Silicidy jsou sloučeniny křemíku s elektropozitivnějšími prvky.

Křemík je elektropozitivnější než uhlík a silicidy jsou strukturně bližší boridům než karbidům. Silicidy, podobně jako karbidy a boridy, nejsou jednoduše tvořeny kovalentními molekulami. V silicidech se vyskytují různé vazby od vodivých kovových struktur po kovalentní či iontové.

Strukturní typy

Atomy křemíků mají ve struktuře silicidů rozmanité postavení, a to jako:

• samostatné atomy křemíku, které existují v elektricky vodivých silicidech mědi (Cu₅Si), vanadu, chromu a manganu ((V,Cr,Mn)₃Si), železa (Fe₃Si), manganu (Mn₃Si), a v nevodivých silicidech (Mg,Ge,Sn,Pb)₂Si, (Ca,Ru,Ce,Rh,Ir,Ni)₂Si
• křemíkové dvojice Si₂, které existují v silicidech uranu (U₃Si₂), hafnia a thoria
• křemíkové tetraedry Si₄, které existují v silicidech draslíku (KSi), rubidia (RbSi) a cesia (CsSi)
• křemíkové řetězce Si_n, které existují v silicidech uranu (USi), titanu, zirkonia, hafnia, thoria, ceru a plutonia (Ti, Zr, Hf, Th, Ce, Pu)Si, vápníku (CaSi), stroncia (SrSi) a yttria (YSi)
• rovinné hexagonální grafitu podobné vrstvy atomů Si, které existují u silicidu uranu β-USi₂ a u silicidů lanthanoidů a dalších aktinoidů a ve zvrásněné podobě u silicidu vápníku CaSi₂
• otevřené trojrozměrné skelety atomů Si, které existují v silicidech stroncia SrSi₂, thoria ThSi₂ a uranu α-USi₂

Reakce

Silicidy alkalických kovů (např. Na₂Si) a kovů alkalických zemin (např. Ca₂Si) reagují s vodou za vzniku vodíku a/nebo silanů (křemíkovodíků). Silicidy přechodných kovů jsou naproti tomu netečné k vodným roztokům čehokoliv s výjimkou kyseliny fluorovodíkové; reagují však s agresivnějšími činidly jako jsou roztavený hydroxid draselný nebo fluor a chlór za červeného žáru.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku silicide na anglické Wikipedii.

Literatura

• REMY, Heinrich. Anorganická chemie. první. vyd. : , 1961. 
• GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků. první. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9.