US Open
Arthur Ashe Stadium se zataženou střechou
Základní informace
Založeno	1881
Místo	Queens, New York, stát New York Spojené státy americké Spojené státy americké
Dějiště	Národní tenisové centrum Billie J. Kingové
Souřadnice	40°45′ s. š., 73°50′51″ z. d.
Povrch	tráva / venku (1881–1974) antuka / venku (1975–1977) tvrdý / venku (1978–)
Dotace	65 000 000 USD
Období	srpen a září
Poznámka	jediný grandslam hraný na trávě, antuce i tvrdém povrchu, první turnaj s vyrovnanými odměnami mužů a žen (1973), první grandslam s večerními zápasy (1975),
Soutěže mužů	128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Soutěže žen	128 dvouhra (128 kval.) / 64 čtyřhra
Smíšená soutěž	64 hráčů (32 párů)
Vítězové US Open 2023
Dvouhra mužů	Novak Djoković
Dvouhra žen	Coco Gauffová
Čtyřhra mužů	Rajeev Ram Joe Salisbury
Čtyřhra žen	Gabriela Dabrowská Erin Routliffeová
Smíšená čtyřhra	Anna Danilinová Harri Heliövaara
Grand Slam
Australian Open • French Open   Wimbledon • US Open
www.usopen.org Některá data mohou pocházet z datové položky.

Největší tenisový stadion světa Arthur Ashe Stadium před opatřením zatahovací střechy v roce 2016

US Open, oficiálně United States Open Tennis Championships, známý také pod názvy Flushing Meadows a Forest Hills^{[p 1]}, je poslední ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný na přelomu srpna a září. Od sezóny 2004 představuje vyvrcholení letní US Open Series konané na severoamerických betonech. První ročník mužských soutěží proběhl v roce 1881 na travnatých kurtech Casina v rhodeislandském Newportu. Do roku 1968 nesl turnaj název U.S. National Championships. V sezóně 1968 se poprvé otevřel profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu. Vlastníkem události je Americký tenisový svaz, který je spolu s Mezinárodní tenisovou federací také jejím spolupořadatelem.

Od roku  1978 se newyorský grandslam koná v Národním tenisovém centru Billie Jean Kingové, ležícím v parku Corona Flushing Meadows newyorské čtvrti Queens. V letech 2020–2025 se hraje na středně pomalém tvrdém povrchu Laykold,^[1] který nahradil polymethylmethakrylátový povrch DecoTurf. V letech  1975–1977 se odehrával na antuce a předtím od jeho vzniku v roce 1881 probíhal na trávě. Všechny otevřené dvorce mají umělé osvětlení. V sezóně 2005 došlo ke změně a sjednocení vzhledu kurtů na všech turnajích série US Open, včetně newyorského grandslamu. Vnitřní plocha hřiště získala modrou a vnější pak zelenou barvu. Výsledným efektem bylo zvýšení viditelnosti míče.

Hlavním kurtem je největší tenisový stadion světa Arthur Ashe Stadium s kapacitou 22 547 sedících diváků, jenž získal pojmenování po afroamerickém tenistovi a prvním vítězi dvouhry v otevřené éře Arthurovi Ashovi. Od sezóny 2016 je opatřen zatahovací střechou. Druhý největší kurt nese název Louis Armstrong Stadium po americkém jazzovém hudebníkovi Louisi Armstrongovi. Otevřen byl v srpnu 2018 a nahradil zbořený stadion téhož jména. Jeho kapacita činí 14 053 míst, což z něj dělá největší grandslamovou dvojku. Disponuje také zatahovací střechou. Třetí hlavní aréna Grandstand Stadium, otevřená roku 2016, pojme 8 125 osob.^[2][3]

US Open se v roce 1973 stal prvním tenisovým turnajem s vyrovnanými finančními odměnami mužů a žen,^[4] po hrozbě Kingové bojkotem turnaje, a tenis tak vůbec prvním takovým sportem.^[5][6] Již v roce 1970 jako první z grandslamů uplatnil tiebreak i v rozhodujících sadách zápasů, než se v roce 2019 připojily další dva majory. Roku 1975 pak zavedl jako první major večerní zápasy, tzv. night session.^[7][6] V sezóně 2006 se stal prvním „turnajem velké čtyřky“, na němž byl zaveden systém „jestřábího oka“ pro kontrolu dopadu míčů a v roce 2018 prvním s využitím této technologie na všech soutěžních dvorcích.^[8]

Program zahrnuje soutěže mužské a ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže legend, juniorů a vozíčkářů. Rekordní návštěvnost zaznamenal ročník 2023, když do areálu zavítalo 799 402 diváků a v rámci tří týdnů 957 387 návštěvníků.^[9] Nejvyšší počet sedmi titulů v mužské dvouhře vyhráli Bill Tilden, William Larned a Richard Sears. Osm trofejí z ženské dvouhry si odvezla na Molla Malloryová. V otevřené éře se rekordmany s pěti výhrami stali Pete Sampras, Jimmy Connors a Roger Federer. Mezi ženami sedmkrát zvítězily Chris Evertová se Serenou Williamsovou.

V letech 1968–2013 držela vysílací práva stanice CBS a pro roky 2015–2026 ji nahradila ESPN v rámci smlouvy ve výši 825 milionů dolarů.^[10] V březnu 2013 organizátoři oznámili úmysl zvýšit celkovou dotaci grandslamu tak, aby v roce 2017 činila 50 miliónů dolarů, když v sezóně 2012 představovala 25,2 miliónů dolarů.^[11] Slib dodrželi a rozpočet v ročníku 2017 dosáhl výše 50,4 miliónů dolarů.^[12] V důsledku pandemie covidu-19 proběhl US Open 2020 jako první grandslam historie s hygienickými omezeními bez diváků.^[13][14]

Historie

Herní formát

Od roku 1881 startovali v prvních šesti ročnících turnaje pouze muži. Původní název grandslamu zněl „U.S. National Singles Championships for Men“. Ženská část zaznamenala debut v sezóně 1887 a konala se pod jménem „US Women's National Singles Championship“. Od roku 1889 přibyla do programu soutěž ženské čtyřhry pod názvem „US Women's National Doubles Championships“ a jako poslední vstoupila do turnaje soutěž smíšené čtyřhry se jménem „US Mixed Doubles Championships“, jejíž úvodní ročník proběhl v roce 1892.

Roku 1884 došlo ke změně herního systému, když byl místo standardního pavouku pro všechny hráče uplatněn systém tzv. vyzývacího finále (Challenge round). Vítěz v něm automaticky postoupil do finále následujícího ročníku, kde se střetl s vítězem vyřazovací části (All-Comers singles). Jestliže obhájce titulu na turnaji nestartoval, titul automaticky připadl vítězi vyřazovací části. Tato situace nastala v mužské dvouhře šestkrát v letech 1888, 1893, 1898, 1901,1904 a 1907. K opuštění vyzývacího formátu u mužů došlo v roce 1911. Od následujícího roku již obhájce titulu nastupoval do úvodního kola soutěže.^[15]

Na ženském národním mistrovství byl stejný formát tzv. vyzývacího finále uplatňován v letech 1888–1918. Pouze v roce 1917 obhájkyně titulu nastoupila již do prvního kola vyřazovacího formátu. Stejně jako u mužů se vyzývací finále pro absenci obhájkyně titulu neuskutečnilo šestkrát, a to v letech 1893, 1899, 1900, 1905, 1906 a 1907. Od roku 1919 je používán čistý vyřazovací systém, kdy vítězka z předchozího roku nastupuje do prvního kola pavouku. V období 1891–1901 bylo ženské vyzývací finále hráno na tři vítězné sady.^[16]

Mezi roky 1890–1906 se konaly oddělené turnaje čtyřher v místních klubech východního a západního pobřeží, z nichž vzešly dva nejlepší deblové páry, které sehrály barážový zápas. Jeho vítěz se pak střetl ve vyzývacím finále s obhájci titulu o mistrovský titul.^[17]

V období 1881–1885 se všechny zápasy konaly na dvě vítězné sady. Od roku 1886 pak muži musí k výhře v utkání získat tři sety. K návratu zápasového formátu na dvě vítězné sady došlo v mužské dvouhře v počátečních kolech roku 1917, v letech 1943–1945 a také v období antukového turnaje 1975–1978.^[15]

Tiebreak byl jako ukončení všech sad zaveden v roce 1970. Do sezóny 1974 byl uplatňován systém náhlé smrti po devátém bodu zkrácené hry (za stavu 8:8). Od roku 1975 je praktikován standardní formát minimálního rozdílu dvou bodů po odehrání dvanácti míčů.^[15][18] Do sezóny 2019 představoval US Open jediný grandslamový turnaj, jenž využíval tiebreak i v rozhodujících setech zápasů. V mužské dvouhře rozhodl pátou sadu finálového utkání v roce 2020, v ženské části ukončil třetí sadu zápasu o titul dvakrát, v letech 1981 a 1985. V roce 2022 byl na grandslamech zaveden jednotný formát ukončení rozhodujících setů utkání. Za stavu her 6–6 v rozhodující sadě tak následuje supertiebreak do 10 bodů, s minimálně dvoubodovým rozdílem.^[19][20]

Championships éra

1881–1930

Premiérový ročník turnaje se uskutečnil v srpnu 1881 na travnatých dvorcích sportovního klubu Newport Casino v rhodeislandském Newportu. Soutěží prvních tří ročníků mužské dvouhry a čtyřhry se mohli zúčastnit pouze hráči, kteří byli členy tenisových oddílů sdružených v Americkém tenisovém svazu, jenž nesl původně název „United States National Lawn Tennis Association“ (USNLTA).^[15] Singlovým vítězem se z 26 tenistů stal Američan Richard Sears, který vyhrál i dalších šest ročníků a vytvořil tak rekord sedmi titulů v řadě.^[16] Od roku 1884 byl turnaj otevřen i pro zahraniční tenisty.^[15] V prvním desetiletí 20. století ovládl turnaj Američan William Larned, který získal sedm titulů ve dvouhře. V roce 1903 zvítězil první neamerický hráč. Angličan Hugh Doherty přehrál Larneda ve finále hladce 3–0 na sety.

Premiérový ročník ženské dvouhry proběhl v sezóně 1887. Dějištěm soutěže se staly travnaté dvorce filadelfského Cricket Clubu. V první soutěži dvouhry zvítězila sedmnáctiletá Američanka Ellen Hansellová. Zahraniční šampiónku turnaj poznal v pátém ročníku 1891, v němž triumfovala britská tenistka Mabel Cahillová, která dokázala porazit obhájkyni titulu Ellen Rooseveltovou, a to v prvním vyzývacím finále žen hraném na tři vítězné sady. Následující rok titul obhájila po pětisetovém boji nad Američankou Elisabeth Mooreovou. Druhou britskou vítězkou se pak v sezóně 1904 stala May Suttonová, která opět přehrála Mooreovou hladce 6–1 a 6–2. Tehdy již třetím rokem probíhaly zápasy ženské dvouhry ve formátu na dvě vítězné sety.

V roce 1915 se národní mistrovství přestěhovalo z Newportu do West Side Tennis Clubu, sídlícím v části newyorského Queensu – Forest Hills. Tím byla dovršena snaha skupiny tenistů v čele s Karlem H. Behrem, která usilovala o přesun do newyorského dějiště již od roku 1911. Tehdy ještě neuspěla, když proti přemístění hlasovalo 95 delegátů a pro se vyjádřilo pouze 60 z nich.^[21]

Na počátku roku 1915 podepsala skupina přibližně 100 tenistů petici podporující přesun turnaje do New Yorku se zdůvodněním, že se v této oblasti nachází většina tenisových klubů a žije zde velká část hráčů i fanoušků, takže by přemístění napomohlo k rozvoji bílého sportu na americkém kontinentu.^[22] Tento názor ovšem odmítla druhá skupina hráčů, jež také zahrnovala osm vítězů národního mistrovství Spojených států.^[23][24] Spor o budoucí lokaci šampionátu byl zařazen na program každoroční schůze amerického tenisového svazu USNLTA. Dne 5. února 1915 došlo k hlasování delegátů, z nichž se pro změnu místa konání vyslovilo 128 a proti bylo 119 z nich. Výsledek znamenal přemístění turnaje do Forest Hills v New Yorku.^[25][26][27] V letech 1921–1923 se tři ročníky grandslamu odehrávaly ve filadelfském areálu Germantown Cricket Club. Do Forest Hills se událost vrátila opět roku 1924.^[17]

Mezi ženami si v letech 1909–1911 hattrick připsala americká hráčka Hazel Hotchkissová Wightmanová. Poslední čtvrtý triumf získala roku 1919.

Vůbec nejlepších výsledků v championships éře zaznamenala naturalizovaná Američanka pocházející z Norska Molla Malloryová, rozená Bjurstedtová, která zvítězila osmkrát. Její nadvláda započala v roce 1915 a na poslední vítězství dosáhla v roce 1926. Vytvořila tak rekordní počet osmi singlových titulů, který nebyl překonán. Kromě toho také dvakrát vyhrála ženskou a třikrát smíšenou čtyřhru. O jedno vítězství méně dokázala ve dvouhře získat Američanka Helen Willsová Moodyová. Na šest výher dosáhla v průběhu dvacátých let a poslední sedmou dovršila v roce 1931.

Celkem sedm titulů získal ve dvacátých letech americký hráč Bill Tilden, jenž v boji o titul pětkrát pokořil krajana Billa Johnstona, druhého nejlepší světového tenistu dané éry, přezdívaného „Malý Bill“. Roku 1926 pak zahájil tříletou francouzskou nadvládu René Lacoste, druhý neamerický šampión, jenž v posledním utkání grandslamu zdolal krajana Jeana Borotru ve třech setech. Jednalo se o první ročník grandslamu, v němž se do finále neprobojoval žádný americký tenista. Po Lacostově úspěšné obhajobě si v sezóně 1928 připsal titul další zástupce „čtyř mušketýrů“ Henri Cochet, když v pětisetové bitvě udolal Američana Francise Huntera.

1931–1945

Ve 30. letech se v mužské dvouhře prosadil Brit Fred Perry, který si připsal tři vítězství. Dva tituly zaznamenal Američan Don Budge, jenž v sezóně 1938 završil jako první tenista historie čistý grandslam, když triumfoval na všech čtyřech událostech „velké čtyřky“ během jedné sezóny. Druhá světová válka na rozdíl od Australian Championships, French Championships a Wimbledonu nepřerušila průběh soutěží newyorského turnaje.

V sezóně 1932 opanovala dvouhru Američanka Helen Jacobsová, která vyhrála i další tři ročníky. Další americkou čtyřnásobnou vítězku z druhé poloviny třicátých let Alici Marbleovou zastavila první jihoamerická šampiónka turnaje Anita Lizanaová pocházející z Chile, která dokázala ve finále 1937 porazit Polku Jadwigu Jędrzejowskou. Jednalo se vůbec o první finále, do něhož se neprobojovala ani jedna americká tenistka. Marbleová jako průkopnice moderního útočného tenisu vnesla do ženských soutěží amerického grandslamu tvrdé podání a efektivní hru na síti s kvalitními volejovou technikou. Tři trofeje si v průběhu druhé světové války připsala další Američanka Pauline Betzová. Čtvrtý titul pak získala v roce 1946.

1946–1967

V poválečném období ovládl první dva ročníky 1946 a 1947 americký hráč Jack Kramer. V dalších dvou letech jej dvěma tituly napodobil krajan Pancho Gonzales. Oba tenisté praktikovali moderní útočný tenis a krátce po osobních úspěších přestoupili k profesionálům. Nástup australské dominance dvěma výhrami z let 1951 a 1952 předznamenal Frank Sedgman. Do počátku otevřené éry v roce 1968 pak na tomto grandslamu zvítězilo devět dalších australských hráčů, a to včetně Roy Emersona, Freda Stolla a Johna Newcomba. Rod Laver jako druhý tenista historie zkompletoval čistý grandslam, a to dokonce dvakrát v sezónách 1962 a 1969. Mezi lety 1951 až 1970 Australané triumfovali patnáctkrát, když v tomto období nezískali pouze pět titulů. Z toho jedenáctkrát se do finále probojovali vždy dva australští tenisté. Australská dominance se odrazila i v mužské čtyřhře.

Ženskou dvouhru dokázaly v prvních letech poválečného období vyhrát třikrát za sebou Američanky Margaret Osborneová duPontová a po ní také Maureen Connollyová. Ve finále celkem čtyřikrát porazily krajanku Doris Hartovou. Ta si připsala dvě vítězství z ročníků 1954 a 1955. Poslední výhrou v roce 1953 Connollyová dosáhla jako první tenistka historie na zisk čistého grandslamu.

První afroamerickou vítězkou se roku 1957 stala Althea Gibsonová, jež praktikovala útočný tenis. Jako druhá Jihoameričanka ovládla poslední grandslam sezóny v roce 1959 Brazilka Maria Buenová. Během šedesátých let pak zaznamenala další tři turnajové výhry. V roce 1962 poprvé triumfovala australská tenistka Margaret Smithová, která po sňatku hrála pod novým příjmením Courtová. Australanka představuje jednu z největších postav historie tenisu, když si ve Forest Hills připsala pět titulů ve dvouhře (z toho 3 v otevřené éře), pět v ženské (z toho 4 v otevřené éře) a osm ve smíšené čtyřhře (z toho 3 v otevřené éře). V roce 1970 jako první tenistka otevřené éry dosáhla na čistý grandslam ve dvouhře.

Open éra

Po French Open a Wimbledonu se US Open stal historicky třetím otevřeným turnajem velké čtyřky. Australian Open umožnil přístup profesionálům až následující sezónu 1969. Od roku 1968 také došlo k ustálení dějiště všech pěti soutěží, včetně čtyřher, do jediného areálu v newyorském Forest Hills. Zde turnaj probíhal v letech 1921–1977.^[28] Dalším důsledkem otevření turnaje profesionálům bylo zvýšení herní kvality. V roce 1978 se místo konání přestěhovalo do blízko ležícího Národního tenisového centra Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows newyorského Queensu.

1968–1989

Premiérový ročník otevřené éry vyhrál afroamerický tenista Arthur Ashe, po němž byl později nazván hlavní dvorec areálu a největší tenisový kurt na světě Arthur Ashe Stadium. Nadvláda Australanů skončila v roce 1973, kdy druhý titul získal John Newcombe po pětisetové finálové výhře nad československým hráčem Janem Kodešem.

V ročníku 1974 zaznamenal první vítězství mladý Američan Jimmy Connors, jenž deklasoval Rosewalla v nejjednoznačnějším finále tohoto grandslamu po setech 6–1, 6–0 a 6–1. Poté vyhrál další čtyři tituly, když dvakrát porazil Švéda Björna Borga a dvakrát zdolal Ivana Lendla. Zatímco Borg poslední grandslam nikdy nevyhrál poté, co všechna čtyři finálová utkání ztratil, československý tenista Lendl získal vletech 1985, 1986 a 1987 hattrick – tři tituly za sebou. Z dalších pěti finále však odešel poražen. V období 1982–1989 hrál osmkrát v řadě o titul newyorského grandslamu, což představuje rekordní počet v otevřené éře.

V roce 1975 došlo k první změně povrchu – tráva byla na další tři ročníky nahrazena antukou. Změna se odrazila ve výsledcích, když grandslam vyhráli dva antukoví specialisté. V roce 1975 nejdříve zvítězil Španěl Manuel Orantes a roku 1977 také Argentinec Guillermo Vilas. Oba v boji o titul přehráli Connorse. Ten se stal šampiónem v roce 1976. Poté, co roku 1979 došlo ke druhé náhradě povrchu na tvrdý gumoasfalotvý potah, následující tři ročníky v ovládl americký bouřlivák John McEnroe. Čtvrtý titul pak přidal ještě v roce 1984. McEnroe se tak stal prvním hráčem otevřené éry a prvním od Tildenových triumfů ve dvacátých letech, jemuž se podařilo získat tři vítězství v řadě. Nejvšetranějšího tenistu tohoto období představoval Jimmy Connors, jenž jako jediný dokázal vyhrát na všech třech površích – trávě, antuce i tvrdém podkladu. Po jednom titulu si v osmdesátých letech připsali Mats Wilander (1988) a následující sezónu Němec Boris Becker (1989).

V ženské dvouhře první ročník otevřené éry vyhrála Britka Virginia Wadeová. Další tři k celkovým pěti singlovým trofejím doplnila v otevřené éře Margaret Courtová. V období 1973–1976 se čtyřikrát v řadě do finále probojovala Australanka Evonne Goolagongová, které se však nikdy nepodařilo vyhrát. Na přelomu obou období zaznamenala čtyři vítězství Američanka Billie Jean Kingová. V sezóně 1975 zahájila nadvládu další americká tenistka Chris Evertová, která do roku 1978 získala čtyři tituly v řadě, což představuje novodobý rekord, kterého žádná jiná hráčka v otevřené éře nedosáhla. Následně přidala v letech 1980 a 1982 další dvě vítězství, když v obou finále zdolala československou hráčku Hanu Mandlíkovou a se šesti trofejemi se stala nejúspěšnější tenistkou dvouhry na US Open v otevřené éře. Představuje také jedinou tenistku, která získala singlový titul na dvou různých površích – antuce a tvrdém podkladu.

V osmdesátých letech se prosadila Američanka českého původu Martina Navrátilová, která si v období 1983–1987 připsala čtyři výhry, když dvakrát v boji o titul přehrála Evertovou, jednou Češku Sukovou a jednou Němku Grafovou. V roce 1985 její vítěznou sérii přerušila Hana Mandlíková, když ji ve finále porazila poměrem setů 7–6, 1–6 a 7–6. Čechoameričanka Navrátilová odešla z rozhodujícího zápasu o stříbrný pohár čtyřikrát jako poražená finalistka. Dalších 12 trofejí z newyorského grandslamu si odnesla ze soutěží čtyřher (9× vyhrála ve čtyřhře a 3× v mixu). S celkovým počtem 16 trofejí je nejúspěšnější tenistkou US Open v otevřené éře. V roce 1988 svou druhou finálovou účast proměnila Steffi Grafová v triumf, když ve finále zůstala na její raketě argentinská tenistka Gabriela Sabatini. V sezóně 1988 Grafová zkompletovala jako druhá tenistka otevřené éry čistý grandslam ve dvouhře a dominovala také na letních olympijských hrách. Na newyorském grandslamu se poté ze singlového titulu radovala ještě pětkrát.

90. léta – současnost

V roce 1990 získal premiérové vítězství Američan Pete Sampras, když ve finále porazil krajana Andreho Agassiho. Poslední pátý titul vyhrál v roce 2002, když v posledním utkání grandslamu opět udolal Agassiho. Andre Agassi si připsal dva triumfy.

Na přelomu třetího milénia dali vzpomenout na australskou nadvládu Patrick Rafter, jenž se stal šampiónem v letech 1997 a 1998, kdy ve finále přehrál australského krajana Marka Philippoussise, a také světová jednička Lleyton Hewitt. V roce 2001 získal po výhře nad Samprasem jediné vítězství. Pro Američana to byla jedna ze tří porážek v boji o stříbrný pohár. Prvním ruským vítězem dvouhry se v roce 2000 stal Marat Safin.

Jediný grandslamový titul kariéry ve dvouhře vyhrála roku 1990 Argentinka Gabriela Sabatini. Oplatila tím newyorskou porážku starou dva roky německé hráčce Grafové. Následovaly dvě vítězství jugoslávské tenistky Moniky Selešové. Steffi Grafová přidala v průběhu devadesátých let další tři tituly k celkovým pěti, když ve finále dvakrát zdolala Selešovou a v roce 1993 také Sukovou. V dalších třech případech odešla z boje o titul poražena. V roce 1994 skončila na raketě jediné španělské šampiónky v historii dvouhry newyorského grandslamu Arantxy Sánchezové Vicariové.

První titul pro Švýcarsko získala roku 1997 Martina Hingisová, kterou ve finále následujících dvou ročníků porazily Američanky Lindsay Davenportová a mladá nastupující nejlepší tenistka nadcházející dekády Serena Williamsová. V období 1999–2002 si po dvou výhrách rozdělily sestry Serena a Venus Williamsovy. Dominaci z přelomu nového tisíciletí zvýraznily tím, že v letech 2001 a 2002 na sebe narazily až ve finále. Mladší Serena Williamsová pak přidala třetí titul v roce 2008 po výhře nad Srbkou Jankovićovou a čtvrtý v sezóně 2012, když ve finále s běloruskou světovou jedničkou Azarenkovou prohrávala již 3–5 na gamy v třetí rozhodující sadě.

V sezóně 2003 začal kralovat Švýcar Roger Federer, jenž si připsal pět titulů za sebou, nejvíce od dvacátých let předchozího století, kdy šestkrát vyhrál Bill Tilden. V pěti finále švýcarský tenista porazil pět různých tenistů – Hewitta, Agassiho, Roddicka, Djokoviće a Murrayho, než v šestém posledním zápase turnaje roku 2009 narazil na odhodlaného Argentince Juana Martína del Potra. Podlehl mu v pětisetové bitvě a přenechal místo pro další vítěze. V roce 2010 se z titulu radoval Španěl Rafael Nadal po finálové výhře nad Djokovićem, čímž jako sedmý hráč historie zkompletoval kariérní grandslam. Následující sezónu 2011 měl boj o titul stejné složení, ale s opačným výsledkem. První triumf slavila srbská světová jednička Novak Djoković. V roce 2012 pak premiérový grandslam kariéry získal Andy Murray, jenž se stal prvním mužským vítězem grandslamu z Velké Británie od roku 1936, kdy zvítězil Fred Perry.

V roce 2003 triumfovala v belgickém boji o titul Justine Heninová. Poraženou finalistkou se stala její krajanka Kim Clijstersová, která následně vyhrála 22 singlových zápasů v řadě a ve třech ročnících 2005, 2009 a 2010, jichž se zúčastnila, vždy slavila titul. Historicky premiérovou ruskou šampiónkou se v roce 2004 stala Světlana Kuzněcovová, když v posledním utkání turnaje přehrála krajanku Dementěvovou. Druhou ruskou výhru zajistila v sezóně 2006 devatenáctiletá Maria Šarapovová. V roce 2011 titul získala první Australanka od roku 1973. Samantha Stosurová ve finále zdolala favorizovanou Serenu Williamsovou ve dvou sadách a připsala si premiérové grandslamové vítězství. Ženskou dvouhru v letech 2013 a 2014 opanovala Serena Williamsová, čímž dosáhla na šestý turnajový triumf a celkově 18. kariérní grandslam, kterým se vyrovnala Navrátilové a Evertové.

Návštěvnost

Ceny pro vítěze a finanční odměny

Ceny pro vítěze

Jména vítězů soutěží dvouher jsou vyryta na poháry.

• vítězce ženské dvouhry náleží stříbrný pohár „US Open Trophy“,
• vítězi mužské dvouhry náleží stříbrný pohár „US Open Trophy“.

Všichni vítězové získávají stejně veliké repliky pohárů.^[31]

Galerie

• 
  „US Open Trophy“
  mužská dvouhra
• 
  Guillermo Vilas, 1977
• 
  „US Open Trophy“
  ženská dvouhra

Finanční odměny

Celková dotace US Open 2023 činila 65 milionů amerických dolarů, což představovalo meziroční navýšení o 8 %. Vyřazení v prvních kolech dvouher obdrželi 81,5 tisíc dolarů, znamenající nárůst o 1,9 % vůči předchozímu ročníku. Vítězové dvouher získali 3 miliony dolarů, o 15 % více než v roce 2022. Na poražené finalisty čekala poloviční částka 1,5 milionu dolarů.^[32][33]

Newyorský grandslam si připomněl 50. výročí od zrovnoprávnění ženských odměn vůči mužům, když se v roce 1973 stal prvním tenisovým turnajem se shodnými výdělky obou pohlaví. Tehdejší rozpočet činil 100 tisíc dolarů a vítězové mužské i ženské dvouhry obdrželi 25 tisíc dolarů.^[32] V rámci sezóny 2023 rozpočet US Open překonal zbývající tři grandslamy, když přibližná dotace Australian Open činila 53 milionů dolarů, French Open 54 milionů dolarů a Wimbledonu 56,5 milionů dolarů.^[33]

Bodové hodnocení

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčků ATP, WTA a ITF vozíčkářů.^[34][35]

Vítězové 2023

Galerie vítězů

• 
  Novak Djoković
  mužská dvouhra
• 
  Coco Gauffová
  ženská dvouhra
• 
  Rajeev Ram
  mužská čtyřhra
• 
  Joe Salisbury
  mužská čtyřhra
• 
  Gabriela Dabrowská
  ženská čtyřhra
• 
  Erin Routliffeová
  ženská čtyřhra
• 
  Anna Danilinová
  smíšená čtyřhra
• 
  Harri Heliövaara
  smíšená čtyřhra

Finále soutěží

Vítězové a finalisté US Open 2023
Soutěž	Vítězové	Finalisté	Výsledek
Mužská dvouhra	Novak Djoković	Daniil Medveděv	6–3, 7–6(7–5), 6–3
Ženská dvouhra	Coco Gauffová	Aryna Sabalenková	2–6, 6–3, 6–2
Mužská čtyřhra	Rajeev Ram Joe Salisbury	Rohan Bopanna Matthew Ebden	2–6, 6–3, 6–4
Ženská čtyřhra	Gabriela Dabrowská Erin Routliffeová	Laura Siegemundová   Věra Zvonarevová	7–6(11–9), 6–3
Smíšená čtyřhra	Anna Danilinová Harri Heliövaara	Jessica Pegulaová Austin Krajicek	6–3, 6–4

Arthur Ashe Stadium během utkání třetího kola dvouhry US Open 2019, v němž obhájkyně trofeje Naomi Ósakaová hladce zdolala patnáctiletou Coco Gauffovou

Přehled rekordů

Přehled rekordů podle titulů na US Open

Rekord	Éra	Tenista	Počet	Roky
Muži od roku 1881
Nejvíce titulů ve dvouhře	do 1967	Richard Sears William Larned Bill Tilden	7	1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887 1901, 1902, 1907, 1908, 1909, 1910, 1911 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1929
	od 1968	Jimmy Connors Pete Sampras Roger Federer	5	1974, 1976, 1978, 1982, 1983 1990, 1993, 1995, 1996, 2002 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě	do 1967	Richard Sears	7	1881, 1882, 1883, 1884, 1885, 1886, 1887
	od 1968	Roger Federer	5 Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=US_Open_(tenis) Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.  Navigácia: Veda > Analytika Antropológia Aplikované vedy Bibliometria Dejiny vedy Encyklopédie Filozofia vedy Forenzné vedy Humanitné vedy Knižničná veda Kryogenika Kryptológia Kulturológia Literárna veda Medzidisciplinárne oblasti Metódy kvantitatívnej analýzy Metavedy Metodika Metodológia vedy Náboženstvo a veda Náučná literatúra Podvody vo vede Popularizácia vedy Potravinárstvo Prírodné vedy Pseudoveda Scientometria Spoločenské vedy Teórie Teatrológia Technické vedy Technika Terminológia Umenie Výskum Veda Veda a technika podľa štátu Veda a technika podľa kontinentu Veda a technika podľa roka Veda v kozme Vedci Vedecká literatúra Vedecké databázy Vedecké experimenty Vedecké konferencie Vedecké metódy Vedecké ocenenia Vedecké organizácie Vedecké parky Vedeckí spisovatelia Vzdelávanie Záhady Príbuzné výrazy: Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk