French Open 2020
Datum	27. září – 11. října 2020
Ročník	119.
Místo	Paříž (16. obvod) Francie Francie
Dějiště	Stade Roland-Garros
Kategorie	Grand Slam
Dotace	38 000 000 €[1]
Ředitel	Guy Forget
Soutěže	128 hráčů dvouhry / 64 párů čtyřhry
Povrch	antuka / venku
Web	www.rolandgarros.com
Vítězové
mužská dvouhra
Rafael Nadal
ženská dvouhra
Iga Świąteková
mužská čtyřhra
Kevin Krawietz / Andreas Mies
ženská čtyřhra
Tímea Babosová / Kristina Mladenovicová
French Open
< 2019 2021 >

French Open 2020 byl 119. ročník třetího tenisového grandslamu sezóny. Výjimečně se konal v podzimním termínu od 27. září do 11. října 2020. Představoval jediný major hraný na antukovém povrchu. Probíhal na otevřených dvorcích Stade Roland-Garros v 16. městském obvodu francouzské metropole Paříži.^[2]

French Open se po zářijovém US Open stal druhým grandslamem od vyhlášení pandemie covidu-19 v březnu 2020. Z tradičního jarního období byl přeložen na přelom září a října. Červencový Wimbledon pořadatelé zrušili. Sezónní grandslam tak poprvé v historii uzavřel. Turnaj organizovaly Mezinárodní tenisová federace a francouzský tenisový svaz Fédération Française de tennis. Řadil se do profesionálního okruhu mužů ATP Tour 2020 a žen WTA Tour 2020.^[2][3]

Roland Garros zůstal posledním grandslamem, na němž bylo potřeba k výhře v rozhodující sadě rozdílu dvou her.^[4] Dvorec Philippa Chatriera byl osazen zatahovací střechou a dvanáct kurtů opatřeno umělým osvětlením pro večerní utkání. Vítězové soutěží dospělých si do žebříčků připsali dva tisíce bodů. Smíšenou soutěž pořadatelé zrušili.^[2][3]

Australská světová jednička obhajující singlový titul Ashleigh Bartyová se odhlásila pro pokračující koronavirovou pandemii. Obhájci v dalších třech soutěžích dospělých trofeje vyhráli. Španěl Rafael Nadal navýšil třináctým titulem vlastní grandslamový rekord v počtu trofejí z dvouhry jediného majoru. Dvacátým kariérním grandslamem se v mužských statistikách vyrovnal prvnímu Federerovi. Finálovou výhrou dosáhl v Paříži jako první tenista 100. vítězného zápasu a byl prvním mužem otevřené éry, který počtvrté triumfoval na grandslamu bez ztráty setu. Ženskou dvouhru vyhrála Iga Świąteková, jakožto první polský šampion ve dvouhře grandslamu a nejníže postavená vítězka Roland Garros. Rovněž se stala prvním tenistou narozeným ve 21. století, který získal titul v grandslamové dvouhře.

Dopad pandemie covidu-19

Tradičně druhý Grand Slam tenisové sezóny Roland Garros se konal od konce května do první poloviny června jako vrchol jarních antukových turnajů. Po březnovém přerušení probíhající sezóny pro pandemii covidu-19 vydala Francouzská tenisová federace 17. března prohlášení o přeložení majoru na 20. září až 4. října 2020. Odehrán měl být společně s podzimními asijskými turnaji na tvrdém povrchu, které byly kompletně zrušeny 24. července. Následně byla pařížská událost posunuta o další týden na 27. září až 11. října 2020, dva týdny za newyorský US Open. Čtrnáctidenní prodleva znamenala nejkratší interval mezi konáním dvou grandslamů. Poprvé v historii tak Roland Garros celý sezonní grandslam uzavřelo.^[5]

Smíšená soutěž byla zrušena a po Flushing Meadows se nekonala na druhém grandslamu v řadě.^[6] Poprvé od roku 1947 French Open neproběhlo na přelomu května a června. V rámci otevřené éry se stalo prvním majorem, jenž byl z původního termínu přeložen, než aby jej organizátoři zrušili jako Australian Open 1986 či Wimbledonu 2020. Pro omezení šíření koronaviru prodloužila francouzská vláda 13. dubna 2020 zákaz shromažďování až do července téhož roku.^[7] Možnou kolizi se čtvrtým ročníkem Laver Cupu, plánovaným na 24.–27. září, vyřešilo přeložení mužské týmové soutěže na rok 2021.^[8]

Ředitel turnaje Guy Forget oznámil dodržování hygienických a dalších opatření v souladu s nařízeními odpovědných orgánů, včetně udržování fyzického odstupu. Diváci tak měli v hledišti sedět izolovaně, na místě obklopeném prázdnými sedadly. Osoby starší 12 let byly povinny mít nasazenou roušku, stejně jako hráči mimo trénink a zápas na dvorci.^[9] Tenisté cestující do Francie nemuseli setrvat v karanténě. Po příletu do Paříže podstoupili test na přítomnost koronaviru, jenž byl zopakován s odstupem 72 hodin. Během turnaje testování pokračovalo v pravidelných intervalech. Hráči získali ubytováni výhradně ve dvou hotelích, proti čemuž protestovala Serena Williamsová vlastnící v Paříži byt.^{[9][10][11][12]}

Plánovaná návštěvnost 15denního Roland Garros doznala změn v průběhu září 2020. Organizátoři 7. září nejdříve oznámili celkový počet 11 500 osob na den. Vytvořeny měly být tři vůči sobě izolované skupiny diváků, s maximálně 5 tisíci lidmi na skupinu podle povolené hranice. První skupina měla mít přístup na dvorec Philippa Chatriera, druhá na kurt Suzanne Lenglenové a třetí o velikosti 1 500 osob na stadion Simonne Mathieuové.^[9] O deset dní později následovalo snížení na celkovou denní hodnotu pěti tisíc osob pro neuspokojivý vývoj pandemie ve Francii. Třetí a konečná redukce se uskutečnila 24. září poté, co francouzská vláda omezila účast na pařížských akcích jedním tisícem osob. S tím se snížila i denní návštěvnost Roland Garros na tuto úroveň, což odpovídalo 1/35 diváků, kteří každý den zavítali do areálu v první hrací týden French Open 2019.^[13] Francouzský ministr zdravotnictví Olivier Véran zpřísnění zdůvodnil zhoršujícím se vývojem pandemie a tlakem ze stran nemocnic. Ve Francii bylo k druhé polovině září 2020 nakaženo přes 481 tisíc osob, což zemi v evropské statistice řadilo na třetí místo za Rusko a Španělsko.^[14]

119. ročník

119. ročník se odehrával ve dvanáctihektarovém areálu Stade Roland-Garros v Paříži.^[13] Premiérový ročník se na tomto místě uskutečnil v roce 1928.^[2]

Tenisté bojovali o tituly ve dvouhrách a čtyřhrách dospělých, juniorů do 18 let v kategorii Grade A (4.–10. října),^[15] rovněž tak na turnaji vozíčkářů a kvadruplegiků v rámci okruhu handikapovaných UNIQLO Tour, zařazeného do kategorie Grand Slamu (7.–10. října).^[16] Zrušena byla smíšená soutěž.

V areálu s šestnácti antukovými dvorci,^[13] který procházel rozsáhlou rekonstrukcí, se závěrečná kola odehrála na třech hlavních stadionech. Poprvé v historii se hrálo pod zatahovací střechou. Zápasy mohly probíhat i po setmění vzhledem k montáži umělého osvětlení na dvanáct kurtů (vedle tří arén také na dvorce č. 4, 5, 7, 9–14). Tím bylo zajištěno dodržení harmonogramu v podzimních dnech s časnějším stmíváním. Samotné večerní zápasy, tzv. night session, byly naplánovány až od roku 2021.^[9][17][18] V závěru roku 2019 získal centrální dvorec Philippa Chatriera s kapacitou 15 tisíc diváků zatahovací střechu. Druhý největší stadion Court Suzanne Lenglen pro přibližně 10 tisíc návštěvníků měl být osazen zatahovací střechou do roku 2023.^[19] V březnu 2019 byla otevřena třetí hlavní aréna, Court Simonne Mathieu pro 5 tisíc diváků, na pozemcích Skleníkové zahrady v Auteuilu.^[20]

Třetí ročník bylo v účinnosti pravidlo 25vteřinového limitu na rozehrání výměny, s odpočtem času na světelné tabuli kurtu. Všechna utkání, včetně kvalifikačních zápasů, byla vysílána živě, což znamenalo přenos více než 800 duelů.

Vítězové

Mužskou dvouhru vyhrál Španěl Rafael Nadal, jenž třináctou trofejí navýšil vlastní grandslamový rekord v počtu titulů z dvouhry jediného majoru a stal se prvním profesionálním tenistou, který ovládl jeden turnaj potřinácté. Dvacátým kariérním grandslamem se v mužských statistikách vyrovnal prvnímu Federerovi. Finálovou výhrou dosáhl jako první tenista 100. pařížského vítězného zápasu a po Federerovi byl druhým mužem historie, který překročil 100 výher na jednom z grandslamů. Stal se také prvním mužem otevřené éry, který počtvrté triumfoval na grandslamu bez ztráty setu a prvním tenistou historie, jemuž se podařilo podesáté obhájit titul z jediného grandslamového turnaje.^[21][22][23]

Ženskou dvouhru ovládla Iga Świąteková. Stala se tak prvním polským tenistou v historii, jenž vyhrál grandslamovou dvouhru a nejníže postavenou vítězkou Roland Garros. Ve věku 19 let a 4 měsíců byla prvním šampionem dvouhry na grandslamu, jenž se narodil ve 21. století a nejmladším pařížským vítězem od 18leté Moniky Selešové v roce 1992. V průběhu celé soutěže neprohrála žádný set a ztratila pouze 28 gemů, nejméně od 20 prohraných her Steffi Grafové na French Open 1988.^{[24][25][26][27]}

Mužskou čtyřhru opět vyhráli Němci Kevin Krawietz a Andreas Mies, kteří si připsali druhé grandslamové trofeje. Na Roland Garros se stali čtvrtou dvojicí, jíž se podařilo obhájit grandslamový titul v otevřené éře. Rovněž tak představovali třetího a čtvrtého německého tenistu, který ve čtyřhře získal více grandslamových trofejí. V této statistice navázali na Kohdeovou-Kilschovou s Petzschnerem.^[28]

V ženské čtyřhře znovu triumfoval maďarsko-francouzský pár Tímea Babosová a Kristina Mladenovicová, jehož členky společně získaly jedenáctou trofej, z toho čtvrtou na grandslamu. Navázaly na lednový triumf z Australian Open 2020 a v celé sezóně na grandslamu neprohrály žádný zápas. Mladenovicová si na Roland Garros připsala třetí trofej, čímž se ve statistikách otevřené éry zařadila po bok Jany Novotné a Gail Chanfreauové.^[29][30]

Galerie vítězů

• 
  Rafael Nadal
  mužská dvouhra
• 
  Iga Świąteková
  ženská dvouhra
• 
  Kevin Krawietz
  mužská čtyřhra
• 
  Andreas Mies
  mužská čtyřhra
• 
  Tímea Babosová
  ženská čtyřhra
• 
  Kristina Mladenovicová
  ženská čtyřhra

Dotace turnaje

Celkový rozpočet French Open 2020 byl vůči předešlému ročníku snížen o 4,7 milionů (o 10,9 %) a dosáhl částky 38 000 000 eur. Příčinou se stala probíhající pandemie koronaviru. Nárůst zaznamenaly singlové kvalifikace, jejichž dotace vzrostla o více než 27 %, s ohledem na finanční situaci níže postavených tenistů dotčených pandemií. Vítězové dvouher si připsali 1 600 000 eur, což představovalo pokles o 30,4 %.^[1][31]

Mužská a ženská dvouhra[1]
Odměny	vítězové	finalisté	semifinalisté	čtvrtfinalisté	16 v kole	32 v kole	64 v kole	128 v kole	Q3	Q2	Q1
hráče v kole	1 600 000 €	800 000 €	425 250 €	283 500 €	189 000 €	126 000 €	84 000 €	60 000 €	25 600 €	16 000 €	10 000 €
celkem v kole	1 600 000 €	800 000 €	850 500 €	1 134 000 €	1 512 000 €	2 224 000 €	2 688 000 €	3 840 000 €	409 600 €	512 000 €	640 000 €
změna k 2019	−30,43 %	−32,20 %	−27,92 %	−31,69 %	−22,22 %	−11,89 %	−3,45 %	30,43 %	6,67 %	30,61 %	42,86 %
Mužská a ženská čtyřhra[1]
páru v kole	319 652 €	188 030 €	110 606 €	65 062 €	38 272 €	23 920 €	14 950 €	N/A
celkem v kole	319 652 €	188 030 €	221 212 €	260 248 €	306 176 €	382 720 €	478 000 €
změna k 2019	−44,89 %	−35,16 %	−24,24 %	−18,16 %	−9,95 %	4,00 %	30,00 %
Celková dotace =38 000 000 € (−10,93 %)[1]
Částky jsou uváděny na jednu soutěž a ve čtyřhrách na pár.

Body do žebříčků ATP a WTA

Tabulka uvádí zisk bodů do žebříčku ATP a WTA v závislosti na kole turnaje, ve kterém tenista vypadl.

Dospělí
Soutěž	vítězové	finalisté	semifinalisté	čtvrtfinalisté	16 v kole	32 v kole	64 v kole	128 v kole	Q	Q3	Q2	Q1
dvouhra mužů	2000	1200	720	360	180	90	45	10	25	16	8	0
čtyřhra mužů							0	N/A
dvouhra žen		1300	780	430	240	130	70	10	40	30	20	2
čtyřhra žen							10	N/A
Junioři
	vítězové	finalisté	semifinalisté	čtvrtfinalisté	16 v kole	32 v kole	Q	Q3	N/A
dvouhra juniorů	1000	600	370	200	100	45	30	20
dvouhra juniorek
čtyřhra juniorů	750	450	275	150	75	N/A
čtyřhra juniorek
Vozíčkáři
	vítězové	finalisté	semifinalisté	čtvrtfinalisté	N/A
dvouhra	800	500	375	100
čtyřhra	800	500	100	—
dvouhra kvadruplegiků	800	500	100	—
čtyřhra kvadruplegiků	800	100	—	—

Odhlášení tenisté

Mužská dvouhra

• Kyle Edmund → nahradil jej Daniel Elahi Galán
• Roger Federer^[32] → nahradil jej Federico Coria
• Nick Kyrgios^[32] → nahradil jej Norbert Gombos
• Lucas Pouille^[33] → nahradil jej Kamil Majchrzak
• Milos Raonic → nahradil jej Jason Jung
• Jo-Wilfried Tsonga^[34] → nahradil jej Jaume Munar
• Fernando Verdasco → nahradil jej Marc Polmans

Ženská dvouhra

• Bianca Andreescuová^[35] → nahradila ji Ljudmila Samsonovová
• Ashleigh Bartyová^[36] → nahradila ji Stefanie Vögeleová
• Belinda Bencicová → nahradila ji Astra Sharmaová
• Tatjana Mariová^[37] → nahradila ji Maddison Inglisová
• Naomi Ósakaová^[38] → nahradila ji Tamara Korpatschová
• Pcheng Šuaj^[39] → nahradila ji Kaja Juvanová
• Anastasija Potapovová^[39] → nahradila ji Anna Kalinská
• Anastasija Sevastovová^[40] → nahradila ji Margarita Gasparjanová
• Samantha Stosurová^[39] → nahradila ji Vitalija Ďjačenková
• Carla Suárezová Navarrová^[39] → nahradila ji Greet Minnenová
• Taylor Townsendová → nahradila ji Océane Dodinová
• Wang Čchiang^[41] → nahradila ji Barbora Krejčíková
• Wang Ja-fan^[39] → nahradila ji Anna-Lena Friedsamová
• Čeng Saj-saj^[39] → nahradila ji Aljaksandra Sasnovičová
• Ču Lin^[39] → nahradila ji Katarina Zavacká

Mužská čtyřhra

• Alejandro Davidovich Fokina / Fernando Verdasco (pozitivní koronavirový test Verdasca)^[42] → nahradili je Aljaž Bedene / Dennis Novak
• Denys Molčanov / Andrej Rubljov (účast Rubljova v hamburském finále) → nahradili je Artem Sitak / Igor Zelenay

Ženská čtyřhra

• Aleksandra Krunićová / Lidzija Marozavová → nahradily je Aliona Bolsovová / Ulrikke Eikeriová
• Kiki Bertensová / Světlana Kuzněcovová → nahradily je Laura Ioana Paarová / Julia Wachaczyková
• Darja Kasatkinová / Anett Kontaveitová → nahradily je Anna Karolína Schmiedlová / Katarina Zavacká
• Sorana Cîrsteaová / Sara Sorribes Tormová → nahradily je Vivian Heisenová / Emily Webleyová-Smithová

Dospělí

Dvouhra mužů

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=French_Open_2020
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---