Nobelova cena míru je jedna z pěti Nobelových cen, která je udělována osobě nebo organizaci (což cenu míru činí výjimečnou), která „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Na rozdíl od ostatních Nobelových cen ji neuděluje švédská Akademie věd, ale norský Nobelův výbor, jmenovaný norským parlamentem.

Z Čechů Nobelovou cenou za mír zatím nikdo oceněn nebyl. Pražská rodačka baronka Bertha von Suttnerová pobývala trvale v Česku jen třináct let, proto se k českým laureátům nezařazuje. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl nominován celkem sedmnáctkrát,^[1] oceněn však nebyl nikdy. Nominaci dále obdržel například Rudolf Vrba,^[1] Edvard Beneš,^[1] Čeněk Slepánek,^[2][3][4] Josef Lukl Hromádka,^[1] Václav Havel či Jiří Hájek.^[5]

Kontroverze

V roce 1994 po ocenění Jásira Arafata, palestinského politika podezřelého ze spolupráce s teroristy, na protest proti tomuto odstoupila třetina členů výboru, který ceny uděluje. Své odpůrce měl v roce 1973 americký poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger za diplomatické jednání ve válce ve Vietnamu (zejména po odtajnění Pentagon Papers). Vlažné přijetí se v roce 2009 dostalo Baracku Obamovi, kdy média diskutovala o výsledcích, které za sebou americký prezident měl v době, kdy cenu obdržel. Na začátku února 2012 členové výboru pro udělování ceny za mír čelili obvinění z nedržení se výběrových kritérií pro výběr kandidátů z roku 2009.^[6] Nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1991 Aun Schan Su Ťij byla kritizována za to, že jako neoficiální hlava vlády Myanmaru nepodnikla kroky proti genocidě muslimské menšiny Rohingů.^[7]

Držitelé Nobelovy ceny míru

1901–1910

1911–1920

1921–1930

1931–1940

1941–1950

1951–1960

1961–1970

1971–1980