Chronos
Pierre Mignard (1610-1695): Chronos – čas, přistřihující Amorovi křídla (1694)
Děti	Aithér Ananké Erebos
Rodiče	Hydros
Příbuzní	Thalassa, Aura, Gaia, Úranos, Aergia, Erós, Dióna, Altercatio, Dolos a Dolor (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chronos (řecky Χρόνος) je v řecké mytologii bůh času. Jeho uctívání bylo rozšířeno zejména v období helénismu, kdy proniklo i do orfismu. Hlásková podobnost jmen vedla později v období římského císařství k jeho záměně s bohem Kronem.^[1] Chronos je personifikací času, symbolizuje jeho plynutí.

Mytologie

Staré řecké mýty a báje se o Chronovi jako bohovi času nezmiňují. Objevil se jako stvořitelské božstvo až později v helénistické době v některých mystických kultech, zejména u orfiků odvozujících svou nauku od pěvce Orfea.^[2] Podle nich byl zplozen zemí a vodou a pak vytvořil vejce, z něhož vzešel oboupohlavní Fanés se zlatými křídly a čtyřma očima. Fanés následně stvořil svět a stal se jeho vládcem; zároveň stvořil i lidstvo.

Poněkud odlišnou personifikací času je Kairos, nejmladší syn Dia. Ten má jako bůh příhodného času schopnost označit svému otci, vládci nad světem, pravou chvíli pro vykonání božského záměru.

Reprezentace v umění

Ve starověku nikdy neexistoval kult ani ikonografie Chrona. Nejstarší známé vyobrazení je na reliéfu z helénistického období, kde se Chronos objevuje jako bezvousá postava s velkými křídly. Později byl v antice zobrazován jako had s různými zvířecími hlavami. Římské mozaiky ho znázorňovaly jako muže otáčejícího kolem zvěrokruhu.

Zhruba od poloviny 14. století byl Chronos ve výtvarném umění zobrazován jako vousatý starý muž se srpem či kosou a přesýpacími hodinami. V době baroka se vedle něj často objevuje postava žalující nebo truchlící ženy (např. pomník "Chronos a truchlící" na hřbitově v Radebeulu).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Chronos na německé Wikipedii a Chronos na anglické Wikipedii.

Literatura

• ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chronos na Wikimedia Commons

Řecká mytologie
Prvotní tvořitelská božstva	Achlys • Aión / Chronos • Eurynomé • Ofión • Chaos • Erebos + Nyx > Aithér • Hémerá • Gaia • Tartaros • Erós / Fanés • Pýthón • Úranos • Pontos • Týfón
Pontos + Gaia:	Néreus • Thaumás • Forkýs • Kétó • Eurybia • Harpyje • Chrýsáór • Néreovny Forkidy Echidna (Kerberos, Orthos, Hydra, Chiméra, Sfinx, Nemejský lev, Skylla) • Ládón • Gorgony • Graie • Sirény • Hesperidky
Úranos + Gaia:	Titáni 12 Okeanos • Koios • Krios • Hyperión • Iapetos • Mnémosyné • Foibé • Rheia • Téthys • Theia • Themis • Kronos 2. generace, také Olympané Seléné, Éós, Hélios • Astraios • Aithra • Asteria • Dióna • Klymené • Métis • Pallás • Persés • Kallirhoé • Peithó • Létó • Asteria • Ókeanovny 3. generace, Iapetovi synové Prométheus • Epimétheus • Atlás • Menoitios • Plejády • Hyády Kyklópové Brontés (hrom) • Steropés (blesk) • Argés (jas) Hekatoncheirové Briareós • Kottos • Gyés při kastraci Afrodita • Erínye, tři Furie (Alléktó • Megaira • Tísifoné) Giganti, z krve Alkyoneus • Athos • Klytios • Enkelados • Echión > pro pomstu: gigantomachie
Kronos + Rheia: 6 olympských bohů a další Olympané	Hestia • Démétér • Héra • Hádés • Poseidón • Zeus bozi 2. generace Hermés • Apollón+Artemis • Athéna • Héfaistos • Arés • Hébé • Eileithýia • Pandia, Ersa • Persefona • Acherón • Moiry • Hóry Múzy Kalliopé • Euterpé • Erató • Thaleia • Melpomené • Terpsichoré • Kleió • Úrania • Polyhymnia bozi 3. generace Anterós • Erós • Harmonia • Himeros • Eunomia • Hermafrodítos • Rhodos • Tyché polobozi na Olympu Dionýsos • Héraklés
rasy a bytosti	Nymfy • Pan • Satyr • Silénos • Argos • Kentaur • Mínótauros • Charybda • Fénix
polobozi na zemi: hrdinové a oběti	Héraklés • Théseus • Kallistó • Kirké • Antaios • Glaukos • Iásón • Perseus
události a příběhy	Amazonomachie • Kalydónský lov • Trójská válka • Odysseia • Sedm proti Thébám