A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Greisen | |
---|---|
Greisenová žilka v žule s arzenopyritem a kasiteritem z Geyeru v saském Krušnohoří | |
Zařazení | Metamorfovaná hornina |
Hlavní minerály | křemen, muskovit |
Akcesorie | fluorit, topaz, turmalín, kasiterit, wolframit, molybdenit, arsenopyrit |
Barva | bílá, šedá |
Greiseny jsou metamorfované horniny vzniklé metasomatickýckým procesem greisenizace z původních žul (granitů).[pozn. 1] Bývají světle šedé, s všesměrnou, středně až hrubě zrnitou stavbou. Dominantní součástí greisenů je křemen, který je většinou doprovázený světlou slídou. Kromě toho mohou být přítomné i další minerály (fluorit, topaz, cinvaldit, cínovec, wolframit a pod.). Přechod mezi žulou a greisenem představují greisenizované žuly. Zde proces greisenizace nedoběhl do konce, ale byl přerušen. V greisenizovaných žulách zůstává zachována část původních živců.[2]
Název zavedl do praxe německý geolog a mineralog Abraham Gottlob Werner.[3]
Vznik
Greiseny vznikly v již utuhlých vrcholových partiích granitových těles, někdy i jejich plášti okolo poruchových zón za účasti horkých fluid. Často tvoří v žulách tělesa ve tvaru pňů, označovaných jako kupole, a nebo tělesa ve formě žilníků. Na vzniku horniny se výraznou měrou podílela metasomatóza, kdy při hydrotermálních a pneumatolytických procesech dochází k rozkladu původní granitické horniny, zatlačování živců křemenem. Při tom dochází k rekrystalizaci původní horminy. Tento proces je nazýván greisenisací. Probíhá při působení horkých roztoků a plynů z lehkých součástí magmatu, které jsou obohacené borem, chlorem, fluorem, lithiem, někdy i berylliem, cínem, wolframem, případně molybdenem. Tyto prvky vytváření doprovodné minerály, z nichž některé jsou rudními minerály a bývají předmětem dobývání rud.[4]
Jemnozrnná až skoro celistvá odrůda greisenu, vzniklá z křemenných porfyrů se označuje jako zwitter.[5]
Mineralogické složení
Hornina je složená především z křemene, který je zčásti původní, zčásti vzniklý přeměnou živců při přímém působení horkých roztoků a par. Dalším minerálem je světlá slída muskovit, často s obsahem lithia. Typickou lithnou slídou je minerál cinvaldit. Doprovodné minerály představují nerosty fluorit, topaz, turmalín, beryl a další, tedy většinou minerály potřebující ke svému vzniku přínos fluoru a boru. Často bývají doprovodnými i různé rudní minerály. Hlavními rudními minerály v greisenech jsou kasiterit a wolframit, v menší míře molybdenit. Tyto formace jsou často označované jako Sn-W-Li-Mo asociace.[6]
Výskyt
V Česku se greiseny vyskytují v širší oblasti Krušných hor a ve Slavkovském lese a jsou pro tyto oblasti typické. Hlavními výskyty zrudněných greisenů na české straně Krušných hor jsou to ložiska Cínovec a Krupka, kde greiseny jednak lemují ploché křemeno-cinvalditové žíly, jednak vytvářejí samostatná tělesa. Typickou asociací je zde Sn-W-Li-Bi. Významné byly rovněž výskyty zrudněných greisenů v okolí Abertam (Důl Mauritius v Hřebečné).[6][7]
V západním Krušnohoří se vyskytují i žilné greiseny v okolí Přebuze, kde ovšem téměř chybí ostatní kovy a cínové zrudnění je doprovázeno arzenidem železa löllingitem.[8]
Dalším významné výskyty greisenů jsou v centrální části Slavkovského lesa u Horního Slavkova, Krásna a zaniklé Čisté.[9]
Na saské straně Krušných hor se vyskytují zrudněné greiseny v okolí Ehrenfriedersdorfu, Altenbergu či Eibenstocku.[10]
Mezi klasické výskyty greisenu patří hrabství Cornwall s historickým dobýváním cínu v Anglii.[11] Z dalších zemí se zrudněné greiseny nacházejí v Číně, Malajsii, Indonésii, Barmě, Thajsku, Austrálii, Bolívii.[12]
Využití
Greiseny jsou často doprovázeny výskytem rud cínu, wolframu a muskovitu s vyšším obsahem lithia. Jsou proto ve světě předmětem hornického dobývání. Hlavní užitkovou složkou greisenů v Česku byl od pradávna kasiterit, který byl zdrojem cínu ve Střední Evropě. Podružně se to týká wolframu, molybdenu a bismutu. Cíno-wolframové rudy měly v minulosti značný hospodářský význam. Z rozsypů byl těžen cín pravděpodobně již v době bronzové.[7]
V souvislosti s výrobou výkonných baterií pro elektromobily či mobilní telefony se dostává do popředí zájmu lehký alkalický kov lithium. Je možné, že v budoucnu dojde k využití zásob lithia obsaženého v odvalech po těžbě a zpracování cínové rudy, případně i těžbě v oblasti Krušných hor (Cínovec) či Slavkovského lesa (Horní Slavkov).[13][14]
Mnohdy poskytovaly řadu nerostů a patřily po stránce mineralogické mezi klasické nálezy. Bohaté mineralogické nálezy z greisenových těles v Česku pocházejí zejména Horního Slavkova a Krásna, Cínovce a Krupky. Patří mezi ně především kasiterit, apatit, karfolit (Horní Slavkov), wolframit, scheelit, molybdenit (Cínovec a Krupka).[15]
Na saské straně Krušných hor je to například topas ze Schneckensteinu. [16]
Minerály greisenů
-
Kasiterit – Krásno -
Wolframit – Cínovec -
Arsenopyrit – Krásno -
Topaz (pyknit) – Cínovec -
Scheelit – Cínovec -
Cinvaldit – Cínovec -
Fluorit – Ehrenfriedersdorf -
Karfolit – Krásno
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Greisen . britannica.com . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 155, 156.
- ↑ SVOBODA, Josef. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek A-M. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 446.
- ↑ DUDEK, Arnošt. Atlas hornin. Praha: Academia, 1969. Kapitola Metamorfované horniny, s. 183.
- ↑ HEJTMAN, Bohuslav. Petrografie. Praha: SNTL, 1977. Kapitola Horniny metamorfované, s. 249.
- ↑ a b ŠKVOR, Vladimír. Geologie české části Krušných hor a Smrčin. Praha: Ústřední ústav geologický, 1975. Kapitola Rudní ložiska Krušných hor, s. 105–107.
- ↑ a b CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0914-0. Kapitola Rudní ložiska Krušných hor, s. 206.
- ↑ ROJÍK, Petr. Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2000. ISBN 80-238-5166-7.
- ↑ BERAN, Pavel. Nerosty cíno-wolframových ložisek Slavkovského lesa. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 1999. ISBN 80-238-5166-7.
- ↑ Erzgebirge-Bergbau- Zinn und Wolfram . westerzgebirge.com, 2003 . Dostupné online. (německy)
- ↑ Důlní krajina v Cornwallu a západním Devonu . . Dostupné online.
- ↑ RAKOVAN, John. Word to the Wise - Greisen . Department of Geology Miami University, 2007 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČERNÝ, Aleš. Janeček získal poslední povolení, těžba lithia na Cínovci může začít . 2016-10-25 . Dostupné online.
- ↑ BOTULA, Jiří. Možnosti získávání Li z nerostných surovin a odpadů na území ČR . Hornické sympozium . Dostupné online.
- ↑ BERNARD, Jan Hus et al. Mineralogie Československa, 2. vydání. Praha: Československá akademie věd, 1960. S. 282, 287.
- ↑ Topas - Schneckenstein . Mineralienatlas . Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Greisen na Wikimedia Commons
- Multimediální atlas hornin
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk