A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Spojené státy americké (anglicky United States of America), zkráceným názvem Spojené státy[2][3] (anglicky United States), zkratkou USA (nebo také US), jsou demokratická federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se mezi Atlantským oceánem na východě a Tichým oceánem na západě. Na severu sousedí s Kanadou a na jihu s Mexikem. Díky státu Aljaška sahá území Spojených států amerických i k břehům Severního ledového oceánu (Beringova úžina je dělí od asijského území Ruska), zahrnuje také některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, jednoho federálního území s hlavním městem a sídlem prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu (District of Columbia), šesti závislých území (Portoriko, Severní Mariany, Guam, Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa a atol Palmyra) a deseti malých ostrovů či útesů.[3]
S rozlohou 9,8[1] milionu kilometrů čtverečních jsou Spojené státy třetí největší zemí na světě (po Rusku a Kanadě).[4] S téměř 340 miliony obyvatel jsou třetí nejlidnatější zemí planety (po Číně a Indii).[5] Populace je tradičně koncentrována na obou pobřežích, na východním leží největší město Spojených států New York, na západním pobřeží druhé největší město Los Angeles. Hlavním městem je Washington. Východní část země je hustěji osídlena než západní.
Podle nominálního HDP jsou Spojené státy největší světovou ekonomikou[6], podle HDP v paritě kupní síly druhou největší (po Číně).[7] Jejich ekonomický výkon představuje přibližně čtvrtinu celosvětového HDP. Jsou největším světovým dovozcem a druhým největším vývozcem. Staly se symbolem a průkopníkem ekonomiky založené na volném trhu, v mnohém v tom inspirovaly Evropu nebo Čínu. Oproti Evropě ovšem vykazují menší míru přerozdělování bohatství a větší ekonomické rozdíly mezi lidmi.[8] V nominálním HDP na obyvatele jsou na osmém místě na světě[9], v HDP v paritě kupní síly na hlavu na dvanáctém[10], v indexu lidského rozvoje na třináctém.[11] Americká měna, dolar, je hlavní rezervní měnou světa.[12] Americký průmysl a obchod dosáhl vynikajících výsledků a dobyl trhy po celém světě (Ford, Coca-Cola, Boeing, JP Morgan, Exxon, Johnson & Johnson, Walmart, Amazon, Apple, Microsoft, Google, Facebook).[13]
Podle většiny kritérií jsou vojensky nejmocnější zemí světa. Čtyřicet procent vojenských výdajů na světě připadá právě na USA.[14] Jsou jadernou velmocí a jedinou zemí, která jadernou zbraň použila ve vojenské operaci. Jsou jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Geopoliticky jsou hodnoceny jako supervelmoc, přičemž tento statut získaly především po roce 1945, po svém vítězství ve druhé světové válce. Po konci studené války (1989) se dokonce hovořilo o tom, že jsou supervelmocí jedinou, což se dnes snaží změnit zejména Čína a Rusko. Specifické jsou vztahy Spojených států s Evropou a zejména Spojeným královstvím, neboť to byly evropské velmoci, které severní Ameriku kolonizovaly, aby pak čelily vzpouře místních kolonistů a hnutí za nezávislost, přičemž střet s Brity byl rozhodující (nezávislost na Británii Američané vyhlásili roku 1776). Vzhledem k prosazení se angličtiny jako hlavního a úředního jazyka USA však specifická vazba mezi Spojenými státy a Británií (a stejně tak dalšími anglicky mluvícími zeměmi Commonwealthu, jako je Kanada či Austrálie) přetrvává. Vazba se západní kontinentální Evropou byla dána imigračními vlnami v 19. století (zejména z Německa a Itálie), posílena byla po americkém osvobození této části Evropy od nacismu v roce 1945. Spojené státy se pak, mj. prostřednictvím vojenské organizace NATO, staly garantem bezpečnosti této části Evropy. Po pádu komunismu ve střední a východní Evropě se vytvořily podobně úzké spojenecké vazby i zde, klíčovým spojencem je pro Američany zejména Polsko. Jako supervelmoc se však USA snaží budovat spojenecké vazby ve všech regionech světa, na Blízkém východě patří ke klíčovým spojencům Izrael a Saúdská Arábie, v Asii Japonsko a Jižní Korea, v jižní Americe Kolumbie.
Americká kultura, zejména pak pop-kultura, získala globální vliv (Hollywood, Disney, jazz, rock n roll, rap, televizní seriály), stejně jako americký životní styl (automobilismus, fast food), a to až takový, že se mimo USA začalo hovořit o americkém kulturním imperialismu[15] či amerikanizaci života.[16] Výborných výsledků dosahuje americká věda a školství (systém univerzit s Harvardem v čele, vynález atomové bomby, internetu, přistání na Měsíci).
Etymologie
Původ pojmu Amerika je znám: V roce 1507 vyrobil německý kartograf Martin Waldseemüller mapu světa, na níž na počest italského objevitele a kartografa Ameriga Vespucciho (latinsky Americus Vespucius) označil země západní polokoule „Amerika“. Zvolil Vespucciho a nikoli Kryštofa Kolumba, který doplul k americkým břehům dříve, neboť Vespucci si na rozdíl od Kolumba uvědomil, že je na novém kontinentě, kdežto Kolumbus se domníval, že dorazil do Asie. Sám Vespucci nazýval nový kontinent „Nový svět“.[17]
První užití pojmu “Spojené státy americké” je doloženo v dopise z 2. ledna 1776, který napsal irský generál americké revoluční armády Stephen Moylan asistentovi George Washingtona Josephu Reedovi.[18] Ve veřejném textu se pojem prvně objevil v anonymní eseji v novinách The Virginia Gazette, jež vycházely ve Williamsburgu. Článek vyšel 6. dubna 1776. V právně závazném textu se název objevil v druhém návrhu Článků konfederace a trvalé unie, který připravil John Dickinson. Návrh vyhotovil k 17. červnu 1776 a uvádělo se v něm: “Jméno této konfederace je Spojené státy americké“. V červnu 1776 také Thomas Jefferson napsal pojem “Spojené státy americké” velkými písmeny do nadpisu originálního hrubého návrhu Deklarace nezávislosti.[19]
Běžně se užívá též krátká verze názvu „Spojené státy“, anglická zkratka „USA“ v anglické i české výslovnosti (logický český ekvivalent SSA proti tomu zaveden není) či pojem „Amerika“. V 18. století se užívalo též pojmu „Columbia“, který odkazoval k objeviteli kontinentu Kryštofu Kolumbovi. Tento pojem, spíše literární, časem vymizel, ale je zachován v označení federálního území (de facto hlavního města) „District of Columbia“.[20]
V angličtině se pojem United States nejprve užíval v množném čísle („United States are...“). Po občanské válce se začal používat v čísle jednotném („United States is...“), aby bylo zdůrazněno, že jde o nerozbornou jednotku.[21] V češtině se ale tato verze neprosadila a užívá se nadále plurál („Spojené státy jsou...“).
U přídavného jména „americký“ převážil v češtině význam „vztahující se ke Spojeným státům“, ačkoli pojem může značit i „vztahující se k celému americkému kontinentu“ (tedy severní i jižní Americe). Druhý význam je však typický jen pro odbornější geografické, geologické či jiné přírodovědné publikace. V běžné řeči a publicistice převažuje význam prvý. Ještě více pak u pojmu Američan, kterým je prakticky vždy míněn „občan Spojených států amerických“. Stejné je to v angličtině u pojmu „American“. Američané jím označují jak „občana USA“, tak „příslušníka amerického národa“, neboť v tom ve Spojených státech prakticky není rozdíl, vzhledem k americké politické (státní) koncepci národa. V Evropě převažuje pojetí národa kulturní (jazyk, kultura) či etnické (společný původ). V USA také pojem „nation“ prakticky splývá s pojmem „stát“ či „lid státu“. Pro pojem národ v evropském smyslu se užívá spíše pojem „ethnicity“.
Dějiny
Původní osídlení
Původní obyvatelstvo, tj. Indiáni a Eskymáci, osídlilo americký kontinent pravděpodobně z Asie. Tradiční odhad příchodu tzv. paleoindiánů přes zamrzlou Beringovu úžinu je zhruba 12 000–11 000 let př. n. l., některé novější výzkumy počítají i s časnějším osídlením, a to po moři (viz též solutréenská hypotéza). Kolonisté ze Sibiře postupovali ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu a patrně takto osídlili nakonec i jižní Ameriku. Jejich kultura je nazývána kultura Clovis, pozůstatky po ní byly nalezeny zejména v dnešním Novém Mexiku, Texasu, Virginii či Pensylvánii, ale také v Chile. Clovis byla dlouho považována za nejstarší domorodou kulturu obou Amerik a prapředka všech kultur pozdějších, množí se ale důkazy i o některých starších kulturách.[22][23][24]
Z pozdějších předkolumbovských komunit byla nejvýznamnější Mississippská kultura, která kulminovala v období mezi léty 800–1600, s centrem v Cahokii, nedaleko dnešního St. Louis, kde bylo nalezeno osmdesát mohyl, z nichž největší je Monks Mound, s rozlohou pět hektarů.[25] Odhaduje se, že zde žilo 30 000 obyvatel. Doloženo bylo vyspělé zemědělství se zásadní rolí kukuřice, ptačí kult a lidské oběti. Třetí nejvýznamnější předkolumbovskou kulturu vytvořili Anasaziové v oblasti dnešního Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Stavěli sídla zvaná pueblo, nejslavnější z nich se nachází v Mesa Verde.[26] Pozoruhodná kultura se nacházela rovněž v Louisianě, v archeologické lokalitě Poverty Point.[27] Na severu Spojených států byla nejvýznamnějším útvarem Irokézká liga, která však zažívala svůj vrchol až po příchodu Evropanů a sehrávala svou roli ještě v britsko-amerických konfliktech.[28] O velikosti americké populace před příchodem Evropanů se vedou spory a odhady se značně rozcházejí, od 500 000 lidí až k 9 milionům.[29]
Pro současnou evropskou civilizaci byl tzv. Nový svět objeven výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492, i když již předtím, okolo roku 1000, přistáli u břehů Ameriky Vikingové vedeni Leifem Erikssonem (viz též Vinland).[30]
Koloniální období
V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Anglie a později Království Velké Británie postupně zmocnily nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořily na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia). Ty se staly základem budoucích USA.
Přestože evropské mocnosti, které kolonizovaly sever amerického kontinentu, zdůrazňovaly, že jejich postup není kořistnický jako postup Španělů a Portugalců v jižní Americe, evropská kolonizace znamenala i zde pro původní obyvatele katastrofu.[31] Nové zavlečené nemoci jako neštovice, chřipka a spalničky zredukovaly jejich populaci místy až o 90 % a zcela zničily jejich sociální struktury.[32] Ale již při této kolonizaci se rodil i nový svobodný duch budoucího státu, neboť řada z prvních osadníků byli Evropané, kteří odcházeli ze starého kontinentu kvůli náboženskému útlaku a věřili, že v novém světě naleznou útočiště. Náboženská svoboda a tolerance se tak stala jedním z klíčových témat při formování novodobé severoamerické kultury. Amerika díky tomu též nekopírovala evropské sekularizační trendy a modernismus zde byl prosazován naopak v součinnosti s vírou, která získala specifický, naléhavý, osobní charakter (viz První velké probuzení), zejména mezi protestanty, kteří nakonec mezi osadníky převážili.[33] Specifický americký přístup k náboženskému prožitku se v kultuře a politice USA projevuje dodnes (viz americký evangelikalismus).[34] Typickým rysem prvních osadnických kultur byl rovněž důraz na samosprávu a konstitucionalismus, tedy práva zaručená základními zákony.
Kolem roku 1770 dosáhla populace ve třinácti britských koloniích 2,1 milionu obyvatel, což představovalo třetinu populace tehdejší Británie. Tradiční důraz na samosprávnost, rostoucí ekonomická síla i populace a koroze idejí monarchismu u klíčových myslitelů (John Adams, Thomas Paine, James Madison)[35] předurčily střet mezi kolonií a kolonizačním centrem v Evropě.
Vznik Spojených států amerických a jejich expanze
Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici. Pověstným incidentem se stalo zvláště tzv. Bostonské pití čaje roku 1773. Napětí vyvrcholilo v roce 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Článků Konfederace z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byl schválen tzv. Bill of Rights – listina práv, prvních 10 dodatků ústavy - jehož ratifikace byla ukončena v roce 1791. Roku 1789 byl prvním prezidentem Spojených států zvolen George Washington, který dovedl povstaleckou armádu k vítězství nad Brity.
Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796) a Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (viz Koupě Louisiany), jejíž malá část byla přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812. Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce, jež je někdy nazývána druhou válkou za nezávislost a trvala mezi lety 1812 a 1814. Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázdněnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však; jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky, a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.
Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni). Toto období je někdy nazýváno era of good feelings neboli érou dobré shody. Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820) a Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846–1848 Alta California a Santa Fe de Nuevo México (Kalifornie jako stát od 1850). Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858) a Oregon (1859).
Americká občanská válka
V 19. století začaly narůstat rozpory mezi americkým severem a jihem. Sever byl lidnatý (19 milionů obyvatel), industriální a odmítal otroctví. Jih byl méně osídlený (8 milionů obyvatel z toho polovina byli černí otroci), zemědělský (zejména plantáže bavlny) a žil z otroctví. Hnutí, založené na protestantské teologii, které otroctví odmítalo, se nazývalo abolicionismus. Pozvolna se na severu otázka otroctví ovšem začala politizovat. Odpůrci otroctví založili i novou Republikánskou stranu. Její ústřední osobností se stal Abraham Lincoln. Když byl roku 1860 zvolen prezidentem, došlo k secesi (odtržení) jedenácti jižních států (Jižní Karolíny, Mississippi, Floridy, Alabamy, Georgie, Louisiany, Texasu, Virginie, Arkansasu, Severní Karolíny a Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké.
To nakonec vedlo k občanské válce (známé též jako válka Severu proti Jihu). Ta začala 12. dubna 1861 útokem konfederačních jednotek na americkou pevnost Fort Sumter v Jižní Karolíně. Zpočátku dosáhly jižní jednotky solidních úspěchů díky zkušenosti svého velitele Roberta Edwarda Leea, jeho vojska však byla roku 1863 poražena v klíčové bitvě u Gettysburgu. Armádu Unie, tedy Severu, nakonec přivedl k vítězství Ulysses S. Grant (budoucí prezident, v letech 1869–1877). Válka trvala do roku 1865. Po vítězství Severu musely všechny jižní státy ratifikovat třináctý dodatek ústavy, který otroctví zakazoval. Vítězství to však nebylo zdaleka definitivní. Nejenže byl Lincoln zavražděn, ale k moci se na jihu dostala frakce Demokratické strany zvaná Redeemers, která hlásala nadřazenost bělochů a zavedla rasovou segregaci (tzv. Zákony Jima Crowa).[36] (O odstranění jejích posledních zbytků se vedl tuhý politický boj až do 60. let 20. století). Válka nicméně znatelně posílila federální moc a umožnila další expanzi.
Posilování velmocenského postavení
Mohutný hospodářský rozvoj po skončení občanské války způsobil, že se USA již roku 1872 staly hospodářsky nejsilnější zemí světa.[37] Za tímto rozmachem na konci 19. a začátku 20. století stáli průmyslníci jako Cornelius Vanderbilt, John D. Rockefeller, Henry Ford a Andrew Carnegie, či bankéř John Pierpont Morgan. Ekonomický boom byl doprovázen další expanzí na západ. Ještě před občanskou válkou a poté až do první světové války zde vzniklo 15 dalších unijních států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona a Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruského impéria rozsáhlé území Aljašky. Od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu, především do Karibiku a do Tichomoří. Vítězství ve španělsko-americké válce a další intervence měly několik důsledků: protektorát nad Portorikem, Kubou a ostrovem Guam, obsazení Filipín, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německou říší roku 1899 a kontrola nad průplavovým pásmem v Panamě.
Na počátku 20. století se Spojené státy staly jednou ze světových velmocí. Kromě svého již velkého vlivu na západní polokouli, resp. na obou kontinentech Ameriky, se však USA ve světové politice až do první světové války angažovaly jen poměrně málo. Jejich politika byla do značné míry izolacionistická (viz Monroeova doktrína). Zásadní roli při překonávání amerického izolacionismu sehrál prezident Woodrow Wilson. Američané se díky němu v roce 1917 zapojili na straně Dohody do první světové války. Wilson svou koncepcí práva na sebeurčení národů též významně ovlivnil podobu Evropy po konci války.[38]
20. léta 20. století přinesla další mohutný rozmach hospodářství.[39] Americkým sebevědomím zacloumal až krach na newyorské burze v roce 1929.[40] Ten způsobil celosvětovou ekonomickou krizi, jež katalyzovala zejména politický vývoj v Evropě (pomohla zvláště vzestupu fašismu a nacismu). V samotných Spojených státech vedla k opuštění čisté „laissez faire“ ekonomické politiky a větším státním zásahům do ekonomiky v rámci plánu zvaného New Deal, který připravil Demokrat Franklin Delano Roosevelt.[41] Plán měl své kritiky, ale obzvláště dobře se hodil pro válečný stav, do něhož se USA dostaly poté, co Japonsko napadlo jejich základnu Pearl Harbor v Pacifiku.[42] Američané následně vyhlásili válku nejen Japonsku, ale i jeho spojenci, nacistickému Německu, a vstoupili tak do druhé světové války (již předtím ovšem hospodářsky podporovaly Spojence podle Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1941[43]). USA se podílely přímo na poražení Německa na evropském kontinentě (viz Den D a bitva o Normandii), Japonce pak porazily i za pomoci zcela nové zbraně – atomové bomby – kterou v roce 1945 svrhly na japonská města Hirošima a Nagasaki. Vítězné mocnosti, tedy USA, Británie a Sovětský svaz, pak dohodami ekonomickými (konference v Bretton Woods) i politickými (Jaltská konference) narýsovaly podobu poválečného světa.[44][45]
Studená válka
Za války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na kolenou. Bylo zřejmé, že Spojené státy se staly klíčovou mocností Západu. Po válce pomohly těžce postižené Západní Evropě včetně Západního Německa v rámci Marshallova plánu. Západoevropské státy díky němu nejen poměrně rychle překonaly nejhorší problémy, ale navíc nastoupily cestu k výraznému hospodářskému růstu a k doposud nebývalému blahobytu.[46] Po válce dostaly USA též do správy poručenská území OSN v Tichém oceáně, jež byla předtím pod správou Japonska, a většina z nich se později stala volně přidruženými územími Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny dva – dosud poslední – státy Unie: Aljaška a Havaj.
Rozdělení sfér vlivu mezi vítěznými mocnostmi druhé světové války proběhlo poklidně, ale klid nevydržel dlouho – po roce 1947 vzniklo mezi Spojenými státy (a jeho západními spojenci) a Sovětským svazem napětí, kterému se pak říkalo studená válka.[47] Toto napětí se projevovalo jak pozitivně, tedy snahou o ekonomické předběhnutí soupeřícího tábora či proslulým „vesmírným závodem“, v jehož rámci Sověti vyslali prvního člověka do kosmu (1961) a Američané přistáli na Měsíci (1969), ale občas i různými, často velmi krvavými, proxy wars (zástupnými konflikty). Na některých z nich se Spojené státy tak či onak přímo podílely – korejská válka (1950–1953), karibská krize (1962), vietnamská válka (1959-1975). Zejména vietnamský konflikt vyvolal pnutí i uvnitř americké společnosti, odpor proti této válce probíhal v součinnosti s hnutím za práva Afroameričanů, které vedl především reverend Martin Luther King.[48] Tento boj, podpořený zejména demokratickým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym (zavražděn 1963), byl úspěšný: Zákony na obranu lidských práv z let 1964 (školy, zaměstnání a ubytování), 1965 (volby) a 1968 (trh s bydlením) zakázaly diskriminaci na základě rasy nebo barvy pleti. Hnutí 60. let (někdy se hovoří o kontrakultuře) přinesla však i některé sporné jevy, jako je adorace drog a promiskuity, černošský radikalismus (Černí panteři, Malcolm X aj.), nebo levicový extremismus (obdiv k násilnické čínské kulturní revoluci apod.).
To vše v 70. a 80. letech přineslo protipohyb – neokonzervatismus, v USA reprezentovaný především republikánským prezidentem Ronaldem Reaganem. Reagan zvolil tvrdý postup i vůči Sovětům, avšak byl to právě Reagan, který nakonec reagoval vstřícně na reformátorského vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova (1985–1991) a sérií dohod o odzbrojení (např. smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987) de facto studenou válku ukončil. Ta definitivně skončila pádem komunismu v Evropě (1989) a rozpadem Sovětského svazu (1991). O Spojených státech se začalo hovořit jako o jediné světové supervelmoci.
Po roce 1989
Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti trvala takřka po celá 90. léta 20. století. Americké ekonomice, opojené průnikem na nové trhy a možnostmi internetu, digitalizace a nových technologií, se dařilo (90. léta jsou nejdelším obdobím setrvalého ekonomického růstu v americké historii).[49] Svět do značné míry akceptoval i roli Spojených států jako „světového četníka“ (zejména válka v zálivu roku 1991).[50] Roku 2001 přišel však zlom. Jednak došlo k prasknutí „dot-com bubliny“ na trzích a poté éru poklidného vývoje narušil teroristický útok z 11. září 2001 na newyorská Dvojčata, který provedli islámští teroristé ze skupiny Al-Káida.[51] Ačkoli se demokratický svět s Američany a jejich prezidentem Georgem W. Bushem v té chvíli solidarizoval, jejich reakce, obecně nazvaná válka proti terorismu, jež především spočívala v invazi do Iráku roku 2003, již tolik respektována nebyla a vzrostlo i napětí uvnitř americké společnosti. Jistotami zacloumala i finanční krize z roku 2008, která začala jako americká hypoteční krize, avšak přerostla v krizi celosvětovou.[52] Později vzrostlo rovněž napětí mezi Spojenými státy a dalšími velmocemi, které s nelibostí nesou americkou hegemonii - především Ruskem a Čínou. Někdy se dokonce hovoří o druhé studené válce.[53][54] Oslabeny byly vztahy i se západní Evropou (krom Británie).[55] Tyto trendy vyvrcholily za vlády Donalda Trumpa. Roku 2014 vystřídala USA na pozici největšího HDP podle parity kupní síly Čína.[37]
Státní symboly
Vlajka
Vlajka USA je tvořena třinácti vodorovnými pruhy (sedmi červenými a šesti bílými) a modrým kantonem (o šířce sedmi pruhů), ve kterém je umístěno padesát bílých pěticípých hvězd v devíti řadách (střídavě po pěti a šesti hvězdách).
Pruhy představují třináct původních, zakládajících států Unie, hvězdy současný počet států Unie. Poslední varianta vlajky USA byla přijata dne 4. července 1960 (po přijetí státu Havaj).
Znak
Státní znak USA je tvořen lícovou stranou velké státní pečeti, která byla poprvé veřejně použita roku 1782 a jejímiž autory jsou Charles Thomson a William Barton.
Hlavní postavou lícové strany pečeti, tedy i znaku, je orel bělohlavý v letu. Na prsou nese srdeční štítek s modrou hlavou štítu, pod kterou je šest svislých červených pruhů na stříbrném poli, čímž vytváří sedm bílých pruhů. Orel má ve svém heraldicky levém pařátu svazek třinácti šípů a v pravém olivovou ratolest (s třinácti listy a třinácti olivami). Heraldicky vpravo hledící hlava orla drží v zobáku stuhu s latinským heslem E PLURIBUS UNUM ve smyslu „Z mnohých jeden“, původně mnozí, různí, dnes národ jeden. Nad hlavou se vznáší třináct hvězd na modrém poli, které jsou uspořádány do řady 1-4-3-4-1. Zpod modrého pole vychází dokola zlaté sluneční paprsky končící pod prstencem bílých obláčků.
Hymna
Hymna USA je píseň The Star-Spangled Banner (česky Hvězdami posetý prapor). Text napsal Francis Scott Key a hudbu složil John Stafford Smith.
Francis Scott Key, právník a amatérský básník, napsal text poté, co byl během Britsko-americké války v noci z 13. na 14. září 1814 svědkem, jak posádka americké pevnosti Fort McHenry v Baltimoru úspěšně vzdoruje těžkému ostřelování z moře.
Geografie
Poloha
Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem.
Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou, na jihu pak s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.
Rozloha
Americké úřady postupně mění definici toho, co počítají do rozlohy, CIA World Factbook udávala:
- 9 372 610 km² (1989–1996) – pouze pevnina a vnitřní vody
- 9 629 091 km² (1997–2003) – přidána Velká jezera a pobřežní vody (coastal waters)
- 9 631 418 km² (2004–2005)
- 9 631 420 km² (2006)
- 9 826 630 km² (2007–2008) – přidána pobřežní moře (territorial waters)
Zahrnování plochy pobřežního moře do rozlohy státu je sice věcně naprosto správné, přesto ale dosti neobvyklé. Jedním z motivů může být i snaha „předběhnout“ v rozloze Čínu. (Ta je v ročence CIA měřena bez sporných území i bez pobřežního moře.)[56]
Povrch
USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít, který se rozprostírá v severovýchodní části kontinentu a jehož střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Je tvořen velmi starými přeměněnými a vyvřelými horninami.
V současnosti se pod západní okraj desek amerických kontinentů podsouvá tichooceánská litosférická deska a zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi.
Kordillery, jejichž nejvyšším bodem v USA je se svou výškou 6190[57] metrů Denali (dříve Mount McKinley), začínají Aljašským hřbetem a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech: při pobřeží Tichého oceánu leží Pacifické pobřežní pásmo a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Koloradská plošina či Velká pánev. Nejvyšší bod tzv. sousedících Spojených států (tj. bez Aljašky a Havaje) je vrchol Mount Whitney (4417 m) v kalifornském pohoří Sierra Nevada.
Jen pár desítek kilometrů od Sierry Nevady leží nejníže položené místo USA i Ameriky v Údolí smrti (anglicky Death Valley). Tato proláklina je 86 metrů pod úrovní hladiny moře a své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život: jedná se o poušť bez vodních zdrojů, kde byla naměřena dosud nejvyšší teplota na Zemi, 56,7 °C ve stínu.
Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory a mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá pak Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Vnitřní roviny a Velké planiny.
Vodstvo
Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky, jako je Mississippi s přítokem Missouri, což je nejdelší říční soustava USA, dlouhá 6212 km, a dále také Řeka Svatého Vavřince či Rio Grande. Tichý oceán zásobují vesměs kratší toky tekoucí z Kordiller, například řeky Columbia a Colorado.
V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké Solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range.
V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.
Podnebí
Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Počasí v Americe je značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Ve Vnitřních rovinách a Velkých planinách padá úměrně vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál tím méně srážek. Zajímavým jevem je sněhový efekt Velkých jezer, způsobující sněhové kalamity v jejich blízkosti, a to zejména na jejich jihozápadním pobřeží, které je převážně na území USA. Chladnější podnebí panuje v oblasti západního pobřeží, kde se pod vlivem proudů Tichého oceánu udržuje teplota vesměs konstantní. Nejchladnější zimy najdeme ve Skalistých horách a Sierra Nevadě, kde můžeme naměřit jedny z nejsilnějších mrazů v Americe.
V oblastech Jižní Ameriky, Velkých plání, jižních částí atlantického pobřeží, Floridy a ve státech u Mexického zálivu panují v letním období až tropická vedra, která může doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv s poloostrovem Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, jelikož se zde projevuje výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru stojí v cestě horské bariéry Kordiller, proto se vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma. Texas je jinak známý pro svá tornáda, která se vyskytují hlavně na otevřených plochách v období května a září.
Období | Anchorage | Atlanta | Boston | Chicago | Houston | Las Vegas | Miami | New Orleans
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Spojené_státy_americké Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. Úmrtí v roce 2022 Úmrtí v roce 2023 Číňané Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022) Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023) Češi Čeština Čechy Černá Hora Česká dvorská kancelář Česká vlajka Česká Wikipedie České knížectví České království České národní obrození České země České země za vlády Přemyslovců Český král Český rozhlas Český rozhlas Radio Prague International Český zemský sněm Česko Československo Československo-polský spor o Těšínsko Čtyři artikuly pražské Ču Jou-sung Říše Čching Říše Ming Římskokatolická církev Šlikové Švédsko Židé Žofie Bavorská 1. květen 1085 1092 1158 1172 1198 1212 1263 1281 1290 13. století 1348 1373 1415 1519 1520 1525 1526 1527 1528 1547 1584 1585 1618 1671 1673 1674 1806 1862 1867 1873 1891 1892 19. duben 1912 1914 1918 1922 1933 1942 1943 1968 1973 1977 1992 2. říjen 20. duben 23. duben 24. duben 26. duben 28. duben 28. září 30. září 5. květen 9. leden Abrahamité Absolutní monarchie Adamité Albrecht II. Habsburský Alexander Fleming Anenské patenty Anna Jagellonská Antibiotikum Apple II Azovstal Břežské knížectví Baltské moře Baroko Basilejská kompaktáta Bikolóra Bitva na Bílé hoře Bitva na Moravském poli Bitva o Madagaskar Bitva o Mariupol Bitva u Štěrbohol Bitva u Kolína Bitva u Lipan Bitva u Moháče Bitva u Puebly Braniborské markrabství Braniborsko Bzenecká lípa Cena Thálie Ceny Thálie 2023 Chebsko China Mobile Chronica Hungarorum (1473) Chu Čeng-jen Codex Manesse Commons:Featured pictures/cs Covid-19 Cvikov (Německo) Cvi Hecker Dýmová hora Dědičná monarchie Dějiny Česka Dějiny saského mincovnictví Daniel Anýž Defenestrace Diplomacie Doba temna Dolar Dolní Lužice Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo Drew Weissman Dritan Abazović Druhá světová válka Dukát Dynastie Dynastie Jižní Ming Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022) Eliška Přemyslovna Emigrace Emmanuel Macron Encyklopedie Erb Ernst Boris Chain Evropa Ferdinand I. Habsburský Feudalismus Filip Švábský First-person shooter Francie Francis Lee Francouzi Francouzská intervence v Mexiku František Josef I. František Plass Freudenstein Fridrich Falcký Fridrich II. Štaufský Fridrich II. Veliký Friedrich Moritz von Burger Gelnhausenův kodex Georgius Agricola Giorgio Napolitano Gotika Gozzoburg Groš Guy Lafleur Habsburkové Habsburská monarchie Habsbursko-lotrinská dynastie Heraldické znaky českých zemí Hlavní město Hlavní strana Hnutí Svoboda (Slovinsko) Hohenzollernové Horní Falc Horní Lužice Horní Slavkov Hospodářský růst Howard Walter Florey Hugo Gerhard Ströhl Husitské války Husitství Ignacio Zaragoza Ingenuity Inocenc III. Interregnum Italové Jáchymov Jáchymovský tolar Jaderské moře Jagellonci Janez Janša Jan Žižka Jan Hus Jan Kostrhun Jan Lucemburský Javorské knížectví Jazyk (lingvistika) Jednota bratrská Jednota zelenohorská Jenský kodex Jiří z Poděbrad Jihlava Jindřich Korutanský Joachimstaler?oldid=61564783 Johannes Mathesius Josef II. Judaismus Křížové výpravy Kaligrafie Karel Hartl Karel IV. Karel May Karel VI. Karel VII. Bavorský Karlštejn Karlův most Katalin Karikóová Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Zdravotnictví Kazimír IV. Jagellonský Kladské hrabství Klasifikace sinic#Nová fylogenetická systematika Klaus Schulze Korouhev Kostnice (město) Kostnický koncil Král Královská mincovna v Jáchymově Královské město Království Kuo-c’-ťien Kurfiřt Kutná Hora Lékař Ladislav Pohrobek Landfrýd Latina Lev (heraldika) Lužice Lucemburkové Lukáš M. Vytlačil Luteránství Měšek I. Těšínský Měna Maďaři Maďarsko Madagaskar Magistr Maia Sanduová Manuel Estiarte Marie Terezie Mariupol Matyáš Korvín Meda Mládková Mezinárodní měnový fond Michael Gambon Mikrobiologie Miloš Vystrčil Mince Mincovní regál Miroslav Pohuněk Mistrovství světa v ragby 2023 Mittelbau-Dora Mogilev Moldavsko Monarchie Monofyletismus Morava Moravské markrabství Moskevský protokol Moskva Náboženství Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní divadlo Němčina Němci Německá východní kolonizace Nadace Wikimedia Nanking Nejvyšší číšník Nobelova cena za fyziologii a lékařství Norimberk Nové Město (Praha) Nukleosid Obnovené zřízení zemské Odúmrť Olomouc Opavské knížectví Operace Suvorov Opolské knížectví Orša Osmanská říše Osvětimské knížectví Ota IV. Brunšvický Ota V. Bavorský Předlitavsko Předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemek Ratibořský Přemyslovci Přemysl Otakar I. Přemysl Otakar II. Paavo Nurmi Památky archeologické Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Parlamentní volby na Slovensku 2023 Patent o zrušení nevolnictví Patricia Janečková Pavel II. Pavol Mešťan Pečeť Penicilin Perseverance Piastovci Pikarti Platidlo Podněstří Pohusitské interregnum Polské království (1025–1385) Polsko Portál:Česko Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Náboženství Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Sport Poslední Přemyslovci Pražský groš Pražský hrad Praha
Pravda (noviny) Prezident Československa Privilegium Prokop Holý První Československá republika První světová válka Radim Uzel Rakouští Habsburkové Rakouské císařství Rakouské Slezsko Rakousko-uherská koruna Rakousko-uherský zlatý Rakousko-Uhersko Ratibořské knížectví Rekatolizace RNA vakcína Robert Fico Robert Golob Robert Kaliňák Rudolf Habsburský Rudolf II. Ruská invaze na Ukrajinu Ruská invaze na Ukrajinu (2022) Rusko Sýrie Sasko Schneeberg (Sasko) Seznam forem vlády Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Seznam opolských knížat Seznam představitelů českého státu Seznam těšínských knížat Seznam závislých území Slezská knížectví Slezsko Slovenska demokratska stranka Slovensko Slovinsko SMER – sociálna demokracia Sněžka Soubor:Apple-II.jpg Soubor:Böhmen Mähren Österreich Schlesien.jpg Soubor:Banner of Přemyslid family.svg Soubor:Battle of Largs (detail), 1263.JPG Soubor:Bohemia1590 1609.jpg Soubor:Cheb coat of arms.svg Soubor:Cieszyn Piast dynasty COA.png Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Bohemia.svg Soubor:Coat of arms of the Kingdom of Bohemia (Wenceslaus II of Bohemia).svg Soubor:Codex Manesse Wenzel II. von Böhmen.jpg Soubor:Empire d'Autriche 1914 Bohême.png Soubor:Europa Jagellonica.svg Soubor:Flag of Bohemia.svg Soubor:Flag of Mars.svg Soubor:Georg of Podebrady.jpg Soubor:Husité - Jenský kodex.jpg Soubor:Jensky kodex Zizka.jpg Soubor:Joachimsthaler 1525.jpg Soubor:Kaja4Gelnhausenkodex.jpg Soubor:Lion of Bohemia with augmentation of Arch-Cupbearer of the Holy Roman Empire.png Soubor:Locator Bohemia within Europe (1714).svg Soubor:Locator Bohemia within the Holy Roman Empire (1618).svg Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg Soubor:Mapa Čech 1712.jpg Soubor:Matthias I (Chronica Hungarorum).jpg Soubor:Nejstarší dochované barevné vyobrazení znaku Čech, hrad Gozzoburg v Kremži.jpeg Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg Soubor:POL księstwo jaworskie COA.svg Soubor:POL powiat brzeski (opolski) COA.svg Soubor:POL województwo dolnośląskie flag.svg Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg Soubor:Royal banner of the Kingdom of Bohemia (colorful).svg Soubor:Synthetic Production of Penicillin TR1468.jpg Soubor:Typhoon Tip and Typhoon Sarah (1997).png Soubor:Wapen 1545 Beheym (König von Böhmen, Kurfürst) Polychromie.jpg Soubor:Wappen Königreich Böhmen.png Soubor:Wappen Königreich Böhmen mit Helmkleinod.png Soubor:WenceslausIImap-cs.png Soubor:Wiki letter w.svg Spa Speciální:Kategorie Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Spojené státy americké Stříbrná medaile předsedy Senátu Stříbro Staré Město (Praha) Sudetoněmecká strana Světová ekonomika Svatá říše římská Svatý Jáchym Svatováclavská koruna Táborský svaz Těšínské knížectví Těšínsko Třída T 47 Tajfun Tip Taxon Tiskař Tolar (historická měna) Toleranční patent Tomáš Garrigue Masaryk Tovaryšstvo Ježíšovo Tropická cyklóna Turecko Uherské království (1000–1301) Uhersko Ukrajina Utrakvismus Václav Šašek Václav I. Václav II. Václav III. Václav IV. Východní fronta (druhá světová válka) V-2 Vichistická Francie Viktor Zvjahincev Vitebsk Vláda Černé Hory Vladislav I. Opolský Vladislav II. Vladislav Jagellonský Vlajka Československa a České republiky Vlasta Prachatická Vltava Volby prezidenta Francie 2022 Vratislavské knížectví Vratislav II. Vzdušný prostor Vznik Československa Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikifunctions:Main Page Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2022 Wikipedie:Článek týdne/2023 Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2022 Wikipedie:Obrázek týdne/2023 Wikipedie:Ověřitelnost Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2022 Wikipedie:Zajímavosti/2023 Wikipedie:Zdroje informací Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana Wolfenstein 3D Zdeněk Fiala Země Česká Země Koruny české Země Koruny české za vlády Jagellonců Zemský výbor Zikmund Lucemburský Zlatá bula sicilská Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |
---|