Dálnice D7

Dálnice D7
Mapa
Základní údaje
Provozovatel	Ředitelství silnic a dálnic
Začátek	Praha (D0); (50°6′10″ s. š., 14°18′18″ v. d.)
Konec	Spořice; (50°26′9″ s. š., 13°23′38″ v. d.)
Celková délka	78 km (82 km)
v provozu:	54,5 km
ve výstavbě:	4,4 km
v přípravě:	24 km
Stát	Česko
Region	Hlavní město Praha; Středočeský kraj; Ústecký kraj;
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	Dálnice D7 u Brandýsku.
	Objekty na trase
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dálnice D7 (do 31. prosince 2015 rychlostní silnice R7^[1]^[2]^[3]), někdy též zvaná slánská či chomutovská dálnice, je dálnice, která vede z Prahy kolem Slaného a Loun do Chomutova, kde končí a napojuje se do silniční sítě která končí u obce Hora Sv. Šebastiána u hranic s Německem.

Popis trasy dálnice

Dálnice D7 je ještě ne zcela dokončená dálnice vedoucí z Prahy přes Louny do Chomutova. Je dlouhá 82 km^[4] a je v celé své délce plánována jako čtyřpruhová.

Po dálnici není v celém jejím úseku vedena žádná evropská silnice, což zřejmě způsobilo zanedbání její výstavby a preferování problematické dálnice D8.

Úsek od Prahy po Louny

Dálnice D7 začíná na severozápadu Prahy provizorním volným navázáním na silnici I/7. Avšak v budoucnu bude začínat na mimoúrovňovém křížení s dálnicí D0 v Praze v prostoru mezi místními částmi Přední Kopanina a Nebušice poblíž osady Na Padesátníku. Od této křižovatky povede severozápadním směrem k letišti Václava Havla Praha, v prostoru současné mimoúrovňové křižovatky Ruzyně - letiště nahradí současnou silnici I/7 a za mimoúrovňovou křižovatkou Aviatická se napojí na již zprovozněný úsek.

Od mimoúrovňové křižovatky Ruzyně - letiště dálnice pokračuje severozápadním směrem ke Slanému, přičemž míjí město Buštěhrad. Pro tento úsek dálnice je příznačné, že prochází mírně zvlněnou krajinou. Jihovýchodně od Slaného, u obce Knovíz je dálnice v současnosti provizorně ukončena a přechází v silnici I/7 vedenou až ke křížení se silnicí I/16 na MÚK Slaný-západ po pravé polovině profilu budoucí dálnice. Po dokončení bude tedy dálnice pokračovat dál severozápadním směrem, přičemž od Knovíze obloukem vytvoří jihozápadní obchvat Slaného, kdy mimo jiné překlene údolí Šternberského potoka a údolí Červeného potoka. Pokračování severozápadně od Slaného bude vedeno v trase současné silnici I/7, která tvoří levou polovinu profilu budoucí dálnice s výjimkou úseku u Lotouše (část Písek), kde bude vytvořen severovýchodní obchvat. U Kutrovic potom dálnice překlene údolí Bakovského potoka, následně projde kolem obce Třebíz ke hranici Středočeského a Ústeckého kraje. Úsek od hranice krajů včetně jihozápadního obchvatu městyse Panenský Týnec byl zprovozněn 16.12.2021 a navázal na dříve zprovozněný úsek u Sulce, místní části obce Toužetín který byl zprovozněn v roce 2009. Pokračovat bude nyní rozestavěným úsekem kolem Chlumčan k Lounům, kde již navazuje jejich jihozápadní obchvat zprovozněný v září 2023.

Již zprovozněné úseky této části dálnice jsou postaveny v různých kategoriích, a to v kategorii S 22/100 v úseku od provizorního začátku dálnice za mimoúrovňovou křižovatkou Aviatická po mimoúrovňovou křižovatku Makotřasy, v kategorii S 24,5/100 od mimoúrovňové křižovatky Makotřasy po obec Brandýsek, v kategorii R 24,5/100 asi 2,3 km dlouhý úsek od Brandýsku po provizorní ukončení dálnice za mimoúrovňovou křižovatkou Knovíz, úseky u Panenského Týnce a Sulce v kategorii R 25,5/100 a obchvat Loun v kategorii D 25,5/100. Zbývající, dosud nezprovozněné úseky této části dálnice, tj. od mimoúrovňové křižovatky Knovíz po Panenský Týnec budou vystavěny v kategorii D 25,5/110 a úsek u Chlumčan v kategorii D 25,5/120.^[5]^[6]

Úsek od Loun po Chomutov

Dálnice D7 obchází město Louny po jeho jihozápadním okraji (ve stejné trase jako původní R7) a vytváří jim jihozápadní obchvat. Následně bude mezi Louny a Postoloprty pokračovat v údolí řeky Ohře, kterou před Postoloprty překlene a vytvoří severní obchvat města Postoloprty. Následně opouští údolí řeky Ohře a souběžně s říčkou Chomutovkou vede k městu Chomutov, přičemž od Postoloprt až po Chomutov je dálnice již zprovozněna. Pro celý úsek od Postoloprt po Chomutov je typické, že prochází rovinatou krajinou. Město Chomutov dálnice obchází po jeho jižním okraji, přičemž za mimoúrovňovou křižovatkou Spořice dálnice D7 končí volným přechodem na silnici I/7.

Již zprovozněné úseky této dálnice jsou postaveny v kategorii R 25,5/100. Zbývající, dosud nezprovozněné úseky této části dálnice, tj. od Loun po Postoloprty, budou rovněž vystavěny v kategorii R 25,5/100.^[5]^[6]

Historie výstavby

První úvahy o dálnici D7 se objevují na začátku 60. let 20. století, tehdy však ještě jako o rychlostní silnici R7^[1]^[2]. Součástí sítě dálnic a rychlostních silnic se stala v roce 1963 přijetím koncepce dlouhodobého rozvoje silniční sítě a místních komunikací.^[5]^[7] Dálnice byla od počátku plánována jako čtyřpruhová rychlostní silnice v úseku Praha – Louny – Chomutov.

Výstavba dnešní dálnice D7 byla zahájena v roce 1971^[8] začleněním 6 km dlouhého úseku mezi mimoúrovňovou křižovatkou Ruzyně - letiště a Makotřasami. Tento úsek byl ve výstavbě 1962 a zprovozněn byl v roce 1964 ještě jako silnice I/7, přičemž navázal na 2,1 km dlouhý čtyřpruhový úsek silnice I/7, který byl pokračováním ulice Evropská a který byl zprovozněn již před rokem 1953. Samotná mimoúrovňová křižovatka Ruzyně - letiště byla potom zprovozněna v roce 1962. V průběhu 70. let 20. století byly postupně zahájeny stavby všech úseků mezi Makotřasy a Slaným.^[5]^[6]

Prvním úsekem otevřeným pro veřejnost byl 6 km dlouhý úsek mezi mimoúrovňovou křižovatkou Ruzyně - letiště a Makotřasy který zprovozněn ještě před vymezením dálnice D7 a který se po začlenění do dálnice v roce 1971 stal její první zprovozněnou součástí. V roce 1976 následovalo zprovoznění mimoúrovňové křižovatky Buštěhrad (dříve nazývané též jako mimoúrovňová křižovatka Koníčkův mlýn nebo mimoúrovňová křižovatka Makotřasy). V roce 1979 byl ještě zprovozněn 1,5 km dlouhý úsek mezi Makotřasy a Buštěhradem. Ostatní úseky byly v 70. letech 20. století v provozu pouze v polovičním profilu, zcela zprovozněny byly až v 80. letech 20. století, a to v roce 1982 úsek mezi Buštěhradem a Stehelčevsí, v roce 1984 úsek mezi Stehelčevsí a Brandýskem, v roce 1985 úsek mezi Brandýskem a Knovízem a v roce 1986 úsek od Knovíze po mimoúrovňovou křižovatku Knovíz, který byl však ukončený provizorním sjezdem ještě před mimoúrovňovou křižovatkou. Samotná mimoúrovňová křižovatka Knovíz (dříve nazývaná mimoúrovňová křižovatka Slaný-jih) pak byla zprovozněna v roce 1989.^[5]^[6]

V průběhu 90. let 20. století probíhala výstavba vybraných úseků dálnice D7, zejména těch, které vytvořily obchvaty obcí nebo které odstranily kolizní body, v polovičním profilu, u něhož byla současně provedena i příprava na plný profil. Tak byl v letech 1995 až 1998 zprovozněn obchvat Slaného, v roce 1997 obchvat Třebíze a v roce 1999 obchvat Loun. Dostavba na plný profil potom měla probíhat podle potřeby. Tento způsob výstavby byl koncem devadesátých přehodnocen a od roku 2000 probíhala výstavba dalších úseků přímo v plném profilu. Takto byla zahájena stavba obchvatu Sulce, místní části obce Toužetín a úseků mezi Bitozevsí a Chomutovem. Obchvat Sulce byl zprovozněn v 2009, avšak pro svou krátkou délku nebyl do dostavby obchvatu Panenského Týnce v roce 2021 označen jako dálnice. Část dálnice mezi Bitozevsí a Chomutovem byla zprovozněna v roce 2009 v úseku od Bitozevse po Vysočany a v roce 2013 v úseku od Vysočan po konec dálnice v Chomutově.^[5]^[6]^[9]^[10]

V roce 2016 byla zprovozněna úprava mimoúrovňové křižovatky Ruzyně - letiště, jejímž cílem bylo upravit sjezd z dálnice ve směru na Chomutov a nájezd na dálnici ve směru na Chomutov. Avšak i tato úprava je jen provizorní, neboť v konečné podobě této mimoúrovňové křižovatky bude pro směr od Prahy k letišti použita polopřímá rampa namísto nynější nepřímé rampy, hlavní trasa v místě MÚK Aviatická bude rozšířena o přídatné pruhy.

V roce 2018 byl zprovozněn úsek od Bítozevse do Postoloprt délky 3500 m, v roce 2019 byla zahájena výstavba zkapacitnění obchvatu Panenského Týnce a v roce 2020 obchvatu Loun. Úsek u Panenského Týnce se otevřel na konci roku 2021 a u Loun v září 2023.

Na jaře roku 2022 byla zahájena stavba s názvem Chlumčany, zkapacitnění o délce 4,4 km. Tato stavba měla být podle původních plánů zprovozněna v létě roku 2024, nakonec došlo v dubnu 2023 k dohodě mezi ŘSD a zhotovitelem (Metrostav Infrastructure) o zprovoznění úseku ještě v roce 2023 (kromě mostu u Chlumčanského mlýna, který tou dobou má být hotový v polovičním profilu).^[11]. Úsek byl nakonec skutečně zprovozněn 18. prosince 2023.

V Ústeckém kraji tak zbývá vybudovat poslední úsek, a to rozšíření obchvatu Postoloprt, který se bude stavět jako poslední z celé dálnice D7. Zahájení stavby je naplánováno na rok 2026, zprovoznění pak na rok 2029.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Dálnice_D7
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Navigácia: Veda >

Analytika
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika

Metodológia vedy
Náboženstvo a veda
Náučná literatúra
Podvody vo vede
Popularizácia vedy
Potravinárstvo
Prírodné vedy
Pseudoveda
Scientometria
Spoločenské vedy
Teórie
Teatrológia
Technické vedy
Technika
Terminológia
Umenie
Výskum

Veda
Veda a technika podľa štátu
Veda a technika podľa kontinentu
Veda a technika podľa roka
Veda v kozme
Vedci
Vedecká literatúra
Vedecké databázy
Vedecké experimenty
Vedecké konferencie
Vedecké metódy
Vedecké ocenenia
Vedecké organizácie
Vedecké parky
Vedeckí spisovatelia
Vzdelávanie
Záhady

Príbuzné výrazy:

Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Číslo	Úsek	Staničení (km)	Délka	Kategorie	Zahájení stavby	Zprovoznění	Křižovatky
A11	MÚK Aviatická - MÚK Ruzyně, 2. etapa	0,000 - 0,680	1,443 km	D41,5/100	plánováno 2027	plánováno 2029^[12]	Přední Kopanina (plánovaná)
A16	MÚK Aviatická - MÚK Ruzyně, 1. etapa	—	1,080 km	R25,5/80	plánováno 2025	plánováno 2027^[13]	Aviatická (nyní Letiště) (EXIT 2)
	Ruzyně - Makotřasy	0,680 - 6,680	6,000 km	S22,5/100	60. léta 20. stol.	1962	Kněževes (EXIT 3) Středokluky (EXIT 5)
	Makotřasy - Buštěhrad	6,680 - 8,180	1,500 km	S22,5/100	70. léta 20. stol.	1979	Buštěhrad (EXIT 7)
	Buštěhrad - Stehelčeves	8,180 - 11,580	3,400 km	S24,5/100	70. léta 20. stol.	1982	Bouchalka (EXIT 9)
	Stehelčeves - Brandýsek	11,580 - 14,580	3,000 km	S24,5/100	70. léta 20. stol	1984	—
	Brandýsek - Knovíz	14,580 - 16,280	1,700 km	R24,5/100	70. léta 20. stol.	1985	—
	Knovíz - MÚK Slaný-jih (nově MÚK Knovíz)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]