French Open 2021
Datum	30. května – 13. června 2021
Ročník	120.
Místo	Paříž (16. obvod), Francie Francie
Dějiště	Stade Roland-Garros
Kategorie	Grand Slam
Dotace	34 367 215 €
Ředitel	Guy Forget
Soutěže	128 dvouhry / 64 čtyřhry / 16 mix
Povrch	antuka / venku
Web	www.rolandgarros.com
Vítězové
mužská dvouhra
Novak Djoković
ženská dvouhra
Barbora Krejčíková
mužská čtyřhra
Pierre-Hugues Herbert / Nicolas Mahut
ženská čtyřhra
Barbora Krejčíková / Kateřina Siniaková
smíšená čtyřhra
Desirae Krawczyková / Joe Salisbury
French Open
< 2020 2022 >

French Open 2021 byl jubilejní 120. ročník druhého tenisového grandslamu sezóny, který se konal od 30. května do 13. června 2021. Představoval jediný major hraný na antukovém povrchu, probíhající na otevřených dvorcích rekonstruovaného Stade Roland-Garros v 16. městském obvodu francouzské metropole Paříž. Hlavnímu turnaji předcházely čtyřdenní kvalifikace pro dvouhry.^[1]

Pro pokračující pandemii covidu-19 a očekávané rozvolnění francouzských opatření byl turnaj oproti původnímu termínu o týden odložen. Organizovaly jej Mezinárodní tenisová federace a francouzský tenisový svaz Fédération Française de tennis. Řadil se do profesionálního okruhu mužů ATP Tour 2021 a žen WTA Tour 2021.^[1]

Roland Garros zůstal posledním grandslamem, na němž bylo potřeba k výhře v rozhodující sadě rozdílu dvou her. Od sezóny 2006 byl také jediný, který začínal již v neděli. V roce 2021 se na něm poprvé hrály večerní zápasy, tzv. night session a ženská kvalifikace jako poslední taková grandslamová soutěž přešla na formát 128členného startovního pole. Jednalo se o první ročník po ukončení šestileté přestavby areálu, který tak získal více zeleně.^[1] Na program se po roční absenci vrátila smíšená čtyřhra, ovšem se sníženým počtem šestnácti párů.

Mužskou dvouhru podruhé ovládl Novak Djoković po finálové výhře nad Tsitsipasem. Získal tak 19. grandslam a jako první muž otevřené éry podruhé zkompletoval kariérní grandslam. Titul z ženské dvouhry si odvezla Barbora Krejčíková po závěrečném vítězství nad Pavljučenkovovou. Jako šestá šampionka v řadě tak na Roland Garros vybojovala svůj premiérový singlový grandslam. Navíc se stala první hráčkou od Pierceové z roku 2000, jež triumfovala i ve čtyřhře. Poprvé v historii French Open pocházeli oba šampioni dvouhry ze slovanských zemí, Srbska a Česka.

Dopad pandemie covidu-19

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém projevu z 31. března 2021 vyjádřil záměr vlády rozvolňovat přísná koronavirová opatření od poloviny května. Organizátoři pařížského grandslamu spolupracovali na možných scénářích včetně harmonogramu s francouzským ministerstvem školství, mládeže a sportu. Optimálním řešením byl týdenní odklad umožňující vyšší počet diváků v areálu. Čtyřdenní kvalifikace předcházely hlavnímu turnaji od 24. května 2021.^[2][3]

Prezident Macron konkretizoval plán rozvolňování 29. dubna 2021. Pořadatelé vytvořili v areálu šest samostatných zón, v nichž byly skupiny návštěvníků od sebe separovány. Jednotlivé sektory tvořily okolí dvorců Philippa Chatriera, Suzanne-Lenglenové a Simonne-Mathieuové, další tři zóny vznikly kolem 2. až 5. kurtu, 6. až 9. kurtu a 10. až 14. kurtu. Počet diváků se postupně zvyšoval ve třech fázích. Kvalifikace hrané mezi 24.–28. květnem proběhly bez přístupu návštěvníků. Ve druhé fázi od 30. května do 8. června denní kapacita areálu činila 5 388 diváků. Každý sektor mohl být naplněn do výše 35 % maximální návštěvnosti, a to až 1 tisícem osob. V závěrečné etapě mezi 9.–13. červnem smělo na centrální dvorec Philippa-Chatriera zavítat 5 000 diváků. Celková denní obsazenost pařížského areálu vzrostla na 13 146 osob. Vzhledem k poklesu počtu zápasů byly zóny redukovány na dvě. V každé z nich se v tomto období mohlo pohybovat 65 % maximální návštěvnosti, nejvýše však 5 tisíc diváků na sektor. Přístup měli pouze lidé s platným „zdravotním pasem“ na covid-19, tj. dokladem o negativním PCR nebo antigenním testu provedeným v rozmezí 48 hodin, certifikátem o očkování, či potvrzením o pozitivním koronavirovém testu starým více než 2 týdny a méně než 6 měsíců.^[4][3]

Poprvé v historii byla hrána večerní utkání od 21 hodin. Vzhledem k zákazu vycházení od 21 hodin do 8. června však devět z deseti plánovaných večerů proběhlo na dvorci Philippa-Chatriera bez diváků. Zákaz vycházení se od 9. června posunul na 23 hodinu, což organizátorům umožnilo daný den nasadit mužské čtvrtfinále o hodinu dříve proti plánu, od 20 hodin, již za přítomnosti publika.^[3]

Ve večerním semifinále Nadala a Djokoviće, hraném 11. června, zavolal po třetí 93minutové sadě organizátorům francouzský premiér Jean Castex. Osobně jim udělil výjimku ze zákazu vycházení, aby diváci mohli zůstat v hledišti i po 23. hodině a sledovat celé utkání.^[5]

Bezpečnostní protokol u číslovaných dvorců (mimo hlavní arény) předepisoval nejvýše čtyři osoby vedle sebe v jedné řadě, oddělené prázdným sedadlem. Všechny osoby starší 11 let musely mít v areálu nasazenou roušku.^[3]

120. ročník

120. ročník se odehrával ve dvanáctihektarovém areálu Stade Roland-Garros v Paříži. Premiérový ročník se na tomto místě uskutečnil v roce 1928.

Tenisté bojovali o tituly ve dvouhrách, čtyřhrách a smíšené soutěži dospělých, v singlech a deblech juniorů do 18 let v kategorii Grade A (6.–12. června),^[6] rovněž tak na turnaji vozíčkářů a kvadruplegiků v rámci okruhu handikapovaných UNIQLO Tour, zařazeného do kategorie Grand Slamu (4.–7. června).^[7] Počet párů mixu byl zredukován z obvyklých 32 dvojic na polovinu.^[8]

Areál Stade Roland-Garros s šestnácti antukovými dvorci prošel rozsáhlou šestiletou rekonstrukcí a obsahoval tři hlavní stadiony. Zápasy mohly probíhat i po setmění vzhledem k montáži umělého osvětlení. Na French Open 2020 se jednalo o dvanáct kurtů. Od sezóny 2021 byly osvětlené všechny soutěžní dvorce. Naopak kurty č. 15 a 16 zůstaly bez svítidel jen pro tréninkové účely. Poprvé v historii Roland Garros se konaly večerní zápasy, tzv. night session od 21 hodin.^[4][9][1] Kapacita centrálního dvorce Philippa Chatriera se zatahovací střechou činila 15 tisíc diváků. Druhý největší stadion Court Suzanne Lenglen pro přibližně 10 tisíc návštěvníků měl být podle plánu organizátorů osazen zatahovací střechou do roku 2023.^[10] V březnu 2019 otevřená třetí hlavní aréna, Court Simonne Mathieu, na pozemcích Skleníkové zahrady v Auteuilu, disponovala kapacitou 5 tisíc diváků.^[11]

Čtvrtý ročník bylo v účinnosti pravidlo 25vteřinového limitu na rozehrání výměny, s odpočtem času na světelné tabuli kurtu. Všechna utkání včetně kvalifikačních zápasů byla vysílána živě, což znamenalo více než 804 duelů.^[3] Televizní přenos směřující do 222 států světa zajišťovala veřejnoprávní televize France Télévisions včetně digitálních platforem a večerní utkání přenášela streamovací služba Amazon Prime Video. Francouzská televize pokryla celodenní 11hodinové přenosy na kanálech France 2, France 3 a France 4.^[12] Během dvou závěrečných finálových dnů byl dvorec Suzanne Lenglenové osazen velkoplošnou obrazovkou, na níž mohli diváci sledovat zápasy z centrálního dvorce.^[3]

Vítězové

Mužskou dvouhru vyhrál první hráč světa Novak Djoković a navázal na pařížský titul z roku 2016. Celkově vybojoval devatenáctou grandslamovou trofej, což jej řadilo na třetí místo historických statistik. Jako první muž otevřené éry, a třetí muž historie, podruhé zkompletoval kariérní grandslam. Stal se rovněž třetím šampionem grandslamu, který v jediné soutěži otočil nepříznivý vývoj ze stavu setů 0–2 ve více zápasech.^[13][14]

V ženské dvouhře triumfovala Češka Barbora Krejčíková. Stala se tak šestou šampionkou Roland Garros v řadě, která získala první kariérní grandslam ve dvouhře. Rovněž představovala třetí nenasazenou vítězku za předchozích pět ročníků a třetí v otevřené éře, která na cestě cestě soutěží odvrátila mečbol. Jako sedmá tenistka open éry získala v Paříži během jednoho ročníku i deblovou trofej. Naposledy předtím se to podařilo Mary Pierceové v roce 2000 a na grandslamu Sereně Williamsové ve Wimbledonu 2016.^[15][16]

Deblovou soutěž mužů vyhráli Francouzi Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut, kteří získali pátou grandslamovou trofej z mužské čtyřhry. Stali se prvním francouzským párem od konce druhé světové války, jenž si z Roland Garros odvezli druhý titul, když první získali v roce 2018.^[17]

Ženskou čtyřhru opanovala dvojice Češek Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková, která navázala na triumf z roku 2018. Obě si odvezly třetí individuální grandslamovou trofej z ženské čtyřhry.Krejčíková se podruhé posunula do čela deblového žebříčku WTA a Siniaková se stala světovou dvojkou.^[18][19]

Smíšenou soutěž ovládla americko-britská dvojice Desirae Krawczyková a Joe Salisbury, jejíž členové získali první grandslamovou trofej v mixu. Salisbury se na French Open stal prvním britským šampionem v jakékoli soutěži dospělých po 39 letech.^[20][21]

V juniorské dvouhře postoupili poprvé v historii do semifinále jedné z grandslamových soutěží pouze Francouzi. Vítězem se poté stal 17letý Luca Van Assche a získal premiérovou grandslamovou trofej.^[22] Dvouhru juniorek premiérově ovládla 16letá Češka Linda Nosková, která se na Roland Garros stala první českou šampionkou v této kategorii od Hany Mandlíkové v roce 1978.^[23] Deblové soutěže vyhráli 17letí Francouzi Arthur Fils a Giovanni Mpetshi Perricard^[24] a mezi juniorkami 16letá Filipínka Alex Ealaová s 18letou Ruskou Oxanou Selechmetěvovou.^[25]

Galerie vítězů

Dotace turnaje

Celkový rozpočet French Open 2021 byl vůči předešlému ročníku snížen o 3,63 milionů (o 10,53 %) a dosáhl částky 34 367 215 eur. Příčinou se stala probíhající pandemie koronaviru. Nezněměny zůstaly odměny v kvalifikacích a prvním a druhém kole dvouher. Vítězové singlových soutěží si připsali 1 400 000 eur, což představovalo pokles o 200 tisíc eur.^[1]

Body do žebříčků ATP a WTA

Zápočet bodů

Podle aktualizované směrnice ATP se hráči u zrušených či přeložených turnajů v sezóně 2020, včetně French Open, odečetlo horší bodové hodnocení z ročníku 2019 či 2020. Po skončení pařížského grandslamu tenista do žebříčku obdržel buď 100 % bodové hodnoty z roku 2021, nebo 50 % hodnoty z roku 2020, jestliže byla tato hodnota stále vyšší.^[28][29] V ženské klasifikaci WTA se tenistkám odečetly body z roku 2019. V případě, že hráčka získala více bodů v ročníku 2020, pak jí zůstaly započteny do září či října 2021 (měsíce konání French Open 2020), a po tomto datu byla jejich hodnota aktualizována body získanými na French Open 2021. V takovém případě nebyl na body z roku 2019 brán zřetel. Jestliže hráčka získala více bodů v roce 2021, byly jí standardně přičteny na 52 týdnů namísto bodů z roku 2020.^[30]

Pro týdenní odklad French Open 2021 byly do výsledné kalkulace zahrnuty také body obhajované na turnajích z týdne od 10. června 2019, u mužů ve Stuttgartu a 's-Hertogenboschi a u žen pouze v Nottinghamu.

Rozpis bodů

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčků ATP a WTA v závislosti na kole turnaje, ve kterém byli tenista nebo pár vyřazeni.