A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
PIF ATP Rankings
Světové jedničky
_(edited).jpg)
Srbsko10. období ve dvouhře
od 11. září 2023 (227 dní)
_(48199366722).jpg)
Austrálie2. období ve čtyřhře
od 15. dubna 2024 (10 dní)
Žebříček zaveden
dvouhra: 23. srpna 1973
čtyřhra: 1. března 1976
Žebříček ATP (oficiálně anglicky PIF ATP Rankings[1]) je pořadí tenistů, které sestavuje Asociace tenisových profesionálů (ATP) na základě dlouhodobých výsledků profesionálních turnajů. Aktualizace pořadí je zveřejňována každé pondělí (vyjma grandslamů a dvoutýdenních událostí Indian Wells Masters, Miami Masters, Rome Masters, Madrid Open a Shanghai Masters). Týdenní periodicita započala v roce 1979.[2]
Klasifikace zahrnuje body získané na okruzích ATP a ITF za předchozích 52 týdnů, čímž byla v tenise oficiálně zakotvena pozice „světové jedničky“. První vydání singlového žebříčku proběhlo 23. srpna 1973.[3] Deblový žebříček byl poprvé zveřejněn 1. března 1976. Pro hráče dvouhry a jednotlivce ve čtyřhře jsou sestavovány samostatné vydání klasifikace.
Na základě pořadí se hráči kvalifikují do jednotlivých turnajů různé úrovně. Z postavení se také vychází při nasazování v soutěži. Především masmédii je žebříček používán jako snadný způsob poměřování úrovně jednotlivých tenistů.
Vedle průběžného 52týdenního žebříčku pro nasazování do turnajů existuje také klasifikace ATP Race (tzv. Race to – závod do ), která je na začátku každé nové sezóny – v lednu – anulována. Jedná se o žebříček dvouhry a párů. ATP Race je rozhodující pro účast nejlepších singlistů a deblových párů na závěrečném turnaji kalendářního roku ATP Finals – Turnaji mistrů.
Od srpna 1973 bylo světovými jedničkami 28 singlistů, z nichž 17 zakončilo na této pozici sezónu. Po triumfu na US Open se v září 2023 na vrchol dvouhry vrátil 36letý Srb Novak Djoković a desáté období zahájil rekordním 390. týdnem na této pozici.[4] Ve čtyřhře se na prvním místě od března 1976 vystřídalo 62 deblistů. Po dubnovém Monte-Carlo Masters 2024 se podruhé deblovou deblovou jedničkou stal Australan Matthew Ebden.[5]
Historie
Žebříček
ATP vznikla jako odborová organizace v roce 1972. Iniciátory založení se stali Jack Kramer, Cliff Drysdale a Donald Dell. Význam organizace vzrostl po Wimbledonu 1973, který 81 členů bojkotovalo.[6] Dva měsíce poté, během srpna, byl zaveden bodový žebříčkový systém k objektivizaci účasti a nasazování hráčů na turnajích.[7]
Nový systém žebříčku ATP byl rychle implementován do mužského tenisu.[8] Zatímco drtivá většina členů ATP se vyslovila ve prospěch objektivního přístupu na turnaje podle klasifikace, první světová jednička ATP Ilie Năstase se vyjádřila kriticky, protože „každému bylo přiděleno číslo visící nad dalšími,“ což mezi tenisty vedlo k více konkurenční a méně kolegiální atmosféře.[9]
Původní kritéria k sestavování žebříčku ATP, s týdenní periodicitou až od poloviny roku 1979, vycházela ze zprůměrování bodových výsledků hráče na všech turnajích. V průběhu 80. let byla metodika několikrát revidována.[7][8] Od sezóny 1990, kdy ATP získala dominantní postavení a kdy vznikl okruh ATP Tour, byla žebříčková kritéria nahrazena systémem nejlepších výsledků po vzoru soutěžního alpského lyžování.[8] Původně se započítávaly nejlepší výsledky ze čtrnácti událostí. V roce 2000 došlo k rozšíření na osmnáct turnajů.[8] Ve dvouhře je maximální bodový zisk generován ze zápočtu povinně hraných 4 Grand Slamů, 8 Mastersů a dalších 5 turnajů v kategorii ATP 500 včetně bodově sem náležejícího Monte-Carlo Masters, což znamená maximální zisk 19 500 bodů před ATP Finals, a po jeho skončení 21 000 bodů v konečné klasifikaci. Nejvyšší hodnotu bodů na konečném žebříčku získal do roku 2009 Roger Federer, když v závěru sezóny 2006 měl 8 370 bodů. Od zavedení nového systému bodování v roce 2009 drží rekord Novak Djoković se 16 585 body v konečné klasifikaci roku 2015. Djoković rovněž vytvořil absolutní rekord maximálního počtu 16 950 získaných bodů ve vydání ze 6. června 2016.[10] V semifinále lednového Adelaide International 2023 odehrál Djoković 348. utkání proti členům první světové desítky, čímž ustanovil nový rekord. Na dalších místech k danému datu figurovali Federer (347), Nadal (288) a Lendl (258 zápasů).[11]
Žebříčky ATP a WTA byly 16. března 2020 zmrazeny v důsledku koronavirové pandemie na 22 týdnů.[12] Ženská světová klasifikace byla obnovena 10. srpna 2020 se znovurozehráním sezóny. Mužský žebříček, který vedl Novak Djoković, na ni navázal 24. srpna téhož roku s úvodním turnajem po přerušení Cincinnati Masters.
Nejdelší výpadek mezi dvěma obdobími v první světové desítce zaznamenal Gilles Simon, když v Top 10 nefiguroval 308 týdnů mezi 19. říjnem 2009 a 14. září 2015. Druhý Albert Costa dosáhl 264týdenní absence v první desítce, od 19. května 1997 do 10. června 2002.[13]
Světové jedničky
.jpg)
Od roku 1973 se na čele singlové klasifikace vystřídalo dvacet osm tenistů – tzv. světových jedniček.[14][15] Srb Novak Djoković drží rekord v počtu sedmi sezón, jež zakončil na prvním místě. Druhý v pořadí, Američan Pete Sampras, skončil v závěrečné klasifikaci šestkrát jako jednička a navíc bez přerušení.[16] Djoković také strávil na čele klasifikace nejvyšší počet 433 týdnů.[17] Švýcaru Rogeru Federerovi patří první místo v nejdelším období bez přerušení, když vrchol neopustil 237 týdnů.[18]
Dva hráči, československý reprezentant Ivan Lendl a Chilan Marcelo Ríos, se na vrchol dostali aniž by předtím vyhráli jeden z Grand Slamů.[19] Lendl opanoval čelo 21. února 1983 a premiérový major získal na French Open 1984.[20] Rios klasifikaci ovládl 30. března 1998 a zůstává jedinou světovou jedničkou, jíž se nepodařilo dosáhnout na grandslamový vavřín.[21][22] Nejkratší dobu na tenisovém trůnu strávil Australan Patrick Rafter a to pouze jediný týden.
Španěl Carlos Alcaraz drží rekord nejmladší světové jedničky – věkem 19 let a 130 dní[23] Sezónu 2022 zakončil v 19 letech a 214 dnech jako nejmladší hráč v závěrečné klasifikaci sezóny, čímž překonal 20letého Lleytona Hewitta z roku 2001.[24] Naopak nejstarším se v tomto parametru stal Novak Djoković, když sezonu 2023 zakončil ve věku 36 let. S rozehráním Monte-Carlo Masters 2024 Djoković pokořil Federerův historický rekord nejstarší jedničky ve dvouhře, když mu 7. dubna 2024 bylo 36 let a 321 dní.[25][26] Čtvrtý návrat Rogera Federera do čela v únoru 2018 se uskutečnil po 5 letech a 106 dnech, což znamenalo nejdelší období mezi dvěma kralováními mužskému tenisu, když jedničkou nebyl mezi listopadem 2012 a únorem 2018.[27]
Nejčastěji se světové jedničky střídaly v sezóně 1983, když se na vrcholu klasifikace proměnilo jméno tenisty desetkrát. O prvního hráče rankingu sváděli daný rok boj John McEnroe, Jimmy Connors a Ivan Lendl. Postupem do finále pařížského BNP Paribas Masters 2016 se 29letý Skot Andy Murray stal 7. listopadu 2016 dvacátou šestou světovou jedničkou, jakožto první britský hráč ve dvouhře a nejstarší debutant na této pozici od června 1974, kdy do čela klasifikace vystoupal 30letý Australan John Newcombe. Ovládnout pořadí hráčů se mu podařilo ve své 12. profesionální sezóně a sedm let poté, co se poprvé stal světovou dvojkou, když na tomto místě strávil 76 týdnů. Více týdnů na druhé příčce, než se stali jedničkami, do té doby vydrželi pouze Rafael Nadal (160) a Boris Becker (108). Za předešlý rok, z něhož se žebříček tvořil, dosáhl Skot zápasové bilance 76–11 se ziskem sedmi titulů z jedenácti finále.[28] Ve vydání žebříčku z 13. června 2022, týden po skončení French Open, nebyl poprvé od 10. listopadu 2003 na prvních dvou místech klasifikován žádný z členů tzv. Velké čtyřky – Federer, Nadal, Djoković ani Murray. Světovou jedničkou se podruhé v sezóně stal Rus Daniil Medveděv a na druhou příčku premiérově postoupil Němec Alexander Zverev.[29]
Nejstarší světovou jedničkou v prvním období čtyřhry se v lednu 2024 stal Ind Rohan Bopanna, čímž překonal věkový rekord 38letého Rajeeva Rama z roku 2022. Na třetím místě stále figurovala první jednička z roku 1976, 36letý Bob Hewitt.[30][31] Ve 44 letech a 28 dnech Bopanna překonal i vlastní rekord nejstaršího deblisty, když na čele klasifikace zahájil třetí období v dubnu 2024.[32]
Způsob sestavování
Způsob započítávání bodů do žebříčku ATP se v historii měnil. Mechanismus výpočtu byl aktualizován od sezóny 2021:
- Body se přidělují za účast (postup do dalších kol, vítězství) v jednotlivých turnajích okruhu ATP, případně i challengerech a turnajích Futures okruhu ITF.
- Započítávají se body z devatenácti turnajů, z toho čtyř grandslamů, osmi turnajů série Masters a sedmi dalších nejlepších výsledků na akcích ATP Cup, v kategoriích ATP 500, ATP 250, na challengerech a událostech ITF.
- Pokud se tenista některých „povinných“ turnajů neúčastnil, počítají se mu namísto toho body z jiného turnaje.
- Účastníkům závěrečného Turnaje mistrů se počítají body i z tohoto turnaje (mají tedy započítány body z 20 namísto 19 turnajů).
- Body za turnaje ITF (série Futures) se započítávají až druhé pondělí po týdnu, kdy se turnaj konal.
- Body z turnajů zůstávají v žebříčku započítány 52 týdnů. Výjimkou jsou body za Turnaj mistrů, které jsou z žebříčku odečteny následující pondělí po posledním turnaji ATP následujícího roku. Rovněž revidovaný žebříček během koronavirové pandemie se řídí specifickými pravidly.
Od roku 2016 nejsou přidělovány body ze zápasů Davisova poháru[33] a bodově nebyly ohodnoceny ani Letní olympijské hry 2016.[34]
Žebříček ATP
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dvouhra
Světové jedničky
Seznam uvádí tenisty, kteří dosáhli na pozici světové jedničky ve dvouhře od srpna 1973.
