Nářečí slovenštiny jsou formou slovenského národního jazyka, kterou používají obyvatelé menší zeměpisné oblasti (tzv. nářeční oblasti) v každodenním společenském a pracovním styku s nejbližším okolím. Slovenská nářečí spolu se spisovnou slovenštinou v nejširším smyslu tvoří dohromady slovenský národní jazyk.

Nářečí se dědí ústně z generace na generaci. Slovenská nářečí jsou značně diferencovaná (je jich na malém území relativně hodně), zejména v horských oblastech.

Dělení

Slovenská nářečí se dělí na:

• Západoslovenská nářečí
• Středoslovenská nářečí
• Východoslovenská nářečí

Další skupinou jsou goralská nářečí, tvořící přechod mezi slovenštinou a polštinou, zahrnují i některá nářečí východoslovenská. Používají se na severu Slovenska.

Někdy se mezi slovenská nářečí řadí i varianty slovenštiny používané mezi Slováky v diasporách, například v Maďarsku, Rumunsku, Srbsku, Chorvatsku, Bulharsku nebo na Ukrajině.

Během druhé světové války byla východomoravská nářečí zařazována mezi nářečí slovenštiny (jindy běžně označovaná jako nářečí češtiny). Dnes tento názor zastává menšina českých lingvistů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slovenské nárečie na slovenské Wikipedii.