464[1] km |
Plocha povodí | 752 000[2] km² |
Průměrný průtok | 2000 m³/s |
Světadíl | Asie |
Pramen | |
Bajan Char 4800 m n. m. | |
Ústí | |
u Tung-jingu do Žlutého moře 0 m n. m. | |
Protéká | |
Čína (Čching-chaj, S’-čchuan, Kan-su, Ning-sia, Vnitřní Mongolsko, Šen-si, Šan-si, Che-nan, Šan-tung) | |
Úmoří, povodí | |
Tichý oceán, Žluté moře | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Žlutá řeka (tibetsky རྨ་ཆུ་, Mačhu, výslovnost, čínsky v českém přepisu Chuang-che, pchin-jinem Huáng Hé, znaky zjednodušené 黄河, tradiční 黃河) je řeka na východě ČLR, s délkou 5464 km druhý nejdelší tok této země. Povodí má rozlohu 752 000 km². Název Žlutá řeka, poprvé doložený před dvěma tisíciletími v období dynastie Chan, výstižně charakterizuje zbarvení řeky způsobené unášenou zeminou. Střední a dolní povodí Žluté řeky je kolébkou čínské civilizace.
Průběh toku
Žlutá řeka počíná svůj tok v provincii Čching-chaj na Tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce 4800 m pod horou Jagra Dagze na severním úbočí pohoří Bajan Char (východní část horského pásma Kchun-lun). Na horním toku protíná kotlinu Odon Tala a protéká velkými jezery Gyaring a Ngoring. Na tomto úseku dosahuje průměrného spádu 10 ‰ a klikatí se soutěskami mezi jihovýchodními výběžky Kchun-lunu a Nanyšanu, přičemž vytváří peřeje a vodopády. Nad Lan-čou je zadržena přehradou Liou-ťia-sia (1968) a výrazně zmnožuje svůj průtok o vody řek Tchao a Chuang a opouští hory jako velká horská řeka s bouřlivým tokem. Stáčí se k severu a vytváří mohutný oblouk. Nejprve teče na sever po západním okraji pusté plošiny Ordos, poté na východ přes rovinu Che-tao a nakonec za Pao-tchou zpět na jih přes Sprašovou plošinu, kterou silně eroduje, když se prodírá až několik set metrů mocnými sprašovými vrstvami. Střídají se zde hluboká úzká údolí a jejich rozšíření. V místě přiléhavě zvaném Chu-kchou neboli Hrdlo konvice (壶口, Húkǒu) vytváří působivé peřeje. Tok se zde mezi skalami zužuje z 500 na necelých 50 m a propadá se vodopádem o 17 m níže. V těchto polopouštních a stepním úsecích, jež jsou dlouhé přibližně 2000 km se vodnost řeky zvyšuje jen nevýznamně a na severu, kde se voda využívá na zavlažování a ztrácí průsaky dokonce klesá.
Na středním toku je spád v průměru 0,74 ‰. Přijímá Wu-ding-che, Wej-che a Fen-che, které také obsahují mnoho nánosů a mají žlutou barvu. U Tchung-kuanu, kde přijímá řeku Wej a obrací se o 90° k východu, protéká v pohoří Šan-sia údolím San-men-sia, tj. Tři brány (三门峡 Sānménxiá) s mohutnou přehradou stejného jména (1960), následuje nová přehrada Siao-lang-ti (2000).
Posledních 700 km protéká Velkou čínskou rovinou, kde míjí starobylé město Luo-jang, od Čeng-čou a Kchaj-fengu pak pozvolna (spád dolního toku činí 0,12 ‰) teče širou náplavovou rovinou k severovýchodu skrze město Ťi-nan a vylévá se mohutnou deltou do zálivu Pochaj.
Změny průběhu dolního toku a ústí
V ploché krajině dolního toku změnila po protržení hrází řeka za posledních 4000 let přibližně dvacetkrát dramaticky svůj běh, přičemž sedm povodní mělo katastrofální důsledky. Z toho důvodu se řeka nazývá „Hoře Číny“. V nejstarších dobách do roku 602 př. n. l. tekla od dnešního Čeng-čou podél východního úpatí hor téměř k severu. Poté měnila svůj tok v letech 11, 893, 1048 a 1194, kdy probíhala zhruba v dnešním směru, ale o něco severněji. Výrazné změny nastaly v letech 1289 a 1324, kdy Žlutá řeka obrátila od Kchaj-fengu svůj tok k jihovýchodu a spolu s řekou Chuaj se vlévala do moře jižně od Šantungského poloostrova. Od roku 1853 teče v nynějším korytě vyjma krátkého období let 1938 až 1947, kdy v důsledku vyhození hrází do vzduchu za války vtékala do moře jižně od Šantungského poloostrova.
Vodní režim
Zdrojem vody jsou převážně dešťové srážky a v horské části povodí i sněhové. Ač není Žlutá řeka o mnoho kratší než Jang-c’-ťiang, vodností se jí zdaleka rovnat nemůže. Příčina tkví v tom, že velká část ze 752 000 km² rozlehlého povodí Žluté řeky připadá na oblasti neoplývající srážkami. Průtok Žluté řeky je dosti nepravidelný, u ústí se pohybuje kolem 1500 až 2000 m³/s. Postupně podél toku činí u Lan-čou 1105 m³/s, u Pao-tchou 818 m³/s a u Le-kchou 1500 m³/s. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v červenci a v srpnu v období monzunů. Maximální průtok na dolním toku dosahuje v průběhu běžného roku 22 000 m³/s a při katastrofálních povodních až 30 000 m³/s. Roční odtok činí 50 km³. Během povodní stoupá hladina v soutěskách o 10 až 20 m a na rovinách o 4 až 5 m. V zimě má řeka vody nejméně a zamrzá na středním toku na 2 až 3 měsíce a na dolním toku na 2 až 3 týdny. V současnosti (2010) kvůli nedostatku vody řeka obvykle v létě vysychá 800 kilometrů před ústím do moře.[3] Výjimečným fenoménem, který dal řece jméno je však vysoký obsah částic zeminy unášených vodou. Průměrný obsah plavenin činí 36 kg/m³, což je zdaleka nejvíce ze všech světových řek. Nárazovitě přitom tyto hodnoty mohou dosáhnout až 600 kg/m³! Každým rokem tak řeka přemístí 1,5 miliardy tun materiálu. Z tohoto množství přibližně tři čtvrtiny odplývají do Pochajského zálivu, který se tak rok od roku zmenšuje o 290 m. Zbylá jedna čtvrtina plavenin se ukládá na dolním toku, kde jednak zanáší přehrady, a za druhé každým rokem zvyšuje úroveň říčního dna o několik centimetrů. Důsledkem je, že řeka sevřená v průběhu staletí navyšovanými ochrannými hrázemi, teče 3 až 10 m nad úrovní okolní krajiny. Hráze vysoké 5 až 12 m dosahují včetně přítoků délky 5000 km.
Povodně
Pokud dojde k jejímu vytržení se z hrází, škody na lidských životech a majetku jsou nedozírné. Kupříkladu povodně v letech 1887 a 1931 si každá vyžádala přes milion obětí, což je činí nejhoršími živelními pohromami v moderních dějinách lidstva. Za čínsko-japonské války dalo roku 1938 kuomintangské vedení v zoufalém pokusu o zastavení japonského postupu vyhodit hráze do povětří. Výsledkem bylo tehdy přes půl milionu mrtvých.
Využití
Využívá se ve velké míře na zavlažování na rovině Che-tchao a na dolním toku. Vodní doprava je možná v délce 790 km především ve Velké čínské rovině. Na řece byly vybudovány přehradní nádrže s vodními elektrárnami (San-men-sia, Liou-ťia-sia). Povodí řeky patří k hustě osídleným oblastem ČLR. Na řece leží města Lan-čou, Jin-čchuan, Pao-tchou, Čeng-čou, Kaj-feng, Ťi-nan. Od polohy při Žluté řece odvozují svůj název provincie Che-pej a Che-nan – doslova „Severně řeky“ a „Jižně řeky“.
Odkazy
Reference
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Хуанхэ“.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Žlutá řeka na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Žlutá řeka ve Wikislovníku
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk