A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Homo Homini (z lat. homo homini = člověk člověku) je ocenění udělované neziskovou organizací Člověk v tísni osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů.
Historie ocenění
První z cen převzal v roce 1994 ruský obhájce lidských práv Sergej Kovaljov. Od roku 1997 je cena Homo Homini udělována každoročně, už 19 let je předávána v rámci slavnostního zahájení festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Zatím poslední cenu - za rok 2016 - získala ruská organizace Výbor na obranu proti mučení. Mezi laureáty je také držitel Nobelovy ceny za mír, čínský disident a spisovatel Liou Siao-po. Cenu dříve předával bývalý prezident České republiky Václav Havel.
Podoba ceny
Současnou podobu ceny, 20 centimetrů vysoký a 2 kilogramy těžký skleněný bloček se čtvercovým půdorysem, navrhovala studentka pražské UMPRUM, designerka Daniela Chodilová. Cena je vyrobená z čirého křišťálu, který má symbolizovat čistotu, spravedlnost a rovnováhu. V dolní části je křišťál broušený klínovými řezy, připomínajícími mříže.
Držitelé ceny Homo Homini
- 1994 – Sergej Kovaljov, Rusko, známý ruský aktivista v oblasti lidských práv a bývalý sovětský disident a politický vězeň. Po rozpadu Sovětského svazu se zapojil do oficiální politiky a v roce 1991 se stal spoluautorem Deklarace lidských a občanských práv v Rusku. Mobilizoval ruské občany při protestech proti válce v Čečensku. Kovaljov je kritikem autoritářských tendencí v Rusku.
- 1997 – Szeto Wah, Hongkong, politik, vystupoval proti diktatuře v Číně, usiloval o demokratizaci a dodržování lidských práv v Hongkongu. Homo Homini získal také za "výjimečné odhodlání a odvahu pokračovat v boji za dodržování lidských práv i po převzetí Hongkongu komunistickou Čínou."[1]
- 1998 – Ibrahim Rugova, Kosovo, politik, první prezident Kosova, myslitel a spisovatel. Stal se jednou z nejdůležitějších postav v boji za nezávislost Kosova, přičemž obhajoval nenásilnou opozici vůči jugoslávské vládě[2]. Snažil se posílit identitu státu a podporovat politiku užších vztahů se Západem.
- 1999 – Oswaldo Payá Sardiñas, Kuba, disident, ústřední postava opozičního křesťanského hnutí, stál v čele petiční akce Varela, v jejímž rámci se od konce devadesátých let podařilo nasbírat přes 25 000 podpisů za svobodu shromažďování, tisku a voleb. Zemřel za nevyjasněných okolností při automobilové nehodě v létě 2012[3].
- 2000 – Min Ko Naing, Barma, aktivista a bývalý politický vězeň, předseda nelegálního svazu studentů v Barmě a klíčová postava povstání "8888".[4] Celkem strávil 20 let svého života ve vězení. Min Ko Naing stále zůstává jednou z nejvlivnějších politických osobností v Barmě.
- 2001 – Zackie Achmat, Jihoafrická republika, aktivista, zakladatel a předseda organizace Treatment Action Campaign. Vedl kampaň za snížení cen léků proti AIDS v zemích třetího světa.
- 2002 – Thich Huyen Quang, Thich Quang Do a Nguyen Van Ly, Vietnam, disidenti, patří k významným obhájcům lidských práv a demokratických i náboženských svobod ve Vietnamu.
- 2003 – Nataša Kandićová, Srbsko, obránkyně lidských práv, zakladatelka bělehradského Centra pro humanitární právo - organizace bojující za lidská práva a usmíření v bývalé Jugoslávii. Intenzivně se věnovala objasňování zločinů proti lidskosti spáchaných na území bývalé Jugoslávie. Zprávy o těchto zločinech páchaných za balkánského konfliktu od Bosny po Kosovo s velkou odvahou zveřejňovala.
- 2004 – Gheorghe Briceag, Moldavsko, bývalý politický vězeň, aktivista, byl dlouholetým vězněm sovětských pracovně-nápravných táborů. V dobách Sovětského svazu pomáhal ostatním bývalým politickým vězňům vydobýt si rehabilitace. V roce 2002 zabránil svým veřejným protestem znovupostavení památníku Lenina po volebním vítězství komunistů ve svém městě.
- 2005 – Ales Bjaljacký, Bělorusko, představitel demokratické běloruské opozice a ředitel lidskoprávní organizace Vjasna, která poskytuje právní pomoc obětem politických represí a monitoruje případy porušování lidských práv v Bělorusku. V srpnu 2011 byl zatčen a posléze odsouzen k 4,5 letům vězení. Oficiálním důvodem jeho věznění byly daňové úniky. V červnu 2014 byl předčasně propuštěn.[5]
- 2006 – Světlana Gannuškinová, Rusko, obhájkyně lidských práv na Kavkaze, během války o Náhorní Karabach zajišťovala podporu pro uprchlíky. Je spoluzakladatelkou centra pro lidská práva Memorial, intenzivně se zabývá ochranou lidských práv v Čečensku. Jednala mnohokrát jménem osob neprávem obviněných z terorismu. Otevřeně vystupuje s kritikou Kremlu. Často čelí hrozbám extremistických nacionalistických skupin.
- 2007 – Su Su Nway, Phyu Phyu Thin a Nilar Thein, Barma, aktivistky, účastnily se srpnových a zářijových demonstrací v roce 2007 proti totalitnímu vojenskému režimu v Barmě.
- 2008 – Liou Siao-po, Čína, disident, spisovatel, signatář čínské Charty 08, která se odkazuje na Chartu 77, dlouhodobě bojuje za svobodu projevu v Číně. Byl poslán na 11 let do vězení za „podněcování k podvracení státní moci“. Uvěznění Liou Siao-poa vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí a v roce 2010 se přes protesty čínské vlády stal laureátem Nobelovy ceny míru.
- 2009 – Majid Tavakoli a Abdollah Moneni, Írán, věznění studentští vůdci, spolu s nimi bylo symbolicky oceněno íránské studentské hnutí v rozpětí dvou generací. Tavakoli se stal do jisté míry symbolem protestů v roce 2009, Momeni vstoupil do povědomí při manifestacích v roce 1999.
- 2010 – Azimžan Askarov, Kyrgyzstán, aktivista a obhájce lidských práv, dlouhodobě hájí zájmy nespravedlivě obviněných. Sám Askarov byl v rámci zmanipulovaného soudního procesu odsouzen k doživotnímu vězení. Cena Homo Homini byla v zastoupení předána jeho synovi.
- 2011 – Doctors Coordinate of Damascus, Sýrie, podzemní síť syrských lékařů a zdravotníků, lékaři a zdravotníci získali ocenění za mimořádnou odvahu a nasazení, s nimiž v bezprostředním ohrožení vlastních životů pomáhali civilistům raněným při brutálních represích syrského režimu.
- 2012 – Intigam Alijev, Ázerbájdžán, právník, obhájce lidských práv, předložil více než 200 případů k Evropskému soudu pro lidská práva. Poskytuje právní pomoc řadě ázerbájdžánských aktivistů perzekvovaným za pokojné protesty, rozkrývání korupce nebo kritické články. V létě 2014 byl zatčen a v politicky motivovaném procesu odsouzen k 7,5 letům vězení. Předčasně byl propuštěn v březnu 2016.[6]
- 2013 – Sapijat Magomedovová, Rusko, právnička, obhájkyně lidských práv, zastupuje klienty ve velmi citlivých případech, které jiní dagestánští právníci odmítají. Svou prací se vystavuje nebezpečí násilí a osobním výhrůžkám. Zastupuje také oběti sexuálního násilí, které je v regionu, kde stále ještě dochází k únosům nevěst a sňatkům dětí, tabu.
- 2014 – Souad Nawfal, Sýrie, učitelka, stala se známou, když den co den po dobu dvou a půl měsíce v létě 2013 chodila s transparenty protestovat proti chování ISIS v Sýrii. Její boj za svobodu a spravedlnost začal ale již mnohem dříve a obracel se proti útlaku Asadova režimu. Nyní žije v Nizozemí.
- 2015 – jedenáct kubánských disidentů, bývalí političtí vězni takzvaného Černého jara zůstává na ostrově a pokračuje v boji za svobodu i přes tlak režimu, aby emigrovali. Homo Homini symbolicky patří všem aktivistům a disidentům, kteří se vytrvale zasazují za demokratické reformy na Kubě.
- 2016 – Výbor na obranu proti mučení, Rusko, nevládní organizace pomáhá lidem, kteří se stali obětí mučení, policejní šikany nebo beztrestného násilí, a hájí jejich práva nejen před ruskými úřady, ale i na mezinárodní úrovni. Organizace dosáhla například zrušení 793 nezákonných rozhodnutí, odsouzení 127 pachatelů a vysoudila 51 milionů rublů na kompenzace obětem. Organizace i její členové čelí častému tlaku ze strany státních úřadů, někdy i fyzickým výhrůžkám.
- 2019 – Buzurgmehr Jorov Tádžikistán, právník, iniciátor vzniku nezávislé advokátní komory v Tádžikistánu. V roce 2015 obhajoval 13 členů opoziční Strany islámské obrody. Jorov byl obviněn z „vzbuzování národního, rasového, místního nebo náboženského nepřátelství a extremismu“ a odsouzen na 28 let vězení. Cenu získal za „odhodlání hájit základní lidská práva a zajistit spravedlivé soudní řízení pro všechny občany Tádžikistánu“.[7][8]
- 2020 – Marfa Rabkova, Andrej Čapjuk, Leanid Sudalenka a Taccjana Lasicová z běloruské lidskoprávní organizace Vjasna, která je největší a jedna z nejstarších takových organizací v Bělorusku, jež jsou drženi ve vězení či vazbě a hrozí jim až 12 let odnětí svobody.[9]
- 2021 – Mahienour El-Massry, Egypt, právnička a aktivistka. Aktivně zastupuje osoby v nouzi a rozvíjí systematické aktivity o prosazování nezávislosti egyptského soudnictví a vězeňství. Čtyřikrát nespravedlivě vězněna, mezi lety 2014 a 2022 strávila ve vězení celkem 3,5 roku.
Reference
- ↑ Cena Homo Homini | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz . . Dostupné online.
- ↑ Ibrahim Rugova. The Economist. 2006-01-26. Dostupné online . ISSN 0013-0613.
- ↑ Oswaldo Paya: An Enduring Legacy. Cubalog.eu. 2013-07-22. Dostupné online . (španělsky)
- ↑ Barma si připomíná 25. výročí 'povstání 8888'. Vzdor proti juntě stál životy tisíců lidí. iROZHLAS . Český rozhlas . Dostupné online.
- ↑ Jeden svět zahájila cena Homo Homini běloruskému aktivistovi. Radio Prague International . 2006-03-02 . Dostupné online.
- ↑ Intigam Alijev propuštěn na svobodu! | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-08.
- ↑ Až naprší a uschne. Festival Jeden svět s tématem klimatické změny zahájí na Oscara nominovaná Země medu. iRozhlas . Český rozhlas, 5. března 2020 . Dostupné online.
- ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Cenu za lidská práva získal vězněný tádžický obhájce. Radio Prague International . Český rozhlas, 6. března 2020 . Dostupné online.
- ↑ ROHÁČKOVÁ, Kristina. Aktivistka z Minsku: Bělorusku vládne atmosféra strachu. Věřím ale, že jsme na cestě k demokracii. iRozhlas.cz . Český rozhlas, 16. května 2021 . Dostupné online.
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk