Megaira

Megaira
Megaira
Rodiče	Úranos a Gaia
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megaira (ve starověké řečtině Μέγαιρα Mégaira = žárlivá, latinsky Megaera) je postava řecké mytologie, jedna ze tří Erínyí (v latině Furie, v češtině též Lítice), bohyň pomsty a kletby.^[1] Megaiřinou specializací je závist.^[2]

Další dvě Erínye jsou Alléktó a Tísifoné.

V moderní češtině megera označuje žárlivou, vzteklou, zlomyslnou, zlou, případně ohyzdnou ženu.^[3]^[2] Podobně ve francouzštině (mégère), portugalštině (megera), novořečtině (μέγαιρα), italštině (megera), polštině (megiera), ruštině (мегера) nebo ukrajinštině (меґера).

Na její počest byla pojmenována planetka 464 Megaira.

Nezaměňovat s podobným jménem Megara, což byla manželka Hérakla. Megara je rovněž jedno z nejstarších řeckých měst v Attice.

Literatura

Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.

Odkazy

Reference

↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Phraha: Mladá fronta, 1970. 418 s.
↑ ^a ^b Megera. Dvojka . Český rozhlas, 9. 7. 2014 . Dostupné online.
↑ KNAP, Eugen. Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého. S. 46 až 51. Naše řeč . Ústav pro jazyk český AV ČR, 1942 . Roč. 26, čís. 2, s. 46 až 51. Dostupné online.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Megaira
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Phraha: Mladá fronta, 1970. 418 s.

[dvojka-2] Megera. Dvojka . Český rozhlas, 9. 7. 2014 . Dostupné online.

[3] KNAP, Eugen. Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého. S. 46 až 51. Naše řeč . Ústav pro jazyk český AV ČR, 1942 . Roč. 26, čís. 2, s. 46 až 51. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]