A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sachalinská oblast Сахали́нская о́бласть | |
---|---|
Geografie | |
Hlavní město | Južno-Sachalinsk |
Souřadnice | 50°33′ s. š., 142°36′ v. d. |
Rozloha | 87 101 km² |
Nejvyšší bod | Lopatina (1609 m n. m.) |
Časové pásmo | UTC+11, UTC+12 (Severokurilský rajón)[1] |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 466 609 (2021 ▼) |
Hustota zalidnění | 5,71 obyv./km² |
Jazyk | ruština |
Národnostní složení | Rusové 86,5 % Korejci 5,3 % Ukrajinci 2,6 % Tataři 1 % |
Náboženství | pravoslaví, animismus |
Správa regionu | |
Stát | Rusko |
Nadřazený celek | Rusko |
Druh celku | oblast |
Podřízené celky | 17 rajónů, 1 město |
Vznik | 1932 |
gubernátor | Valerij Igorevič Limarenko (od 2019) |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | RU-SAK |
Označení vozidel | 65 |
Oficiální web | sakhalin |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sachalinská oblast (rusky Сахали́нская о́бласть, Sachalinskaja oblasť) je federální subjekt Ruska (oblast) zahrnující Sachalinský ostrov a Kurilské ostrovy.
Administrativní centrum a současně největší město v oblasti je Južno-Sachalinsk se zhruba 180 tisíci obyvateli. Oblast tvoří vnější hranici Ochotského moře a je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.
Některé části Sachalinské oblasti (čtyři nejjižnější ostrovy Kurilských ostrovů) nárokuje Japonsko jako součást svého území.
Geografie
Sachalinská oblast se skládá z ostrovů ležících v severním Pacifiku. Nejvyšším bodem je sopka Alaid (2 339 m n. m.) na Atlasově ostrově v Kurilském souostroví.
Podnebí je zde chladné, přímořské s výraznými rozdíly mezi severními a jižními částmi (průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +5,3 °C).
Oblast leží ve dvou časových zónách, převážná část má čas UTC+11, pouze Severokurilský rajón má UTC+12.[1]
Hospodářství
Přírodní zdroje
Oblast má vysoký potenciál přírodních zdrojů. Jde především o energetické zdroje - černé uhlí na Sachalinu, ropa a plyn na pobřeží a v šelfových vodách. Z odhadovaných zásob se těží jen malé množství, přesto se koncem nultých let jednadvacátého století ročně těžilo 3,7 mil. t černého uhlí, 15,4 mil. t ropy a 19 mld. m³ zemního plynu.[2]
Průmysl
Kromě těžebního průmyslu má význam námořní rybolov (v r. 2010 bylo uloveno 550 tis. t ryb) a dřevozpracující průmysl, jehož finálními výrobky je převážně řezivo. Výroba stavebních hmot má jen místní význam, stejně tak i potravinářský průmysl s výjimkou výroby produktů z agaru, která má vysoký podíl na celoruské výrobě.[2] Na Sachalinu se po roce 2000 rozvinul chov prasat, nejznámější prasečí farma je Taranaj v regionu Aniva, kde se chová asi 60 tisíc prasat.[3]
Doprava
Klíčový význam pro oblast má letecká doprava. Jediným mezinárodním letištěm je Chomutovo u Južno-Sachalinska. Létá se odtud do Číny (Charbin), Japonska (Tokio, Sapporo), Korey (Soul). Kromě hlavních vnitrostátních linek (jako Moskva, Chabarovsk, Vladivostok atd.) se zde provozují linky lokálního významu, především na Kurilské ostrovy.[4]
V Sachalinské oblasti je 8 námořních přístavů, z nichž nejvýznamnějším je Cholmsk se dvěma terminály - Sachalinským západním námořním přístavem s ročním obratem 2,5 mil. tun a Cholmským námořním obchodním přístavem s obratem 2 mil. tun. K důležitým přístavům patří dále Poronajsk (hlavní základna rybářských lodí), Korsakov (osobní trajekt do Wakkanai v Japonsku) a na severu Sachalinu Moskaljvo, který zamrzá po sedm měsíců a má roční obrat 15 tis. tun.[5]
Na Sachalinu jsou železniční trati o celkové délce 805 km. Vedou převážně po východním pobřeží a jejími krajními stanicemi jsou Nogilki na severu a Šachta-Sachalinskaja na jihu. Z trati odbočuje několik větví k významným sídlům. Rozchod kolejí, který je z historických důvodů většinou japonský úzký 1 067 mm, je v současnosti (2012) upravován na ruský standard 1 520 mm. Trať je s pevninou propojena železničním trajektem Cholmsk – Vanino.[6] Od padesátých let se plánuje propojení s pevninou. Investiční náklady na most a nezbytnou trať jsou odhadovány no 230 mld. rublů.[7] Celkový objem přepravy po železnici byl v r. 2010 3,5 mil. t a 1,1 mil. osob.[5]
Automobilová doprava má širší význam pouze na Sachalinu, celkový objem přepravy v oblasti byl v r. 2009 3,4 mil. t a 32 mil. osob. Silniční síť není hustá a kromě místní dopravy je využívána především ke svozu dřeva, případně přepravě stavebního materiálu pro těžební průmysl.[5]
Obyvatelstvo
V roce 2021 v oblasti žilo 466 609 obyvatel.
Pokud jde o etnické skupiny, jsou Rusové zdaleka největší skupinou následováni Korejci, Ukrajinci a celou řadou menších národností. Při posledním sčítání v roce 2010 nedeklarovalo svoji národnost 24 035 osob.[8] Kromě národností uvedených v tabulce níže zde žijí i další skupiny s podílem menším než 0,06 %. V oblasti bylo zaznamenáno 127 odlišných etnických skupin, přičemž se 219[8] obyvatel identifikovalo jako etničtí Japonci.
Původními etniky Sachalinské oblasti jsou Nivchové (na Sachalinu) a Ainuové, kteří však nedávno přestali mluvit svým původním jazykem. Data pro populaci Ainuů nejsou dostupná; Ainuové mohou být jednak zahrnuti v kategorii Ostatní, nebo je možné, že se přihlásili k japonské národnosti.
sčítání 1959[9] | sčítání 1970[10] | sčítání 1979[11] | sčítání 1989[12] | sčítání 2002[13] | sčítání 2010[8] | |
---|---|---|---|---|---|---|
Rusové | 504 665 | 495 180 | 540 570 | 579 887 | 460 778 | 409 786 |
77,7 % | 80,4 % | 81,7 % | 81,6 % | 84,3 % | 86,5 % | |
Korejci | 42 337 | 35 396 | 34 978 | 35 191 | 29 592 | 24 993 |
6,5 % | 5,7 % | 5,3 % | 5,0 % | 5,4 % | 5,3 % | |
Ukrajinci | 48 073 | 38 611 | 40 600 | 46 216 | 21 831 | 12 136 |
7,4 % | 6,3 % | 6,1 % | 6,5 % | 4,0 % | 2,6 % | |
Tataři | 11 679 | 11 153 | 11 030 | 10 699 | 6 830 | 4 880 |
1,8 % | 1,8 % | 1,7 % | 1,5 % | 1,3 % | 1,0 % | |
Bělorusové | 13 762 | 11 424 | 10 957 | 11 423 | 5 455 | 2 994 |
2,1 % | 1,9 % | 1,7 % | 1,6 % | 1,0 % | 0,6 % | |
Mordvinci | 10 826 | 7 941 | 6 710 | 5 641 | 2 943 | - |
1,7 % | 1,3 % | 1,0 % | 0,5 % | 0,5 % | - | |
Nivchové | 1 798 | 2 118 | 2 053 | 2 008 | 2 450 | 2 290 |
0,3 % | 0,3 % | 0,3 % | 0,3 % | 0,4 % | 0,5 % | |
Ostatní | 16 265 | 13 829 | 14 880 | 19 177 | 16 816 | 16 859 |
2,5 % | 2,2 % | 2,2 % | 2,7 % | 3,1 % | 3,5 % |
Sídla
Tabulka níže uvádí největší sídla v Sachalinské oblasti (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010[14] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.
Sídlo | počet obyvatel |
---|---|
Južno-Sachalinsk | 181 727▲ |
Korsakov | 33 518▼ |
Cholmsk | 30 936▼ |
Ocha | 23 007▼ |
Poronajsk | 16 099▼ |
Historie
- Podrobnější informace naleznete v článcích Historie Sachalinu a Historie Kuril.
Původními obyvateli Sachalinské oblasti jsou Nivchové a Orokové, kteří obývají severní oblasti Sachalinu. Kromě nich zde také žili Ainuové kteří obývali jih Sachalinu a Kurilské ostrovy. Ostrov Sachalin byl odedávna v čínské sféře vlivu a Kurily, přinejmenším jejich jižní ostrovy, se dostaly do japonské sféry počátkem 17. století. Za dynastie Ming vyslali Číňané na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později posádku zrušili. Díky tomu nic nebránilo Japoncům, a později ani Rusům, aby ostrov osidlovali. Japonské sídlo Ootomari bylo založeno v roce 1679. V sedmnáctém století dorazili do oblasti také první evropští cestovatelé, z nichž nizozemský mořeplavec Martin Gerritsz de Vries proplul podél východního japonského pobřeží až k jižním Kurilám a dále k východnímu pobřeží Sachalinu, aniž by objevil některé důležité průlivy, takže Hokkaidó i Sachalin považovali Evropané za součást kontinentu. Teprve Jean-François de La Pérouse objevil v r. 1787 pro Evropany průliv mezi Hokkaidem a Sachalinem, a přestože neproplul Tatarským průlivem, považoval Sachalin za ostrov. Tímto průlivem proplul jako první japonský mořeplavec Mamija Rinzó v r. 1809, dva roky poté, co Japonci vyhlásili nad Sachalinem svrchovanost (a opakovaně tak učinili v r. 1845).
Od 18. století byli Rusové trvale přítomni na pobřeží Ochotského moře a přes Kamčatku pronikli až na kurilský ostrov Iturup. Sachalin začali intenzivně osidlovat až poté, co v r. 1849 Tatarský průliv objevil i ruský mořeplavec Gennadij Něvelskoj. Ruští osadníci zde velmi rychle založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Přes trvající čchingské nároky na Sachalin podepsaly Rusko a Japonsko v r. 1855 Šimodskou dohodu, která aniž by určila jasné hranice, deklarovala, že Rusové mohou obývat Sachalin na severu a Japonci na jihu. Na druhé straně hranice v Kurilských ostrovech byla vymezena pevně mezi ostrovy Urup a Iturup. V té době, během Krymské války, proniklo do Ochotského moře britské loďstvo a poplenilo mnoho pobřežních osad. Teprve Pekingskou dohodou se Čína v roce 1860 vzdala nároků na Sachalin.
V Petrohradské smlouvě uzavřené v roce 1875 se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin a vyměnilo je s Ruskem za Kurilské ostrovy. Po prohrané rusko-japonské válce odstoupilo Rusko Portsmouthským mírem (1905) Japonsku část ostrova jižně od 50. rovnoběžky. Sachalinská oblast vznikla v r. 1932 jako jednotka pro správu severního Sachalinu a byla zprvu součástí Dálněvýchodního kraje a po jeho rozdělení v r. 1938 součástí Chabarovského kraje. V samém závěru druhé světové války vypukla sovětsko-japonská válka, během níž v druhé polovině srpna 1945 Rudá armáda obsadila jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy a jejímž výsledkem bylo mimo jiné zabrání těchto území Sovětským svazem. Na obsazených územích byla v r. 1946 zřízena Jihosachalinská oblast a ta byla 2. ledna 1947 sloučena se Sachalinskou oblastí, která byla vyňata ze správy Chabarovského kraje a stala se správní jednotkou RSFSR.
Sanfranciská mírová smlouva, kterou Japonsko v r. 1952 uzavřelo mír s většinou Spojenců a ve které se zřeklo svrchovanosti nad jižní části Sachalinu, nebyla Sovětským svazem podepsána. Teprve po smrti Stalina byla v r. 1956 podepsána společná sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami. Navíc se obě strany zavázaly pokračovat v jednáních s cílem uzavřít mír, po čemž měl Sovětský svaz navrátit Japonsku Habomajské ostrovy a ostrov Šikotan. Přestože platnost této deklarace Rusko v r. 2004 potvrdilo, není mezi oběma státy podepsána žádná mírová smlouva a status Kurilských ostrovů zůstává sporný, což je hlavní překážkou v japonsko-ruských vztazích.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 . (rusky)
- ↑ a b Průmysl na oficiálních stránkách oblasti . Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky)
- ↑ Рефтерминал Корсаковского морсокого торгового порта закрыт на карантин. www.korabel.ru . . Dostupné online. (rusky)
- ↑ Расписание . Južno-Sachalinsk: Аэропорт Южно-Сахалинск, 2012-07-23 . Letová tabule Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c Doprava na oficiálních stránkách oblasti . Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky)
- ↑ Дальневосточная железная дорога, Сахалинский регион . Moskva: Российские железные дороги, 2012 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-28. (rusky)
- ↑ ЛЕВИТИН, Игорь. Россия намерена создавать транспортный коридор из Японии в Евразию через Сахалин . Мост на Сахалин, 2009-01-29 . Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c Национальный состав населения по субъектам Российской Федерации . Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 cit. 2012-05-13. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1959 года online. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики cit. 2012-05-31. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1970 года online. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики cit. 2012-05-31. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1979 года online. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики cit. 2012-05-31. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1989 года online. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики cit. 2012-05-31. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всероссийская перепись населения 2002 года online. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики cit. 2012-05-31. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации online. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 cit. 2012-05-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky)
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sachalinská oblast na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk