Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
Narození	28. květnajul. / 9. června 1892greg. Orel
Úmrtí	30. července 1944 (ve věku 52 let) Moskva
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Petrohradská státní polytechnická univerzita (od 1911) Orelský teologický seminář Lyceum S. N. Bulgakovova
Povolání	letecký inženýr, politik, pilot a konstruktér
Zaměstnavatelé	Russo-Balt (od 1916) Dux (od 1918) CKB–39 (od 1929) CSKB-Progress (1939–1940) Moskevský letecký závod č. 39 Nižněnovgorodský letecký závod Sokol Polikarpov Taškentský mechanický závod Moskevský letecký institut
Ocenění	Leninův řád (1935) Řád rudé hvězdy (1937) medaile Srp a kladivo (1940) Hrdina socialistické práce (1940) Leninův řád (1940) … více na Wikidatech
Rodiče	Nikolaj Polikarpov
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов; 8. června 1892, vesnice Georgijevskoje, Orlovská gubernie – 30. července 1944, Moskva)^[1] byl sovětský letecký konstruktér.

Život

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.

Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Petrohradě na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.

V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.

Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.

Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byla stíhačka Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.

V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn^[1] a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciální konstrukční kanceláře OGPU (známé jako šaraška) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn.^[1] V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.

Rehabilitován byl v roce 1956.^[1]

Ocenění

• Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu Hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád.
• Ve městě Orel mu byl postaven památník, pamětní desky jsou umístěny na místech, kde žil.
• Po N. N. Polikarpovovi je pojmenován štít na Pamiru a náměstí a ulice v různých ruských městech.

Letadla N. N. Polikarpova

Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní stíhač se zatahovacím podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.

• 
  I-1
• 
  I-5
• 
  I-15
• 
  I-16
• 
  I-153
• 
  I-185
• 
  Po-2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Поликарпов, Николай Николаевич na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov na Wikimedia Commons
• Životopis N. N. Polikarpova Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Sovětská stíhačka Polikarpov I-16