Ofión (starořecky Ὀφίων), též Ofioneus (Ὀφιονεύς) je řecká mytická postava nepříliš jasné povahy a funkce. Nejucelenější zmínka o Ofiónovi se objevuje v eposu Argonautika z 3. století př. n. l., sepsaného Apollóniem Rhódským, který shrnuje Orfeovu píseň o stvoření světa:

Zpíval o tom, jak nebe, země a moře byly kdysi nerozlišené jedno, a teprve po úporném zápase se rozdělily; také o tom, jak hvězdy a měsíc a slunce běh si navždy ponechaly své místo na obloze; a o tom, jak povstaly hory, a o tom, jak byly spolu s šumícími řekami a jejich nymfami stvořeni i všichni zeměplazi. Zpíval o tom jak jako první Ofión a Eurynomé, dcera Ókeanova, vládli sněžnému Olympu, jak je síla paží donutila předat své místo Kronovi a Rheie, jak padli do vln Ókeanu,...

Ofión se také objevuje v kosmogonii Ferekýda ze Syru, mytografa z 6. století př. n. l., která se však zachovala pouze ve zlomcích, podle které na počátku existovala trojice božstev Chronos, Zas a Chthonía. Podle Órigenova díla Proti Kelsovi Ferekýdés tvrdil, že proběhla válku o vládu na nebesích, během které proti sobě stál Ofioneus a Kronos^{[pozn. 1]}, přičemž Ofionea ztotožnil Órigenés s biblickým hadem z ráje. Mezi válčícími stranami byla uzavřena dohoda, podle které ta, jež spadne do Ókeanu, bude považována za poraženou, zatímco druhá získá vládu nad nebesy.^[1] Historik Filón z Byblu, podle svědectví Eusébia z Kaisareie, prohlašoval, že Ferekýdés převzal Ofionea a Ofionidai „Ofiónovce“ od Féničanů.^[2]

Mezi další torzovité zmínky náleží:

• Mythographus Primus uvádí, že filosofové ztotožňují Ofióna s Ókeanem
• Nonnos z Panopole ve své Dionýsiace také nejspíše ztotožňuje Ofióna s Ókeanem, ale také s Úranem^[3]
• Ve zlomcích z Kallimachova díla Aitía je Ofión pravděpodobně ztotožněn s Úranem a Ofionidai s titány.^[4]
• Lykofrón ve svém díle Alexandra tvrdí, že Diův trůn kdysi náležel Ofiónovi a že Rhea svrhla Eurynomé do Tartaru svými pěstmi.^[5]

Interpretace

Jméno Ofión vychází ze starořeckého ὄφῐς ofis „had“. Jeho hadí povaha nikde v pramenech explicitně zmiňována, ale odpovídá jí fakt, že Ofiónova partnerka Eurynomé byla ve Figeléii ctěna v podobě mořské panny. Martin L. West se domnívá, že Ofión a jeho děti Ofionidai, které snad zplodil s Euryonomé, mají přirozenost monster, a celou tuto rodinu přirovnává k Týfónovi a Echidně, včetně jejich nestvůrných dětí jako je Hydra, Kerberos nebo Chiméra, kteří jsou z řecké mytologie lépe známy. V širším kontextu je pak spojuje s dalšími rody s hadími rysy či příslušníky, kteří jsou protivníky bohů jako jsou severští jotunové, zarathuštrický Ahriman a jeho daévové nebo také mezopotámskou Tiámat a jejími potomky. V některých podáních navíc Týfón nebyl svržen do Tartaru či pod Etnu, ale do jezera či moře, podobně jako Ofión padl do Ókeanu.^[2]

Původ Ofióna je nejasný, nemusel mít žádné rodiče, mohl se zrodit v Tartaru^[6] nebo být synem Chrona a Chthónie, vzhledem k tomu že sám Chronos má v pozdních zdrojích hadí přirozenost.^[7] Po svém zrození byl Ofión nejspíše velmi silný a vyhrožoval tím, že se stane králem nebes, či se jím skutečně stal – vzhledem k podáním, podle kterých Ofión vládl před Kronem.^{[pozn. 2]} Podání o dohodě, podle které bojující strana, která spadne do Ókeanu, prohraje, připomíná spartský rituál, během kterého dvě skupiny chlapců zápasily na místě zvaném Platanistas a ta, která padla do příkopu, jenž ho obklopoval, byla považována za poraženou.^[2]

Ztotožnění s Ókeanem jakožto Titánem i mořem-řekou obtékající svět kromě přímé identifikace a Ofiónova pádu do něj napovídají i jiné skutečnosti. Ókeanos je otcem Eurynomé, jež povila Diovyi Charitky, která může být totožná s Eurynomé zmiňovanou Apollóniem Rhodským jako Ofiónova družka, a taktéž je mu v pozdějších pramenech přisuzována hadí přirozenost. Řeky jsou obecně srovnávaná s hady a hadem obklopujícím svět je například také severský Jörmungand.^[2]

Ofión se také objevuje v takzvaném pelasgickém mýtu o stvoření světa Roberta Gravese, který je však literárním dílem, nikoliv akademickou rekonstrukcí. Podle něj na počátku povstala z Chaosu bohyně Eurynomé. Protože nemohla najít oporu pro své nohy, oddělila od oblohy moře a začala tančit na jeho vlnách. Při tanci, kterým se pohybovala směrem k jihu, se za ní začal zvedat severní vítr, s kterým se dalo začít tvořit svět. Třením v dlaních stvořila z tohoto větru Ofióna, který se posléze začal ovíjet kolem božské Eurynomé a nakonec se s ní spojil. Z tohoto spojení vzniklo vejce všehomíra, které Eurynomé, změněná na holubici, vyseděla a které na její příkaz Ofión obtočil. Teprve pak vejce prasklo vedví a následně se z něj vylíhly všechny věci, které nás obklopují - slunce, měsíc, planety, hvězdy, hory, řeky, stromy, rostliny a živočichové. Oba dva se poté usadili na hoře Olympu, kde Ofión rozzlobil Eurynomé tvrzením, že celý svět je jeho dílem. Ta mu poté vykopla zuby, poranila ho patou na hlavě a zahnala do temných děr pod zemí.^[8]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Theoi – Titan Ophion

Řecká mytologie
Prvotní tvořitelská božstva	Achlys • Aión / Chronos • Eurynomé • Ofión • Chaos • Erebos + Nyx > Aithér • Hémerá • Gaia • Tartaros • Erós / Fanés • Pýthón • Úranos • Pontos • Týfón
Pontos + Gaia:	Néreus • Thaumás • Forkýs • Kétó • Eurybia • Harpyje • Chrýsáór • Néreovny Forkidy Echidna (Kerberos, Orthos, Hydra, Chiméra, Sfinx, Nemejský lev, Skylla) • Ládón • Gorgony • Graie • Sirény • Hesperidky
Úranos + Gaia:	Titáni 12 Okeanos • Koios • Krios • Hyperión • Iapetos • Mnémosyné • Foibé • Rheia • Téthys • Theia • Themis • Kronos 2. generace, také Olympané Seléné, Éós, Hélios • Astraios • Aithra • Asteria • Dióna • Klymené • Métis • Pallás • Persés • Kallirhoé • Peithó • Létó • Asteria • Ókeanovny 3. generace, Iapetovi synové Prométheus • Epimétheus • Atlás • Menoitios • Plejády • Hyády Kyklópové Brontés (hrom) • Steropés (blesk) • Argés (jas) Hekatoncheirové Briareós • Kottos • Gyés při kastraci Afrodita • Erínye, tři Furie (Alléktó • Megaira • Tísifoné) Giganti, z krve Alkyoneus • Athos • Klytios • Enkelados • Echión > pro pomstu: gigantomachie
Kronos + Rheia: 6 olympských bohů a další Olympané	Hestia • Démétér • Héra • Hádés • Poseidón • Zeus bozi 2. generace Hermés • Apollón+Artemis • Athéna • Héfaistos • Arés • Hébé • Eileithýia • Pandia, Ersa • Persefona • Acherón • Moiry • Hóry Múzy Kalliopé • Euterpé • Erató • Thaleia • Melpomené • Terpsichoré • Kleió • Úrania • Polyhymnia bozi 3. generace Anterós • Erós • Harmonia • Himeros • Eunomia • Hermafrodítos • Rhodos • Tyché polobozi na Olympu Dionýsos • Héraklés
rasy a bytosti	Nymfy • Pan • Satyr • Silénos • Argos • Kentaur • Mínótauros • Charybda • Fénix
polobozi na zemi: hrdinové a oběti	Héraklés • Théseus • Kallistó • Kirké • Antaios • Glaukos • Iásón • Perseus
události a příběhy	Amazonomachie • Kalydónský lov • Trójská válka • Odysseia • Sedm proti Thébám