České království - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

České království
 ...
České království
Königreich Böhmen (de)
Regnum Bohemiae (la)
10851092
11581172
11981918
První Československá republika 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
České království v rámci Svaté říše římské (1618)
Mapa2
České království v rámci Rakouska-Uherska (1914)
Nejvyšší bod
Sněžka (1603 m)
Nejdelší řeka
Vltava (430 km)
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
feudální, absolutistická, stavovská a později také parlamentní monarchie
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská (od vzniku do roku 1806)
Země Koruny českéZemě Koruny české Země Koruny české (od roku 1348)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství (do roku 1867)
PředlitavskoPředlitavsko Předlitavsko (do zániku)
Vznik
korunovace českých knížat – Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. – králi, zprvu pouze pro konkrétní osobu a později dědičně
Zánik
po první světové válce vyhlášena republika
Státní útvary a území
Předcházející
České knížectví České knížectví
Vratislavské knížectví Vratislavské knížectví
Javorské knížectví Javorské knížectví
Břežské knížectví Břežské knížectví
Chebsko Chebsko
Následující
První Československá republika První Československá republika

České království či Království české (německy Königreich Böhmen, latinsky Regnum Bohemiae) byl státní útvar v čele s králem na území Čech od 12. století do roku 1918. K Českému království byly v různých obdobích přidruženy další historické země, především Moravské markrabství, slezská knížectví a Lužice. Země pod vládou českého krále se souborně označují jako země Koruny české, nebo země svatováclavské Koruny, podle zasvěcení české Koruny Svatému Václavovi.

Královský titul byl některým přemyslovským knížatům udělován i dříve, ale definitivně byla přeměna Českého knížectví v dědičné království potvrzena Zlatou bulou sicilskou roku 1212. Na českém královském trůnu vládly dynastie Přemyslovců (1198–1306), Lucemburků (1310–1437), Habsburků (1437–1457), Jagellonců (1471–1526), Habsburků (1526–1780) a Habsburko-Lotrinků (1780–1918). Království oficiálně zaniklo roku 1918 vznikem Československa.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Česka.

Cesta za dědičným titulem

Související informace naleznete také v článku České země za vlády Přemyslovců.

Prvním českým králem byl v letech 1085–1092 Vratislav II., druhým pak jeho vnuk Vladislav II. v letech 1158–1172. Vladislavův královský titul byl již možná dědičný, ale jeho synové jej neudrželi.

Dědičnost titulu českého krále zajistil obratnou diplomacií pro sebe a své potomky až třetí panovník s touto hodností, Přemysl Otakar I. Německý král Filip Švábský roku 1198 uznal jeho dědičný královský titul a tímto oficiálně vzniklo České království. Později bylo roku 1204 potvrzeno císařem Otou IV, papežem Inocentem III. a také Zlatou bulou sicilskou (1212).

Století posledních Přemyslovců

Související informace naleznete také v článku Poslední Přemyslovci.
Přemysl Otakar II., Gelnhausenův kodex, přelom 14. a 15. století
Václav II. jako autor milostných veršů, Codex Manesse
Václav II. jako autor milostných veršů,
Codex Manesse
Země spojené osobou krále Václava II. kolem roku 1301:      české země      Polské království      zhruba rozsah moci Václava III. v Uhrách      země v lenní závislosti
Země spojené osobou krále Václava II. kolem roku 1301:
     české země
     zhruba rozsah moci Václava III. v Uhrách
     země v lenní závislosti

Význam Zlaté buly sicilské z roku 1212, kterou Přemysl Otakar I. získal za to, že pomohl Fridrichu Štaufovi stát se císařem Svaté Římské říše, a která zaručovala Čechám různá privilegia v říšském rámci, není třeba přeceňovat. Bula spíše jen potvrdila stav věcí, neboť za vlády Přemysla Otakara I. se království Čechů, doposud okrajová část Evropy, proměnilo ve středoevropskou velmoc.

Přemyslovští králové počínaje Přemyslem Otakarem I. začali zvát do českých zemí převážně německé kolonisty. Chtěli osídlit pohraniční oblasti českého území, které tehdy vykazovaly malou hustotu obyvatelstva. Dalšími pohnutkami pro získání přistěhovalců byla potřeba velkého počtu řemeslníků a obchodníků pro nová královská města, kteří měli panovníkům zajistit další daňové příjmy.

S vládou Václava I. je spojena změna víceméně obranné české politiky na politiku ofenzivní. Společně se svým synem, moravským markrabětem a pozdějším českým králem Přemyslem Otakarem II., se jim podařilo na čtvrt století pod svoji vládu přivést i rakouské země a Otakarovo panství se rozkládalo za Alpy až k Jaderskému moři. Král Přemysl Otakar II. byl významnou postavou nejen českých, ale i středoevropských dějin.[1] Po silném otřesu české státnosti následujícím po bitvě na Moravském poli a smrti Přemysla Otakara II. však moc v Rakousku natrvalo získali Habsburkové. Přemyslův syn Václav II. obrátil svou pozornost na sever a východ, kde se mu podařilo získat polskou a pro svého syna Václava III. uherskou korunu. Na podzim 1305 rezignoval Václav III. na nároky na uherskou korunu ve prospěch Oty Bavorského.

Přemyslovci by ale pravděpodobně nemohli dosáhnout svých úspěchů bez finančních prostředků plynoucích z těžby jihlavského a zejména kutnohorského stříbra. V době Václava II. se totiž v Čechách těžilo asi 40 % veškerého evropského stříbra, které tehdy bylo nejdůležitějším cenným kovem.

Přemyslovský rod, tato první a jediná původem česká panovnická dynastie, vymřel po meči zavražděním mladého krále českého, polského a uherského Václava III. v Olomouci za nevyjasněných okolností dne 4. srpna 1306.

Období 1306–1310

Po smrti Václava III. byl českým králem zvolen Jindřich Korutanský, ale záhy byl trůnu zbaven ve prospěch Rudolfa Habsburského. Po Rudolfově smrti roku 1307 byl za českého krále znovu přijat Jindřich, kterého o vládu 1310 připravila politika Lucemburků.

Vláda rodu Lucemburků

Související informace naleznete také v článku Země Koruny české.
Karel IV. Lucemburský v Gelnhausenově kodexu

Roku 1310 se po čtyřech letech zápasů o trůn dostává k vládě Jan Lucemburský, manžel Elišky Přemyslovny, dcery Václava II. Zdejší sebevědomá šlechta nakonec vyvolala Janův odpor k zemi, které vládl třetinu století, přesto mu Čechy vděčí za mocenský vzestup. Jan přímo rozšířil české země o Slezsko a svou obratnou zahraniční politikou nepřímo připravil základ politického i územního úspěchu svého syna a dědice Karla IV., o jehož zásluhách pro Česko není třeba se více šířit – podařilo se mu udělat z českých zemí a Prahy jedno z nejdůležitějších politických a kulturních center Evropy. S obdobím vlády Karla a Václava IV. tak přišlo nejslavnější období českých dějin.

Karel IV. roku 1348 ustanovil Země Koruny české v rozsahu územních zisků svého otce a rozšířil je o Horní Falc, Dolní i Horní Lužici a Braniborské markrabství. Karel IV. dále položil základy gotické Prahy, založil Nové Město pražské, zvelebil Staré Město a Pražský hrad, dal v Praze postavit kamenný most přes Vltavu, který nese jeho jméno (Karlův most), a nedaleko Prahy postavil hrad Karlštejn. V jeho době byla Praha povýšena na střed říše. Se svými čtyřiceti tisíci obyvateli byla tehdy Praha jedním z největších měst Evropy.

Po smrti Karla IV. se v roce 1378 vlády ujal jeho syn Václav IV. V Praze působili reformní kazatelé, kteří kritizovali nepravosti v církvi a usilovali o její reformu. V tomto úsilí později pokračoval Jan Hus. Jeho kazatelská činnost a jeho názory, vzbudily nevoli církve, ale v Čechách získaly široký ohlas. Hus byl v roce 1414 předvolán do Kostnice, aby se na církevním sněmu pokusil obhájit své názory. Přes všechen nátlak a věznění však Hus své názory neodvolal. Dne 6. července 1415 byl z rozhodnutí kostnického koncilu upálen jako kacíř.

Husitské období

Související informace naleznete také v článcích Husitské války a Husitství.
Bitva mezi husity a křižáky v Jenském kodexu
Jan Žižka v čele husitského vojska, Jenský kodex

Když zpráva o Husově upálení došla do Čech, rivalita mezi přívrženci názorů mistra Jana Husa na reformu církve, a zastánci dosavadních církevních pořádků se postupně proměnila v otevřené nepřátelství. Defenestrace konšelů a radních z oken pražské radnice a soustřeďování husitů ve městech i v horských oblastech byly počátkem husitské revoluce a válek, které následovaly. V roce 1420 husité ustanovili svůj program v tak zvaných Čtyřech artikulích pražských.

Na události v českých zemích reagovali císař Zikmund Lucemburský a katolická církev od roku 1420 až do roku 1431 pěti křižáckými výpravami. Všechny tyto pokusy o vojenské potlačení husitské vzpoury však byly husitskými vojsky odraženy. Husitská vojska vedl úspěšně Jan Žižka z Trocnova (1374–1424), po něm převzal velitelskou funkci Prokop Holý. Ani husité se nevyhnuli vnitřním rozporům a rozdělili se na radikální křídlo táboritů a umírněné, kterým šlo o dohodu s císařem a církví. To nakonec vedlo k bratrovražedné bitvě u Lipan v roce 1434, v níž byli radikálové poraženi. Konec husitským válkám učinilo až schválení tak zvaných basilejských kompaktát. V roce 1436 bylo nakonec dosaženo dohody mezi císařem Zikmundem Lucemburským a Českým královstvím na sněmu v Jihlavě. Zikmund byl uznán za krále českého, kterým však byl podle tehdejších právních představ již od smrti svého bratra Václava IV. v roce 1419.

Husitství bylo prvním projevem krize feudalismu a krize v církvi, který narušil feudální společnost. Katolická církev byla mocensky oslabena, ztratila přístup na zemský sněm a byla zbavena pozemkového majetku. Šlechta získala majetek a byla mocensky posílena. Města hospodářsky zesílila, získala přístup na zemský sněm a vzrostl také jejich vojenský význam.

Na sněmu měla účast vyšší šlechta (páni), nižší šlechta (rytíři) a města. Měli právo volit krále a přijímat zákony. Královská moc však byla oslabena a král nemohl samostatně bez sněmu jednat.

Interregnum a Jiří z Poděbrad

Související informace naleznete také v článku Pohusitské interregnum.
Jiří z Poděbrad
Matyáš Korvín v Chronica Hungarorum

Smrtí Albrechta Habsburského, nástupce Zikmunda Lucemburského, v říjnu roku 1439 v Čechách zavládlo období interregna (neboli období mezivládí), které trvalo až do roku 1453. Stavové hledali vhodného kandidáta na český trůn, avšak žádný vhodný se nenaskytl. O českou korunu nebyl zájem. Autorita českého krále se rozpadla, královský majetek rozkraden, ten jež zůstal, byl zplundrován. Koruna byla nabídnuta Albrechtu Bavorskému, synovci královny Žofie, manželky zemřelého Václava IV., avšak asi na základě znalosti českých poměrů Albrecht odmítl.

Absence panovníka přivedla české stavy k nouzovému řešení. České stavy se roku 1440 v „listu smírném“ rozhodly nahradit chybějící ústřední moc delegací pravomocí směrem dolů – tedy do krajů. Tak vznikly regionální šlechtické spolky – sněmíky, či jinak landfrýdy, které zabezpečovaly alespoň minimální chod státu, jejich posláním byla eliminace rušitelů mírů. Spolupráci landfrýdů zajišťovaly pravidelné zemské sněmy. V situaci mocenských sporů se prohlásil za zemského správce Jiří z Poděbrad. Fakticky mu byl tento status zemským sněmem udělen až roku 1452 poté, co zlikvidoval vnitřní nepřátele v království. Správcem se měl stát pouze na dva roky, ve skutečnosti však mu postavení vydrželo až do smrti Ladislava Pohrobka.

Po smrti krále Ladislava Pohrobka (1453–1457) byl Jiří z Poděbrad zvolen českými stavy králem. Jiří se stal úspěšným panovníkem, který u mnohých vzbuzoval respekt doma i za hranicemi království. Od začátku své vlády se však musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci (především z vedlejších zemí Koruny české a z Moravy) byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jiří z Poděbrad byl ovšem prosazovatelem myšlenky jednotné Evropy.

Roku 1465 vznikla v Českém království opozice vůči králi reprezentovaná Jednotou zelenohorskou, v níž se spojilo odbojné katolické panstvo. K ozbrojenému odporu se přidala i katolická města. Členové jednoty byli ochotni přijmout za svého panovníka polského krále Kazimíra IV., ale ten odmítl. Roku 1466 vyhlásil papež Pavel II. proti kacířským Čechám křížovou výpravu, do jejíhož čela se postavil uherský král Matyáš Korvín, kterého si katoličtí páni zvolili roku 1469 za svého krále.

Jagellonci

Související informace naleznete také v článku Země Koruny české za vlády Jagellonců.
Jagellonská Evropa na konci 15. století

Ve chvíli nejvyššího ohrožení se Jiří prozíravě vzdal dynastických nároků svých synů a nabídl českou korunu Jagelloncům. Po smrti „husitského krále“ Jiřího v roce 1471 nastupuje na český trůn jagellonská dynastie v osobě Vladislava, nejstaršího syna polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV. Jagellonského.

Příchodem Vladislava do Prahy slavila dynastická politika Jagellonců významný úspěch, prosadili se totiž alespoň v jedné ze zemí, jež považovali za své dědictví po Ladislavu Pohrobkovi, bratrovi Vladislavovy matky (dále to bylo Království uherské). Matyáš Korvín se dal korunovat českým králem, byl vládcem vedlejších zemí Koruny české, Moravy, Slezska a Lužice. Kromě toho ho přímo v Čechách podporovala katolická šlechta, ovládající jih a severozápad země, a za svého panovníka ho považovala také některá česká města, která neuznala Vladislavovu volbu.

Slabá vláda Jagellonců, kdy spíše šlechta vládla králi, trvala jen půl století a ukončila ji bitva u Moháče.

Pod habsburským žezlem

Historická mapa Čech z roku 1590 (údajná reedice z roku 1609)

Po vymření česko-uherské větve Jagellonců si česká šlechta zvolila za krále Ferdinanda I., manžela Anny Jagellonské. Důvodem byl především žalostný stav královské pokladny a turecké nebezpečí. Ferdinandem I. se na příštích 400 let dostal v Čechách k moci rod, který se hlavně sňatkovou politikou vypracoval mezi přední panovnické dynastie vůbec, v českých zemích však Habsburkové zůstali spíše symbolem zpátečnictví a národního útlaku.

Lesk dokázal přinejmenším Praze vrátit Rudolf II., po jeho smrti ale dochází k rozkolu mezi katolíky a protestanty. Protestantské české stavy si zvolily za krále Fridricha Falckého, který ale neměl potřebné vlastnosti vůdce. Bohatá šlechta sice mohla zabezpečit nezávislé Čechy, zůstávala ale nejednotná. Po bitvě na Bílé hoře nastává období, které později obrozenecké dějepisectví ne úplně správně hodnotí jako dobu temna.

Mapa Českého království z roku 1712

Roku 1627 bylo v Čechách vydáno Obnovené zřízení zemské, kterým byl jazyk německý zrovnoprávněn s českým. Protestantská česká šlechta a zemanstvo byly zdecimovány, jejich statky byly dány českým i cizím, nejčastěji rakouským, německým a italským katolickým rodům a na poddané bývaly koncem 17. století často uvrženy nepoměrně vyšší robotní povinnosti, které pak vedle dalších faktorů zapříčiňovaly povstání, jež bývala násilně potlačována. Od českých zemí byly odtrženy obě Lužice, které byly Habsburky postoupeny saskému spojenci (1635).

Pokračovala rekatolizace země, která vedla k tomu, že ve dříve nábožensky rozdělených českých zemích vzniklo homogenní katolické prostředí. Častý nedostatek pramenů z této doby pozdější historiografy často sváděl k interpretaci historického období jako celkově velmi úpadkového („doba temna“), bylo tomu tak ale jen v určitých směrech a do určité míry. Ve skutečnosti však od 2. poloviny 17. století došlo ke stabilizaci politické situace a opětovnému ekonomickému rozvoji českých zemí. Monumentem doby a v rozporu s tezí o kulturním úpadku je řada barokních literárních děl, barokních kostelů na venkově i ve městech a vrcholné stavby českého baroka vybudované převážně v 1. polovině 18. století. Citelnou ztrátou byla emigrace původní šlechty, cizí šlechta ovšem do českých zemí přicházela už dřív.

Od 18. století do konce první světové války

České království (tmavě zelená) v roce 1714

Karlem VI. vymřeli rakouští Habsburkové v mužské linii a nástupnictví Marie Terezie využili Hohenzollerni. Pruský král Fridrich II., k němuž se připojili i bavorský a saský kurfiřt, obsadil na přelomu let 1740 a 1741 Slezsko a nechal si holdovat slezskými stavy. Bavorský kurfiřt Karel Albrecht – krátce na to zvolený římským císařem jako Karel VII. Bavorský – obsadil za podpory francouzských sborů Čechy a nechal se českými stavy provolat českým králem. I když Marie Terezie, dcera Karla VI., získala České království zpět a byla korunována v Praze v roce 1743, industrializované Slezsko (kromě Těšínska a Opavska) připadlo od roku 1742 Prusku. Součástí Pruska se stalo i Kladsko, do té doby přímá součást Čech.

Marie Terezie se pokoušela o racionálnější administraci své říše, což vedlo k politice centralizace (a byrokracie). Co zbylo z České koruny, splynulo s rakouskými provinciemi monarchie. Roku 1749 byly správními reformami Marie Terezie Země Koruny české de facto zrušeny. Zrušena byla také česká dvorská kancelář ve Vídni. I nadále se však korunovali čeští králové v rámci Českého království.

Historická mapa: Čechy ohraničeny růžově, Morava žlutě, Slezsko oranžově (1892)

Pruský král Fridrich II. se obával nepřátelské koalice vedené Rakouskem, kdy se Marie Terezie připravovala na válku s Pruskem získat Slezsko zpět. Pruská armáda dobyla Sasko a v roce 1757 vtrhla do Čech. V bitvě u Štěrbohol (1757) porazili Habsburky a následně obsadili Prahu. Zničena byla asi čtvrtina Prahy a těžké škody utrpěla i katedrála svatého Víta. V bitvě u Kolína však pruský král Fridrich II. prohrál a musel ustoupit z Čech.

Skutečné změny přinášejí až reformy císaře Josefa II. (1780–1790). Je zrušen jezuitský řád, zakázáno mučení při hrdelních procesech, soudnictví je odděleno od správy a v roce 1781 je vydán patent o zrušení nevolnictví. Toleranční patent, kterým se povoluje příslušnost k dvojímu protestantskému vyznání, byl vydán v témže roce. Zároveň však dochází k centralizaci správy a ke germanizaci vyššího školství a úřadů.

V 80. letech 18. století začínají v Praze vycházet první české noviny, začíná se hrát české divadlo, v roce 1792 se zřizuje stolice českého jazyka a literatury na pražské univerzitě.

Národnostní nerovnost byla realitou habsburské monarchie, vládnoucími národy byli Němci a Maďaři. V druhé polovině 19. století už ale byli Češi moderním národem a Čechy patřily k hospodářsky nejvyspělejším korunním zemím Rakouska-Uherska. V zemském sněmu Království českého docházelo k silným národnostním rozepřím mezi Čechy a Němci, kteří žádali národnostní rozhraničení Čech a rovnoprávnost obou jazyků.[2] Důsledkem těchto rozepří byly špatná akceschopnost zemského sněmu a potíže zemských financí, což se stalo oficiálním důvodem k tomu, že ho císař František Josef I. tzv. Anenskými patenty z 26. července 1913 rozpustil a vyzval vládu k vypsání nových voleb do zemského sněmu. Druhý z obou patentů nahradil zemský výbor císařem jmenovanou zemskou správní komisí, která měla Čechy spravovat až do nových voleb. K vypsání nových voleb již nedošlo z důvodu vypuknutí první světové války, proto se již zemský sněm nikdy nesešel a Čechy nadále spravovala Zemská správní komise. 28. října 1918 vzniklo Československo v čele s prezidentem Masarykem a České království se přeměnilo v zemi Českou.

Státní symboly

Podrobnější informace naleznete v článcích Heraldické znaky českých zemí a Česká vlajka.
Vybarvený dřevořez J. Kallenberga věnovaný Českému království
Znak krále českého jako nejvyššího číšníka (kurfiřta)

Poznámky

  1. Hugo Gerhard Ströhl byl významný rakouský heraldik žijící v letech 1851–1919.
  2. Zdobený znak v duchu romantismu obsahující prvek (zlaté listoví), který nebyl běžnou součástí znaku. H. G. Ströhl běžně heraldické znaky vyzdoboval florálními motivy jako rostliny, květiny apod., mají však jen funkci dekorativní a jedná se o autorovu invenci.

Reference

  1. Historický magazín, 1278 – Bitva na Moravském poli.
  2. Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-27. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=České_království
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.



Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústřední seznam kulturních památek České republiky
Čína
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Čeleď
Černé moře
Černé uhlí
Česká Wikipedie
Česká zbrojovka Strakonice
České Budějovice
České knížectví
České království
Český král
Česko
Československá kosmonautika
Československo
Československo-polský spor o Těšínsko
ČKD#Objekty ČKD
ČKD Dopravní systémy
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Švédsko
Život
1. listopad
1072
1112
12. prosinec
1263
1281
1290
14. listopad
1493
1498
1505
18. století
1883
19. století
1913
1923
1948
1961
1963
1978
1995
2. březen
2. listopad
2004
2013
2023
23. říjen
25. říjen
26. září
28. říjen
4. listopad
5. prosinec
875
905
915
Abchazské lidové shromáždění
Adaptace
Albánský parlament
Aleksandar Vučić
Alela
Alexandr Něvský
Alexej Alexandrovič Gubarev
Alexios I. Komnenos
Alfred Russel Wallace
Alois Fišárek
Alpinské vrásnění
Althing
Andrea Palladio
Anglie
Apomixie
Architektonický styl
Architektura starověkého Říma
Architektura starověkého Řecka
Asie
ATP Finals 2023 – mužská dvouhra
Autoritní kontrola
Béla Turi-Kovács
Bělehrad
Balduin I. Jeruzalémský
Bali
Barokní architektura
Bavorské vévodství
Bavorsko
Belgický senát
Biologická zdatnost
Biom
Boční kavkazský hřbet
Bořivoj I.
Bohemund II. z Antiochie
Bohemund z Tarentu
Bor (les)
Brno
Bylina
Cévnaté rostliny
Charles Darwin
Chorvatský parlament
Chrysococcyx
Commons:Featured pictures/cs
Crescente fide
Dáil Éireann
Dědičnost
Dějiny architektury
Daman a Díu
Darwinismus
Devon (geologie)
Diverzifikace
Diverzita
Dolní komora
Dolní sněmovna Spojeného království
Don Walsh
Drážní úřad
Edesské hrabství
Ekologie
Elbrus
Empír
Encyklopedie
Endemit
Epifyt
Epigenetika
Ernest Augustus Hannoverský
Eufrat
Eurasie
Evoluční biologie
Evoluční teorie her
Evolučně vývojová biologie
Evoluce
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropský parlament
Federální shromáždění (Rusko)
Finský parlament
Folketing
Francie
Francouzský parlament
Frank Borman
Fylogenetika
Galilejské knížectví
Gemeinsame Normdatei
Generální kortesy
Genetický drift
Genomika
Geometrie
Global 200
Goa (stát)
Gotika
Héraklés
Habsburkové
Helena Fulková
Himálaj
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní kavkazský hřeben
Hlavní strana
Hlavohruď
Hnací náprava
Horní Falc
Horní komora
Hradiště
Husitství
Independiente Medellín
Indický oceán
Indický subkontinent
Interkosmos
Island
Itálie
Ivica Dačić
Jáva
Jihoafrická ragbyová reprezentace
Křižákovití
Křižák podkorní
Křovinná vegetace
Kapraďorosty
Karbon
Karel Schwarzenberg
Kaspické moře
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kavkaz
Kavkazské jazyky
Keř
Keřové patro
Kilíkie
Klasicismus
Klasicistní architektura
Kočkovití
Kolonialismus
Komplexita
Komunistická strana Čech a Moravy
Kongres poslanců Španělska
Kosmonaut
Kosmopolitní kultura
Kostel Panny Marie (Pražský hrad)
Kristiánova legenda
Kryštof Kolumbus
Kukačka nádherná
Kukačky
Kumomanyčská propadlina
Løgting
Latinská Amerika
Ledovec
Lesní plášť
Lesostep
Letecké muzeum Kbely
Lichtenštejnský parlament
Louka
Lucemburkové
Měšek I. Těšínský
Město
Městská památková zóna
Městské opevnění (Tachov)
Maďarský parlament
Mažilis
Macao
Makroevoluce
Malý Kavkaz
Malacký průliv
Maltský parlament
Malvice
Medonosná rostlina
Medvěd hnědý
Medvěd lední
Mendelovy zákony dědičnosti
Mezinárodní svaz ochrany přírody
Mezozoikum
Mikroevoluce
Miloš Stehlík
Miroslav Kůra
Miroslav Kalousek
Mistrovství světa v ragby 2023
Moderní evoluční syntéza
Mokřad
Moluky
Montes Caucasus
Mys Dobré naděje
Náhorní Karabach
Náměstí Nikoly Pašiće
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Historie stránky
Nápověda:Obsah
Národní (Praha)
Národní rada (Monako)
Národní rada (Rakousko)
Národní rada Slovenské republiky
Národní shromáždění (Francie)
Národní shromáždění Srbské republiky
Německý spolkový sněm
Německo
Nadace Wikimedia
Nagasaki
Nejvyšší sovět Podněsterské moldavské republiky
Neoklasicismus
Nepál
Nizozemci
Normané
Novozélandská ragbyová reprezentace
Now and Then (píseň, The Beatles)
Obléhání Jeruzaléma (1099)
Oblouk Nastapoka
Odúmrť
Oireachtas
Okresní soud ve Vsetíně
Oleg Protopopov
Olivín
Opolské knížectví
Osmanská říše
Ostrov pokladů
Osvětimské knížectví
Předseda vlády Slovenské republiky
Přemek Ratibořský
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Přirozený výběr
Přivrácená strana Měsíce
Palearktická oblast
Paleozoikum
Palladiánská architektura
Panenské ostrovy
Papežská komise pro Městský stát Vatikán
Paradigma
Parafyletismus
Parlament České republiky
Parlament Jižní Osetie
Parlament Moldavské republiky
Parlament Polska
Parlament Republiky Černá Hora
Parlament Spojeného království
Parlament Ukrajiny
Patrik Kotas
Pavouci
Perm
Petr Pavel
Pevnost (stavba)
Piastovci
Pilot
Plavuň vidlačka
Plavuně
Plzeňský kraj
Polární kruh
Polsko
Poměrný volební systém
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalština
Portugalci
Portugalská Indie
Poslanecká sněmovna (Itálie)
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poznaň
Průmyslová revoluce
Pražský hrad
Praha
Prezident Slovenské republiky
Prezident Srbska
Prométheus
První křížová výprava
Q920222#identifiers
Q920222#identifiers|Editovat na Wikidatech
Růžovité
Rada federace
Rakouský parlament
Rakousko-Uhersko
Ratibořské knížectví
Recep Tayyip Erdoğan
Renesanční architektura
Riigikogu
Riksdag
Robert Fico
Robert Louis Stevenson
Rodozměna
Rod (biologie)
Rokoko
Roman Čechmánek
Rozmnožování
Rudé moře
Rugby union
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruský Dálný východ
Rusko
Saeima
Saint Croix
Saljut 6
Sametová revoluce
Seanad Éireann
Seimas
Sejm
Semiaridní podnebí
Senát Španělska
Senát (Francie)
Senát Parlamentu České republiky
Senát Polska
Senát republiky (Itálie)
Sesterská skupina
Severní Afrika
Severoatlantická aliance
Seznam opolských knížat
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2023
Seznam těšínských knížat
Seznam velvyslanců České republiky v Rusku
Shromáždění republiky (Severní Kypr)
Shromáždění Severního Irska
Silur
Skalník černoplodý
Skalník (Cotoneaster)
Skalník celokrajný
Skalník rozkladitý
Skotský parlament
Slezská knížectví
Slovenská národná strana
Slovensko
Smíšený les
SMER – sociálna demokracia
Sněmovna lordů
Sobecký gen
Socialistická strana Srbska
Sojuz 28
Soubor:2016 Malakka, A Famosa (03).jpg
Soubor:Arc Nastapoka.png
Soubor:Arc Triomphe.jpg
Soubor:Cieszyn Piast dynasty COA.png
Soubor:Darwin Tree 1837.png
Soubor:Emblem of the National Assembly of Serbia.svg
Soubor:Karukold 2010.jpg
Soubor:Kavkasioni.JPG
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
Soubor:Panthera tigris altaica 09 - Buffalo Zoo.jpg
Soubor:RT6N1.JPG
Soubor:Schwarzenberg Kalousek 2017.jpg
Soubor:Shining Bronze-Cuckoo Dayboro.JPG
Soubor:Spitygniew I.jpg
Soubor:Starr 020221-9400 Cotoneaster pannosus.jpg
Soubor:Surtsey eruption 2.jpg
Soubor:Tachov - městské hradby ze Zámecké ulice.JPG
Soubor:Tancrède de Hauteville.jpg
Soubor:Vladimír Remek (2018).jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Sovětský svaz
Spa
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciace
Spojené království
Spojené státy americké
Spolková rada (Německo)
Spolková rada (Rakousko)
Spora
Spytihněv I.
Srbština
Srbská pokroková strana
Srbsko
Státní duma
Státní rada Republiky Slovinsko
Státní shromáždění Republiky Slovinsko
Střední Evropa
Stanislav Žalud
Stará Boleslav
Step
Storting
Strom
Sudokopytníci
Sumatra
Surtsey
Surtseyská erupce
Svatá Ludmila
Svatá země
Svatopluk I.
Svatováclavská záložna
Symetrie
Těšínské knížectví
Těšínsko
Tachov
Tankred Galilejský
Tarsus
Tatra RT6N1
Technické muzeum v Brně
Teorie přerušovaných rovnováh
Teplomilná doubrava
Tetín (hrad)
The Beatles
Tramvaj
Trias
Trojúhelník
Tropický deštný les
Tropický pás
Tundra
Turci
Turecko
Tygr
Tynwald
Univerzitní systém dokumentace
Válka Izraele s Hamásem (2023)
Výchoz
Vajdasági Magyar Szövetség
Velšské národní shromáždění
Velké kočky
Velké národní shromáždění
Velký Kavkaz
Velkomoravská říše
Vesmírná stanice
Virtual International Authority File
Vitislav (895)
Vladimír Přibský
Vladimír Remek
Vladislav I. Opolský
Vraneček
Vratislav I.
Vznik Československa
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Článek týdne/Archiv
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
WorldCat
Zákonodárné sbory Slovinska
Západní Evropa
Západní svět
Zadeček
Zadní Indie
Zdeněk Douša
Zeus
Zuzana Čaputová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk