A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
.svg)
Kypr (řecky Κύπρος, Kýpros, turecky Kıbrıs), plným názvem Kyperská republika (řecky Κυπριακή Δημοκρατία, Kypriakī́ Dīmokratía, turecky Kıbrıs Cumhuriyeti), je eurasijský ostrovní stát nacházející se ve východní části Středozemního moře, východně od Řecka, jižně od Turecka, západně od Sýrie a severně od Egypta. Jde o třetí největší a nejlidnatější ostrov ve Středozemním moři a významnou turistickou destinaci. Jeho hlavním a největším městem je Nikósie. Má přibližně 1,2 milionu obyvatel. Geograficky se řadí k Jihozápadní Asii, geopoliticky k Jihovýchodní Evropě.
Současná Kyperská republika vznikla v roce 1960. Kypr byl osídlen z Mykén ve 2. tisíciletí př. n. l. Od té doby byl navázán na vývoj na Peloponésu a po rozvinutí starořecké civilizace k ní volně přináležel. Dobyli ho postupně Asyřané, Egypťané, Peršané, Makedonská říše, ptolemaiovský Egypt, západořímská i východořímská (byzantská) říše, několik arabských chalífátů, francouzská dynastie Lusignanů, Benátská republika, načež následovala více než tři staletí osmanské nadvlády. Od roku 1878 ostrov ovládali Britové. Když se jejich koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. Dne 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severní Kypr. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotiri a Dekelia patřících Spojenému království. De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36 % plochy ostrova ovládají Turci, další 4 % jednotky OSN.
Kypr byl zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných zemí. Od roku 1961 je členem Commonwealthu. Od 1. května 2004 je členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k eurozóně.
Dějiny
Pravěk
První přítomnost člověka se datuje od období 10 tisíc let př. n. l., kdy na ostrov zavítali sezónní lovci trpasličích slonů a hrochů, kteří byli lovem rychle vyhubeni.[5] Studny objevené archeology na západním Kypru jsou považovány za jedny z nejstarších na světě, jejich stáří je 9 000 až 10 500 let.[6] Na Kypru byly nalezeny také jedny z nejstarších dokladů domestikace koček.[7]
Pozoruhodně dobře zachovalá neolitická vesnice Choirokoitia, dnes zapsaná na seznamu Světového dědictví, pochází z doby 7 tisíc let př. n. l. Původní obyvatelé ji opustili zhruba 4 tisíce let př. n. l.[8] Bydleli v kruhových hliněných domech doplněných kameny. Užívali kamenné nástroje.[9]
Keramika z doby bronzové prokázala vlivy Anatolie, Egypta a Mínojské civilizace.[10] Během pozdní doby bronzové zažil ostrov dvě vlny řeckého osídlení z Mykén, první byla obchodnická a jejím cílem bylo vytvoření základny pro styky s Blízkým východem, druhá vlna přišla po zhroucení Mykénské civilizace (1100 až 1050 př. n. l.). Vývozním artiklem se stala měď (latinský název mědi Cuprum je odvozen právě z názvu ostrova Kypr) následovaná keramikou.[11] V 10. století př. n. l. na ostrov dorazili také Féničané. Ti tu založili několik kolonií, nejvýznamnější byl Kition.[12]
Asi okolo roku 700 př. n. l., během doby železné, na Kypru existovaly roztroušené městské státy, které na přelomu století dobyl asyrský král Sargon II.[13] Okolo roku 669 př. n. l. se Asyrská říše rozpadla a Kypr se dostal do vlivu Egypta, jehož vláda nad ostrovem však trvala asi jen 25 let. Roku 545 př. n. l. se Kypru zmocnila Perská říše.[14]
Starověk
Kypr se stal součástí páté satrapie achaimenovské Persie. V roce 499 př. n. l. vypuklo iónské povstání. Bylo potlačeno, ale Kypru se podařilo udržet značný stupeň autonomie. Během 5. století př. n. l. se perský vliv na kyperské záležitosti zmírnil a do popředí se probil Evagorás I. vládnoucí helénistickému království Salamis, které kontrolovalo značnou část ostrova.[15] Po 30 letech vlády ho však porazili Peršané a o tři roky později byl zavražděn.[16] Roku 333 př. n. l. začlenil Kypr do své říše Alexandr Veliký. Po smrti Alexandra se ostrov stal provincií helénistického ptolemaiovského Egypta.[17] Právě v tomto období byl ostrov plně helenizován.
Roku 58 př. n. l. Kypr anektovala Římská republika.[18] Založila zde svou provincii Cyprus. Místním prokonzulem se stal načas i slavný filozof Cicero.[19] Éra Julia Caesara a Marca Antonia přisoudila Kypr znovu dočasně Egyptu, ale s římským císařem Augustem se navrátil do římských rukou. Následujících pět set let bylo více poklidných. V tomto období nadvlády Římského císařství byly zbudovány divadla v Salamisu a v Kourionu a palác guvernéra v Pafosu.[17] Římské období bylo jedním z nejúspěšnějších v historii Kypru.
Roku 45 (již našeho letopočtu) sem zavítal apoštol Pavel v doprovodu svatého Barnabáše, rodilého kyperského žida, který se obrátil ke křesťanství, a spolu založili kyperskou církev a zasloužili se o rozšíření tohoto tehdy mladého náboženství.[20] Ke konverzi přiměli i římského guvernéra Sergia Paula. Křesťanství definitivně zvítězilo, když císař Theodosius I. roku 391 všechny ostatní kulty zakázal. K těm patřily zejména císařský kult a kult Afrodity, jež se měla dle mýtu zrodit z mořských vln právě u břehů Kypru.
Byzantská nadvláda
Po rozdělení Římské říše v roce 395 byl ostrov přidělen její východní části, Byzanci, pod níž pak patřil osm století. Arcibiskupství na Kypru vzniklo roku 325. Císař Zenon v roce 488 umožnil kyperské církvi osamostatnit se od antiochijského patriarchátu a stát se autokefální.[17] Druhý kyperský arcibiskup Epifan ze Salaminy, konvertovaný žid, se stal jedním z církevních otců a světců. V úřadě byl v letech 368 až 403. Autokefální status byl zrušen roku 1260.
Od 7. století ostrov sužovaly arabské nájezdy z Levanty, často pirátské nebo kořistnické. Mnoho měst – jako Salamis – bylo zničeno a nikdy nebylo obnoveno. V roce 688 došlo k dohodě mezi Byzantskou říší a Umajjovským chalífátem o kyperské spolusprávě, kterou čas od času obě strany porušovaly. Tento stav trval do roku 965, kdy se Kypr opět navrátil do vlastnictví Byzance, za císaře Nikeforose II.[17]
Do poloviny 12. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele křižácké antiochijské armády,[21] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[22] Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký. Posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[21] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas.[23] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Řádění zaznamenal a odsoudil jeruzalémský historik Vilém z Tyru. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.
Kyperské království a Benátčané
V roce 1191 Kypr v rámci třetí křížové výpravy dobyl anglický král Richard I. Lví srdce. Za rok ho pak prodal templářům. Na Kypru tak v letech 1191–1489 existoval křižácký stát.[24] Prvním kyperským králem se stal bývalý král jeruzalémský, Kvido z Lusignanu, který ostrov od templářského řádu koupil. Po jeho smrti přijal korunu kyperského krále, z rukou císaře Svaté říše římské Jindřicha VI., jeho bratr Almerich. Království dlouhodobě upadalo, v roce 1426 se stalo poplatným státem egyptských Mamlúků. Rod Lusignanů vládl Kypru až do roku 1474.[25] Tehdy zemřel teprve roční král Jakub III., syn krále Jakuba II. (asi 1440–1473) a Kateřiny Cornaro, která ostrov v roce 1489 prodala Benátské republice.
Benátský Kypr existoval necelé století. Benátčané rozvinuli zejména Nikósii, kterou mohutně opevnili. Benátské období se vyznačovalo také útlakem řeckých obyvatel vyznávajících pravoslaví (převážně rolníků, z toho snad až padesát tisíc byli nevolníci) vládnoucí latinskou třídou, která byla dříve spřízněna s králi z lusignanské dynastie, ale i samotnými Benátkami, které na ostrově upřednostňovaly římskokatolictví před většinovým pravoslavím. Na druhou stranu, někteří Řekové se vyšvihli mezi elitu, například král Jan II. si vzal za ženu Řekyni Helenu Palaiologinu.[26] Po celou dobu byl Kypr vystaven nájezdům Osmanských Turků. V roce 1539 turecká flotila například zpustošila Limassol. Benátčané v reakci opevnili také Famagustu a Kyrenii, avšak nakonec marně.
Osmanská nadvláda
Roku 1571 Osmanská říše Kypr dobyla a plně ovládla.[27] Osmanské síly při dobývání zmasakrovaly mnoho řeckých a arménských obyvatel. Osmanský Kypr existoval poté až do roku 1878.
Zásadní změnou byl příliv tureckých kolonistů. Většinou šlo o vysloužilé turecké vojáky, jimž Osmanská říše přidělila zdarma půdu.
Osmané později na ostrov odesílali také různé „nežádoucí osoby“ a členy různých „problémových“ muslimských sekt. Tak vznikl problém turecké etnické menšiny. Poměr muslimů a křesťanů po celou dobu osmanské nadvlády kolísal. V letech 1777–78 žilo na Kypru 47 000 muslimů a 37 000 křesťanů. Roku 1872 to bylo 44 000 muslimů a 100 000 křesťanů.[28]
Osmanský systém millet posílil pozici řecké pravoslavné církve. Postupně se kyperský arcibiskup stal nejen náboženským, ale také etnickým vůdcem a církev se ujala úkolu ochránce řeckého kulturního dědictví. Katolíci byli v horším postavení a z mnohých z nich se stali krypto-křesťané.[29] Zjevný byl úpadek hospodářský.
V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem (enosis). Jakmile v roce 1821 vypukla řecká osvobozenecká válka, několik řeckých Kypřanů odešlo do Řecka, aby se připojilo k povstalcům. V reakci na to osmanský guvernér Kypru zatkl a popravil 486 prominentních řeckých Kypřanů, včetně kyperského arcibiskupa Kyprianose a čtyř dalších biskupů.
Britská nadvláda
V roce 1878 ostrov získali do správy Britové, a to na základě tzv. Kyperské konvence, tajné dohody mezi Brity a Osmany, v níž Britové Turkům poskytli záruky, že budou využívat ostrov jako základnu k ochraně Osmanské říše před možnou ruskou agresí.[30][31] V roce 1914 byl Kypr k Británii oficiálně připojen. V roce 1915 nabídla Británie Kypr Řecku, kterému vládl řecký král Konstantin I., pod podmínkou, že se Řecko zapojí do války na straně Britů. Nabídka byla odmítnuta.[32] V roce 1923, na základě Lausannské smlouvy, se nová Turecká republika vzdala jakéhokoli nároku na Kypr. V roce 1925 byl Kypr prohlášen za britskou korunní kolonii. Po druhé světové válce se jak v Řecku, tak v Turecku objevila nacionalistická hnutí požadující připojení Kypru.
V roce 1950 se mezi kyperskými Řeky (kteří představovali 80 procent populace) uskutečnil plebiscit ohledně připojení k Řecku. Více než 96 % obyvatel se pro toto připojení vyslovilo. To vzbudilo obavy kyperských Turků. Britové výsledky referenda odmítli a svoji správu na ostrově udrželi až do roku 1960.[33]
V roce 1955 se proti britské správě zformovala Národní organizace kyperských bojovníků (EOKA) vedená Georgiosem Grivasem, která zahájila partyzánské útoky proti Britům. Ostrov se začal zmítat v násilí, do kterého se brzy zapojili také kyperští Turci, kteří založili vlastní partyzánské hnutí Turecká organizace odporu (TMT).
Na základě curyšsko-londýnských jednání z roku 1959 se představitelé Řecka, Turecka a Velké Británie a obou kyperských národnostních komunit dohodli na nezávislosti ostrova.[34]
Nezávislost a občanská válka
Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie. V roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky. Po vzájemných střetech z konce roku 1963 byla mezi oběma národy stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie, na níž byly od jara 1964 rozmístěny mezinárodní jednotky OSN (UNFICYP). Ani poté rozpory mezi kyperskými komunitami neustaly a do sporu zasahovaly další země, především Řecko, Turecko, ale také Spojené státy, které například roku 1964 zabránily turecké invazi výhrůžkou, že v takovém případě nepodpoří Turky v případě sovětského útoku na jejich území.[35][36][37] Do konfliktu výrazně vstoupilo také tehdejší Československo, když kyperské vládě v letech 1966 a 1972 prodalo zbraně, určené pro policejní jednotky věrné prezidentu Makariovi. V roce 1972 československé zbraně dokonce pomohly Makariovým příznivcům odvrátit hrozící převrat ze strany Řecka.[38]
V roce 1974 nakonec skutečně proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, v součinnosti s vojenskou juntou vládnoucí v Řecku, který měl vést ke spojení s Řeckem. Prezident Makarios uprchl přes britskou vojenskou základnu do zahraničí a pučistům se ho nepodařilo zatknout.[39] V Řecku krach puče vedl k pádu junty. Turecko na převrat odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. Turecká armáda zabrala 36 procent území ostrova. V následujícím období bylo přesunuto 150 000 kyperských Řeků ze severu na jih a 50 000 kyperských Turků z jihu na sever. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.
V roce 2004 bylo na popud OSN uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které mělo vést k vytvoření Sjednocené kyperské republiky, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl tzv. Annanův plán (sjednocení obou částí vytvořením federativního státu) v severní části přijat 65 % hlasů tureckých Kypřanů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.[40] Dne 1. května 2004 vstoupil Kypr spolu s devíti dalšími zeměmi do Evropské unie. Byl přijat do EU jako celek, ačkoli legislativa EU je na Severním Kypru pozastavena až do konečného vyřešení kyperského problému.
V roce 2014 nařídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby Turecko odškodnilo kyperské Řeky za nucené vysídlení, vyvlastňování a diskriminaci po turecké invazi v roce 1974.[41] Sever a Jih obnovily rozhovory o znovusjednocení v roce 2015, ale ty se v roce 2017 zhroutily.[42]
Evropský tisk roku 2017 varoval, že Kypr prodává tzv. zlaté pasy ruským oligarchům, což umožňuje ruskému organizovaného zločinu proniknout do EU a ruským zbohatlíkům vyhýbat se sankcím.[43] EU tento problém začala řešit roku 2019 a přiměla kyperskou vládu ke změně zákona. Tento problém se znovu vynořil po ruské invazi na Ukrajinu roku 2022 (týká se i Malty a Bulharska).[44] Kyperská vláda tehdy pod mezinárodním tlakem rozhodla o odebrání zlatých pasů několika nejznámějším ruským oligarchům.[45] Problém je však širší a netýká se jen Ruska, v roce 2020 uniklé dokumenty odhalily široký okruh bývalých a současných úředníků z Afghánistánu, Číny, Dubaje, Libanonu, Saúdské Arábie, Ukrajiny a Vietnamu, kteří si před změnou zákona v červenci 2019 koupili kyperské občanství.[46]
Státní symboly
Vlajka
Kyperská vlajka je tvořena zlatou siluetou mapy ostrova v bílém poli umístěnou ve středu vlajky, pod kterou jsou zkřížené dvě olivové ratolesti.
Znak
Kyperský státní znak je tvořen bílou letící holubici s olivovou ratolestí (symbol míru) na žlutém štítu s letopočtem 1960 (rok vyhlášení nezávislosti na Spojeném království) položeném doprostřed věnce olivových listů.
Hymna
Kyperská hymna je píseň Ýmnos eis tin Eleftherían (Ύμνος εις την Ελευθερίαν, česky Hymnus ke svobodě, Óda na svobodu nebo Chvalozpěv svobodě). Tato hymna je zároveň řeckou hymnou.
Geografie
Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře, po italských ostrovech Sicílie a Sardinie. Svou rozlohou je 81. největší ostrov světa. Ze západu na východ měří vzdušnou čarou 240 kilometrů a široký je 100 kilometrů. Od tureckého území jej odděluje 75 kilometrů moře. Ostrov se nachází mezi 34° a 36° severní šířky a 32° a 35° východní délky.
Přes moře země sousedí se Sýrií a Libanonem, od kterých je vzdálena 105, respektive 108 kilometrů. Od Izraele je ostrov vzdálen 200 kilometrů a od Egypta jej odděluje 380 kilometrů moře. Od řeckého Rhodu je Kypr vzdálen 400 kilometrů a od pevninského Řecka 800 kilometrů.
Fyzickému reliéfu ostrova dominuje pohoří Troodos a menší Kyrénský hřeben, menší rozlohu mají centrální roviny. Pohoří Troodos pokrývá většinu jižní a západní části ostrova a celkově tedy zabírá více než polovinu jeho rozlohy. Nejvyšší bod Kypru je Olympos, vysoký 1952 metrů, který se nachází v centrální části pohoří. Kyrénský hřeben se rozkládá kolem severního pobřeží ostrova, zabírá celkově menší plochu a jeho maximální výška nepřesahuje 1024 metrů.
Z geopolitického hlediska je ostrov rozdělen na čtyři hlavní segmenty. Kyperská republika zabírá dvě třetiny ostrova (59,74 %). Severovýchodní třetinu ostrova zabírá Severokyperská turecká republika (34,85 %). Třetím segmentem je Spojenými národy spravovaná nárazníková zóna nazývaná Zelená linie. Čtvrtým územím jsou britské základny Akrotiri a Dekelia.
Podnebí a klima
Na ostrově panuje typické středomořské klima s horkým a suchým létem a teplou vlhkou zimou. Léto trvá od června do září, zima pak od listopadu do března. Jaro a podzim trvají krátce a rychle přecházejí v další období.[47] Na horách jako například Troodos mohou roční dešťové srážky dosahovat až 1000 mm,[47] v oblasti okolo Nikósie pak 350 mm. Takřka dvě třetiny celoročních srážek spadnou mezi prosincem a únorem.[48] Během zimy je chladno zejména ve výše položených regionech (zmíněné pohoří Troodos), kde mohou teploty spadnout pod bod mrazu a právě tady se může vyskytnout i sněžení. Letní teploty poblíž města Nikósie se pohybují mezi 21 °C a 37 °C.[49] Teplota moře je na 22 °C mezi červnem a listopadem, přičemž v srpnu může být na 27 °C. Průměrná mořská teplota během nejchladnějších měsíců padá na 16 °C až 17 °C.[48]
Vítr vane zpravidla slabý nebo mírný, zřídka dosahující vysokých úrovní Beaufortovy stupnice.[48] Počet slunečných dní je okolo 320 ročně.[50]
Vodní zdroje
Kypr patří mezi evropské země nejvíce ohrožené suchem.[51] Vodní zdroje přepočtené na jednoho obyvatele má Kypr mezi evropskými zeměmi s výjimkou Malty nejnižší (EEA, 2009).[52] Vodní hospodářství se dotýká také pro ostrov důležitého turismu, spotřeba tohoto odvětví se pohybuje mezi 4-5%.[51] Potíže spjaté s vodou začaly v 60. letech a s narůstající populací a vyčerpáváním podzemních zdrojů zintenzivněly.[53] Pitná voda na Kypru je ve světovém srovnání kvalitativně podprůměrná.[53]
Nejdelší řekou na Kypru je Pedieos.
Fauna a flóra
.jpg)
Ostrov leží na migrační trase mnoha druhů ptactva, z nichž některé zde přezimují. Jde například o ptáky z rodů frankolínů a orebic.[49] Mezi miliony migrujících ptáků se najdou rovněž plameňáci a kachny divoké, jejichž dočasným sídlem bývají solná jezera Larnaky a Alrotiri. Místní menší ptáci jako pěnice černohlavá nebo červenka obecná byli už v minulosti považováni za pochoutku (například pokrm ambelopoulia), což vedlo ke snížení jejich počtů. Ochranáři odhadují, že je pytláky každoročně uloveno na dva miliony zpěvných ptáků, ačkoliv bylo jejich lovení v roce 2015 postaveno mimo zákon.[54]
Kypr je mimo jiné domovem muflona kyperského (Ovis orientalis ophion) s populací asi 1200 jedinců.[55] Z plazů je zastoupen řád želv – vyskytuje se tu kareta obecná a i želva zelenavá.[49] Mezi kyperské hady náleží zmije levantská.
V raných dobách byl střed země – náhorní plošina Mesaoria a pohoří Troodos – zalesněn, ale lidská činnost lesy podstatně zredukovala.[56] Na konci 18. století se tak projevily negativní důsledky jako např. eroze půdy.[56] Dřevinaté porosty zastupují citrusy, olivovníky, také rohovník, jehož plodem je takzvaný karob. Pohoří Troodos tvoří borovice kalabrijská, cedr a cypřiš. Rovněž se tu nachází endemický druh stálezeleného dubu – dub olšolistý (Quercus alnifolia).[49] Endemickým je též cedr krátkolistý (Cedrus brevifolia). Místní flóra čítá více než 125 druhů vyskytujících se z celého světa jen na tomhle místě.[57] Celkově je na Kypru přes 1350 různých druhů flóry.[58]
Na severozápadě se rozprostírá člověkem nedotčený poloostrov Akamas, při jehož pobřeží pobývají želvy i tuleň středomořský. Na pevnině žijí ježci, lišky, zajíci a drobný savec jménem bělozubka kyperská. Místní jeskyně jsou domovem několika druhů netopýrů. Poloostrov je navíc domovem pro 600 různorodých rostlin.[59] Zde rostoucí rostlina Centaurea akamantis z čeledi hvězdnicovitých se nenachází nikde jinde na světě a její ohrožení je důvodem zařazení na seznam přísně chráněných druhů rostlin podle Bernské úmluvy.[60]
Chráněná území
Lesní Národní park Troódos náleží mezi parky evropského unijního projektu Natura 2000. Dalšími lesními národními parky jsou například Athalassa, Cavo Greco (Mys Greco) a Rizoelia. Mezi přírodní rezervace patří cedrový les Tripilos a další.[61]
Ekonomika
Kyperská ekonomika náleží podle Světové banky mezi ty vysokopříjmové (r. 2020).[62] V roce 2011 zasáhla zemi hospodářská, finanční a fiskální krize, která v roce 2013 vyvrcholila krizí bankovní.[63][64] Ratingové agentury Moody's a Standard & Poor's v roce 2012 následovala zbylá z tzv. velké trojky agentura Fitch Ratings, která též snížila úvěrovou spolehlivost země na úroveň „junk“ (anglicky odpad).[65] Trojice mezinárodních věřitelů – Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond – půjčila Kypru 10 miliard eur za příslib reforem v oblasti sociálních a veřejných výdajů.[63]
V minulosti zastával Kypr po dobu několika desetiletí roli daňového ráje. Po vstupu do Evropské unie stále spoléhá na své vstřícné podnikatelské právo a prostředí, vzdělanou pracovní sílu, infrastrukturu a nízkou kriminalitu.[63]
Průmysl limituje omezené množství surovin na ostrově. Převládá proto lehký průmysl – výroba oděvu a obuvi, potravin, nápojů a lehké strojírenství.[1] Přítomen je nakladatelský průmysl.[66] Těžební průmysl se orientuje na azbest, cement, sádrovec a také na těžbu přírodních pigmentů.[67]
Strategická poloha ostrova mezi třemi světadíly umožňuje rozmach námořní dopravy a služeb s ní spjatých.[63] V roce 2018 dosáhlo toto odvětví hodnoty 1,034 miliardy €.[68] Kyperská republika je domovem 11. největšího loďstva na světě a 3. největšího loďstva v Evropě (r. 2018).[68] Odhaduje se, že přibližně 4% všech lodí na světě je řízeno z Kypru.[69] Některé významné námořní přepravní společnosti (např. Columbia Marlow[70]) mají centrálu v Limassolu.[69] Kyperská námořní doprava se vzpamatovala z úpadku v období na pomezí 70. a 80. let a ze ztráty přístavu Famagusta a od 90. let prosperuje.[71][72] Její podíl na HDP činí přibližně 4–8%.[70][71] Okolo 3% pracujících Kypřanů bylo v roce 2019 zaměstnáno v tomto sektoru.[70]
Kypr je zemí energeticky závislou a přes 95% spotřebované energie je z dovozu.[73] V oblasti obnovitelných energií dominují větrné a fotovoltaické elektrárny.[74][75] V roce 2006 se obnovitelné zdroje na celkové spotřebě podílely necelými dvěma procenty.[75]
V roce 2011 bylo objeveno plynové pole pojmenované Aphrodite se zásobami přibližně čtyř bilionů krychlových stop. V roce 2019 zaznamenala americká společnost Exxon Mobil další významný objev – ložisko Glavkos.[63] Průzkum narušuje nevyřešená situace s Tureckem, které si nárokuje některá ložiska.[76] Na začátku ledna 2020 podepsal Kypr s Řeckem a Izraelem dohodu, jejímž cílem je postavit plynovod vedoucí do Evropy z východní části Středozemního moře. Projekt zvaný EastMed by měl vyjít odhadem na 6–7 miliard amerických dolarů.[77]
Zemědělství
Více než třetina obdělávatelné půdy na ostrově má možnost zavlažování – jde zejména o regiony Mesaoria na severovýchodě a Pafos na jihozápadě. Právě Mesaoria však od rozdělení spadá pod tureckou správu.[78] Zemědělci se zaměřují na pěstování citrusů, vinné révy, oliv, mandlovníku a rohovníku (karobové lusky), dále pak na brambory (oblast Kokkinochoria) a obilniny.[66][78] Živočišná výroba se opírá o chov drůbeže, ovcí a prasat. Produkují se také mléčné výrobky včetně sýrů, a to jak z ovčího, tak z kozího mléka.[63] Zemědělství od vyhlášení nezávislosti ustoupilo jiným odvětvím, rozdělení ostrova navíc řecký Kypr připravilo prakticky o veškerou produkci tabáku, takřka 80% citrusové produkce a skoro 70% produkce obilí.[78] V roce 2007 se zemědělství věnovalo necelých 9% pracujícího obyvatelstva.[78] V roce 2017 se zemědělství na HDP podílelo odhadem 2%.[1]
Zdejší vinařství má tradici sahající do doby 4 tisíce let př. n. l. Kypr tak patří mezi pomyslné kolébky vinařské tradice. Víno Commandaria, původním názvem Nama, se drží původní receptury, jeho výrobce však sužuje sucho.[79][80]
Turistický ruch
Hlavními turistickými středisky jsou: Pafos (v západní části); Larnaka, Agia Napa a Protaras (ve východní části). Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. V roce 2019 navštívily Kypr takřka čtyři miliony turistů.[81] Třetinu těchto turistů (tedy přes 1,3 milionu) tvoří občané Spojeného království následování Rusy (téměř 800 tisíc). Přes 200 tisíc turistů dorazilo z Izraele, přes 100 tisíc pak z Německa, Řecka a Švédska (r. 2018).[82]
Podle zprávy Světového ekonomického fóra za rok 2011 platilo, že Kypr vévodil žebříčku TTCI (Travel&Tourism Competitiveness Index, česky: Index konkurenceschopnosti cestování a turistiky) v oblasti turistické infrastruktury a celkově se umístil na 24. příčce ze 139 států.[83]
Doprava
V řecké části Kypru jsou provozována dvě mezinárodní letiště. První se nachází poblíž Larnaky, druhé leží nedaleko města Pafos. V turecké části ostrova funguje mezinárodní letiště Ercan, nedaleko vsi Tymbou. Rozdělením ostrova bylo původní hlavní mezinárodní letiště v Nikósii opuštěno a používají jej Mírové síly OSN. Od základních oprav v roce 1974 je neudržované.[84] Celkově je v zemi 15 letišť (r. 2013).[1] Kyperská vláda roku 2017 založila národního leteckého dopravce Cyprus Airways. Základnu má na letišti v Larnace, které je základnou i řecké společnosti Aegean Airlines a rumunských aerolinek Blue Air.
Hlavními přístavy jsou Larnaca, Limassol a Vasilikos.[1]
Podle Eurostatu připadalo za rok 2018 na 1000 obyvatel 629 osobních aut. Vyšší číslo měli Lichtenštejnsko, Lucembursko a Itálie.[85] Kypr patří ke třem zemím Evropské unie (spolu s Irskem a Maltou), kde se na silnicích jezdí vlevo.
Obyvatelstvo
Většinu obyvatel Kypru tvoří kyperští Řekové (78 %) a Turci (18 %). Přestože kyperští Řekové a kyperští Turci mají mnoho společného, jsou to odlišné identity založené na náboženství, jazyku a jsou úzce vázány na své mateřské země. Řecky se převážně mluví na jihu, naopak na severu převládá obyvatelstvo tureckého původu. Rozsáhle používaným jazykem na ostrově je angličtina.
Náboženství
Kyperští Řekové se přidržují řecké ortodoxní církve (Kyperská pravoslavná církev), kyperští Turci vyznávají sunnitský islám. Náboženské menšiny ortodoxních (miafyzitních) Arménů a maronitů (jejich Arcidiecéze Kypr vznikla 1357, roku 2013 měla 10 400 věřících ve 12 farnostech a 17 kněží) si podle ústavy z roku 1960 zvolily příslušnost ke kyperským Řekům. Žije tam i několik tisíc italskojazyčných římských katolíků, potomků usedlíků z doby Kyperského království /1192–1489/ a benátské éry /1489–1571/. Ti patří do Patriarchálního vikariátu na Kypru se sídlem v Nikósii, který je součástí Latinského patriarchátu jeruzalémského.
Politika
Kypr je demokratický suverénní stát. Prezident je volený přímo, je zástupcem řecké většiny a disponuje výkonnou mocí. Je čelným představitelem země a jeho funkční období trvá pět let.[86] Od roku 2023 je prezidentem Nikos Christodulidis. Post viceprezidenta je vyhrazen zástupci turecké menšiny, vzhledem k distuaci je však od roku 1963 neobsazený. Kyperská ústava byla přijata v roce 1960.[86]
Vládní kabinet rovněž disponuje výkonnou mocí. Ministři nutně nemusí být zároveň v parlamentu, jenž má nyní 56 poslanců (r. 2020).[87] Poslanci vykonávají svou funkci také pět let.[88] V europarlamentu má Kypr šest zástupců.[89]
Nejstarší politickou stranou je komunistická Pokroková strana pracujícího lidu (AKEL) založená roku 1941, která měla v prvních 25 letech své existence podporu až třetiny obyvatelstva.[86] Přes oslabení v době pádu Východního bloku zůstala dodnes v době raných 20. letech 21. století relevantní silou v kyperské politice a nejsilnější komunistickou stranou v Evropě.[86][90] Od roku 2008 do roku 2013 byla u moci AKEL tehdejšího prezidenta a premiéra Dimitrise Christofiase, během jejíž vlády došlo ke zhoršení situace v oblasti státních financí a přiblížení se bankrotu.[90] Ten byl nakonec odvrácen s pomocí půjčky mezinárodních věřitelů.[64] V roce 2013 občané zvolili prezidentem konzervativce Nikose Anastasiadise, který porazil Stavrose Malase podpořeného AKELem.[91] Oba kandidáti se utkali v prezidentské volbě o pět let později a Anastasiadis znovu zvítězil.[92] V parlamentních volbách v roce 2016 zvítězilo pravicové Demokratické shromáždění (DISY) prezidenta Anastasiadise, které získalo 18 křesel. Druhé místo obsadila AKEL s 15 parlamentními křesly, dva posty získala též krajně pravicová Národně-lidová fronta (ELAM).[93] Dalšími politickými silami na kyperské scéně jsou Demokratická strana (DIKO) založená roku 1976 Spyrosem Kyprianouem a Hnutí pro sociální demokracii (EDEK).[86]
Soudní systém je založen na anglosaském Common Law.[88] Soudy jsou nezávislé na státních orgánech, soudce jmenuje vláda. Nejvyšší instancí je Nejvyšší soud v Nikósii (Lefkosíi).[86]
Kypr ani v roce 2020 není členem Schengenského prostoru, má totiž výjimku a ke vstupu do Schengenu se zavázal.[94] Od 1. července 2012 do konce roku připadlo na Kypr předsednictví v Evropské unii.[95]
Administrativní členěníeditovat | editovat zdroj
Kypr tvoří šest distriktů, ovšem Kyrenia a většina distriktu Famagusta leží na teritoriu kontrolovaném Severokyperskou tureckou republikou. Separatistická republika kontroluje také část Nikósie a Larnaky.[88][96]
| Distrikt | Hlavní město | Populace[97] |
|---|---|---|
| Famagusta (Αμμόχωστος) | Famagusta | 48 200 |
| Kyrenia (Κερύνεια) | Girne | — |
| Larnaka (Λάρνακα) | Larnaka | 147 000 |
| Lemesos (Λεμεσός) | Lemesos | 244 900 |
| Nikósie (Λευκωσία) | Nikósie | 341 700 |
| Pafos (Πάφος) | Pafos | 94 100 |
Médiaeditovat | editovat zdroj
Svoboda tisku je zaručená ústavou. Reportéři bez hranic přidělili Kypru 27. místo ze 180 zemí v indexu svobody tisku (r. 2020).[98] Podle Reportérů bez hranic jsou kyperská média přesto ovlivňována místní církví a zájmovými skupinami.[98] Organizace informuje také o tlaku na média ohledně používání „správných“ (= řeckých) geografických názvů zejména namísto tureckých.[98] V turecké kyperské zóně působí jejich vlastní média.
Mediální prostor vyplňují veřejnoprávní média i komerční. Jediným veřejnoprávním vysílatelem je Radiofonikó 'Idryma Kýprou, která provozuje televizní (RIK 1/CyBC 1, RIK 2/CyBC 2 a RIK Sat) a rozhlasové kanály (První kanál/Proto, Druhý kanál/Deutero , Třetí kanál/Trito a Čtvrtý kanál/Radio Love).[99] Mezi komerční televize náleží např. ANT1, Lumiere TV, Mega TV a Sigma TV, mezi komerční rádiostanice Radio Proto, Radio Astra a ANT1 FM. Phileleftheros, Politis a Simerini jsou deníky v řečtině, naopak deník Cyprus Mail a týdeník The Cyprus Weekly vycházejí anglicky.[99]
LGBT právaeditovat | editovat zdroj
26. listopadu 2015 přijal kyperský parlament návrh zákona o registrovaném partnerství homosexuálů v poměru hlasů 39:12. Zákon byl pak zveřejněn 9. prosince 2015 a ten samý den se také stal účinným.[100][101][102] Podle průzkumu z r. 2006 odsuzuje homosexualitu 75 % Kypeřanů a mnoho z nich navíc věří, že by měla být léčena.[103] Eurobarometr roku 2015 zjistil, že by stejnopohlavní manželství podpořilo 37 % Kypeřanů, zatímco 56 % by bylo proti.[104] V Severním Kypru přijali v pondělí 27. ledna 2014 tureckokyperští zákonodárci novelu rušící koloniální zákony trestající homosexuální akty až pětiletým vězením. Stal se tak posledním evropským státním útvarem, který dekriminalizoval konsensuální pohlavní styk mezi dospělými muži.[105]
Kulturaeditovat | editovat zdroj
Uměníeditovat | editovat zdroj
Kultura Kypru má mimořádně hluboké kořeny, neboť Kypr byl součástí antické řecké civilizace. K prvním spisovatelům patří Stasínos z Kypru, snad Homérův zeť (dle Pindara), který měl napsat v 6. století př. n. l. sbírku Kyprie pojednávající, stejně jako Iliada, o trojské válce.
Kypřanem byl i slavný filmový režisér Michalis Kakojannis, autor filmu Řek Zorba (1964), pětkrát nominovaný na Oscara.
V řecké pop-music se prosadili zpěváci Sarbel, Ivi Adamou, Eleftheria Eleftheriou, Anna Vissi, Despina Olympiou, Maria Elena Kyriakou nebo Evridiki.
Kypr byl přijat do organizace UNESCO 14. srpna 1975. Světové dědictví zahrnuje tři zdejší kulturní památky – archeologickou lokalitu Choirokoitia, malované kostely v pohoří Troodos a město Pafos.[106]
Vědaeditovat | editovat zdroj
Na Kypru se narodil filozof Zénón z Kitia, zakladatel stoicismu, a peripatetik Klearchos ze Soli. Kyperskými svatými jsou raně křesťanští teologové Epifan ze Salaminy nebo svatý Spyridon.
Britsko-kyperský ekonom Christopher A. Pissarides byl v roce 2010 jedním ze tří oceněných Nobelovou cenou za ekonomii za „analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání“. Organický chemik K. C. Nicolaou působící na soukromé Riceově univerzitě v americkém Houstonu je držitelem Ceny Franklinova institutu za rok 2011. Nicolaou se mimo jiné zabývá antibiotiky.[107] Kyperského původu je také bývalý americký rektor Univerzity Jižní Kalifornie v období mezi roky 2010 až 2018 C. L. Max Nikias.
Ministrem školství a kultury v letech 2008 až 2011 byl kyperský kognitivní a vývojový psycholog Andreas Demetriou
Sporteditovat | editovat zdroj
Stříbrnou olympijskou medaili vybojoval v plachtění Pavlos Kontides v roce 2012 a šlo o vůbec první olympijskou medaili pro Kypr.[108] Tenista Marcos Baghdatis to dotáhl až do finále Australian Open (2006).[109] Výškař Kyriakos Ioannou má stříbro z mistrovství světa v atletice (2009).[110] Sprinter Milan Trajković je halovým mistrem Evropy v běhu na 60 metrů (2019).[111]
K nejznámějším kyperským fotbalistům patří Sotiris Kaiafas, který v roce 1976 získal ocenění Zlatá kopačka pro nejlepšího ligového střelce Evropy, když v jednom ročníku kyperské ligy nastřílel 39 branek.[112] O sezónu později nastřílel v kyperské lize 44 gólů, což je dodnes kyperský rekord. Dva kyperské fotbalové kluby se probojovaly do základní skupiny Ligy mistrů UEFA, Anorthosis Famagusta a APOEL FC.
Největším sportovním stánkem v zemi je Stadion GSP v Nikósii, byl otevřen v roce 1999 a pojme 22 000 diváků. Své zápasy na něm hraje i Kyperská fotbalová reprezentace.
Kuchyněeditovat | editovat zdroj
Jedním z nejznámějších kyperských pokrmů je sýr halloumi, který se běžně griluje nebo smaží, aniž by se roztekl.
Oblíbený je pokrm z vepřového masa vařeného ve víně zvaný afelia. Pokrm z jutovníku, podobný špenátu, se nazývá molochia. Oblíbená je samozřejmě řada další jídel řecké nebo turecké kuchyně jako jsou souvlaki, musaka, kebab nebo hummus.
O Velikonocích se peče pečivo plněné sýrem a rozinkami nazývané flaouna. Typickým je jogurtový nápoj ajran nebo růžová voda.[113]
Školstvíeditovat | editovat zdroj
Vzdělávání obyvatelstva má na starost kyperské ministerstvo školství a kultury. Povinná školní docházka se týká dětí a mladistvých od 5 do 15 let.[114] Výdaje na školství v roce 2015 činily 6,4% HDP.[1]
- předškolní vzdělání (do 5 let)
- základoškolské vzdělání (od 5-6 let, trvá 6 let)
- středoškolské vzdělání
- nižší středoškolské vzdělání (od 11-12 let, trvá 3 roky)
- vyšší středoškolské vzdělání (od 14-15 let, trvá 3 roky)
- vysokoškolské vzdělání (od 18 let)
Kyperská univerzita byla založena roku 1989, prvních 486 studentů přijala v roce 1992. Následoval rychlý růst, roku 2011 již měla 4691 studentů v 21 oborech a k tomu 1549 studentů postgraduálních. Univerzita má dnes osm fakult: humanitních věd, aplikovaných věd, sociálních věd, ekonomie, inženýrství, pokročilých studií, lékařství a literatury. Oficiálními vyučujícími jazyky jsou řečtina a turečtina, ovšem tureckých studentů je na univerzitě (vzhledem k rozdělení země) jen minimum. Maximálně tři procenta z přijatých kyperských studentů mohou být Kypřané žijící v zahraničí. Podle QS World University Rankings 2022 je Kyperská univerzita 440. nejkvalitnější vysokou školou na světě.[116]
Obrana a bezpečnosteditovat | editovat zdroj
Kyperskou národní gardu (řecky Εθνική Φρουρά, Ethnikí Frourá) tvoří pozemní, vzdušné a námořní síly. Vznikla v roce 1964 v důsledku rozkolu mezi řeckými a tureckými Kypřany.[88]
Vojenská služba je povinná a trvá 14 měsíců (r. 2016–2017).[1] Výdaje na obranu činily v roce 2018 1,57% HDP.[1]
Přítomnost Turecka ve Středozemním moři vedla k navázání spolupráce s Francií, jejíž vlajková letadlová loď Charles de Gaulle roku 2020 dokuje v přístavu v Limassolu.[117] Kyperská vláda se ve stejném roce s tou francouzskou dohodla na nákupu zbraní v hodnotě 240 milionů eur.[117]
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ a b c d e f g h i Europe :: Cyprus online. The World Factbook, rev. 2020-04-29 cit. 2020-05-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-26. (anglicky)
- ↑ 2019 Human Development Index Ranking online. Rozvojový program OSN, 2019 cit. 2020-05-11. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) online. cit. 2017-01-14. Dostupné online.
- ↑ Gini coefficient of equivalised disposable income - EU-SILC survey online. Eurostat, 2018-08-17 cit. 2020-05-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRICE, N. P. Stanley. Colonization and Continuity in the Early Prehistory of Cyprus. World Archaeology. 1977, roč. 9, čís. 1, s. 27–41. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0043-8243.
- ↑ Stone Age wells found in Cyprus. news.bbc.co.uk. 2009-06-25. Dostupné online cit. 2022-05-19. (anglicky)
- ↑ WALTON, Marsha. Ancient burial looks like human and pet cat. CNN.com online. 2004-04-09 cit. 2022-05-19. Dostupné online.
- ↑ Choirokoitia. UNESCO World Heritage Centre online. cit. 2022-05-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROME, Crystal; SNEED, Debby. History of Early Cyprus online. Coloradská univerzita v Boulderu, 2018-06-18 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOCKINGS, Paul. Ceramic Style in Prehistoric Cyprus. Man. 1963, roč. 63, s. 65–68. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0025-1496. DOI 10.2307/2797965.
- ↑ KNAPP, A. Bernard; KASSIANIDOU, Vasiliki; DONNELLY, Michael. Copper Smelting in Late Bronze Age Cyprus: The Excavations at Politiko Phorades. Near Eastern Archaeology. 2001, roč. 64, čís. 4, s. 204–210. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 1094-2076. DOI 10.2307/3210830.
- ↑ NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal. American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0002-9114. DOI 10.2307/505187.
- ↑ NA'AMAN, Nadav. Sargon II and the Rebellion of the Cypriote Kings against Shilta of Tyre. Orientalia. 1998, roč. 67, čís. 2, s. 239–247. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0030-5367.
- ↑ WATKIN, Henry Jay. The Cypriote Surrender to Persia. The Journal of Hellenic Studies. 1987, roč. 107, s. 154–163. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0075-4269. DOI 10.2307/630076.
- ↑ KARAGEORGHIS, Vassos. Salamis in Cyprus: Homeric, Hellenistic and Roman. s.l.: Thames and Hudson 212 s. Dostupné online. ISBN 978-0-500-39006-1. (anglicky) Google-Books-ID: HLCPRQAACAAJ.
- ↑ COSTA, Eugene A. Evagoras I and the Persians, ca. 411 to 391 B.C.. Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 1974, roč. 23, čís. 1, s. 40–56. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0018-2311.
- ↑ a b c d Cyprus: History. Encyclopædia Britannica online. 2020-05-05 cit. 2020-05-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OOST, Stewart Irvin. Cato Uticensis and the Annexation of Cyprus. Classical Philology. 1955, roč. 50, čís. 2, s. 98–112. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0009-837X.
- ↑ Cicero The Most Famous Governor in Cypriot History!. CyprusScene.com online. 2014-11-26 cit. 2022-05-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cyprus has Christian sites pertaining to Paul and Barnabas. Today's Catholic online. 2010-10-13 cit. 2022-05-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
- ↑ HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s.
- ↑ READ, Piers Paul. Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény: Enalios, 2003. ISBN 9-605-36143-4. S. 239. (řecky)
- ↑ EDBURY, Peter W. The Kingdom of Cyprus and the Crusades, 1191-1374. s.l.: Cambridge University Press 264 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-45837-5. (anglicky) Google-Books-ID: DmYeAuWUPK8C.
- ↑ COUREAS, Nicholas. The Lusignan Kingdom of Cyprus and the sea, 13th–15th centuries. Příprava vydání Christian Buchet, Michel Balard. s.l.: Boydell & Brewer Dostupné online. ISBN 978-1-78204-910-4. S. 369–381. DOI: 10.1017/9781782049104.035.
- ↑ ARBEL, Benjamin. Intercultural Contacts in the Medieval Mediterranean. s.l.: Routledge 353 s. Dostupné online. ISBN 978-1-135-78188-0. (anglicky) Google-Books-ID: ETitVxKaav4C.
- ↑ STRAUSS, J. How Cyprus came under Turkish rule: a conquest and the historians. Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes. 1992, roč. 82, s. 325–334. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0084-0076.
- ↑ JENNINGS, Ronald. Christians and Muslims in Ottoman Cyprus. s.l.: NYU Press 444 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-4318-8. (anglicky) Google-Books-ID: dslYF9LopnMC.
- ↑ CASSIA, PAUL SANT. Religion, politics and ethnicity in Cyprus during the Turkocratia (1571-1878). European Journal of Sociology / Archives Européennes de Sociologie / Europäisches Archiv für Soziologie. 1986, roč. 27, čís. 1, s. 3–28. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0003-9756.
- ↑ MEDLICOTT, W. N. The Gladstone Government and the Cyprus Convention, 1880-85. The Journal of Modern History. 1940, roč. 12, čís. 2, s. 186–208. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0022-2801.
- ↑ HARRIS, David. Great Britain and the Cyprus Convention Policy of 1878. Dwight E. Lee. The Journal of Modern History. 1935-09-01, roč. 7, čís. 3, s. 351–352. Dostupné online cit. 2022-05-19. ISSN 0022-2801. DOI 10.1086/236257.
- ↑ VARNAVA, Andrekos. 1915 - The Offer of Cyprus to Greece: The British Proposal. researchnow.flinders.edu.au. 2009. Dostupné online cit. 2022-05-19. (English)
- ↑ KOURA, Jan. Rozdělený ostrov. Studená válka a "kyperská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 236 s. ISBN 978-80-7557-199-1. S. 69.
- ↑ KOURA, Jan. Rozdělený ostrov. Studená válka a "kypeská otázka" v letech 1960-1974. první. vyd. Praha: Epocha, 2019. 324 s. ISBN 978-80-7557-199-1. S. 96–97.
- ↑ BOLUKBASI, Suha. The Johnson Letter Revisited. Middle Eastern Studies. 1993, roč. 29, čís. 3, s. 505–525. Dostupné online cit. 2022-05-20. ISSN 0026-3206.
- ↑ BRANDS, H. W. America Enters the Cyprus Tangle, 1964. Middle Eastern Studies. 1987, roč. 23, čís. 3, s. 348–362. Dostupné online cit. 2022-05-20. ISSN 0026-3206.
- ↑ LANDAU, Jacob M. Johnson's 1964 Letter to İnönü and Greek Lobbying of the White House. s.l.: Hebrew University of Jerusalem, Leonard Davis Institute for International Relations 50 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 5EABAAAAMAAJ.
- ↑ KOURA, JAN, 1984-. Rozdělený ostrov : studená válka a kyperská otázka v letech 1960-1974. První vydání. vyd. Praha: s.n. 324 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-199-1, ISBN 80-7557-199-1. OCLC 1140084040 S. 184–186; 213-214.
- ↑ KOURA, JAN, 1984-. Rozdělený ostrov : studená válka a kyperská otázka v letech 1960-1974. První vydání. vyd. Praha: s.n. 324 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-199-1, ISBN 80-7557-199-1. OCLC 1140084040 S. 236.
- ↑ RAUS, Daniel. Referendum na Kypru dopadlo podle očekávání. Plus online. Český rozhlas, 2004-04-26 cit. 2022-05-19. Dostupné online.
- ↑ "Turecko má Kypru zaplatit rekordní odškodné. Za invazi před 40 lety". E15. 12. května 2014.
- ↑ SMITH, Helena. Cyprus reunification talks collapse amid angry scenes. The Guardian online. 2017-07-07 cit. 2022-05-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kypr za miliony eur prodává občanství ruským oligarchům, tvrdí Guardian. iDNES.cz online. MAFRA, 2017-09-18 cit. 2022-05-20. Dostupné online.
- ↑ ZICHOVÁ, Kateřina. Ruští oligarchové unikají sankcím díky zlatým pasům, europoslanci je chtějí zakázat. Aktuálně.cz online. Economia, 2022-03-09 cit. 2022-05-20. Dostupné online.
- ↑ TUREČKOVÁ, Eva. Oligarcha Děripaska přišel o kyperský pas. Novinky.cz online. Borgis cit. 2022-05-20. Dostupné online.
- ↑ Exclusive: Cyprus sold passports to ‘politically exposed persons’. www.aljazeera.com online. cit. 2022-05-20. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Taylor & Francis. The Middle East and North Africa 2004 online. Psychology Press, 2003-10-30 cit. 2020-05-07. Kapitola Cyprus: Physical and Social Geography, s. 249. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c The Climate of Cyprus online. Kyperské ministerstvo zemědělství cit. 2020-05-07. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-14. (anglicky)
- ↑ a b c d Cyprus. Encyclopædia Britannica online. Rev. 2020-05-05 cit. 2020-05-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ECCLES, Kate. Cyprus: Island in the sun, 326 days a year. The Telegraph online. 2010-02-08 cit. 2020-05-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOFRONIOU, Anastasia; BISHOP, Steven. Water Scarcity in Cyprus: A Review and Call for Integrated Policy online. MDPI, 2014-09-29 cit. 2020-05-04. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BROŽA, Vojtěch. Úvahy o možnostech přispět k rozvoji vodních zdrojů (vodního bohatství) v ČR. časopis Vodní hospodářství online. 2017-09-22 cit. 2020-05-04. Dostupné online.
- ↑ a b Jiaguo Qi; Kyle T. Evered. Environmental Problems of Central Asia and Their Economic, Social and Security Impacts online. Springer Nature, 2008-10-11 cit. 2020-05-04. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dva miliony zpěvných ptáků zabijí pytláci ročně na Kypru. Aby turisté dostali kulinární specialitu. ČT 24 online. 2017-06-21 cit. 2020-05-07. Dostupné online.
- ↑ KLIMEŠ, Jiří; LITERÁK, Ivan. Systematika ovcí – stále poněkud nepřehledno online. AVČR, 2012 cit. 2020-05-07. S. 42. Dostupné online.
- ↑ a b Creative Media Applications. The Middle East: Bahrain, Cyprus, Egypt online. Greenwood Press, 2004 cit. 2020-05-07. S. 35. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REGATO, Pedro. Cyprus Mediterranean forests online. Světový fond na ochranu přírody cit. 2020-05-10. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARC, Dubin. Cyprus online. Rough Guides, 2002 cit. 2020-05-10. S. 455. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fiona Young-Brown; Michael Spilling; Jo-Ann Spilling. Cyprus online. Cavendish Square Publishing, 2019-04-15 cit. 2020-05-10. S. 55. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DE MONTMOLLIN, Bertrand; STRAHM, Wendy. The Top 50 Mediterranean Island Plants: Wild Plants at the Brink of Extinction, and what is Needed to Save Them online. IUCN, 2005 cit. 2020-05-10. S. 48. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ioannis N. Vogiatzakis; Gloria Pungetti; A.M. Mannion. Mediterranean Island Landscapes: Natural and Cultural Approaches online. Springer Science & Business Media, 2008-02-26 cit. 2020-05-10. S. 197. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Bank Country and Lending Groups. Světová banka online. 2020 cit. 2020-05-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Souhrnná teritoriální informace Kypr online. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2019-05-16, rev. 2019-05-16 cit. 2020-05-05. Dostupné online.
- ↑ a b Kypr je bez vlády, může za to krize i nedávný výbuch. Aktuálně.cz online. Economia, 2011-07-28 cit. 2020-05-05. Dostupné online.
- ↑ Cyprus's credit rating cut to junk status by Fitch. BBC online. 2012-06-25 cit. 2020-05-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Cyprus: Economy. Encyclopædia Britannica online. Rev. 2020-05-05 cit. 2020-05-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JIRÁSEK, Jakub; SIVEK, Martin; LÁZNIČKA, Petr. Ložiška nerostů – nerudy online. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava cit. 2020-05-06. Dostupné online.
- ↑ a b Cyprus’ shipping sector reaches €1.034 billion in 2018. safety4sea online. 2019-10-09 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Cyprus: A Leading Maritime Center online. Cyprus Shipping Chamber cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Propelling The Economy online. Cyprus Profile, 2019-07 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b POWER, Vincent. EU Shipping Law online. Taylor & Francis, 2018-12-19 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NĚMEC, Jan. Proč mají čeští podnikatelé rádi komunistický Kypr a stěhují tam své firmy. Ekonom online. 2012-12-03 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REDEK, Daniel. Evropská unie si posvítila na energetiku. ČSÚ online. 2017-09 cit. 2020-05-06. Dostupné online.
- ↑ ewea.org EU Energy Policy to 2050, cit. 2020-05-06
- ↑ a b BOSMAN, Lise. Renewable Energy Sources: A Chance to Combat Climate Change online. Kluwer Law International B.V., 2013-01-06 cit. 2020-05-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Našli jsme na Kypru obrovská ložiska zemního plynu, oznámil Exxon Mobil. ČT 24 online. 2019-03-01 cit. 2020-05-06. Dostupné online.
- ↑ Řecko, Kypr a Izrael podepsaly dohodu o plynovodu EastMed. Turecko je proti. E15 online. 2020-01-02 cit. 2020-05-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MIRBAGHERI, Farid. Historical Dictionary of Cyprus online. Scarecrow Press, 2009-10-01 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Víno z Kypru v ohrožení. Týden.cz online. 2008-10-15 cit. 2020-05-08. Dostupné online.
- ↑ BOBEK, Radim. Jedno z nejstarších vín pochází z Kypru. Jak chutná?. Lidovky.cz online. 2012-10-29 cit. 2020-05-08. Dostupné online.
- ↑ Cyprus sets new tourist arrivals record in 2019. Financial Mirror online. 2020-01-20 cit. 2020-05-06. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARRIVALS OF TOURISTS BY COUNTRY OF USUAL RESIDENCE, 1980-2018 online. Kyperské ministerstvo financí, 2019-02-06 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cyprus Travel Tourism Competitiveness Report 2011 - Country Profile online. Světové ekonomické fórum, 2011 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MORLEY, Nathan. Bold plan to regenerate derelict Nicosia airport. The Cyprus Mail online. 2013-09-22 cit. 2020-05-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Passenger cars per 1 000 inhabitants. Eurostat online. 2020-04-09 cit. 2020-05-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-12. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Cyprus: Government and society. Encyclopædia Britannica online. Rev. 2020-05-05 cit. 2020-05-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Cyprus : Constitution and politics online. Commonwealth Secretariat cit. 2020-05-07. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. (anglicky) Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Kypr
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Íránská krize
Úmrtí v roce 2022
Únor 2006
Ústredný výbor Komunistickej strany Česko-Slovenska
Číňané
Čínština
Čína
Čínské lidové náboženství
Čínské prefektury
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Čchung-čen
Če-ťiang
Čechy
Černá Hora
Červen
Červenec 2006
Červen 2006
Česká strana sociálně demokratická
Česká televize
Česká Wikipedie
Český lev
Česko
Česko-Slovensko
Československá akademie věd
Československá televize
Čou-šan
ČT 2
Ču Jou-sung
Ľubica Blaškovičová
Ľubomír Holčík
Ľubomír Stanček
Říše Čching
Říše Ming
Říjen 2006
Římské číslice
Říp
Řečtina
Šablona:Infobox - demografie
Šan-chaj-kuan
Šan-tung
Šao-sing
Španělština
Štěpán Lucký
Šun-č’
Švédsko
Židé
Žlutá řeka
1. červen
1. červenec
1. august
1. júl
1. január
1. květen
1. leden
1. prosinec
10. únor
10. červen
10. červenec
10. březen
10. jún
10. január
10. květen
10. leden
10. marec
10. september
10. září
11. červenec
11. apríl
11. březen
11. február
11. júl
11. jún
11. květen
11. listopad
11. máj
11. srpen
12. červen
12. říjen
12. apríl
12. březen
12. duben
12. február
12. květen
12. leden
12. století
1222
1267
1290
1291
13. únor
13. červenec
13. říjen
13. apríl
13. duben
13. květen
13. marec
13. prosinec
13. září
1308
1312
1313
14. únor
14. červenec
14. říjen
14. březen
14. december
14. květen
14. leden
14. máj
14. září
15. březen
15. květen
15. listopad
15. máj
15. prosinec
15. srpen
15. září
1503
1508
1519
1534
1552
1584
1585
1592
1598
16. únor
16. červenec
16. apríl
16. august
16. březen
16. február
16. květen
16. leden
16. máj
16. srpen
16. století
16. září
1616
1626
1627
1628
1629
1631
1635
1636
1638
1643
1644
1645
1646
1653
1655
1662
1673
1674
1693
1697
17. duben
17. február
17. január
17. květen
17. leden
17. máj
17. marec
17. srpen
17. století
1700
1707
1727
1745
1746
1749
1752
1754
1760
1764
1770
1773
1775
1781
1786
1788
1798
18. únor
18. červen
18. březen
18. január
18. květen
18. srpen
1804
1807
1809
1810
1811
1817
1818
1819
1821
1823
1824
1825
1826
1827
1831
1832
1836
1847
1849
1855
1862
1868
1870
1871
1872
1874
1875
1876
1880
1884
1885
1887
1888
1889
1891
1892
1894
1896
1897
1898
1899
19. červen
19. červenec
19. august
19. březen
19. duben
19. február
19. január
19. květen
19. leden
19. marec
19. století
19. storočie
1900
1901
1902
1904
1905
1906
1907
1908
1910
1911
1912
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1940
1941
1942
1943
1945
1946
1947
1949
1950
1950 na Slovensku
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1962
1965
1966
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1992
1993
1995
1996
1997
1999
2. červen
2. říjen
2. apríl
2. duben
2. február
2. júl
2. květen
2. leden
2. marec
2. október
20. červenec
20. apríl
20. august
20. duben
20. květen
20. leden
20. máj
20. prosinec
20. století
20. storočie
2000
2002
2003
2004
2005
2006
2006 (album)
2006 ve filmu
2006 ve fotografii
2006 ve sportu
2006 v římskokatolické církvi
2006 v dopravě
2006 v hudbě
2006 v letectví
2006 v loďstvech
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2020
2021
2022
2023
2026
21. únor
21. červenec
21. říjen
21. august
21. február
21. jún
21. január
21. květen
21. leden
21. listopad
21. máj
21. marec
21. století
21. storočie
21. září
22. červenec
22. říjen
22. duben
22. júl
22. január
22. květen
22. marec
22. prosinec
22. září
23. apríl
23. březen
23. duben
23. február
23. jún
23. květen
23. október
24. březen
24. duben
24. február
24. jún
24. květen
24. prosinec
24. srpen
25. únor
25. apríl
25. květen
25. leden
25. listopad
25. september
26. únor
26. červenec
26. august
26. březen
26. duben
26. február
26. jún
26. január
26. květen
26. október
26. srpen
27. február
27. jún
27. január
27. květen
27. leden
27. máj
27. marec
28. únor
28. červen
28. červenec
28. apríl
28. december
28. duben
28. január
28. květen
28. leden
28. listopad
28. máj
28. október
28. prosinec
28. září
29. březen
29. jún
29. květen
29. listopad
29. marec
29. október
29. září
3. červen
3. červenec
3. říjen
3. březen
3. květen
3. leden
3. listopad
3. srpen
3. tisíciletí
30. říjen
30. apríl
30. březen
30. duben
30. jún
30. květen
30. září
305
31. říjen
31. august
31. březen
31. júl
31. január
31. květen
31. leden
31. máj
31. marec
4. červenec
4. říjen
4. apríl
4. august
4. duben
4. február
4. jún
4. květen
4. leden
4. október
4. září
40. roky 20. storočia
5. říjen
5. apríl
5. březen
5. duben
5. květen
5. leden
50. roky 20. storočia
6. únor
6. červenec
6. říjen
6. august
6. január
6. květen
6. leden
6. september
6. září
60. roky 20. storočia
7. únor
7. červen
7. august
7. březen
7. duben
7. február
7. jún
7. květen
7. leden
7. máj
7. september
8. duben
8. február
8. júl
8. jún
8. květen
8. listopad
8. marec
8. prosinec
9. únor
9. duben
9. jún
9. január
9. květen
9. leden
9. marec
AC/DC
Advanced Micro Devices
Afroameričané
Al-Džazíra
Alain Prost
Alberto R. Gonzales
Albrecht I. Habsburský
Alena Heribanová
Alexandr VII.
Alfréd Jindra
Alma mater
Alois Zych
Amateur Achievement Award
Amoy
An-chuej
Andreas Maislinger
Andrej Ferko (slovenský spisovateľ)
Andrew Michael Allen
Andrew Z. Fire
Anežka Přemyslovna
Angličtina
Angus Young
Anna Halman
Anna Siebenscheinová
Anna Tureničová
Anne Robert Jacques Turgot
Anthony Horowitz
Antoine Lasalle
Antonín Matěj Píša
Antonín Moskalyk
Antonín Procházka (právník)
Antonín Raymond
Antonín Strnadel
Anton Hrnko
Anton Jahnel
Anton Mansuet Richter
Apple Computer
Apple II
Arabština
Asmus Jacob Carstens
Augustin-Jean Fresnel
Augusto De Luca
Autoritní kontrola
Azovstal
Březen 2006
Bakunin
Baltimore
Barbara Krzemieńska
Barbora Škrlová
BBC World Service
Beáta Brestenská
Berlín
Bernhard Horwitz
Billy Bob Thornton
Bill Gates
Bill Laswell
Bill Paxton
Bitva na řece Jalu
Bitva o Francii
Bitva o Komárno (1919)
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Božena Němcová
Bodový systém v Česku
Bohdan Sláma
Bohumil Janda Cidlinský
Bohuslav Kučera
Bono Vox
Britská Východoindická společnost
Bruce Willis
Buddhismus v Číně
Bzenecká lípa
Církev sjednocení
Císař
Caesar
Carl Walz
Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela
Chang-čou
Chanové
Charlotte Ella Gottová
Charta 77
Chrámové jméno
Chu-pej
Chuang Tchaj-ťi
Chu Čeng-jen
Cisterciácký řád
Clash
Claude Joseph Rouget de Lisle
Commons:Featured pictures/cs
Constantijn Nizozemský
Constantin Mugur Isărescu
Craig C. Mello
Dálnice D5
Dánsko
Dějiny Číny
Džürčeni
Daniel Pešta
Darina Gabániová
David O. Selznick
David Uher
Debra Winger
Delo
Dennis Bergkamp
Den matek
Desaťročie
Deset dní masakru v Jang-čou
Detská obrna
Diecéze litoměřická
Diocletianus
Diskuse k šabloně:Infobox - demografie
Doktor filozofie
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Pettit
Donovan
Dorgon
Druhá světová válka
Druhá vláda Mirka Topolánka
Dušan Bruncko
Duben
Duben 2006
Dynastie
Dynastie Čching
Dynastie čínské historie
Dynastie Jižní Ming
Dynastie Ming
Dynastie Sung
Eddie Jobson
Eddie Van Halen
Edmund S. Phelps
Eduard I.
Eduard Landa
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Emil Šulc
Emil Hadač
Emmanuel Macron
Empire State Building
Encyklopedie
Endrick Felipe
Erich Einhorn
Eric Drexler
Estonsko
Ethan Mbappé
Eunuchové v Číně
EUROCONTROL
Eustach Cihelka
Eva Svobodová
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Fakulta aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Fatah
Feng-jang
Figarova svatba
Filip Josef Kinský
Filip Stanislav Kodym
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Finsko
First-person shooter
Flavio Chigi
Flotila
Fonetika
Francie
Francis Gary Powers
Francouzština
Francouzská intervence v Mexiku
Francouzská národní knihovna
Frankfurt nad Mohanem
Frankie Knuckles
František Alexandr Zach
František Bartoš (generál)
František Bartoš (závodník)
František Fajtl
František Mrázek
František Peřina
František Stavinoha
František z Pauly
Fred Astaire
Friso Nizozemský
Fu-čou
Fu-ťien
Fulin
Fumihito
Gabriel Nasavský
Gary Hartstein
Gary Sinise
Gaspard Monge
Gdaňsk
Gemeinsame Normdatei
George Elwood Smith
George F. Smoot
George W. Bush
Glenn Danzig
Global Positioning System
Gottfried Rieger
Graeme Revell
Gregoriánský kalendář
Guy Lafleur
Gwendolyn Göbel
Halldór Kiljan Laxness
Hamás
Hana Věrná
Hebrejština
Henrich I. (Luxembursko)
Henri Bergson
Henry Fielding
Herbert Masaryk
Hermann Kaufmann
Hisahito
Hizballáh
Hlavní město
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hospodářský růst
Howard Jones (britský spevák)
Hynek Lang
Ignacio Zaragoza
Imdžinská válka
Ingenuity
International Standard Book Number
Intronizace
Irák
Irina Mucuovna Chakamadová
Isabelle Adjani
Isabelle Adjaniová
Italština
Ivan Šimko
Ivan Hlas
Ivan Wilhelm
Ivo Váňa Psota
Izrael
János Bán
Ján Babič
Ján Bielik
Ján Gabriel (poslanec)
Ján Pataky
J.K. Simmons
Jacob Tremblay
Jacques Cartier
Jakub Janda
Jana Ryšlinková
Janez Janša
Jang-čou
Jang-c’-ťiang
Janne Ahonen
Jan Čančara
Jan Frank Fischer
Jan Frolík (archeolog)
Jan Habsburský
Jan Hrušínský
Jan Kasper
Jan Kostrhun
Jan Malý (lékař)
Jan Merell
Jan Morávek (spisovatel)
Jan Nepomuk Soukop
Jan Pavel II.
Jan Streng
Jan Vacek
Jan Vella
Jan Weiss
Jarmila Krulišová
Jaromíra Kolárová
Jaroslava Moserová
Jaroslav Izák
Jaroslav Kratochvíl (politik)
Jaroslav Maštalíř
Jaroslav Mazáč
Jaroslav Průšek
Jaroslav Souček
Jazyk (lingvistika)
Jean-Marie Leclair
Jean Tigana
Jeff Koons
Jefim Isaakovič Zeľmanov
Jemčinská lípa
Jiří Babica
Jiří Cieslar
Jiří Daněk
Jiří Demel
Jiří Hronek
Jiří Pehe
Jindřich Marco
Joe Van Holsbeeck
Johann Peter Hebel
John C. Mather
John G. Roberts
John Grisham
Jonas Salk
Jonathan Edwards (atlet)
Jordánsko
Jorge Valdano
Josef Škoda (sochař)
Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť
Josef Ginzel
Josef Hendrich (filolog)
Josef Henke
Josef Hrubý (básník)
Josef Illík
Josef Jindřich Řezníček
Josef Lev
Josef Rybák
Josef Svoboda (scénograf)
Josef Trojan (spisovatel)
Joseph Mukasa Zuza
Josif Vissarionovič Stalin
Jozef Miklušičák
Jozef Vajda
Judy Davisová
Juliusz Machulski
Julius Lébl
Juraj Kuniak
Jutta Bauerová
Kórejská ľudovodemokratická republika
Kaftan
Kajmanské ostrovy
Kaligrafie
Kamila Valijevová
Kamil Hornoch
Kamil Prudil
Kandidát věd
Kanton (Čína)
Karel Bautzký
Karel Beneš (biolog)
Karel Beneš (grafik)
Karel Franta
Karel Kachyňa
Karel Pech
Karl-Heinz Rummenigge
Katastrofy a neštěstí 2006
Kateřina Pavlovna
Katedra asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého
Kategorie:Úmrtí v roce 2006
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 2006
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kazurō Watanabe
KDU-ČSL
Kelsey Grammer
Kevin Costner
Kim Ir-sen
Klaus Schulze
Klement Gottwald
Klokánek (projekt FOD)
Kolektivizácia poľnohospodárstva
Komerční banka
Komunistická strana Čech a Moravy
Komunistická strana Česko-Slovenska
Konfucianismus
Konkordát
Korea
Korupce
Koxinga
Království Tung-ning
Království Tungning
Království Velké Británie
Kryštof Kolumbus
Kultúra (spoločenské vedy)
Kuo-c’-ťien
Květen
Květen 2006
Květnové povstání českého lidu
Kylian Mbappé
Kypr
Lázeňství
Ladislav Hejdánek
Ladislav Prokop Procházka
Latina
Laurentien Nizozemská
Leden 2006
Lena Olin
Leonore Oranžsko-Nasavská
Leopold Sulovský
Leszek Engelking
Lhotka (Praha)
Liao-ning
Libanon
Library of Congress Control Number
Listopad 2006
List of Emperors of the Ming Dynasty
Litva
Li C'-čcheng
Li Kche-čchiang
Lockheed U-2
Lojzo
Londýn
Lotyšsko
Louis-Nicolas Davout
Májové spiknutí
Maďarsko
Maďarsko-československá válka
Madagaskar
Magda Košútová
Mahathir Mohamad
Maia Sanduová
Malajsie
Malta
Mandát Nebes
Mandžuové
Mandžusko
Manicheismus
Manuel Estiarte
Mariánské Lázně
Marián Kochanský
Mariano Rajoy
Marie Motlová
Marie Restituta Kafková
Marie Záhořová-Němcová
Mariupol
Marshallovy ostrovy
Mars (planeta)
Masarykova univerzita
Matthäus Quatember
Matyáš Svoboda
Meda Mládková
Mendelévium
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michal Pavlíček
Michel Platini
Mick Jones
Mikrovlnná rúra
Mikuláš Dzurinda
Mingská Čína
Mirek Topolánek
Miroslav Florian
Miroslav Hajn (tanečník)
Miroslav Houra
Miroslav Sychra
Miss World
Mittelbau-Dora
Moldavsko
Monarchie
Mongolský jamen
Morava
Most přes zátoku Chang-čou
Mo Yan
MS v ledním hokeji 2015
Muhammad Yunus
Musée Grévin
Mwai Kibaki
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní galerie (Londýn)
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Národní knihovna Koreje
Národní parlamentní knihovna Japonska
Nacismus
Nacistické Německo
Naděžda Slabihoudová
Nadace Wikimedia
Nan-an
Nanking
Neutralita
Newfoundland
Nicolas Hulot
Nicolas Sarkozy
Nigérie
Nikola Bartůňková
Nizozemská královská knihovna
Nobelova cena za chemii
Nobelova cena za fyziku
Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Nobelova cena za literatúru
Nobelova cena za literaturu
Nobelova cena za mír
Novořečtina
Nurhači
Občanská demokratická strana
Občanská válka
Obnovené zřízení zemské
Obraz Doriana Graye (muzikál)
Okres Jindřichův Hradec
Oldřich Švarný
Oldřich Kaiser
Olga Lomová
Olomouc
Operace Barium
Organizácia Spojených národov
Organizácia Varšavskej zmluvy
Orhan Pamuk
Orientální ústav ČSAV
Orientální ústav Akademie věd České republiky
Ornella Muti
Osm korouhví
Ostrava
Osvobozené divadlo
Otakar Borůvka
Otto Weiter
Přemyslovci
Přemysl Otakar I.
Přerov
Přerovské povstání
Paříž
Palestinská autonomie
Památný strom v Česku
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parlament
Parní tramvaj
Pat Mastelotto
Pavel Koutecký
Pavel Wavrek
Pavol Šajgalík
Pavol Mešťan
Pavol Prokopovič
Pchin-jin
Pečeť
Peking
Perseverance
Peter Šimun
Peter Šperka
Peter Bódy
Peter Bzdúch
Peter Grolmus
Petr Daněk
Petr Pelzer
Pierre Riel de Beurnonville
Pietro Parolin
Planetární sonda
Podněstří
Podorlicko
Policie ve Spojených státech amerických
Polská národní knihovna
Polsko
Polykarp Kusch
Portál:Čína
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Jazyk
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Posmrtné jméno
Praděd
Praha
Pravda (noviny)
Pravoslav Kotík
Princ
Profesor
Prosinec 2006
Provincie
Prusko-francouzská válka
První vláda Mirka Topolánka
Psí spřežení
Q21614582
Q21614582#identifiers
Q21614582#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q296367
Q296367#identifiers
Q296367#identifiers|Editovat na Wikidatech
R. A. Dvorský
Radim Uzel
Rakousko
Referendum
Regent
Registrované partnerství v Česku
Richard Salzmann
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Roger D. Kornberg
Ron Wilson
Rowan Atkinson
Ruština
Rudolf Žiak
Rudolf II. Švábský
Rudolf Slánský mladší
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Rusko-japonská válka
Ryan Martin Bradshaw
Sára Bejlek
Sýrie
S’-čchuan
Sametová revoluce
Saniyya Sidney
Sanskrt
Saská Kamenice
Seattle
Sebevražda
Severní pól
Seznam forem vlády
Seznam premiérů Spojeného království
Simona Stašová
Sinologie
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
Soubor:Četař František Peřina .jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Babica Jiří PA235378.jpg
Soubor:Bono, 2 February 2006.jpg
Soubor:David O. Selznick NYWTS.jpg
Soubor:Dennis Bergkamp 2014.jpg
Soubor:Donovan Washington 2007.jpg
Soubor:Emperor Huang Taiji.jpg
Soubor:Fajtl.jpg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Flag of Ming Cheng.svg
Soubor:Fred Astaire in Royal Wedding.jpg
Soubor:Herbert Masaryk (1880-1915).jpg
.jpg&veda=41511){kind=link}
Soubor:Ivan Hlas.jpg
Soubor:Jan Weiss by Feyfar.jpg
Soubor:Jonathan Edwards olympics 2000.jpg
Soubor:Karel Kachyňa 1990.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
.jpg&veda=41511){kind=link}
Soubor:Nobel Prize 2009-Press Conference KVA-27.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:PruchovaVlasta1985.jpg
Soubor:Qing conquest of South Ming territories.svg
Soubor:Seal of Ming dynasty.svg
Soubor:Seal of Qing dynasty.svg
Soubor:Southern Ming.png
Soubor:Svarny.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Souborný katalog České republiky
Sovětský svaz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-674-44515-5
Speciální:Zdroje knih/80-7106-249-9
Speciální:Zdroje knih/80-7106-919-1
Speciální:Zdroje knih/8085425181
Speciální:Zdroje knih/9788072773695
Speciální:Zdroje knih/9992900385
Spojené státy americké
Srbsko
Srbsko a Černá Hora
Srpen 2006
Stanislav Kropilák
Stanislav Stolárik
Stano Radič
Starověký Řím
Stephen Kern Robinson
Steve Jobs
Storočie
Strana zelených
Suverenita (právo)
Svátek práce
Světla Mathauserová
Světová ekonomika
Svante Janson
Svante Pääbo
Svatba
Svobodná Evropa
Třída T 47
Třeboňsko
Taťána Gregor Brzobohatá
Taoismus
Tereza Pokorná
Tibetština
Tim Berners-Lee
Tiskař
Tomáš Býček
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Hudeček
Tommy Emmanuel
Tony Blair
Totální nasazení
Tradiční znaky
Tramvaj
Tribut
Trove
Turecko
Turné čtyř můstků
Ukrajina
Univerzita Karlova
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Václav Kojzar
Vídeň
Věra Sládková
V-2
Van Halen
Varšava
Vatikán
Vazba (právo)
Velká čínská zeď
Velké Němčice
Velký kanál
Vichistická Francie
Viedeň
Vietnamština
Viktor Zvjahincev
Vilém Florentin Salm-Salm
Vincent du Vigneaud
Virtual International Authority File
Vláda Černé Hory
Vladimír Hornof
Vladimír Nekuda
Vladimír Vodička
Vladimir Georgijevič Sorokin
Vlasta Žehrová
Vlasta Průchová
Vlasta Prachatická
Vnitřní Mongolsko
Vojtěch Engelhart
Volby 2006
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006
Volby prezidenta Francie 2022
Vzdušný prostor
Wan-li
Whoopi Goldberg
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
WikiLeaks
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Willem Dafoe
William Forsythe
Willis Eugene Lamb
Windows ME
Winston Churchill
Wolfenstein 3D
Wolfgang Amadeus Mozart
WorldCat
Wu San-kuej
Yogyakarta (město)
Září 2006
Zákon
Zákony o unii z roku 1707
Západní Virginie
Zaria Oranžsko Nasavská
Zbigniew Preisner
Zbyněk Matějů
Zdeněk Bořek Dohalský
Zdeněk Fiala
Zdeněk Trojan
Zigmund Antoch z Helfenberka
Zinetula Chajdarovič Biľaletdinov
Zjednodušené znaky
Zlín
Zoltán Demján
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za chémiu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziku
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za literatúru
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za mier
Zsolt Komlósy
Zucchero
Zuzana Koubková
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk