A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Arumunština armãneashce, armãneashti, rrãmãneshti. | |
---|---|
Rozšíření | Řecko, Albánie, Rumunsko, Severní Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Turecko. |
Počet mluvčích | odhadem 250 000 (1997)[1] |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | není |
ISO 639-3 | rup |
Ethnologue | rup |
Wikipedie | |
roa-rup.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arumunština (arumunsky limba armãneascã/vlãsheascã, makedonsky влашки јазик, též známá v Srbsku jako cincarski jezik[2]) je románský jazyk arumunského obyvatelstva, jímž se mluví v Severní Makedonii, Albánii a Řecku. Nejbližší je rumunštině.
Vyvinula se z latiny pod vlivem sousedních jazyků (albánština, řečtina). Arumunština si zachovala, na rozdíl od většiny ostatních románských jazyků, zbytky původní flexe. Podobně jako makedonština má postponovaný určitý člen (-lu, -le, -a, -ea) a navíc také neurčitý člen (unu).
Slovní zásoba obsahuje hodně slovanských výpůjček a také slova z řečtiny.
Původ arumunštiny/Arumunů
Existují dvě teorie původu arumunštiny: Podle autochtonní teorie (pocházející původně z Řecka z roku 1909) jsou Arumuni potomci římských důstojníků a důstojníků působících hlavně u Via Egnatia. Je nepravděpodobné, že tato teorie je správná, protože zaprvé neexistují důkazy o větší nebo trvalé přítomnosti Římanů ve výše zmíněné oblasti, zadruhé by v této oblasti měly v té době dominovat řecké jazykové vlivy nad římskými vlivy a zatřetí pro všechna místní jména sídel platí, že jejich původní slovanská jména se později změnila na arumunská, což znamená, že Arumuni se sem přemístili v 6. století (tj. po příchodu Slovanů).[3]
Podle neautochtonní teorie přišli Arumuni do Řecka ze severu někdy mezi 6. a 10. stoletím a byli potomky starověkých Rumunů. Není jisté, odkud přesně pocházeli (což souvisí i se sporností původu Rumunů), ale pravděpodobně pocházeli z jižního Srbska (dokládají to místní historické geografické názvy) a zřejmě se přesídlili pod tlakem příchodů Slovanů a/nebo (v 10. století) pod tlakem expandujících starých Maďarů.[2][3]
Existuje také teorie, že jižnější část Arumunů je autochtonní (jde o místní romanizované obyvatelstvo, přestože se během stěhování národů mírně přesunulo, a to z nížin do sousedních hor), zatímco další část vznikla ústupem romanizovaného obyvatelstva během stěhování národů z území mezi Rodopami a Dunajem směrem na jih a západ.[4] V Albánii Arumuny vnímají jako romanizovanou skupinu, tj. thráckého, etnického původu jako Albánci.[5]
Klasifikace
Podle jedné části badatelů je arumunština samostatný románský jazyk (obvykle zařazovaný do podskupiny tzv. rumunských jazyků, nazývaných také východorománské jazyky v užším smyslu nebo dákorománské jazyky), podle další části badatelů jde o nářečí (dialekt) rumunštiny.[2][6][7][8]. Ani samotní Arumuni nemají na tuto otázku jednotný názor.[9]
Vztah k příbuzným jazykům
I když rumunští vědci Arumuny pokládají jen za podskupinu Rumunů, rozdíly mezi arumunštinou a rumunštinou jsou tak velké, že Rumuni Arumunům nerozumí (pokud hovoří nářečím a ne jazykem vzdělanců, ovlivněným rumunštinou).[2] Rozdíly mezi rumunštinou a arumunštinou jsou hlavně ve slovní zásobě. Arumunština obsahuje o mnoho méně slovanských a o mnoho více řeckých slov.[10] V oblasti gramatiky (morfologie a syntaxe) však shody mezi rumunštinou a arumunštinou převažují nad rozdíly.[11]
Základní slovní zásoba arumunštiny je latinská (románská), asi 30 % slovní zásoby jsou řecká slova, méně je výpujček z turečtiny (částečně zprostředkovaně přes řečtinu) a albánštiny. Část tvoří tzv. společná karpatská slovní zásoba všech jihobalkánských pastýřů.[12]
Gramaticky je arumunština, kromě vlivů latiny, typický zástupce balkánskeho jazykového svazu. Proto například má postponovaný určitý člen (konkrétně: -lu , -le, -a, -ea), nemá neurčitek slovesa, nadměrně používá konjunktiv a podobně. Krom toho arumunština vykazuje mnohé gramatické prvky řečtiny, např. v koncovkách množného čísla.[13]
Míra oficiálnosti
V Řecku je Arumunů nejvíc (asi 150 000, možná ale o dost víc). Rychle se asimilují. Jazyk se nepoužívá ani ve školách ani v kostelech ani na úřadech.[14] Jediná výjimka, pokud jde o školy, je individuální kurz na univerzitě v Soluni.[15]
V Albánii žije druhá nejpočetnější komunita Arumunů (asi 100 000 lidí, ale národní povědomí má už jen asi 10 000 z nich). Arumunština se vyučuje na prvním stupni škol[16], v jedné školce a existuje církev s arumunskou liturgií.[5]
V Makedonii je možné si na některých školách (ve městech jako Skopje, Bitola, Štip a Kruševo) zvolit arumunštinu jako vyučovací předmět a na soudech mohou svědkové v arumunštině vypovídat. Ve městě Kruševo je arumunština druhým oficiálním úředním jazykem po makedonštině navzdory tomu, že tu Arumunů žije asi jen 10 %.[10]
V Bulharsku se arumunština vyučuje na Rumunském gymnáziu v Sofii.[16]
Písmo
V závislosti od používaného písma sa Arumuni dělí na tzv. Panhelény (tj. řečtí Arumuni), kteří používají řecké písmo, a Superromány (tj. všichni ostatní Arumuni), kteří používají latinku.[2]
Dialekty/nářečí
Rozeznáváme tato nářečí/dialekty[17]:
- jižní dialekt (Řecko):
- pindoské nářečí
- tesálské nářečí
- epiroské nářečí
- severní dialekt
- gramosténské nářečí (v pohoří Gram(m)os)
- faršerocké nářečí (Albánie)
- moskopolenské nářečí (Albánie)
- gábruvské nářečí (Albánie)
- musekiarské nářečí (Albánie)
- ochridské nářečí (Severní Makedonie)
- bitolské nářečí (Severní Makedonie)
- makedonské nářečí (Řecko)
- pirinské nářečí (Bulharsko)
Existuje mnoho jiných způsobů rozdělení arumunských dialektů.[18]
Příklady
Číslovky
Arumunsky | Česky |
unu / unâ | jeden |
dauâ | dva |
trei | tři |
patru | čtyři |
tsintsi | pět |
shasi | šest |
shapti | sedm |
optu | osm |
nauâ | devět |
dzatsi | deset |
Ukázky jazyka[10]10" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj
Gramosténské nářečí (Otčenáš):
- Tatã a nostru, tsi eshci tu tserl,
- s'ayiseascã numa a Ta,
- s'yinã amirãriľa a Ta,
- si facã vreare a Ta,
- cum tu tserl, ashi sh'pisti locl.
- Pãnea a nostrã atsea di cathi dzuã dã-nã-u sh'azã
- shi ľartã-nã amãrtiile a noastre
- ashi cum ľi ľirtãm sh'noi a amãrtoshlor a noshci.
- Shi nu nã du la pirazmo,
- ala aveagľi-nã di atsel arãul.
- Cã a Ta easte Amirãriľa shi putearea
- a Tatãlui shi Hillui shi a Ayului Spirit,
- tora, totãna sh'tu eta a etilor.
- Amen.
Faršerocké nářečí (Otčenáš):
- Tatã a nostu tsi eshti tu tser,
- si ayisiascã numa a Ta,
- s’yinã amirãria a Ta,
- si facã vrearea a Ta,
- cum tu tser, ashe sh’pisti loc.
- Penia a noste, atsa di cathi dzue, de-ni-u sh’aze,
- sh’ľartã-ni amartiili a nosti,
- ashe cum li ľãrtem sh’noi a amãrtoľor a noci,
- sh’nu ni du la pirazmo,
- ma viagľã-ni di atsel rãu.
- C a Ta esti amirãria ľ’puteria,
- a Tatãlui shi Hiľalui shi a Ayiului Spirit,
- tora,totãna sh’tu eta a etillor.
- Amin.
Všeobecná deklarace lidských práv
arumunsky |
Tuti iatsãli umineshtsã s-fac liberi shi egali la nãmuzea shi-ndrepturli. Eali suntu hãrziti cu fichiri shi sinidisi shi lipseashti un cu alantu sh-si poartã tu duhlu-a frãtsãljiljei. |
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Bibliografieeditovat | editovat zdroj
- Gramelová, Lucie et al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. ISBN 978-80-904744-4-4.
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ Council of Europe Parliamentary Recommendation 1333 on the Aromanian culture and language (1997)
- ↑ a b c d e MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226.
- ↑ a b Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 423-424.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 9.
- ↑ a b GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 15.
- ↑ http://www.britannica.com/topic/Romanian-language
- ↑ Archivovaná kopie. wwwg.uni-klu.ac.at online. cit. 2017-09-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2., dopl. a preprac. vyd. Bratislava: Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 104–105, 110.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 65, 66.
- ↑ a b c en wiki
- ↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 429.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 61, 62.
- ↑ GRAMELOVÁ, Lucie, at al. Arumunština. Praha: Jaroslav Gramel, 2012. 138 s. Dostupné online. ISBN 978-80-904744-4-4. S. 48.
- ↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 227.
- ↑ https://www.ethnologue.com/language/rup
- ↑ a b MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 228.
- ↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin: Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 226–227.
- ↑ Lexikon der romanistischen Linguistik. Teil: Bd. 3. Die einzelnen romanischen Sprachen und Sprachgebiete von der Renaissance bis zur Gegenwart: Rumänisch, Dalmatisch/Istroromanisch, Friaulisch, Ladinisch, Bündnerromanisch. Tübingen : Max Niemeyer, 1989. ISBN 3-484-50250-9. s. 431.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk