A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Válka Izraele s Hamásem (2023–dosud) | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Izraelsko-palestinský konflikt | |||
 Mapa ukazující Pásmo Gazy (červeně), evakuované území (žlutě) a největší postup palestinských ozbrojenců (červená přerušovaná linie) | |||
| Trvání | od 7. října 2023 – dosud | ||
| Místo | Pásmo Gazy (Palestina), Izrael a Libanon[1] | ||
| Příčiny | Útok na Izrael z 7. října | ||
| Stav | probíhá | ||
| Výsledek | probíhá | ||
| Změny území | Izrael vs Hamás | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Oběti, zatčení a škody | |||
| Mrtví | Více než 50 000 | ||
| Zatčení | 130 a víc rukojmí uneseno do Pásma Gazy | ||
| Škody | Neznámé | ||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
_Gray.svg){kind=small}
Válka Izraele s Hamásem je ozbrojený konflikt, který neoficiálně začal ráno 7. října 2023 kombinovaným raketovým ostřelováním izraelského území a pozemním útokem teroristů Hamásu proti vojenským a civilním cílům v Izraeli (včetně masakru na hudebním festivalu v Re'im). Při pozemním útoku militantů Hamásu ze dne 7. října 2023 bylo na izraelském území zabito 1 139 lidí (695 civilistů, včetně 36 dětí, 373 příslušníků bezpečnostních sil a 71 cizinců)[p. 4] a dalších 253 lidí, včetně žen a dětí, bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí.[24][25][26] Palestinští ozbrojenci, kteří pronikli do Izraele, se dostali do několika kibuců v blízkosti Pásma Gazy a také do města Sderot.[27] Izraelská vláda vyhlásila výjimečný stav. Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu v celostátním projevu po zahájení útoků prohlásil, že Izrael „je ve válce“.[28][29] Izrael na útok odpověděl leteckými útoky proti odpalištím raket a velitelským centrům Hamásu, která se rovněž nacházela poblíž nebo přímo v civilních objektech[p. 5] jako třeba v nemocnici Šífa, která ovšem poskytovala uprchlické útočiště až 50 000 civilistů.[31][32]
Při odvetných izraelských útocích v Pásmu Gazy bylo podle OSN akceptovaných dat založených na záznamech Ministerstva zdravotnictví Pásma Gazy, které je pod kontrolou Hamásu a korigováno Fatahem ze Západního břehu Jordánu, do konce února 2024 zabito přes 30 000 Palestinců, většina civilistů, včetně minimálně 14 000 dětí[33] a 9 000 žen[34], a 1,9 milionu obyvatel Gazy muselo opustit své domovy a uprchnout na jih území.[11][35] Podle analýz byla do konce ledna 2024 izraelskými nálety a armádou zničena nebo zásadně poškozena polovina budov v Pásmu Gazy.[36] Izrael také odpojil palestinskému obyvatelstvu přísun vody, elektrické energie a blokoval přísun humanitární pomoci ze svého území, a to včetně základních léků (viz také totální blokáda Pásma Gazy).[37][38][39] Nejpozději v březnu začaly OSN a různé země varovat před hrozbou hladomoru v Pásmu Gazy.[40]
Pojmenování
Palestinské militantní skupiny nazvaly svou operaci Povodeň Al-Aksá (arabsky عملية طوفان الاقصى),[41][42] zatímco Izraelské síly oznámily zahájení ofenzívy s názvem operace Železné meče (hebrejsky מבצע חרבות ברזל).[43] Některé tiskové agentury a pozorovatelé označili probíhající konflikt za třetí intifádu.[44][45][46]
Pozadí
Tato konkrétní válka je oficiálně první přímý konflikt na území Izraele od arabsko-izraelské války v roce 1948.[47][48] Poprvé od jomkipurské války v roce 1973 Izrael oficiálně vyhlásil válku.[49]
V roce 2005, po skončení druhé intifády, se Izrael rozhodl stáhnout z Pásma Gazy, které okupoval po vítězství v šestidenní válce v roce 1967. Hamás získal kontrolu nad Pásmem Gazy po volbách v roce 2006 a upevnil si ji po občanské válce s Fatahem v roce 2007.[50] Pásmo Gazy je od roku 2007 pod izraelskou a egyptskou blokádou, což vedlo organizaci Human Rights Watch k označení území jako „vězení pod širým nebem“.[51] Kromě toho je Pásmo Gazy odříznuto od zbytku světa a přístup ke zdrojům včetně potravin, vody a elektřiny je téměř zcela pod kontrolou Izraele.[52] Blokáda způsobila v pásmu značné ekonomické potíže[53] a Hamás ji uvedl jako jeden z důvodů své ofenzívy do Izraele.[54]
Mezi lety 2006 a 2023 Izrael podnikal do Pásma Gazy pravidelné vojenské operace, zatímco Hamás ostřeloval izraelské území. Mezi nejničivější ofenzívy Izraele lze řadit Operaci Lité olovo (2008), která si vyžádala smrt 1300 Palestinců a 13 izraelských vojáků,[55] a dále Operaci Ochranné ostří (2014), při které zemřelo přes 2000 Palestinců a 72 Izraelců.[56] V letech 2021 a 2022 probíhala série vzájemných ozbrojených úderů vedených izraelskou armádou na jedné straně a Hamásem a dalšími radikálními hnutími v Pásmu Gazy na straně druhé.
V roce 2023 se stupňovalo napětí mezi Palestinci a Izraelem. Před útokem bylo Izraelskými obrannými silami zabito nejméně 247 Palestinců, přičemž palestinskými militantními skupinami bylo zabito 32 Izraelců a dva cizinci.[57][58] V témže roce byla ustavena také pravicová vláda Benjamina Netanjahua, která zintenzivnila výstavbu izraelských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu.[59][60] (Viz také izraelské operace Štít a šíp a operace Domov a zahrada.) Zároveň narůstaly konflikty mezi izraelskými osadníky a palestinským obyvatelstvem a narůstalo napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.[49]
Velitel Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma Muhammad Dajf v nahrávce z prvního dne útoku uvedl, že útok byl reakcí na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a na to, že Izrael letos zabil a zranil stovky Palestinců.[61] Vyzval Palestince a izraelské Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“.[61][62] Dodal také, že operace byla zahájena, aby „nepřítel pochopil, že doba jeho řádění bez odpovědnosti skončila“.[63]
.jpg)
Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu v televizním prohlášení z prvního dne útoku prohlásil: „Občané Izraele, jsme ve válce. Dnes ráno Hamás zahájil překvapivý vražedný útok proti Státu Izrael a jeho občanům“.[64] Dodal, že se Izrael zaměří „na všechny pozice Hamásu“ a že z Pásma Gazy udělá „pustý ostrov“.[54]
K útoku došlo během židovského svátku Simchat Tóra o šabatu[65] a den po 50. výročí zahájení jomkipurské války, která rovněž začala překvapivým útokem.[66] V září došlo ke střetům u bariéry mezi Izraelem a Pásmem Gazou, které trvaly dva až tři týdny. Dne 29. září Katar, OSN a Egypt zprostředkovaly dohodu mezi Izraelem a představiteli Hamásu v Pásmu Gazy o znovuotevření uzavřených přechodů a deeskalaci napětí.[67][68][69]
Izrael a Saúdská Arábie vedou jednání o normalizaci vztahů, přičemž saúdskoarabský korunní princ Muhammed bin Salmán prohlásil: „Mám skutečný pocit, že to bude možné“.[70] Saúdskoarabské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že „opakovaně varovalo, že pokračující izraelská okupace Pásma Gazy bude podporovat násilí“.[71]
Mluvčí Hamásu oznámil, že Írán útok proti izraelským civilistům veřejně chválil. Postupně se ze stran světových vlád ozývá čím dál více hlasů volajících po ukončení bombardování palestinských civilistů, jelikož ztráty na životech jsou enormní.[72]
Průběh
.jpg)
Dne 7. října 2023 kolem 6:30 místního času zahájil Hamás raketovou palbu z Pásma Gazy na území Izraele. Podle prohlášení Hamásu bylo vystřeleno více než 5000 raket během 20 minut. Podle izraelských médií Hamás vypálil minimálně 2200 raket,[73] z nichž většinu (75 %) zachytil protiraketový systém Iron Dome.[74] Zasaženy byly obce v okolí Pásma Gazy, ale i vzdálenější města. Během raketového útoku a krátce po něm začaly na území Izraele pronikat oddíly ozbrojenců Hamásu v počtu asi 1000 mužů, které mířily k obydleným oblastem. Byla napadána technika IOS.[75] V Zikimu provedli palestinští ozbrojenci obojživelný výsadek. Pozemní útoky byly vedeny na Nir Oz, Be'eri a Netiv ha-Asara, Ofakim a Sderot a kibucy v okolí Pásma Gazy (mj. Kerem Šalom, Nirim, Cholit, Nir Am, Nachal Oz, Nir Jicchak, Magen, Urim),[76] Palestinští ozbrojenci zabíjeli jak izraelské civilisty, tak vojáky; další odváželi do Pásma Gazy jako rukojmí, včetně těl mrtvých izraelských vojáků.[77] Nejvíce obětí bylo hlášeno z hudebního festivalu Supernova v Re'im, kde ozbrojenci Hamásu podle lékařské služby zmasakrovali 364 civilistů, dalších nejméně 40 civilistů potom bylo uneseno.[78] Svou podporu operaci vedenou Hamásem vyjádřily další palestinské ozbrojené skupiny, přičemž některé se útoku aktivně zúčastnily. Celkově umřelo za ten den přes 1200 lidí a přes 200 bylo unesení rukojmí
Během dne zahájil izraelská armáda letecké útoky proti Pásmu Gazy. Zasaženo bylo údajně 17 vojenských objektů Hamásu a 4 velitelská centra. Zasažena byla i budova v Gaze, kde sídlila rozhlasová stanice provozovaná Hamásem. Podle palestinského ministerstva zdravotnictví bylo při náletech zabito 232 osob.[79].
Boje pokračovaly i v dalších dnech. Izraelské letectvo napadalo další cíle v Pásmu Gazy. Izraelské speciální jednotky s podporou pravidelné armády sváděly pozemní boje s palestinskými oddíly, kterým se předcházející den podařilo obsadit některé obce v okolí Pásma Gazy či izraelskou vojenskou základnu. Plnou kontrolu nad izraelským územím se IOS podařilo získat až 9. října.
Po prvních dvou dnech bojů stoupl v Izraeli počet obětí na nejméně 700 a v Pásmu Gazy zahynulo 413 osob. Podle IOS bylo na území Izraele zabito 400 palestinských ozbrojenců a desítky jich byly zajaty.[80]
Izraelský ministr obrany oznámil 9. října, že IOS zahájily úplnou blokádu Pásma Gazy. Izraelské letectvo zároveň pokračovalo v bombardovací kampani v Pásmu Gazy, na což Hamás a Palestinský islámský džihád odpovídal raketovým ostřelováním izraelského území.[81] Během dne došlo i k narušení izraelsko-libanonské hranice, kterou narušil oddíl ozbrojenců PID.[82]
Dne 10. října zahájil Izrael částečnou mobilizaci 360 000 záložníků. Izraelské letectvo pokračovalo v bombardovací kampani. Napadány byly mimo jiné hraniční přechod Rafah, vládní čtvrť v Gaze[83] či objekt Islámské univerzity.[84]
Ve středu 11. října oznámil izraelský premiér Benjamin Netanjahu vznik vlády národní jednoty. Tato vláda má pouze tři členy včetně předsedy největší opoziční strany Binjamina Gance. Vláda přijímá pouze rozhodnutí související s vedením války.[85]
V dalších dnech obě strany, jak IOS, tak palestinské skupiny v čele s Hamásem pokračovaly ve vzájemném ostřelování. 12. října izraelské letectvo napadalo cíle v Pásmu Gazy, z Pásma Gazy byly odpáleny rakety, které zasáhly izraelský Sderot.[86] K útokům proti Izraeli došlo i ze syrského území, na což Izrael odpověděl dělostřeleckou palbou a bombardováním.[87]
V pátek 13. října podnikl Izrael omezený pozemní útok do Pásma Gazy. Cílem byla likvidace ozbrojenců Hamásu a nalezení unesených rukojmí.[88] IOS vydala pokyn, aby všichni civilisté opustili Gazu. To však OSN označila za nemožné.[89].
16. října vláda Spojených států oznámila vyslání letadlové lodi USS Dwight D. Eisenhower do oblasti východního Středomoří, aby se připojila k USS Gerald R. Ford mající za cíl odstrašit různé státní či nestátní subjekty od zasahování do konfliktu.[90] Preemptivními útoky proti Izraeli pohrozil Írán ústy íránského ministra zahraničí Hosseina Amirabdollahiana.[91] Dále pak přislíbila Izraeli další vojenské vybavení a munici.[92]
Výbuch u nemocnice al-Ahlí
Dne 17. října došlo k výbuchu v Gaze poblíž nemocnice Al-Ahlí Arabi, při kterém bylo zabito podle ministerstva zdravotnictví v Gaze 471 civilistů. Ačkoli palestinská strana okamžitě obvinila Izrael z bombardování nemocnice, pozdější šetření odhalilo, že výbuch způsobila závadná raketa odpálená z Gazy, s největší pravděpodobností Palestinským islámským džihádem, a počty obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze byly navíc ve velké míře nadsazené.[93][94][95] Několik vyšetřování včetně toho od organizace Human Rights Watch ukázalo (závěry zveřejněny 28. listopadu 2023), že při útoku byl použit typ rakety, který používají palestinské ozbrojené skupiny.[96]
Pokračování konfliktu
V následujících dnech došlo k rozšíření konfliktu, když se do bojů proti Izraeli zapojil z Libanonu Hizballáh ostřelováním izraelských pozic. Na to IOS odpověděly dělostřeleckou palbou a nálety.[97] Rakety s cílem zasáhnout Izrael odpálili z Jemenu i Hútíové.[98] Bezpečnostní a zatýkací akce izraelských bezpečnostních složek pokračovaly i na Západním břehu Jordánu.[99]
V sobotu 28. října zahájily IOS invazi do Pásma Gazy rozsáhlým pozemním útokem ve směru na města Bajt Hanún a Bureij.[100]
Příměří z listopadu 2023
V pátek v 7 hodin ráno místního času 24. listopadu 2023 vstoupilo v platnost čtyřdenní příměří mezi palestinskými militantními organizacemi vedenými Hamásem a Izraelem. Kromě zastavení bojů se obě strany dohodly na výměně zadržovaných civilistů. Palestinské skupiny propustí 50 žen a dětí zadržovaných jako rukojmí po útoku ze 7. října. Izrael propustí 150 žen a dětí zadržovaných v izraelských věznicích.[101] Podle izraelského prohlášení za každých dalších 10 propuštěných rukojmí bude příměří prodlouženo o jeden den. Podle prohlášení Hamásu dohoda obsahuje podrobnosti o bezletové zóně nad nad jihem Pásma Gazy a částečné bezletové zóně na severní částí Pásma Gazy a o dodávkách humanitární pomoci, včetně paliva a lékařské pomoci. Hamás je jedinou palestinskou skupinou uveden v dohodě o příměří a neexistují náznaky, že by se jiné palestinské skupiny cítily vázány uzavřenou dohodou.[102] Podle svého prohlášení bude Hizballáh respektovat uzavřené příměří za podmínky, že Izrael nebude útočit na jižní Libanon.[103]
Dohoda byla dosažena po intenzivním vyjednávání zprostředkovaného Katarem, Egyptem a USA. Izraelská vláda podmínky příměří a propuštění zadržených osob schválila na svém jednání ve středu 22. listopadu ráno. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že se jednalo o... těžké rozhodnutí, ale správné rozhodnutí. Zároveň ale dodal, že... jsme ve válce a budeme ve válce, dokud nedosáhneme všech svých cílů, zničit Hamás a vrátit naše zajatce a pohřešované osoby.[104]
V pátek 24. listopadu bylo Hamásem propuštěno 24 rukojmí, z toho 13 Izraelců, 10 Thajců a 1 Filipínec. Thajci a Filipínec byli propuštěni na základě separátního vyjednávání vedeného Íránem. Izraelské úřady zároveň propustili z izraelské věznice Damon 39 palestinských věznů včetně žen a dětí.[105] Z Egypta do Gazy zároveň vstoupilo 137 nákladních vozidel s humanitární pomocí obsahující zdravotnické potřeby, palivo a jídlo.[106]
V sobotu 25. listopadu propustil Hamás 17 rukojmí, z toho 14 Izraelců a 3 Thajce. Izrael propustil 39 palestinských vězňů. Do Pásma Gazy se během dne dostalo 200 nákladních vozidel s humanitární pomocí.[107]
.jpg)
Během neděle 26. listopadu Hamás propustil 13 Izraelců, 3 Thajce a 1 Rusa s dvojím občanstvím. Propuštění byli předáni zástupcům Červeného kříže. Izrael v rámci dohody propustil 39 vězněných Palestinců. Ruský občan byl dle Hamásu propuštěn jako... ocenění pozice Moskvy ke konfliktu v Pásmu Gazy. Hamás údajně uvažuje o prodloužení příměří o 2 až 4 dny s tím, že by počet propuštěných rukojmí byl zvýšen o 20 až 40. Izrael je připraven zahájit bojové operace okamžitě po ukončení příměří, ale... uvítal by dohodu o delší přestávce v bojích, pokud by to znamenalo propuštění dalších rukojmích zajatých v Izraeli.[108]
V pondělí 27. listopadu oznámil mluvčí katarského ministerstva zahraničí, že... v rámci probíhajícího zprostředkování bylo dosaženo dohody o prodloužení humanitárního příměří o další dva dny...[109] Během dne Hamás propustil 11 rukojmí, Izrael zároveň propustil 33 vězněných Palestinců.[110]
V úterý 28. listopadu propustil Hamás 12 zadržovaných rukojmí, z toho 10 Izraelců a a 2 Thajce. Izrael z vězení propustil 30 Palestinců. Podle propuštěných palestinských vězňů byli v izraelských věznicích týráni. Prostřednictvím katarských vyjednávačů bylo dohodnuto prodloužení příměří o dalších 48 hodin.[111]
Během středy 29. listopadu bylo Hamásem propuštěno 10 Izraelců, 2 ženy s rusko-izraelským občanstvím a 4 Thajci. Izrael propustil 30 vězněných Palestinců.[112]
Ve čtvrtek 30. listopadu bylo Hamásem propuštěno 8 zadržovaných rukojmí, včetně osob s občanstvím Mexika, Uruguaye a Ruska. Izrael propustil 30 palestinských vězňů. Příměří bylo prodlouženo do rána 1. prosince.[113]
Ředitel izraelské zpravodajské služby Mosad David Barnea, který zastupuje Izrael na jednáních o příměří v Dauhá, nařídil 2. prosince izraelským zástupcům, aby opustili jednání. Důvodem podle Izraele je, že Hamás měnil podmínky pro propuštění rukojmí výměnou za palestinské vězně. Izrael požaduje v první fázi propuštění všech žen a dětí, přičemž Hamás odmítá zahrnout do této skupiny příslušnice izraelské armády. Hamás navíc požaduje změnu poměru počtu propuštěných rukojmí a vězňů ve prospěch Palestinců.[114] Podle Hamásu jednání skončila do té doby, dokud Izrael neukončí své útoky.[115][116]
Porušení podmínek příměří
Podle podmínek příměří se IOS zavázaly nesledovat každý den na 6 hodin pohyb Hamásu v Pásmu Gazy. Pohyb Hizballáhu v jižním Libanonu sledován je. To vedlo k tomu, že Hizballáh vypustil proti izraelskému dronu raketu země-vzduch v sobotu 25. listopadu. Izraelské vojenské helikoptéry také zaútočily na nespecifikovanou pozici Hizballáhu. V sobotu večer vypálil rakety země-vzduch na podezřelé objekty letící od Rudého moře k Ejlatu.[117] Představitelé Hamásu Taher al Nunu a Usáma Hamdan obvinili izraelskou armádu ze blíže nespecifikovaného zabíjení Palestinců.[118]
V neděli 26. listopadu obvinil mediální poradce Hamásu Taher al Nunu Izrael, že neposkytuje dostatečnou pomoc severu Pásma Gazy. Opačný názor sdělili ředitel palestinského ministerstva zdravotnictví či představitelé Kataru. IOS zveřejnily snímek kontrolního stanoviště Hamásu, kde dochází k přesměrování humanitární pomoci. Izrael tím podporuje hypotézu, že se Hamás snaží zabránit přísunu humanitární pomoci obyvatelům severu Pásma Gazy.[119]
V úterý 28. listopadu odpoledne došlo na severu Pásma Gazy k ozbrojenému střetnutí izraelských jednotek a příslušníky Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma. Podle mluvčího IOS byly izraelští vojáci ve dvou případech napadeni třemi výbušnými zařízeními, přičemž několik izraelských vojáků bylo zraněno. Izraelské jednotky palbu opětovaly. Podle mluvčího Brigád Abú Obajdy se naopak porušení podmínek příměří dopustily izraelské síly a Hamás se s tímto narušením vypořádal.[120]
V pátek 1. prosince v 7 hodin ráno místního času obnovila izraelská armáda bojové operace v Pásmu Gazy. Podle izraelského prohlášení porušil Hamás dohodu, když zaútočil proti Izraeli minometnou palbou poblíž komunity Nirim a zranil 5 izraelských vojáků.[121] Podle některých zpráv ale zároveň katarští a egyptští vyjednávači pokračují v rozhovorech.[122]
Boje na jihu Pásma Gazy (Chán Júnis a Rafáh)
Na začátku ledna 2024 se izraelská vojenská technika začala stahovat z některých částí severní Gazy. Podle analytiků šlo o uvolnění intenzity bojů v této oblasti s cílem propustit některé rezervisty, kteří se stali ve válečné ekonomice nákladnými. Současně mělo jít o vytváření rezerv pro případný vpád do Libanonu, ze kterého útočil Hizballáh.[123] Podle hlášení Palestinců ale následně došlo k vyšší intenzitě útoků Izraele na jihu Pásma Gazy.[124] Dne 2. ledna izraelská armáda při vzdušném úderu na předměstí Bejrútu zabila vedoucího představitele Hamásu v Libanonu Sáliha Arúrího. Libanonský premiér Nadžíb Míkátí útok odsoudil jako „další izraelský zločin“.[125] Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh zabití Arúrího označil za akt agrese Izraele vůči Libanonu.[126]
Již na začátku ledna 2024 se začaly ve velkém objevovat zprávy o humanitární krizi v Pásmu Gazy, kde chyběly potraviny, voda i léky. Lidé byli podvyživení, což výrazně ohrožovalo kojence, malé děti a seniory. Humanitární pomoci se do země dařilo dostat jen jednu sedminu oproti době před válkou.[127] V téže době Izrael uvedl, že jeho armáda dokončila likvidaci vojenských struktur Hamásu v severní části Pásma Gazy a zabila při tom zhruba 8000 členů tohoto radikálního hnutí.[128] Celkových obětí na palestinské straně, včetně civilistů, už ale v té době bylo přes 20000.[129] Izrael se v této době soustředil na boj ve městě Chán Júnis. Celkové ztráty na straně izraelské armády byly k začátku ledna cca 180 vojáků.[130] Vůdce hnutí Hamás Ismáíl Haníja dne 9. ledna v katarské metropoli Dauhá na zasedání mezinárodní unie muslimských učenců vyzval muslimské země, aby podpořily boj jeho hnutí proti Izraeli dodávkami zbraní.[131] V Izraeli mezitím jednal americký ministr zahraničí Antony Blinken, kde opět vyjádřil trvající podporu Izraeli, ale současně zdůraznil nutnost ochrany civilistů.[132]
V polovině ledna izraelská armáda při razii v palestinském táboře ve městě Túlkarim na okupovaném Západním břehu zabila čtyři lidi. Další lidé byli zabiti při razii v táboře Batala u Náblusu. V téže době Benjamin Netanjahu odmítl americký návrh, který počítal s normalizací vztahů Izraele se Saúdskou Arábií výměnou za postupné směřování ke vzniku palestinského státu.[133] Evropský parlament 18. ledna opět uznal právo Izraele se bránit, vyzval k propuštění rukojmích a rozbití Hamásu. Současně však odsoudil vojenskou reakci Izraele jako nepřiměřenou a volal po intenzivnější humanitární pomoci.[134] Evropská unie současně zavedla nové sankce proti vedení Hamásu.[135]
Na konci ledna představitel Hamásu Usáma Hamdán v Libanonu prohlásil, že Hamás propustí všechna rukojmí, která drží, pokud Izrael propustí všechny vězněné Palestince. Současně slíbil, že pokud Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydá rozhodnutí, které bude požadovat příměří v Pásmu Gazy, tak Hamás zastaví boje za předpokladu, že tak učiní i Izrael.[136] Ke konci ledna izraelští příbuzní rukojmích držených hnutím Hamás v Pásmu Gazy a další Izraelci několik dní demonstrovali na přechodu Kerem Šalom, což je jeden ze dvou přechodů, jímž se Palestincům dostává humanitární pomoc. Humanitární konvoje se snažili blokovat.[137]
Izrael v lednu obvinil Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), že je napojen na činitele Hamásu. Úřad reagoval výpovědí některým svým zaměstnancům.[138] V reakci na obvinění řada světových zemí pozastavila své finanční příspěvky tomuto úřadu.[139] Na konci ledna BBC poukázalo na špatnou situaci palestinských dětí. Podle zveřejněné zprávy od začátku války zemřelo přes 11000 dětí a o rodiče přišlo již 24000 dětí.[140]
Spojené státy americké, Egypt a Katar intenzivně vyjednávaly podmínky příměří, zajištění humanitární pomoci Palestincům a propuštění rukojmí. Podmínky projednávali s Izraelem i Hamásem.[141] Izrael mezitím pokračoval v bojích na jihu Pásma Gazy a dostal se až k městu Rafáh. Současně uvedl, že zabil již 10000 členů Hamásu.[142] Před ofenzívou Izraele do města Rafáh vyjádřilo OSN obavy z důsledků pro Palestince, kteří se zde shromáždili při útěku před izraelskou armádou.[143] Na začátku února začal Izrael Rafáh ostřelovat, a to v době, kdy se na území dvousettisícového města ukrývalo kolem milionu uprchlíků.[144] V téže době Izrael uvedl, že podle jeho zpráv bylo již 31 rukojmích mrtvých.[145] Proti útoku na Rafáh se ohradili také světoví politici, kteří požadovali plán na ochranu civilistů, a to včetně amerického prezidenta Joe Bidena.[146] Izrael ale s ostřelováním Rafáhu pokračoval dále.[147] Armáda ovšem slíbila, že před vpádem do Rafáhu umožní odchod civilistů.[148] V polovině února prezident Palestinské autonomie Mahmúd Abbás vyzval Hamás, aby se s Izraelem dohodl na podmínkách příměří a propustil rukojmí.[149] Benjamin Netanjahu ovšem pronesl, že nikdy nehodlá uznat palestinský stát a podřídit se mezinárodnímu plánu poválečného vývoje, který by k tomuto cíli vedl.[150]
V polovině února v Pásmu Gazy přestala fungovat Násirova nemocnice ve městě Chán Júnis, která byla druhou největší v zemi a poslední funkční v jižní oblasti. Počet palestinských obětí byl v této době už kolem 29000 s dalšími 65000 zraněnými.[151] Izraelská vláda současně uvedla, že pokud nedojde k propuštění rukojmí, zahájí ofenzívu do Rafáhu do ramadánu (tj. do 10. března).[152] Většina zemí EU v reakci vyzvalo k okamžité humanitární pauze.[153] Podle statistiky izraelské armády do 20. února Izrael provedl 31000 náletů, přičemž většina z nich byla na Pásmo Gazy a asi 1000 na cíle v Libanonu.[154] Na konci února se v Paříži dosáhlo diplomatické shody na obrysech dohody o dočasném příměří.[155] O jejím přijetí se následně jednalo na začátku března v Káhiře, ale bez delegace Izraele, který účast odmítl.[156] Oficiální jednání skončilo bez úspěchu.[157] Po něm následovala další jednání v Dauhá, kde byl Izrael již přítomen.
Ačkoliv byly boje v této době nejintenzivnější na jihu Pásma Gazy, Izrael pokračoval s operacemi proti Hamásu také ve zbylých částech území. Na severu pokračovaly cílené vojenské zásahy Izraele a kvůli odříznutí od jihu, kde byly hraniční přechody, kterými se do území dostávala humanitární pomoc, byl sever více zasažen nedostatkem potravin a zdrojů. Dne 29. února se odehrál incident, během nějž přišlo o život kolem 100 Palestinců. Ti se tlačili kolem humanitárního konvoje, který byl střežen izraelskou armádou. Během tlačenice začali vojáci Izraele, údajně v ohrožení života, pálit do davu, ve kterém následně propukla panika.[158]
Příprava vpádu do Rafáhu
Izrael původně plánoval zaútočit na město Rafáh do 10. března 2024. Po mezinárodním tlaku ovšem útok odložili. Mezinárodní společenství požadovalo garanci ochrany civilního obyvatelstva, jelikož ve městě se tísnili všichni uprchlíci ze severu Pásma Gazy. Spojené státy americké, klíčový spojenec Izraele, například před útokem požadovaly předložit evakuační plán. Benjamin Netanjahu 20. března prohlásil, že evakuační plány jsou těsně před schválením a že schválil plán budoucího pozemního útoku na Rafáh. Počet obětí na palestinské straně byl již v této době kolem 32 tisíc osob.[159] Na severu Pásma Gazy Izrael pokračoval v cílených operacích proti Hamásu. V březnu provedl razii v nemocnici Šífa ve městě Gaza, během které zabil dvě stě bojovníků Hamásu.[160] V téže době Izrael pokračoval v dronových útocích na členy Hamásu na jihu Libanonu.[161] Ke konci března začal Izrael obléhat a ostřelovat další dvě nemocnice na jihu Pásma Gazy. Šlo o nemocnice Amal a Násir ve městě Chán Júnis. Izrael tvrdí, že nemocnice využívá k vojenským účelům a jako úkryt pro své bojovníky Hamás. Hamás i lékařský personál nemocnic to ale popírají.[162] V polovině března Netanjahu uvedl, že jeho armáda v Pásmu Gazy zabila již přes 13 000 příslušníků Hamásu.[163]
Ke konci března 2024 Evropská unie i Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války došly k jednomyslným prohlášením členských států na podporu příměří. Izrael tyto kroky mezinárodních společenství odsoudil a mezitím zveřejnil, že začátkem března při vzdušném úderu zabil zástupce šéfa ozbrojeného křídla Hamásu Marvána Ísu, považovaného za třetího nejvýše postaveného představitele Hamásu. Nálet se uskutečnil na objekt v uprchlickém táboře Nusajrát.[164]
Na začátku dubna 2024 Izrael opakovaně zasáhl konvoj mezinárodní neziskové organizace World Central Kitchen (WCK). Při útoku zemřelo sedm osob, včetně Evropanů. Spojené království si předvolalo izraelského velvyslance a mnoho zemí včetně Česka vyzvalo k lepší ochraně humanitárních pracovníků v Pásmu Gazy.[165] Izraelská armáda se k útoku přiznala a označila ho za chybu a spustila vyšetřování. Brzy poté uvedla, že propustí dva důstojníky a několika dalším vojákům udělí důtku.[166] Izraelská armáda od října 2023 do dubna 2024 zabila 203 humanitárních pracovníků. Pro srovnání na celém světě za rok 2022 zemřelo 116 pracovníků humanitárních organizací.[167]
Dne 7. dubna 2024 se izraelské pozemní jednotky stáhly z jihu Pásma Gazy. Armáda zůstala jen v koridoru napříč od oblasti Beeri na jihu Izraele až k pobřeží Pásma Gazy. Koridor armádě nadále umožňoval zásahy v severní a střední části Gazy, bránil Palestincům v návratu do severní části oblasti a umožňil humanitárním organizacím dodávat pomoc přímo do severní části Pásma Gazy. Izrael současně provedl vzdušné údery v údolí Bikáa na východě Libanonu proti pozicím hnutí Hizballáh.[168]
Dne 10. dubna 2024 Izrael během cíleného náletu na území města Gaza zabil tři syny vůdce Hamásu Ismáíla Haníji Amíra, Muhammada a Házima, kteří byli podle Izraele členy Hamásu. Při náletu zemřela také jeho čtyři vnoučata. Útok provedla izraelská armáda v koordinaci s bezpečnostní službou Šin Bet.[169][170]
Kolem 200. dnu války (23. dubna 2024), v situaci, kdy se po dubnových útocích začala uklidňovat vyhrocená situace mezi Izraelem a Íráném, se pozornost Izraele vrátila k Rafahu. Izrael měl informovovat své spojence o evakuačním plánu pro civilisty v Rafahu, předtím než spustí pozemní ofenzívu. Podle plánu mají první dva až tři týdny operace spočívat v evakuaci civilistů v koordinaci se Spojenými státy, Egyptem a dalšími arabskými zeměmi. Evakuace bude údajně zahrnovat přesun civilistů mimo jiné do nedalekého města Chán Júnis. Izrael počítá s tím, že následné boje v Rafáhu potrvají nejméně šest týdnů. Ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken ovšem zopakoval, že takto rozsáhlou vojenskou operaci do Rafahu Spojené státy nepodpoří.[171] Satelitní snímky ovšem ukázaly, že Izrael přesto začal s výstavbou stanového městečka pro Palestince ve městě Chán Júnis.[172]
Ofenzíva do Rafáhu
Ke konci dubna Izrael provedl několik cílených operativních vpádů a náletů v Rafahu. Při těch zemřely desítky lidí včetně civilistů.[173][174] Dne 5. května 2024 Izrael na několik dní uzavřel přechod Kerem Šalom, poté, co ho při raketovém útoku ostřeloval Hamás. Během útoku zemřeli tři vojáci izraelské armády.[175][176] Téhož dne Izrael oznámil, že při náletu na cíl v Rafahu zabil Imana Zareba, který 7. října 2023 vedl část jednotek Palestinského islámského džihádu při útoku na Izrael.[177] Druhého dne oznámila izraelská armáda rozsáhlou evakuaci civilistů z východu města. Obyvatele oblasti vyzvala, aby se přesunuli do humanitární oblasti.[178][179] Americký prezident Joe Biden znovu oznámil Netanjahuovi, že případný útok na Rafah nepodpoří.[180] Izrael přesto pokračoval v náletech a 7. května vstoupil s armádou v omezených výpadech do východního Rafáhu, přičemž zajistil a uzavřel tamní hraniční přechod s Egyptem, který podle izraelské armády využíval Hamás, čemuž svědčily střety s ozbrojenci. Byly tím ale také přerušeny transporty humanitární pomoci přes výše zmíněné dva hraniční přechody.[181][182] Spojené státy následně odložily plánovanou dodávku munice Izraeli kvůli jeho operacím v Rafáhu, stalo se tak poprvé od vypuknutí války.[183] Americký prezident Joe Biden to udůvodnil tím, že Izrael použil bomby dodávané Spojenými státy k útokům, při nichž v Pásmu Gazy umírali palestinští civilisté. Současně uvedl, že pokud Izrael zcela vstoupí do Rafáhu, USA budou nadále dodávat jen obrannou munici do systému protivzdušné obrany.[184]
Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (UNOCHA) do 10. května 2024 z Rafáhu před blížící se ofenzívou uprchlo přes 110 000 Palestinců, přičemž každý den mělo jít o kolem 30 000 osob. Podle úřadu se většina z těchto lidí od začátku války mezi Izraelem a Hamásem musela stěhovat již pětkrát nebo šestkrát. Kvůli přerušení dodávek humanitární pomoci také úřad varoval před humanitární katastrofou a kolapsem zbývajících zdravotnických zařízení.[185] Izraelská armáda v téže době dokončila pozemní obklíčení východního Rafáhu a začala postupovat do města, kde vedla boje s Hamásem.[186][187] Během května armáda našla těla celkem šesti rukojmích, kteří byli zavražděni v říjnu 2023 a následně byla jejich těla odvlečena do Pásma Gazy.[188][189] K 20. květnu 2024 podle izraelské armády opustilo Rafáh již 950 000 osob.[190] o pár dní později požádal Mezinárodní trestní soud v Haagu o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu
24. května 2024 Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli „okamžitě zastavit vojenskou ofenzivu a jakékoliv další akce v guvernorátu Rafah, které by mohly způsobit Palestincům takové životní podmínky, které by vedly k fyzickému zničení části nebo celé skupiny”, udržení v provozu hraničního přechodu Rafah a umožnit přístup do Pásma Gazy vyšetřovatelům Spojených národů, kteří budou prověřovat páchání zločinu genocidy.[191]
Související konflikty
Izrael a Západní břeh Jordánu
V únoru 2024 vydala organizace Amnesty International zprávu, ve které uvedla, že Izrael provádí na okupovaném území Západního břehu Jordánu nezákonné zabití včetně užití neodůvodněné smrtící síly. Amnesty takto zdokumentovala minimálně dvacet případů, včetně zabití sedmi dětí. Izrael měl současně bránit zraněným Palestincům v lékařské pomoci. V roce 2023 bylo na území Západního břehu Izraelci zabito minimálně 507 Palestinců, včetně 81 dětí. Šlo o nejvíce zabitých na tomto území za posledních dvacet let. [192]
Násilí se dopouštěli také izraelští osadníci na Západním břehu, kteří se podle zprávy OSN z konce října 2023 podíleli na zabití desítek Palestinců, na zranění 2000 Palestinců a vyhnání minimálně 1000 Palestinců z jejich domovů.[193]
V říjnu 2023 provedl Izrael letecký nálet na mešitu Al-Ansar ve městě Dženín, u které tvrdil, že je skrýší bojovníků Hamásu.[194]
Iraelská armáda v dubnu 2024 oznámila, že na Západním břehu Jordánu nalezla tělo pohřešovaného izraelského teenagera, který byl podle ní zabit při „teroristickém útoku“. Desítky židovských osadníků předtím vtrhly do palestinské vesnice Mughajir, kde při hledání 14letého izraelského chlapce, který ráno odešel ze své farmy pást ovce a od té doby byl nezvěstný, zabily jednoho Palestince a 25 dalších zranily. S oznámením smrti chlapce přišla nová vlna útoků osadníků, média informují o desítkách zraněných.[195]
Dne 19. dubna 2024 Evropská unie poprvé uvalila sankce na radikální izraelské osadníky kvůli jejich útokům na Palestince na okupovaném Západním břehu. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell předložil návrh na uvalení sankcí proti izraelským extremistickým osadníkům už v prosinci 2023. Proti sankcím se ale tehdy stavěla Česká republika a Maďarsko. Již dříve v roce 2024 uvalyly Spojené státy americké sankce na čtyři izraelské osadníky, které viní z páchání násilí na Palestincích na Západním břehu.[196]
V dubnu provedl Izrael zátah v uprchlickém táboře Nur Shams na severozápadě Západního břehu Jordánu. Během dvoudenní akce bylo zabito deset palestinských ozbrojenců a osm zatčeno. Izraelští vojáci zadrželi zbraně a výbušniny. Ozbrojenci patřili k Palestinskému islámskému džihádu.[197]
Izrael a Hizballáh
Od počátku války s Hamásem se Izrael potýkal také s přeshraničními konfrontacemi s Hizballáhem, zejména v Libanonu (případně v Sýrii).[198] Na obou stranách hranice musely v důsledku konfliktu odejít ze svých domovů desetitisíce lidí. V Libanonu od října zemřelo v důsledku izraelských úderů podle Reuters již přes 200 příslušníků Hizballáhu a asi 50 civilistů. Na severu Izraele přišlo podle armády o život deset izraelských vojáků a šest civilistů.[199] Na místě se snaží situaci deeskalovat mise OSN UNIFIL.
Izrael a Írán
.svg)
Dne 1. dubna 2024 Izrael provedl nálet na íránský konzulát v hlavním městě Sýrie Damašku. Při útoku zemřelo třináct osob. Mezi nimi byl zabit vysoký velitel Íránských revolučních gard Mohammad Rezá Zahedí a také generál Mohammad Rahímí. Izrael odmítl útok komentovat. Írán v reakci pohrozil tvrdou odvetou. Izrael už mnoho let útočí na cíle v Sýrii spojené s Íránem či šíitskou skupinou Hizballáh. Stejně tak útočí na Hizballáh v Libanonu. Podle expertů ale během války s Hamásem tyto přeshraniční nálety na cíle v Sýrii a Libanonu zintenzivnil.[200] Americký prezident Joe Biden přislíbil Izraeli v případě odvetného útoku Íránu silnou podporu.[201]
Írán spustil odvetný útok v noci z 13. dubna 2024. Na Izrael vyslal nižší stovky bezpilotních letounů a raket. Věšinu raket se podařilo sestřelit ještě mimo hranice Izraele. S jejich likvidací Izraeli pomohly USA, Spojené království a Jordánsko. Šlo o první útok vedený proti Izraeli přímo z íránského území.[195] Írán odvetu deklaroval dopředu. Stejně tak Izrael uvedl, že v případě odvetného útoku zaútočí poté na Írán. Americký prezident Joe Biden sice slíbil Izraeli silnou podporu v případě útoku z Íránu, ale odrazoval Izrael od další eskalace konfliktu.[202] Íránská delegace v OSN uvedla, že útok považuje za odvetu za izraelský nálet na íránský konzulát v Damašku a že tím věc považuje za uzavřenou. Pokud by ale Izrael pokračoval v útocích, pohrozili tvrdšími protiútoky.[203] Izrael dne 19. dubna 2024 provedl dronový nálet na leteckou základnu poblíž města Isfahán. Podle Íránu byl útok zneškodněn protivzdušnou obranou.[204]
Izrael a Hútiové
Jemenští povstalci Hútiové podporovaní Íránem provedli v době války Izraele s Hamásem několik náletů na Izrael. Hútíové se považují za součást takzvané „osy odporu“ proti Izraeli, která zahrnuje Íránem podporované šíitské muslimské frakce v Iráku a libanonskou skupinu Hizballáh.[205] Více také: krize v Rudém moři a Operace Prosperity Guardian.
Diplomatické aktivity
.jpg)
V neděli 8. října se sešla RB OSN na uzavřeném jednání o konfliktu. Schůze skončila po 90 minutách bez konsensu a společného prohlášení.[206] 9. října Reuters oznámil, že Katar v koordinaci s USA zahájil zprostředkovaná jednání mezi Izraelem a Hamásem mající za cíl propuštění izraelských rukojmí výměnou za propuštění 36 palestinských žen a dětí zadržovaných Izraelem. Izrael taková vyjednávání popřel, Hamás se nevyjádřil.[207] Podle anonymního egyptského zdroje požádal Izrael Egypt o zajištění bezpečí pro rukojmí zadržovaná Palestinci. Podle tohoto zdroje ale Izrael v této fázi není připraven na příměří.[208]
Dne 15. října požádalo Rusko o hlasování v Radě bezpečnosti OSN o návrhu rezoluce požadující humanitární příměří.[209] Ruský návrh rezoluce byl 16. října v hlasování zamítnut.[210] Ve středu 18. října USA v RB OSN vetovaly brazilský návrh rezoluce OSN odsuzující útok Hamásu na Izrael, vyzývající k humanitární pauze v útocích, aby bylo umožněno dodání humanitární pomoci civilistům, a vyzývající Izrael, aby stáhl svůj příkaz vyzývající civilisty k evakuaci severní části Pásma Gazy. Rezoluci podpořilo 12 z 15 členů RB, Spojené království a Rusko se hlasování zdržely.[211] Dne 20. února 2024 americká vláda vetovala návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN, kterou předložilo Alžírsko, požadující příměří v Gaze.[212] USA současně předložily protinávrh rezoluce, v němž volaly po dočasném příměří a postavily se proti zahájení izraelské pozemní ofenzivy ve městě Rafáh.[213] Návrh USA ale ke konci března 2024 vetovaly Čína a Rusko, které ho nepovažovaly za dostatečný. Krok Ruska a Číny přivítalo hnutí Hamás.[214] Dne 25. března 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří. Rezoluci předložil Mosambik. Spojené státy americké se při hlasování zdržely. Přijetí rezoluce odsoudil Izrael, naopak Hamás ji přivítal. Izrael v reakci zrušil plánovanou diplomatickou návštěvu Washingtonu.[215]
V Káhiře se 21. října sešel summit politiků ze Středního východu a Evropy nazvaného Summit pro mír, který má za cíl projednat deeskalaci konfliktu mezi Gazou a Izraelem. Palestinský prezident Mahmúd Abbás sdělil, že... Palestinci nebudou ze své země vyhnáni. Podle arabských zemí včetně Egypta by příliv palestinských uprchlíků do sousedních arabských zemí znamenal... vyhnání Palestinců z jejich země.[216]
Mluvčí katarského ministerstva zahraničí sdělil, že po mnoha dnech nepřetržité komunikace se všemi stranami se podařilo dojednat propuštění dvou rukojmí ze zajetí Hamásem. Dle vyjádření mluvčího vyjednávání budou pokračovat.[217]
Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh se 25. října setkal s představiteli Hamásu Salehem Al-Arourim a Palestinského islámského džihádu Ziadem Nakhlou. podle zveřejněného prohlášení představitelé palestinských organizací... hodnotili, co musí strany osy odporu udělat v této citlivé fázi, aby dosáhly skutečného vítězství odporu v Gaze a Palestině a zastavily zrádnou a brutální agresi proti našemu lidu.[218]
V Kataru sídlící předseda Hamásu Ismáíl Haníja, který v den útoku Hamásu na Izrael pobýval v tureckém Istanbulu,[219] jednal 16. října s tureckým ministrem zahraničí Hakanem Fidanem o možnosti propuštění rukojmích.[220] Dne 21. října 2023 Haníja hovořil s tureckým prezidentem Recep Tayyip Erdoğanem o situaci v Gaze a o vývoji ve válce.[221]
Po dvoustranných rozhovorech mezi zástupci ruského ministerstva zahraničí uvedl 26. října TASS, že... diskuse se zaměřily na propuštění rukojmích zadržovaných Hamásem a také na evakuaci ruských občanů z Gazy. Podle Hamásu... je třeba, aby mezinárodní společenství dostálo své odpovědnosti za zločin genocidy spáchaný sionistickou vládou. Izraelské ministerstvo reagovalo prohlášením ,ve kterém se říká, že ...pozvání vysokých představitelů Hamásu do Moskvy... je aktem podpory terorismu a legitimizuje zvěrstva teroristů Hamásu.[222]
Dne 27. října přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi Izraelem a Hamásem. Text navržený Jordánskem a dalšími arabskými státy získal podporu 121 zemí, 44 se zdrželo hlasování a proti návrhu hlasovalo 14 zemí, včetně Izraele, Spojených států a Česka.[223] Po hlasování vyzvala česká ministryně obrany Jana Černochová k vystoupení České republiky z OSN. Podle Černochové nemá Česko „v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat.“[224]
Dne 15. ledna 2024 přiletěl do Izraele český prezident Petr Pavel, aby se setkal s představiteli státu a vyjádřil jim podporu v boji s Hamásem.[225] Po setkání s prezidentem Herzogem a premiérem Netanjahuem Pavel prohlásil, že hnutí Hamás si bere palestinské civilisty jako „živé šíty“ a „ten, kdo nese hlavní vinu za civilní oběti, není izraelská armáda, ale Hamás sám.“[226] Podle zahraničněpolitického analytika Břetislava Turečka „Petr Pavel příjemně překvapil. Jako první český politik totiž poprvé od teroristického útoku zcela otevřeně promluvil i o zájmech Palestinců, o utrpení, kterým procházejí v Gaze.“[227] Tureček připomněl předchozí návštěvu předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové v Izraeli, která „zmínila podporu Izraeli, ale ani jedním slovem se nezmínila o Palestincích.“[228]
V druhé polovině února 2024 se sešli diplomaté Spojených států amerických, Izraele, Kataru a Egypta v Paříži, kde dohodli základní obrysy dohody o dočasném příměří.[155] O přijetí dohody, která by znamenala šestitýdenní příměří, se začalo vyjednávat v Káhiře na začátku března 2024. Zprostředkovatele nadále dělaly Spojené státy americké, Egypt a Katar. Jednání se účastnili zástupci teroristického hnutí Hamás. Naopak delegace Izraele nedorazila, protože neobdržela požadovaný seznam žijících rukojmích a požadavky na výměnu.[229] Během prvních dvou plánovaných dnů jednání se zprostředovatelům nepodařilo uzavřít dohodu. Podle činitelů Hamásu byl na jednání předložen vlastní protinávrh příměří. Hamás i Izrael obviňovaly druhou stranu z nedostatečné aktivity pro uzavření příměří.[230] Vyjednávání skončilo bez výsledku.
Dne 18. 3. 2024 začala jednání v katarském Dauhá. Za Izrael se tentokrát účastnila delegace pod vedením šéfa tajné služby Mossad Davida Barnea.[231] Ještě do konce března ale Izrael stáhl svou delegaci, protože podle něj jednání uvázla na mrtvém bodě kvůli požadavkům Hamásu, která byla pro Izrael nepřijatelná.[232] Hamás naopak obvinil Izrael, že nehledá smírčí cesty a příměří klade překážky. Nicméně Hamás opakovaně odmítal návrh dohody předkládaný Izraelem.[233]
V první polovině dubna začalo další kolo jednání o podmínkách příměří, a to opět v Káhiře. Delegaci Hamásu vedl člen jeho vedení Chalíl al-Hajá. Mezi mediátory byli ředitel CIA Bill Burns a katarský ministr zahraničí šajch Muhammad bin Abdar Rahmán Sání. Hamás před jednáními trval na svých podmínkách trvalého příměří, stažení armády Izraele z Gazy, umožnění návratu vysídlených uprchlíků na sever Pásma Gazy, poskytnutí humanitární pomoci a výměny izraelských rukojmí za vězněné členy Hamásu. K dosažení příměří vyzval mediátory i americký prezident Joe Biden.[234] Izrael uvedl, že Hamás před jednáním odmítl izraelský návrh pro dočasné příměří, který ovšem nepočítal se stažením izraelské armády z území Pásma Gazy. Současně Izrael obvinil arabské mediátory, že na Hamás netlačí.[235]
V druhé polovině dubna 2024 čelní představitel Hamásu Chalíl Hajja uvedl, že Hamás složí zbraně a změní se v běžnou politickou stranu, pokud vznikne palestinský stát v hranicích před rokem 1967. Nekomentoval ovšem fakt, že hnutí ve svém politickém programu takzvané dvoustátní řešení i samotnou existenci Izraele odmítá.[236]
Na začátku května 2024 se v Káhiře konalo další kolo rozhovorů o příměří. Návrh předložil Izrael, přičemž americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken znovu vyzval Hamás, aby dohodu přijal.[237] Rozhovory, kterých se opět účastnil i šéf americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Bill Burns ovšem skončily neúspěchem. Hamás zopakoval své požadavek na záruky, které povedou k trvalému ukončení války a stažení Izraele. To ovšem Netanjahu dlouhodobě odmítá a je ochoten nabídnout pouze dočasné příměří výměnou za propuštění části rukojmích s následným dalším vyjednáváním.[238] Hamás brzy poté přistoupil na upravený návrh dohody, který předložil Egypt. Podle prvních zpráv měl návrh zahrnovat příměří ve „třech fázích“, z toho každá by měla trvat 42 dní. Jeho součástí je obnova Pásma Gazy, návrat vysídlených Palestinců nebo výměna vězňů. Izrael byl ale k návrhu odmítavý, jelikož nešlo o dříve projednanou verzi, se kterou by mohl souhlasit.[239]Z podrobnějšího rozboru návrhu vzešly další požadavky Hamásu, a to na odmítnutí veta Izraele při výběru uvězněných Palestinců k propuštění výměnou za propuštění části rukojmích, u kterých navíc Hamás nechce rozlišovat, jestli půjde o živé či mrtvé. To ovšem komentátoři označili za rizikové, jelikož by si tím Hamás mohl vymoci osvobození předních teroristů. Hamás po Izraeli také požadoval, aby oznámil konec války už v první etapě příměří.[240]
Počet obětí
Během útoků na Izrael ze 7. října 2023 bylo zabito 1139 lidí, včetně 764 civilistů a 373 příslušníků izraelských bezpečnostních složek. Dalších 252 osob bylo zajato jako rukojmí a uneseno do Pásma Gazy.[241][242][243]
K 3. březnu 2024 bylo při izraelských náletech na Pásmo Gazy zabito nejméně 30 400 Palestinců, z toho 21 000 žen a dětí. Dalších 7000 lidí bylo nezvěstných a 71 700 zraněných.[244] Podle OSN navíc čtvrtina Palestinců čelila hladovění a 80 % populace bylo nuceno opustit svůj domov.[245] Při útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023 bylo zabito 31 izraelských dětí (z toho 7 mladších 6 let).[246] Koncem března 2024 UNICEF uvedl, že při útocích Izraele bylo zabito více než 13 000 palestinských dětí.[247] CNN, která provedla srovnání s dalšími souběžně probíhajícími válečnými konflikty ve světě, uvedla, že podle údajů OSN bylo během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 zabito 477 dětí a za rok 2023 k 8. říjnu bylo na Ukrajině zabito 83 dětí.[246] Podle zpravodajského webu Al Jazeera bylo k 25. lednu 2025 v Gaze identifikováno 1 809 dětských obětí mladších 6 let.[248]
Údaje o počtech palestinských obětí pochází od ministerstva zdravotnictví v Gaze. Ministerstvo je pod kontrolou vládnoucího Hamásu, ovšem je částečně korigováno a spravováno také Fatahem ze Západního břehu Jordánu. Při zveřejňování údajů o zemřelých palestinské ministerstvo zdravotnictví vychází z údajů vedených v tamních nemocnicích a nerozlišuje mezi zemřelými militanty a civilisty a stejně tak nerozlišuje příčiny úmrtí. Do součtu obětí války tak zahrnuje zemřelé po izraelských útocích, ale také oběti nehod při odpálení vlastních raket proti Izraeli.[249] Tím, jak během postupu Izraele v Gaze ubývaly provozuschopné nemocnice, také docházelo k méně organizovanému dodávání hlášení o zemřelých.[250] Přesné rozdělení typu obětí je odloženo do období po válce, kdy se do stanovení počtu obětí zapojí OSN a různé humanitární organizace. Na základě předchozích konfliktů v Gaze bylo zjištěno, že údaje tamního ministerstva zdravotnictví o obětech se vždy lišily jen o nižší jednotky procent oproti zjištěním OSN.[251] Na začátku války, v říjnu 2023, americký prezident Joe Biden důvěryhodnost těchto dat zpochybnil.[252] Brzy poté ovšem OSN a různé humanitární organizace uvedly, že se údajům zveřejněným ministerstvem zdravotnictví v Gaze dá důvěřovat.[253] V listopadu 2023 američtí zpravodajci z bezpečnostních složek tvrdili, že mají indicie ke konstatování, že údaje o počtech obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze zhruba odpovídají realitě.[254] V lednu 2024 se objevila zpráva, že z dat ministerstva zdravotnictví v Gaze vychází i bezpečnostní agentury v Izraeli, které je rovněž považují za odpovídající skutečnosti.[255] Počet palestinských obětí naopak může být ve skutečnosti ještě vyšší, než uvádí úřady v Gaze, protože mnoho obyvatel Gazy leží pohřbeno pod troskami domů a nejsou zatím započítáni mezi oběti.[256] Lze zde podotknou, že během konfliktu také probíhala informační válka vedená oběma stranami, které shodně vypouštěly misinformace a dezinformace. Proto se objevila potřeba ověřovat také údaje zveřejněné izraelskou armádou nebo vládou.[257][258]
K lednu 2024 bylo hlášeno 370 palestinských obětí také na Západním břehu Jordánu. Většinu obětí usmrtily izraelské bezpečnostní složky. Jednotky případů ale také byly obětmi násilí izraelských osadníků vůči Palestincům. Toto jednání odsoudil americký prezident Joe Biden, který proti čtyřem osadníkům schválil sankce.[259]
Podle zprávy z února 2024 portálu The Times of Israel s odvoláním na izraelskou armádu Izrael do té doby provedl 31 000 náletů, z většiny na Pásmo Gazy. Ze vzduchu bylo zaměřeno 29 000 cílů a v cca 7000 případech si útoky vyžádaly podpůrné pozemní jednotky. Z toho 26 000 útoků uskutečnila letadla, další tisíce pak helikoptéry a drony. Podle izraelské armády bylo při útocích zabito 12 000 členů Hamásu. Hamás ale uváděl poloviční počet obětí. Útok na Pásmo Gazy stál život 236 izraelských vojáků. Na palestinské straně bylo zabito celkem 29 000 lidí, ve většině civilisté.[260]
Podle svědectví šesti důstojníků izraelských zpravodajských služeb z dubna 2024 pro The Guardian byl použit systém umělé inteligence Lavender, který Izraelské obranné síly využívaly při výběru potenciálních cílů pro bombardování. Lavender jich v jedné fázi identifikoval až 37 000 na základě jejich vazeb na Hamás. Zpravodajci také nastavovali poměr, kolik civilistů smí při bombardování zemřít na jednoho bojovníka Hamásu. V prvních týdnech války bylo při náletech na nízko postavené bojovníky povoleno zabít vždy 15 až 20 civilistů. Preferovaný způsob bombardování byly navíc tzv. hloupé bomby. Ty jsou méně přesné, ničí celé domy a zabíjí všechny obyvatele vevnitř.[261]
Změna počtu ženských a dětských obětí dle OSN
Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA), který pravidelně zveřejňuje statistiky z různých konfliktů, ve své zprávě z 8. května 2024 o polovinu snížil své dříve uváděné počty ženských[p. 6] a dětských obětí[p. 7], které si vyžádal konflikt v Pásmu Gazy (celkový počet obětí zůstal stejný). Důvodem zejména je, že věrohodná data byla v této době dostupná za 24 686 identifiovaných obětí, dalších přibližně 10 000 těl zatím nebylo spolehlivě identifikováno. Ke změně UNOCHA přistoupil poté, co vyměnil zdroj dat. Místo Gazské mediální kanceláře cituje jako zdroj Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy (obě spadající pod Hamás). Ve svých zprávách i infografikách úřad uvádí, že uváděné údaje nelze nezávisle ověřit, ovšem politici i úředníci OSN tato čísla běžně citují, přičemž zejména na počátku války byla věrohodná. Hamás při sdělování informací ovšem nerozlišuje mezi zabitými teroristy a civilisty. OSN považuje za dítě osobu do 18 let věku, avšak v řadách Hamásu bojuje řada teenagerů.[262][263] Za dětské vojáky ale OSN považuje jen bojující děti mladší 15 let, od tohoto věku mohou bojovat legálně. Izraelský deník Ha’arec na konci března 2024 zveřejnil, že izraelská armáda počítá jako bojovníky Hamásu všechny muže zabité v zónách, kde probíhají vojenské operace.[94][264]
Pásmo Gazy v humanitární krizi
V důsledku blokády a po ostřelování a vpádu Izraele do Pásma Gazy, které si vyžádaly vedle obětí na životech také destrukci většiny budov a infrastruktury v severní části území, a také po útěku většiny obyvatel k jižní hranici území (zejm. do města Rafah), vypukla v Pásmu Gaza humanitární krize. Totální blokáda Izraelem a Egyptem umožnila využívat pouze dvou hraničních přechodů, kterými vstupovaly kamiony s humanitární pomocí, ovšem v míře nižší než před vypuknutím konfliktu (pouze cca 100 až 150 denně, oproti více než 500 denně před válkou). Od 11. října 2023 byla Gaza bez elektřiny v důsledku toho, že Izrael přerušil dodávky. Izrael také zcela zablokoval dovoz paliva od začátku října do 18. listopadu 2023.[265]
Již začátkem roku 2024 znepokojila humanitární situace OSN, Evropskou unii, arabské státy a brzy poté také Spojené státy americké. Prezident Joe Biden i viceprezidentka Kamala Harris obvinili Izrael, že nedělá dost pro řešení humanitární krize v Gaze.[266]
Od začátku roku 2024 shazovaly z letadel na území Pásma Gazy humanitární pomoc ve společné misi státy Francie, Egypt a Jordánsko. V březnu se přidaly i Spojené státy americké[267] a krátce poté také Německo.[268] V březnu 2024 byl rovněž otevřen námořní koridor s humanitární pomocí do Pásma Gazy. Na projektu spolupracovaly Evropská unie, Spojené státy americké, Spojené království a Spojené arabské emiráty.[269][270] Námořní koridor byl ale pozastaven krátce po svém spuštění poté, co izraelské rakety zasáhly humanitární konvoj World Central Kitchen, kteří zajišťovali námořní distribuci pomoci.[271] Na konci dubna 2024 WCK obnovilo v Pásmu Gazy svou činnost. Před vynuceným pozastavením činnosti v říjnu 2023 v Pásmu Gazy rozvezla 43 milionů jídel, což podle ní představovalo 62 procent z veškeré pomoci od mezinárodních neziskových skupin na místě.[272] Spojené státy americké v téže době začaly se stavbou dříve oznámeného prozatímního mola na pobřeží Pásma Gazy.[273] Během prvního týdne provozu ke konci května 2024 se přes molo podařilo dostat na území kolem 600 tun humanitární pomoci.[274]
V polovině března 2024 americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken uvedl, že všichni obyvatelé Pásma Gazy zažívají nedostatek jídla. Dodal, že jde o první případ, kdy takto byla zahrnuta celá populace.[275] V téže době Organizace OSN pro výživu a zemědělství ve své zprávě uvedla, že na severu Pásma Gazy bez přijetí dalších opatření nejpozději v květnu vypukne hladomor. Na zbytku území během léta.[276] Ke konci března 2024 Izrael otevřel nový (druhý na svém území) přechod pro přepravu humanitární pomoci do Pásma Gazy. Současně představitelé Izraele uvedli, že zásoby jsou dostatečné a v Pásmu Gazy tak podle nich hladomor nevypukne.[277]
Podle OSN do dubna 2024 zemřelo nejméně dvanáct Palestinců v souvislosti se zásobami, které různé státy letecky dopravovaly a shazovaly na Gazu, aby tak pomohly zásobovat území základní humanitární pomocí. Tito lidé se buď utopili, když se snažili vylovit zásoby spadlé do moře, nebo byli přímo zasaženi bednami, kterým selhaly padáky. Současně OSN uvedlo, že úřad UNRWA reportoval, že 1,2 milionu vysídlených Palestinců žije v Rafahu a v Chán Júnis v provizorních podmínkách, zejména ve stanech. Dále, že Izrael vybombardoval přes sto škol zřizovaných UNRWA. Podle úřadu UNOCHA bylo od března 2024 třicet procent humanitárních misí směřujících do severní Gazy Izraelem zastaveno a zakázáno.[278]
Podle terénního výzkumu organizace Refugees International z ledna 2024 byly podmínky v Pásmu Gazy „apokalyptické“. Po pěti měsících války bylo pro Palestince těžké najít adekvátní jídlo, vodu, přístřeší a základní léky. Hlad na úrovni hladomoru byl již rozšířený a situace se dále zhoršovala. Výzkumníci zjistili, že Izrael soustavně prováděl svévolné odepírání vstupu legitimního humanitárního zboží do Gazy; zavedl vysoce komplikovaný proces inspekce a schvalování bez jasných nebo konzistentních pokynů; dále odhalili jasné známky toho, že Izrael nedokázal zavést funkční systém distribuce humanitární pomoci; a zaznamenali také přetrvávající útoky na humanitární, zdravotní, potravinovou, energetickou a další kritickou infrastrukturu Gazy, které současně oslabily úsilí o pomoc a eskalovaly potřeby Palestinců.[279]
Zpravodajský server CNN přišel v březnu 2024 s reportáží, ve které odhalil, jak Izrael nakládá s inspekcemi humanitární pomoci. CNN také přezkoumala dokumenty sestavené hlavními účastníky humanitárních operací, které uvádějí položky, které Izraelci nejčastěji vyřazují z pomoci. Patří mezi ně anestetika a anesteziologické přístroje, kyslíkové lahve, ventilátory a systémy filtrace vody. Mezi další položky patří datle, spací pytle, léky na léčbu rakoviny, tablety na čištění vody a těhotenské sady. Veškerá pomoc, včetně jídla a vody, je také na neurčitý čas zadržována, jde o tisíce tun surovin a zboží.[280] Tuto praxi později potvrdil i The Washington Post.[281]
Dle zprávy organizace Oxfam z března 2024 izraelský přístup vedl k tomu, že se mezinárodní společenství raději uchýlilo k námořním cestám a letecké pomoci, než aby čelilo Izraeli s tím, že systematicky podkopává přístup k pomoci. Izraelské úřady například odmítly schválit distribuci ze skladu Oxfamu plného mezinárodní pomoci včetně zdravotních lahví s kyslíkem, inkubátorů a přístrojů na čištění vody. Sklad je v egyptském městě Aríš jen 40 km od hranice s Pásmem Gazy.[282]
V březnu 2024 nařídil Izraeli Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, aby spolupracoval při distribuci humanitární pomoci do Pásma Gazy.[283] Podle prohlášení Izraele byl v polovině dubna 2024 otevřen nový hraniční přechod na severu Gazy.[284] Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk v téže době ale uvedl, že Izrael pokračuje v nezákonných omezeních humanitární pomoci do Pásma Gazy.[285] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu Izraeli nařídil zastavení vojenské ofenzivy v Rafáhu a současně, aby Izrael zajistil neomezený přístup humanitární pomoci a umožnil do Pásma Gazy vstoupit a pracovat vyšetřovacím týmům, které by z pověření orgánů OSN sbíraly možné důkazy ohledně údajného páchání genocidy na Palestincích, z něhož Izrael vinila Jihoafrická republika a Izrael to odmítal.[286]
Během zahájení pozemních vojenských operací Izraele v Rafáhu v květnu 2024 byly dočasně uzavřeny hraniční přechody Kerem Šalom (mezi Izraelem a Pásmem Gazy) a Rafáh (mezi Egyptem a Pásmem Gazy), což zastavilo přísun humanitární pomoci.[287] Americká diplomacie následně intenzivně jednala s Egyptem, který odmítal vpustit humanitární pomoc do Pásma Gazy přes hraniční přechod Rafáh, dokud bude na druhé straně izraelská armáda. Joe Biden ke konci května se svým egyptským protějškem Abdal Fattáhem Sísím dojednal dočasné povolení Egypta na dodávky humanitární pomoci od OSN.[288] Šéf egyptské humanitární organizace Červený půlměsíc uvedl, že před touto dohodou v Egyptě stály některé kamiony s humanitární pomocí až dva měsíce, a situace se ještě zhoršila právě po uzavření hraničního přechodu Rafáh na začátku května. Potraviny se tak kazily a velké množství z nich se muselo rozprodat již v Egyptě, aby se nemusely zcela vyhodit.[289]
V důsledku války byli obyvatelé Pásma Gazy ohroženi také infekčními nemocemi. Kvůli kolapsu základních služeb a rostoucím teplotám na jaře 2024 se začaly šířit infekce hepatitidy A, kožních chorob, střevních a žaludečních potíží. V ulicích se nahromadily desetiticíse tun odpadu, které ve vysokých teplotách rychle hnily a následně se v nich množili potkani a mouchy, kteří jsou přenašeči infekčních nemocí. Čisté vody byl přitom kritický nedostatek.[290]
Organizace jako Lékaři bez hranic, Červený kříž a společné prohlášení UNICEF, Světové zdravotnické organizace, Rozvojového programu OSN, Populačního fondu OSN a Světového potravinového programu varovaly před strašlivým humanitárním kolapsem.[291][292][293]
Obvinění z válečných zločinů
Hamás i izraelská armáda byly během konfliktu obviněny z pokusu nebo hrozící genocidy a několika dalších válečných zločinů.[294] Rada bezpečnosti OSN identifikovala jasné důkazy o válečných zločinech spáchaných jak Izraelskými obrannými silami, tak Hamásem.[295] Podle komise OSN pro izraelsko-palestinský konflikt existují jasné důkazy o tom, že válečné zločiny mohly být spáchány při posledním výbuchu násilí v Izraeli a Gaze.[296][297]
Již od roku 2021 se Mezinárodní trestní soud (ICC) zabývá válečnými zločiny v Palestině, ze kterých jsou podezřelí jak Hamás, tak ale i Izrael. Válka mezi Izraelem a Hamásem se rovněž stala předmětem vyšetřování. V prosinci 2023 vrchní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan, po pracovní návštěvě Izraele, vyzval Izrael a Hamás k dodržování mezinárodního práva.[298] V březnu byl do čela vyšetřování ICC v Palestině postaven britský právník Andrew Cayley.[299] Nicméně Izrael Mezinárodní trestní soud nikdy neuznal a Benjamin Netanjahu opakovaně sděloval, že jeho verdikty nebude akceptovat.[300] Ke konci dubna 2024 se začaly objevovat zprávy, že by Mezinárodní trestní soud mohl vydat zatykač na představitele izraelské vlády. Podle izraelských médií se tomu Izrael a Spojené státy snažily diplomatickými prostředky zabránit.[301]
Dne 20. května 2024 hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan oznámil, že požádal o vydání zatykačů na lídry Hamásu a Izraele. Lídr Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár, šéf vojenského křídla Hamásu Muhammad Dajf, šéf politického křídla Hamásu Ismáíl Haníja, izraelský premiér Benjamin Netanjahu a izraelský ministr obrany Jo'av Galant podle prokurátora nesou odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Pásmu Gazy a v Izraeli.[302][303] Žádost o zatykač na představitele Izraele vyvolala mezi některými představiteli západního světa pohoršení. Například americký prezident Joe Biden ji označil za nehoráznost a zdůraznil, že Izrael a Hamás nelze srovnávat. Obdobně reagovali představitelé Česka, Rakouska, Spojeného království, Německa nebo Maďarska.[304][305] Naopak jiné evropské země, jako Francie, Belgie, Irsko nebo Slovinsko, se prokurátora Khana zastaly a uvedly, že válečné zločiny musí být prošetřeny nezávisle a bez ohledu na názory o obviněných.[306] Šéf diplomacie EU Josep Borrell následně představitelům členských zemí EU připomněl, že coby členové ICC jsou vázáni respektovat proces a verdikty soudu.[307]
Zabíjení novinářů
V prosinci 2023 v předvečer mezinárodního Dne lidských práv zveřejnila Mezinárodní federace novinářů seznam 94 novinářů a pracovníků médií, které byli v roce 2023 zabití v souvislostí s jejich prací. Drtivá většina zabitých novinářů (68) připadá na právě na válku Izraele s hnutím Hamás. Šlo o 61 palestinských novinářů zabitých v pásmu Gazy, o 4 izraelské novináře zabité během útoků Hamásu na hudební festival Supernova a na kibuci Nahal Oz a Kfar Aza, o 3 libanonské novináře zabité Izraelem nedaleko společné hranice obou zemí. Tento konflikt je tak pro pracovníky médií nejsmrtelnější za více 30 let, kdy Mezinárodní federace novinářů monitoruje oběti z řad novinářů. Podle IFJ se... palestinští novináři v Gaze stali obětí nevybíravého bombardování ze strany izraelské armády. IFJ ve své výzvě sdělila, že... mezinárodní společenství, a zejména Mezinárodní trestní soud, musí čelit své odpovědnosti a důkladně vyšetřit a případně zahájit stíhání těch, kdo nařídili a provedli útoky na novináře.[308][309]
K dubnu 2024 se počet zabitých novinářů během konfliktu zvýšil na 109. Z nich bylo 102 Palestinců, 4 Izraelci a 3 Libanonci.[310] V květnu 2024 udělilo UNESCO palestinským novinářům pokrývajícím válku výroční novinářskou cenu Guillermo Cano World Press Freedom Prize. Cenu převzal předseda palestinského novinářského syndikátu Nasser Abu Baker.[311][312]
Izrael
Obvinění z válečných zločinů vznesly proti Izraeli Human Rights Watch, Amnesty International, B´tselem a OSN. Izraelský magazín +972 popsal, jak izraelská armáda vědomě cílí na civilisty.[313][314] Podle odhadů OSN zabila izraelská armáda v Gaze za tři měsíce víc civilistů než ruská armáda na Ukrajině za skoro dva roky.[315]
Do 21. října podle palestinského ministerstva zdravotnictví izraelské útoky zabily v Pásmu Gazy 37 zdravotníků, napadeno bylo 69 zdravotnických zařízení, z provozu bylo vyřazeno 7 nemocnic a 24 sanitek. Smrt v řadách svého zdravotnického personálu v Gaze oznámily UNRWA, Mezinárodní červený kříž a Červený půlměsíc, mrtvé ohlásily i Lékaři bez hranic.[316][317] Útoky na zdravotnická zařízení se Izrael údajně dopustil válečných zločinů podle Ženevských úmluv.[318] Dne 13. října vydaly IOS příkaz k evakuaci 1,1 milionu lidí z Pásma Gazy, což někteří diplomaté označili jako násilný přesun, čímž se Izrael údajně dopustil válečného zločinu podle Ženevské úmluvy.[319] Podle Human Rights Watch a Euro-Med Human Rights Monitor používají izraelské jednotky při svých útocích v hustě zastavených oblastech dělostřelecké granáty s bílým fosforem.[zdroj? Izrael použití této munice v Gaze popřel.[320]
Dne 15. prosince 2023 byli izraelskými vojáky zastřeleni tři izraelští rukojmí v Gaze, které si izraelští vojáci údajně spletli s bojovníky Hamásu, přestože muži byli neozbrojeni, byli svlečeni do půl těla a nesli bílou vlajku.[321] Podle kritiků postupu izraelské armády v Gaze tento incident dokládá, jak izraelská armáda zachází s palestinskými civilisty a se zajatci, protože vojáci si rukojmí pravděpodobně spletli se vzdávajícími se Palestinci.[322]
V lednu 2024 projednal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu žalobu Jihoafrické republiky na Izrael, ve které byl obviněn z páchání genocidy vůči Palestincům. Dne 26. ledna soud předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby učinil veškeré kroky k zabránění genocidy a aby zlepšil humanitární situaci v Gaze. Soudkyně Joan Donoghueová navíc uvedla, že některá tvrzení Jihoafrické republiky jsou „věrohodná“. Soudkyně dodala: „Soud se domnívá, že existuje reálné a bezprostřední riziko, že než soud vydá konečné rozhodnutí, bude způsobena nenapravitelná újma na právech, která soud shledal jako hodnověrná.“ Benjamin Netanjahu podle listu The Times of Israel nařídil členům svého kabinetu, aby se zdrželi reakce na předběžné rozhodnutí soudu. On sám prohlásil, že tvrzení, že „Izrael páchá genocidu na Palestincích, je nejen nepravdivé, ale i pobuřující“.[323] V březnu 2024 irský ministr zahraničí Micheál Martin uvedl, že se Irsko přidá k žalobě Jihoafrické republiky.[324] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Izraeli zastavit vojenskou ofenzivu ve městě Rafáh a otevřít hraniční přechod Rafáh pro neomezený přísun humanitární pomoci. Izrael měl také umožnit do Pásma Gazy přístup vyšetřovacímu týmu, který by se zabýval sběrem důkazů v případu údajného páchání genocidy na Palestincích.[325]
Podle skupiny zvláštních zpravodajů[jakých? provádí IOS nevybíravé útoky proti civilním cílům v Pásmu Gazy.[326] IOS provedly útoky proti proti tržnici v Džabálii,[327] proti uprchlickému táboru Al-Šatí,[328] nálet na školu UNRWA,[329] kde se ukrývalo 4 000 uprchlíků. Izraelské útoky zničily nebo poškodily okolo 104 mešit a čtyři kostely.[330] Při izraelském leteckém úderu, který 19. října zasáhl areál řeckého pravoslavného kostela svatého Porfyria, zahynulo 17 křesťanů, kteří se tam ukrývali před nálety, tedy skoro 2 % příslušníků křesťanské komunity v Gaze.[331]
V severní části Gazy, kde se nachází nejlidnatější město Gaza, bylo k lednu 2024 v důsledku bojů a izraelských útoků zničeno nebo poškozeno 70–80 % veškerých budov. V celé Gaze bylo zničeno nebo poškozeno přes 50 % budov. Více než 1,9 milionu lidí, tedy kolem 85 % všech obyvatel Gazy, bylo vyhnáno ze svých domovů.[332] Zpráva z počátku listopadu 2023 uvádí více než 100 významných archeologických a starobylých památek, knihoven, náboženských míst a míst starověkého historického významu, která Izrael částečně nebo úplně zničil.[333][334][335]
Některé nebojové akce provedené Izraelem jako je blokáda přísunu potravin, vody, paliv či elektřiny jsou charakterizovány[kým? jako kolektivní trest, což je podle Ženevské úmluvy klasifikováno jako válečný zločin.[336] Izraelský prezident Jicchak Herzog obvinil všechny Palestince v Gaze ze společné odpovědnosti za útok proti Izraeli.[337] Sari Bashi, expertka pro na lidská práva z Human Rights Watch poznamenala, že... je znepokojivé, když izraelský představitel otevřeně přiznává zapojení své země do kolektivního trestu.[338] Generální tajemník OSN António Guterres 18. října prohlásil, že... útoky Hamásu nemohou ospravedlnit kolektivní trestání palestinského lidu.[339] Podle Světového potravinového programu (WFP) trpělo v prosinci 2023 extrémním hladem 25 % rodin v Gaze a u tisíců dětí byla diagnostikována podvýživa.[315] V polovině prosince OSN odhadovala, že okolo 90 % obyvatel Gazy má zajištěno méně než jedno jídlo denně.[340]
V únoru 2024 byl zveřejněn zvukový záznam hovoru mezi operátory tísňového volání a šestiletou palestinskou dívkou, která jako jediná přežila útok izraelských vojáků na auto s palestinskými civilisty. Sanitka Červeného půlměsíce, která přijela na místo, se stala také terčem izraelské střelby a její posádka zahynula. Dívka byla později nalezena mrtva.[341] Dne 29. února 2024 bylo při střelbě izraelských vojáků do davu civilistů zabito nejméně 115 Palestinců a více než 750 utrpělo zranění.[342]
Ke konci března 2024 zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území Francesca Albanese uvedla, že činy Izraele splňují kritéria označující páchání zločinu genocidy vůči Palestincům v Pásmu Gazy. Podle Albanese Izrael použil „humanitární kamufláž“, aby zakryl svou „genocidní kampaň“. Izrael obvinění odmítl.[343]
V dubnu 2024, po stažení armády Izraele a návratu Palestinců do města Chán Júnis, byly v tamní Násirově nemocnici nalezeny tři masové hroby. Masový hrob byl nalezen také v nemocnici Shifa na severu Pásma Gazy. Celkem v nich bylo uloženo 392 těl. Palestincké zdroje uváděly, že tam byli pohřbení i lékaři a pacienti z nemocnic. Některá těla podle palestinských zdrojů nesla stopy mučení. Palestinské úřady dále tvrdily, že většina těl tam byla pohřbena během doby, kdy nemocnice obsadila izraelská armáda. Naopak izraelská armáda tvrdí, že nemocnice obsadila, protože se tam skrývali ozbrojenci Hamásu a spousta obětí byli právě oni. Hroby údajně izraelští vojáci exhumovali, protože hledali izraelské rukojmí a zkoumali, jestli nejsou pohřbení tam. Dodávají ale, že všechna těla, která exhumovali, vrátili na místa, kde byla původně pohřbená. Prošetření vzájemných obvinění požadovaly Spojené státy americké nebo také OSN.[344]
V prosinci 2023 Izrael přijal úpravu zákona, která umožnila zadržet podezřelé osoby bez zatykače až na 45 dní, přičemž po uplynutí této lhůty jsou přesouvány do klasického vězení. V květnu 2024 zpravodajská stanice CNN zveřejnila reportáž založenou na výpovědích trojice izraelských whistleblowerů. Ti pracovali v záchytném zařízení pro Palestince v Negevské poušti. Šlo v té době o jednu ze tří izraelských vojenských základen používaných jako detenční zařízení pro zadržené Palestince. Podmínky v záchytných zařízeních vylíčili jako nelidské hraničící s psychologickým mučením.[345][346]
Představitelé EU a USA odmítli, že by Izrael v Pásmu Gazy porušoval mezinárodní humanitární právo, přestože z Číny zní, že k porušení došlo.[347]
Ničivé jednání Izraele bylo popisováno také jako ekocida, tedy cílené ničení životního prostředí. Jedním z prostředků mělo být užívání toxického bílého fosforu, a to nejen v Palestině, ale také v Libanonu. Na Západním břehu Jordánu se zase cílem ničení staly olivovníky, které plodí základní surovinu palestinské zemědělské produkce – olivy. Jen za rok 2023 jich izraelští osadníci zničili 10 000. Nešlo o novou taktiku. Armáda a osadníci z nelegálních osad měli od roku 1967, tedy od šestidenní války, zničit přes osm set tisíc olivových stromů. Zásadní roli destrukce palestinského zemědělství hrála také kontrolní role Izraele nad dodávkami vody. Situace byla nejhorší právě v Pásmu Gazy, které nedisponuje vlastním zdrojem čisté vody. V následcích izraelského bombardování a pozemní invaze v Pásmu Gazy od vypuknutí války do března 2024 byla podle satelitních snímků zlikvidována téměř polovina stromů. Do půdy se z bomb dostával toxický azbest. Podle prohlášení Izraele však nešlo o cílené ničení ekosystémů, ale o běžný důsledek války.[348][349]
Hamás a palestinské militantní skupiny
Vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území a Human Rights Watch obvinily palestinské ozbrojené skupiny z... páchání ohavných činů a zaměřování se při střelbě na civilisty a prohlásily, že... braní civilistů jako rukojmí se podle mezinárodního práva rovná válečným zločinům.[350][351]
Během svého pohybu v Izraeli palestinští ozbrojenci nevybíravě zabíjeli, přičemž se zaměřovali na civilisty. Poté, co dosáhli svých cílů,[jakých? zabíjeli dále systematicky civilisty včetně žen a dětí.[352] Během masakru na hudebním festivalu v Re´im zabili 260 osob. Díky videím pořízeným samotnými příslušníky Hamásu a zveřejněným sociálních sítích bylo zdokumentováno mučení, sexuální násilí a násilí na dětech.[353] Podle izraelských vojenských forenzních týmů, svědectví očitých svědků a nahlášených fotografických, dokumentárních a video důkazů militanti Hamásu znásilňovali, napadali a mrzačili izraelské ženy a dívky během útoků na Izrael dne 7. října 2023.[354] Vojenský personál oznámil, že těla obětí útoků ze 7. října vykazovala četné známky znásilnění a „vážná stádia zneužívání“. Hamas byl obviněn z genderově podmíněného násilí, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.[355][356]
Při ústupu do Pásma Gazy brali palestinští ozbrojenci civilní rukojmí, což je závažným porušením Ženevské úmluvy.[357] Do Pásma Gazy bylo odvlečeno více než 200 osob, převážně civilistů.[358] Praxe hromadných vražd, braní rukojmí a raketového ostřelování civilních objektů nemají žádné ospravedlnění.[ujasnit][359] Podle řady mezinárodních právních expertů[jakých? byly tyto činy provedeny s úmyslem zničit zcela, nebo částečně národní skupinu, což je podle nich v souladu s výslovnými cíli Hamásu. Tyto činy se podle nich s největší pravděpodobností rovnají genocidě.[360][353] Hamás dále pohrozil, že bude popravovat rukojmí pokaždé, když Izrael zaútočí na dům v Pásmu Gazy a popravy bude živě vysílat na internetu.[361] Provedení takových poprav by představovalo válečný zločin.[362]
Válečným zločinem jsou i raketové útoky proti obytným aglomeracím. Během svého útoku Hamás vypustil více než 3000 raket na Izrael.[363] Některé z těchto raket zasáhly Tel Aviv a předměstí Jeruzaléma. Podle řady osob,[jakých? včetně mluvčího Evropské komise používá Hamás civilní obyvatelstvo Pásma Gazy i unesená rukojmí jako živé štíty, což je také porušením Římského statutu.[364]
V době války jsou zdravotnická zařízení právně považována za chráněné objekty a jejich využití pro vojenské účely je válečným zločinem. EU odsoudila Hamás za používání „nemocnic a civilistů jako lidských štítů“.[365]
Hamás raboval v několika kibucích a na festivalu Nova.[366] Podle videí zveřejněných serverem Times of Israel rabování v kibucu Be'eri provedli palestinští civilisté, kteří dorazili do kibucu poté, co ozbrojenci militantního Hamásu ukradli zemědělské vybavení, motorky a televizory.[367]
Reakce
.jpg)
Rekace států a mezinárodních organizacíeditovat | editovat zdroj
Reakce států a mezinárodních organizací zveřejněné ihned po teroristickém útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 byly zejména odsouzením činu Hamásu. Arabské země volaly po zdrženlivosti, zatímco Západ vyjadřoval Izraeli podporu při obraně země. Írán, tradiční spojenec šíitských islamistů, vyjádřil z teroristického činu potěšení.
Během následné války mezi Izraelem a Hamásem se ovšem podpora Izraele na mezinárodním poli začala snižovat, a to zejména od jara 2024, kdy na území Pásma Gazy začala propukat vážná humanitární krize. Postup Izraele postupně několikrát odsoudilo OSN, Evropská unie i jednotlivé země celého světa. Některé země (jako Česko, Rakousko nebo Maďarsko) však zůstávaly spojencem Izraele i v mezinárodních organizacích. Jiné, jako například Spojené státy americké, zůstávaly jasným izraelským spojencem na poli zbrojení a hlasování v Radě bezpečnosti OSN, i když ho diplomaticky kritizovaly za jeho postup v Pásmu Gazy.[368][369]
Na Summitu EU v březnu 2024 jednohlasně vyzvali šéfové států a vlád členských zemí EU k okamžité humanitární pauze vedoucí k udržitelnému příměří v Pásmu Gazy. Šlo o první jednomyslné rozhodnutí EU od vypuknutí války.[370] V březnu 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří.[371] Valné shromáždění OSN většinově přijalo dne 10. května 2024 rezoluci, podle níž by se Palestina měla stát plnohodnotným členem organizace.[372]
Veřejnost a médiaeditovat | editovat zdroj
V mnoha městech po celém světě se konaly demonstrace na podporu Izraele i Palestiny.[373][374]
Reakce v Izraelieditovat | editovat zdroj
Devatenáct dní po vypuknutí války s Hamásem se podle průzkumu Israel Democracy Institute podpora izraelské vlády mezi občany Izraele propadla na historické minimum 18 %. Mezi židovskou populací Izraele měla vláda Netanjahua podporu 20 %, zatímco mezi arabskou populací Izraele jen 7 %. Naopak důvěra v izraelskou armádu vzrostla o 2 procentní body.[375]
Podle průzkumu Israel Democracy Institute, který byl zveřejněn v listopadu 2023, celkem 44,6 % Izraelců preferovalo vyjednání propuštění rukojmích bez čekání na sjednání příměří. Ovšem 26,6 % Izraelců uvádělo, že by izraelská vláda neměla s Hamásem vyjednávat vůbec. Podle Peace Indexu Telavivské univerzity, rovněž z listopadu 2023, se podpora mírových jednání s Palestinci mezi Izraelci propadla z 47 % (září 2023) na 24,5 % (ke konci října 2023).[376]
Podle pravidelného průzkumu Agam Institute, který sledoval veřejné mínění v Izraeli od října 2023 do ledna 2024, si 56 % židovských obyvatel Izraele myslelo, že Netanjahu propojuje své osobní politické zájmy s válkou. Současně se ukázalo, že ve sledovaném období vzrostl u židovské populace Izraele podíl osob, kteří si myslí, že za válku je odpovědný Netanjahu ze 17 % na 35 %. Celkem tři čtvrtiny osob si myslely, že je alespoň částečně či zcela odpovědný.[377]
Na začátku února 2024 tisíce lidí vyšly do ulic Tel Avivu, Jeruzaléma a dalších izraelských měst demonstrovat proti premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a jeho vládě, kterou viní, že nedělá dost pro propuštění rukojmích držených hnutím Hamás v Pásmu Gazy. Tentokrát demonstranti vládu jasně kritizovali za to, že je podle nich lhostejná k osudu rukojmích. V Tel Avivu se konaly protesty na několika místech, někde se skupinky demonstrantů střetly s policií, když protestující blokovali silnice. Lidé nesli transparenty s fotografiemi unesených a také s výzvami k odstoupení Netanjahua.[378]
V Jeruzalémě se na konci března 2024 sešly desetitisíce lidí na demonstraci proti vládě premiéra Benjamina Netanjahua. Protestující žádali vypsání nových voleb, vyzývali k propuštění rukojmích unesených palestinským hnutím Hamás a protestovali proti výjimkám z vojenské služby pro ultraortodoxní židy. Podle organizátorů se na protestu shromáždilo dokonce přes 100 000 lidí. Některá izraelská média napsaly, že jde o největší demonstraci od začátku války Izraele s Hamásem.[379][380][381]
Na začátku května 2024 tisíce Izraelců opět protestovaly a požadovaly, aby premiér Benjamin Netanjahu přijal dohodu o příměří s radikálním palestinským hnutím Hamás, na jejímž základě by se zbývající izraelští rukojmí vrátili domů z Pásma Gazy. Na shromáždění v Tel Avivu příbuzní a příznivci více než 130 rukojmích, kteří jsou stále v zajetí, prohlásili, že je třeba udělat vše pro jejich návrat domů. Shromáždění se konalo v době, kdy se představitelé Hamásu setkali v Káhiře s egyptskými a katarskými zprostředkovateli.[382] V polovině května se v Tel Avivu konaly další masové demonstrace požadující předčasné volby a okamžité dojednání propuštění rukojmích.[383] O pár dní později se v Izraeli konal další protivládní a protiválečný protest.[384] Binjamin Ganc (Státní tábor) následně prohlásl, že pokud nebude do tří týdnů schválen strategický plán pro ukončení války v Pásmu Gazy, který bude zahrnovat body obnovy Pásma Gazy, opustí válečný kabinet. Netanjahu to v médiích odmítl.[385]
Reakce v Českueditovat | editovat zdroj
Průzkum agentury Median pro CNN Prima NEWS v listopadu 2023 zjistil, že přibližně 30 % Čechů bezvýhradně podporovalo operace izraelské armády na území Gazy, 22 % dotázaných bylo názoru, že „Izrael měl právo provést akci k potlačení Hamásu, jeho reakce je ale přehnaná“, 10 % dotázaných neschvalovalo akce izraelské armády, pokud při nich dochází k ohrožení životů civilistů, 7 % respondentů odmítlo jakoukoli vojenskou akci Izraele na území Gazy, a téměř 31 % dotázaných situaci nedokázalo posoudit nebo na otázku nechtělo odpovědět.[386]
Ivan Cuker a Přemysl Čech ze společnosti Median uvedli, že „Se silnými odvetnými opatřeními i za cenu civilních obětí souhlasí zejména zástupci vládních stran, podporovatelé Petra Pavla a neparlamentní opozice. Ke konfliktu na Blízkém východě se neumí vyjádřit zejména lidé, kteří se nezajímají o politiku nebo nedůvěřují politickým stranám, ale také voliči sněmovní opozice a Andreje Babiše.“ Vojenské operace Izraele na území Gazy podporovali výrazně častěji muži, zastánci členství České republiky v Evropské unii a lidé podporující ukrajinské obranné úsilí vůči ruské invazi.[386]
Průzkum agentury Median pro institut CEDMO v lednu 2024 zjistil, že 39,6 % Čechů schvalovalo úroveň české podpory Izraele ve válce v Gaze, 5,1 % dotázaných si myslelo, že Česko nepodporuje Izrael dostatečně, 21,2 % dotázaných bylo názoru, že Česko podporuje Izrael příliš moc, a 34,1 % respondentů na otázku neodpovědělo. Izrael častěji podporovali muži, voliči vládních stran a vysokoškolsky vzdělaní lidé.[387]
Někteří uživatelé českých sociálních sítí vyzývali ke genocidě Palestinců v Gaze.[388] Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný označil Palestince za „opice“ a „zrůdy“ a vyzval k jejich „vybombardování“.[389] Podle některých komentátorů vnímá část české veřejnosti izraelsko-palestinský konflikt značně černobíle.[390]
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z února 2024 dvě pětiny respondentů kladlo odpovědnost za vznik a vystupňování tohoto konfliktu mezi Izraelem a Palestinci na obě znesvářené strany rovným dílem. Jen Palestincům připisuje hlavní díl viny 22 procent respondentů, naopak Izraeli šest procent. Více než pětina neměla na věc žádný názor. Desetina se domnívala, že za konflikt může někdo jiný.[391]
Více než 80 českých osobností, například kněz Tomáš Halík, biskup Václav Malý, lídr Prahy sobě Pavel Čižinský, spisovatel a ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol, filozof Jan Bierhanzl, historik a publicista Petr Placák, spisovatelka Radka Denemarková, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová nebo spisovatelka Petra Hůlová, v otevřeném dopise nazvaném "Výzva ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě" kritizuje vládu Petra Fialy, která „bezvýhradně podporuje současnou izraelskou vládu bez ohledu na humanitární katastrofu,“ čímž rezignuje na lidskoprávní rozměr české zahraniční politiky a „de facto opouští i dlouhodobou českou podporu spravedlivého řešení izraelsko-palestinského konfliktu.“ Podle signatářů dopisu "Odpovídat na násilí ještě větším násilím pokládáme za děsivé selhání politiky" a postoj Fialovy vlády je "nepřijatelný a odporující principům mezinárodního práva."[392][393]
V březnu 2024 na svém instagramovém profilu zveřejnil video týkající se války v Gaze český písničkář Tomáš Klus. Na diváky se obracel s dotazy, zda nelze postup Izraele během války v Pásmu Gazy považovat za etnickou čistku a obvinil Izrael z blokády zdrojů a humanitární pomoci Pásmu Gazy. Současně obvinil česká média, že se tématu nevěnují dostatečně a objektivně.[394][395] Jeho vyjádření vyvolalo celou řadu kontroverzí.[396][397]
Z proizraelské zaujatosti byly obviněny také česká soukromá i veřejnoprávní média. Například server Novinky.cz po dvou hodinách od zveřejnění smazal rozhovor s česko-palestinskou designérkou a ukončil spolupráci s jednou z autorek rozhovoru. Vedení Novinek to zdůvodnilo tím, že rozhovor byl „propalestinský“ a neshoduje se s „jednotností“ zpravodajství na Novinkách. Rozhovor se stejnou česko-palestinskou umělkyní, který zahrnoval i telefonát s její příbuznou v Gaze, udělali také redaktoři pořadu 168 hodin na ČT1, ale nakonec nebylo umožněno tento rozhovor odvysílat. Podle Jana Motala, experta na mediální etiku z MUNI a UPOL, v českých médiích se neobjevují příběhy civilistů z Palestiny a „redakce navíc směšují Palestince, což jsou mimochodem i lidé na Západním břehu, s Hamásem. To je samozřejmě teroristická organizace, která páchá zločiny. Chybou médií je, že dávají mezi civilisty a Hamás rovnítko.“[398] Závěry analýzy Masarykovy univerzity, kterou si nechala zpracovat Česká televize, uváděly, že vysílání ČT mohlo přispět k polarizaci veřejnosti, ignorovalo širší souvislosti a k palestinské straně přistupovalo dehumanizujícím způsobem. Generální ředitel ČT Jan Souček výsledky analýzy odmítl a autory bez předložení důkazů obvinil ze zaujatosti. Ti následně žádali omluvu.[399]
Reakce ve světěeditovat | editovat zdroj
.jpg)
Americká televizní stanice CNN čelila kritice svých vlastních zaměstnanců kvůli redakční politice, která podle nich vedla k nekritickému přejímání izraelské propagandy a cenzuře palestinských perspektiv ve zpravodajství o válce v Gaze.[400] Analýza amerického zpravodajského serveru The Intercept došla k závěru, že hlavní deníky ve Spojených státech, jako například The New York Times, The Washington Post nebo Los Angeles Times, informovaly o konfliktu vesměs jednostranně, byly zaujaté protipalestinsky a preferovaly izraelský pohled na válku. Přestože podle úřadů v Pásmu Gazy (ovládaných Hamásem), jejichž údaje jsou dlouhodobě považovány za spolehlivé,[401][402] bylo ve válce zabito více než 10,000 palestinských dětí v Gaze, tak pouze dva titulky z více než 1100 novinových článků ve studii zmiňují slovo „děti“ v souvislosti s dětmi z Gazy.[403]
Protestu na podporu Palestiny v Londýně, který vyrazil od Hyde Parku směrem k americké ambasádě, se 11. listopadu 2023 zúčastnilo přibližně 300 tisíc lidí.[404] Britská ministryně vnitra Suella Bravermanová označila propalestinské protesty za „pochody nenávisti“ a obvinila londýnskou metropolitní policii ze vstřícnosti k demonstrantům. Premiér Rishi Sunak ji kvůli jejím výrokům odvolal z kabinetu. Předseda britské Labouristické strany Keir Starmer pro svůj proizraelský postoj musel čelit kritice ze strany některých členů své vlastní strany.[405]
Protesty a blokády postihly zbrojařské firmy ve Spojených státech a Spojeném království, které během války v Gaze dodávaly zbraně Izraeli, včetně Lockheed Martin,[406] General Dynamics,[407] Textron,[408] Boeing,[409] Raytheon Technologies a Northrop Grumman.[410] Dne 10. listopadu 2023 odboráři v Rochesteru v Kentu zablokovali vchody do továrny BAE Systems, která vyráběla součástky do izraelských vojenských letadel.[411]
.jpg)
Dne 13. listopadu 2023 podala americká organizace Center for Constitutional Rights jménem Palestinců ve Spojených státech a v Gaze u federálního soudu žalobu na administrativu prezidenta Bidena a obvinila ho ze spoluúčasti na genocidě Palestinců v Pásmu Gazy.[413][414]
Podle článku zpravodajského serveru iDnes.cz z května 2024 docházelo v arabských zemích k potírání demonstrací souvisejících s válkou Izraele s Hamásem, a to z důvodu obavy z přelivu demonstrací do protistátních. Například v Jordánsku takto policisté v březnu rozehnali shromáždění před izraelskou ambasádou v Ammánu. Jordánská média naznačovala, že palestinské hnutí Hamás a jordánské islamistické skupiny se snaží zatáhnout jordánskou veřejnost do války v Pásmu Gazy. Dále marocký soud poslal v březnu na pět let do vězení propalestinského aktivistu Abdula Rahmana Zankada za jeho kritika normalizace vztahů Maroka s Izraelem. Maroko tím dalo jasně najevo, že nehodlá ohrozit tzv. Abrahámovské dohody z roku 2020. V egyptské Káhiře došlo v dubnu 2024 k zatčení čtrnácti aktivistů. Podle jejich obhájce se režim bál, že propalestinské demontrace přerostou do dalšího arabského jara.[415]
Studentské protestyeditovat | editovat zdroj
Brzy po vypuknutí války se objevilo pnutí na kampusech amerických vysokých škol, kde proti sobě vystupovali aktivisti kritizující postup Izraele v Pásmu Gazy včetně obvinění z páchání genocidy a způsobení humanitární krize, a také aktivisti obviňující protestující z antisemitismu. V říjnu 2023 vydali palestinští studenti Harvardovy univerzity v Bostonu prohlášení, ve kterém uvedli, že za válku je odpovědný stát Izrael. Tento dokument podepsalo 4000 studentů. Rektorka univerzity Claudine Gayová následně musela vydat vlastní prohlášení, že jakékoliv studentské organizace nemluví za celou univerzitu.[416] Následně rezignovala v lednu 2024 poté, co byla obviněna z plagiátorství a neposkytla dostatečně jasnou odpověď na dotaz, zda výzvy ke genocidě Židů, které měly zaznít v důsledku války mezi Izraelem a Hamásem, porušují etický kodex její univerzity.[417] K dalšímu vyhrocení v areálech amerických univerzit došlo v dubnu 2024 Kolumbijská univerzita například zrušila kvůli protestům přednášky, dále došlo k zatýkání desítek osob na Newyorské univerzitě a Yaleově univerzitě, kde se protetů účastnily stovky studentů a studentek. Harvardova univerzita byla uzavřena pro veřejnost.[418]
_-_2.jpg)
Od začátku konfliktu v Pásmu Gazy část studentů žádala své univerzity, aby přerušily kontakty s izraelskými vysokými školami a vědeckými středisky. V druhé polovině dubna 2024 Joe Biden varoval v poselství, které zveřejnil v předvečer židovského svátku Pesach před nárůstem antisemitismu na univerzitách.[419] Při protiizraelských protestech v bostonské Emerson College bylo zatčeno 108 osob. V Univerzitě Jižní Kalifornie dalších 93 osob.[420] Již dříve bylo zatčeno sto osob při propalestinském protestu na Kolumbijské univerzitě. Protesty se projevovaly obdobně jako hnutí occupy.[421] Po deseti dnech okupačních protestů kampusu začala Kolumbijská univerzita podmíněně vylučovat protestující studenty. Na Texaské univerzitě v Austinu mezitím došlo ke střetům studentů a policistů, které vedly k čtyřiceti zatčením.[422] Během dubna 2024 bylo při okupačních protestech na amerických vysokých školách policií zadrženo více než 2100 osob.[423]
Studentské protesty se koncem dubna 2024 rozšířily také do dalších zemí. Například v areálu pařížské Sorbonny zasahovala policie proti stovce propalestinských demonstrantů, kteří svým protestem vyjadřovali také solidaritu americkým studentům.[424] V Paříži policisté zasahovali také proti okupačnímu protestu studentů Pařížského institutu politických věd.[425] Solidární studentské protesty se dále konaly v několika městech Spojeného království (v Londýně, Manchesteru, Bristolu Leedsu nebo Newcastelu).[426] Na irské Trinity College Dublin v květnu 2024 skončil pětidenní protest, poté, co univerzita uvedla, že „se odpoutá od investic do izraelských společností, které působí na okupovaném palestinském území a jsou kvůli tomu zařazeny na černou listinu OSN“.[427] V Nizozemsku došlo v téže době k zatýkání propalestinských studentů, a to při vyklízení jejich tábora na Amsterdamské univerzitě policií.[428]
V Česku se první studentský propalestinský protest odehrál na začátku května 2024, kdy se skupina aktivistů a aktivistek s palestinskými vlajkami a hesly proti genocidě shromáždila u Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Neohlášenou demonstraci organizovala skupina Academics against apartheid a samotní organizátoři nebyli ani studujícími fakulty, ani samotné univerzity. Děkanka fakulty následně vydala prohlášení, kterým akci odsoudila a distancovala se od ní. Podle vyjádření je fakulta otevřená svobodnému vyjadřování názoru, ale tato forma mezi ně nepatří. V prohlášení dále uvedla, že akademická půda je a má být prostorem vzájemného respektu a dialogu - to ale na této demonstraci neviděla.[429][430]
| „ | Demonstrující zakrýváním obličejů, hlasitým skandováním a použitím megafonu vytvářeli v mnohých z Vás pocit ohrožení, v nemalé míře také hlukem narušovali výuku. Respekt ke svobodě vyjadřování a shromažďování má a musí mít také svou hranici a musí být vzájemný. Vzájemný respekt k právům na vyjádření však demonstrující neprokázali: jeden z demonstrujících fyzicky napadl studenta z kolejí, který dával najevo, že s protestujícími nesouhlasí, a zranil ho v obličeji. | “ |
| — Oficiální prohlášení Fakulty humanitních studií k demonstraci | ||
Plány Izraele na uspořádání po ukončení válkyeditovat | editovat zdroj
Varianta nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazyeditovat | editovat zdroj
.jpeg)
Izraelské ministerstvo zpravodajských služeb v reakci vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.[431]
Návrh na dlouhodobou izraelskou okupacieditovat | editovat zdroj
V únoru 2024 informoval server The Times of Israel o plánu premiéra Netanjahua, který byl představen členům bezpečnostního kabinetu. Izrael by podle něj udržoval bezpečnostní kontrolu nad veškerým územím západně od řeky Jordán, tedy včetně okupovaného Západního břehu a Pásma Gazy. V pásmu Gazy by měla vzniknout jakási civilní samospráva prostřednictvím nespecifikovaných "nezávislých palestinských zástupců". Silnou skepsi vůči plánu vyjádřili analytici, neboť je pravděpodobné, že lídři palestinské komunity, kteří by otevřeně a jednostranně spolupracovat s Izraelem by rychle ztratili legitimitu a jejich životy by mohly být ohroženy. Návrh jednoznačně odmítli jako de facto novou okupaci Gazy zástupci palestinské autonomie.[432]
Podporovateléeditovat | editovat zdroj
Dodávky zbraníeditovat | editovat zdroj
Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI) v dubnu 2024 uvedl, že výdaje na zbrojení Izraele se v důsledku války s Hamásem zvýšily o 24 procent na 27,5 miliardy dolarů.[433]
Dlouhodobě největším dodavatelem zbraní pro Izrael byly jeho spojenci Spojené státy americké, Německo a Itálie. Spojené státy v roce 2016 podepsaly s Izraelem již třetí desetileté memorandum o dodávání vojenské pomoci, které pokrývá roky 2018 až 2028. Zavázaly se tím poskytnout vojenskou pomoc ve výši 38 miliard dolarů; 33 miliard dolarů v grantech na nákup vojenského vybavení a 5 miliard dolarů na systémy protiraketové obrany. Američané také Izraeli poskytují moderní letouny F-35. Podle SIPRI Izrael obdržel v období let 2019–2023 69 % své vojenské pomoci od USA. Německý export v oblasti obrany pro Izrael vzrostl v roce 2023 téměř desetinásobně na 326,5 milionu eur (351 milionů USD) ve srovnání s rokem 2022. Podle SIPRI činil německý podíl na vyzbrojení Izraele 30 %. Itálie na konci roku 2023 dodávala Izraeli trojnásobek dodávek zbraní ve srovnatelném období roku 2022. Ovšem celkově její podíl tvořil necelé procento. Spojené království nevyzbrojuje Izrael napřímo, ale uděluje licence zbrojařským firmám. Takto země udělila vývozní licence na prodej obranného vybavení do Izraele v hodnotě nejméně 42 milionů liber (52,5 milionu dolarů) – především munice, bezpilotních vzdušných prostředků, střeliva do ručních zbraní a součástek pro letadla, vrtulníky a útočné pušky.[434]
Na konci dubna 2024 Spojené státy schválily dodatečnou vojenskou pomoc Izraeli, a to dalších 26 miliard dolarů (612 miliard korun). Přijmutý zákon tyto peníze vyčleňuje na vojenskou pomoc Izraeli a na humanitární činnosti v krizových oblastech včetně pomoci Palestincům v Pásmu Gazy.[435] Brzy poté, na začátku května 2024, USA pozastavily dodávky bomb v hodnotě desítek miliard dolarů, přičemž to odůvodnily pokračováním ofenzívy v Rafáhu, se kterou nesouhlasily. Nadále ovšem dodávaly například munici do tanků a naváděcí technologie pro tzv. chytré rakety a také dostávaly svým předchozím závazkům. Kanada, Nizozemsko, Itálie i Německo nejpozději během začátku roku 2024 pozastavily dodávky zbraní Izraeli z důvodu prohlubující se humanitární krize v Gaze.[434] Na konci dubna 2024 také Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že nevydá předběžné opatření vyzývající k zastavení vývozu německých zbraní do Izraele. Případ soudu dříve předložila Nikaragua.[436]
Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky se z Česka za rok 2022 do Izraele vyvezly zbraně v hodnotě 26 milionů eur (přes 650 milionů korun). České zbraně v menším měřítku putovaly i do arabských zemí jako jsou Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Organizace Amnesty International to označila za nezodpovědné, a to z toho důvodu, že by zbraně podle ní mohly být použity k závažnému porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.[433]
Izrael spolu s Egyptem v roce 2007, po vítězství Hamásu ve volbách v Pásmu Gazy, zavedl blokádu Pásma Gazy s odůvodněním zabránění dovozu zbraní do tohoto území. Během růstu násilí při druhé intifádě začal Hamás vyrábět rakety Kassám, které jsou částečně poháněny roztaveným cukrem. Po stažení Izraele z Gazy v roce 2005 se Hamásu podařilo vytvořit pašerácké cesty s Íráném a Sýrií. Podle izraelské armády zbraně do Pásma Gazy proudily právě z těchto zemí přes překladiště v Súdánu a dále přes hranici s Egyptem. Následně byla v roce 2007 spuštěna zmíněná blokáda. Izrael tvrdil, že blokáda byla porušena v roce 2012 zvolením Muhammada Mursího egyptským prezidentem. Ten byl ovšem krátce poté svržen ve vojenském puči, přičemž egyptská armáda zničila velké množství pašeráckých tunelů do Gazy. Hamás tak byl do té doby vyzbrojen například raketomety Kaťuša nebo íránskými raketami Fajr-5. Od roku 2013 dochází zejména k lokální výrobě výbušnin za pomoci hnojiv a okysličovadel. Hlavním podporovatelem zůstal Írán, který podle Izraele poskytuje palestinským islamistickým teroristům pomoc v hodnotě až sta milionů dolarů ročně.[437][438]
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Poznámkyeditovat | editovat zdroj
- ↑ Včetně 180 cizinců či osob s dvojím občanstvím z 29 různých zemí,[14] mj. 31 občanů USA[15] či jednoho českého občana.[16]
- ↑ Včetně 7 nepálských občanů.[18]
- ↑ Včetně 17 nepálských[18] a 11 thajských občanů.[20][21]
- ↑ Jedná se o poslední přesně specifikovaná čísla. Později, 10. listopadu 2023, Izrael bez dalších podrobností oznámil, že během útoku bylo zabito okolo 1 200 lidí. [23]
- ↑ Ve chvíli kdy je civilní objekt použit pro vojenské účely, pozbývá ochranu podle mezinárodního humanitárního práva. [30]
- ↑ Z původních 9 500 ženských obětí na 4 959 ženských obětí.
- ↑ Z původních 14 500 dětských obětí na 7 797 dětských obětí.
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ Israel Army Fires Artillery at Lebanon as Hezbollah Claims Attack. Asharq Al-Awsat online. 2023-10-08 cit. 2023-10-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-08. (anglicky)
- ↑ PFLP. صادر عن كتائب الشهيد أبو علي مصطفى الجناح العسكري للجبهة الشعبية لتحرير فلسطين online. 7 October 2023. Dostupné online.
- ↑ الحرية – بيان عسكري صادر عن كتائب المقاومة الوطنية (قوات الشهيد عمر القاسم) استشهاد ثلاثة من مقاتلينا داخل اراضينا المحتلة عام 48 online. cit. 2023-10-07. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2023.
- ↑ a b Qassam Brigades announces control of 'Erez Crossing'. Roya News. 7 October 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 October 2023.
- ↑ Iran Helped Plot Attack on Israel Over Several Weeks. The Wall Street Journal online. 2023-10-08 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
- ↑ Hamas Says Attacks on Israel Were Backed by Iran. The Wall Street Journal online. 2023-10-08 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
- ↑ Troops hurt after three drones attack US bases in Iraq as tensions flare after Gaza hospital strike online. Independent cit. 2023-11-14. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ North Korea’s Covert Alliance With Iran Aligned Militias in the Middle East online. 38North cit. 2023-10-23. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SIDDIQUI, Umut Uras,Mersiha Gadzo,Maram Humaid,Priyanka Shankar,Dalia Hatuqa,Joseph Stepansky,Usaid. Israel strikes Gaza tower as death tolls jump after Hamas attack. www.aljazeera.com online. cit. 2023-10-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ V Pásmu Gazy kvůli válce zemřelo nejméně 34.097 Palestinců, uvedly tamní úřady. www.ceskenoviny.cz online. cit. 2024-04-22. Dostupné online.
- ↑ a b c UN chief appalled by ‘tragic human toll’ of Gaza war. news.un.org online. 2024-02-29 cit. 2024-04-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Netanyahu says at least 13,000 'terrorists' among Palestinians killed. reuters.com online. 2024-03-10 cit. 2024-04-07. Dostupné online.
- ↑ El País: Svědectví z Pásma Gazy: Žijeme jako zvířata | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz online. cit. 2023-11-02. Dostupné online.
- ↑ People from 29 countries killed, missing in Israel-Gaza war: What to know. Washington Post online. 2023-10-11 cit. 2023-10-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Biden heads to Israel as blast at Gaza hospital kills hundreds, escalating tensions across the region. www.cbsnews.com online. 2023-10-18 cit. 2023-10-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mezi oběťmi běsnění Hamásu je 22letý Čech - Novinky. www.novinky.cz online. cit. 2023-10-18. Dostupné online.
- ↑ Israeli death toll passes 600, another 2,048 injured. The Times of Israel online. cit. 2023-10-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b At least 7 Nepali injured, 17 held captive by Hamas in Israel. India Today NE online. 2023-10-07 cit. 2023-10-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israel Says Over 600 Dead, More Than 100 'Prisoners' In War With Hamas. Barron’s online. cit. 2023-10-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2 Thais killed, 8 injured, 11 kidnapped in Hamas attack on Israel. Bangkok Post online. cit. 2023-10-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Two Thais killed in Israel-Gaza violence, says Thailand PM. The Straits Times online. 2023-10-08 cit. 2023-10-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FABIAN, Emanuel. Authorities name 44 soldiers, 30 police officers killed in Hamas attack. The Times of Israel online. cit. 2023-10-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Israel social security data reveals true picture of Oct 7 deaths online. AFP cit. 2024-01-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-17. (anglicky)
- ↑ Israel social security data reveals true picture of Oct 7 deaths online. AFP cit. 2024-01-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-17. (anglicky)
- ↑ STEINBERG, Jessica. Six months after October 7, some hostage families embracing anti-government protests. The Times of Israel online. cit. 2024-05-11. Dostupné online.
- ↑ CLARKE, Bianna Golodryga, Becca Porath, Rachel. ‘Our life stopped October 7th’. CNN online. 2024-04-06 cit. 2024-05-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dozens killed, abducted as Israel comes under surprise Hamas attack. Ynetnews online. 2023-10-07 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
- ↑ October 7, 2023: Israel says it is 'at war' after Hamas surprise attack. CNN online. 2023-10-08 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
- ↑ MCKERNAN, Bethan. Israel and Hamas at war after surprise attacks from Gaza Strip. The Guardian online. 2023-10-07 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
- ↑ Rule 10. Civilian objects are protected against attack, unless and for such time as they are military objectives. online. International Committee of the Red Cross cit. 2024-05-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-05-10. (anglicky)
- ↑ NAKASHIMA, Ellen. The Washington Post. www.washingtonpost.com online. cit. 2024-05-11. Dostupné online.
- ↑ LIEBERMANN, Alex Marquardt, Oren. US doubles down on assessment Hamas used Gaza hospital as command hub | CNN Politics. CNN online. 2024-01-03 cit. 2024-05-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WHO: 14K children killed in Gaza since October 7th. EgyptToday online. 2024-04-03 cit. 2024-04-07. Dostupné online.
- ↑ Roughly 9,000 women killed so far in Gaza war: UN Women. news.un.org online. 2024-03-02 cit. 2024-04-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Women and children are the main victims of the Israel-Hamas war with 16,000 killed, UN says. ABC News online. 20. ledna 2024. Dostupné online.
- ↑ At least half of Gaza's buildings damaged or destroyed, new analysis shows. www.bbc.com. 2024-01-30. Dostupné online cit. 2024-04-07. (anglicky)
- ↑ Palestinians say at least 198 killed in Gaza in Israeli retaliation for a Hamas assault into Israel. Economic Times online. 2023-10-07 cit. 2023-10-09. Dostupné online.
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Útok_Hamásu_na_Izrael_(říjen_2023)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Árjové
Ázeři
Ázerbájdžán
Ázerbájdžánština
Ílchanát
Írán
Írán
Íránská hymna
Íránská islámská revoluce
Íránská krize
Íránská vlajka
Íránské císařství
Íránské revoluční gardy
Íránský riál
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústřední zpravodajská služba
Ústava
Ústavní soud České republiky
Útok Hamásu na Izrael (říjen 2023)
Číňané
Čínština
Čína
Čínské lidové náboženství
Čínské prefektury
Čajovníkovité
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Časové pásmo
Čchung-čen
Čeština
Če-ťiang
Čeleď
Černá Hora
Česká Wikipedie
Česko
Čingischán
Členské státy NATO
Čou-šan
ČSSD
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Ču Jou-sung
Říše Čching
Říše Ming
Řečík pistáciový
Šíité
Šíráz
Šadda
Šan-chaj-kuan
Šan-tung
Šao-sing
Šiveluč
Španělsko
Švédsko
Švédsko
Švýcarsko
Židé
Židovská legie
Židovská národní rada
Žlutá řeka
.ir
1. červen
1. květen
1. prosinec
11. duben
12. století
13. červenec
13. století
1303
14. říjen
14. duben
1418
15. říjen
1584
1585
1598
16. leden
16. století
1616
1629
1635
1636
1638
1644
1645
1646
1653
1662
1673
1674
17. duben
17. století
18. červen
18. říjen
18. říjen
18. květen
18. srpen
1813
1813
1862
1863
1863
1884
19. červen
19. říjen
19. říjen
19. duben
19. století
1905
1911
1912
1913
1921
1922
1923
1925
1942
1943
1951
1963
1973
1973
1977
1978
1979
1980
1988
1992
1993
1993
1997
2. duben
20. duben
20. květen
2000
2004
2008
2013
2013
2018
2020
2021
22. duben
23. říjen
23. duben
238
24. březen
24. duben
24. listopad
25. říjen
25. květen
26. říjen
26. říjen
26. duben
28. červen
28. březen
28. duben
28. leden
28. listopad
4. duben
4. listopad
5. květen
7. červen
9. století
Aaron Spelling
Abbásovci
Abel Posse
Achaimenovci
Achdut ha-avoda
Afghánistán
Ahmad Šáh
Ahmad Jamal
Ahváz
Alborz
Alexandr Veliký
Alija
Americká rukojmí v Íránu
Americký dolar
Amoy
An-chuej
Anfisa Rezcovová
Anfisa Rezcovová
Angélique du Coudray
ANO 2011
ANO 2011
Apple II
Arabština
Arabové
Arabské moře
Arabské písmo
Arabský poloostrov
Ariane 5
Armáda
Arménština
Arméni
Arménie
Arsakovci
Asie
Atropin
Aun Schan Su Ťij
Azovstal
Baas
Bahá’í
Balúčština
Balúčové
Balbinus
Bandar Abbás
Bar Giora
Ben Ferencz
Bettie Page
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Bobby Charlton
Bobby Charlton
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Bohuslav Sobotka
Bolševici
Buddhismus v Číně
Bzenecká lípa
Císař
Callisto
Carla Bley
Carla Bley
Cenzura
Chalífát
Chang-čou
Chanové
Charisma
Charles Proteus Steinmetz
Chu-pej
Chuang Tchaj-ťi
Chu Čeng-jen
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Dějiny Íránu
Dějiny Číny
Džürčeni
Dašt-e Kavír
Damávand
Dana Němcová
Dassault/Dornier Alpha Jet
Dassault/Dornier Alpha Jet
Datle
Dauhá
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Demonstrace (protest)
Deset dní masakru v Jang-čou
Dolní Kanada
Dolní Kanada
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Trump
Dorgon
Druhá světová válka
Dynastie
Dynastie Čching
Dynastie Jižní Ming
Dynastie Ming
Dynastie Sung
Ebráhím Raísí
Eduard Krečmar
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emmanuel Macron
Encyklopedie
Etnologie
Eunuchové v Číně
Eurasie
Europa (měsíc)
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Evropský parlament
Evropský parlament
Exil
Fárs
Fík
Feng-jang
Finsko
First-person shooter
Flotila
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Franklin Delano Roosevelt
Fu-čou
Fu-ťien
Fulin
Gílán
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Geodata
Gotthold Ephraim Lessing
Grand National
Guy Lafleur
Ha-Šomer
Haag
Hagana
Hasan Rúhání
Histadrut
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní město
Hlavní strana
Hlavohruď
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hospodářský růst
Hradní stráž
Hrubý domácí produkt
Husitství
Hustota zalidnění
Ignacio Zaragoza
Imdžinská válka
Index lidského rozvoje
Indie
Ingenuity
International Standard Book Number
Intronizace
Irácko-íránská válka
Irák
Isfahán
Islám
Islámská republika
ISO 3166-1
ISO 3166-2:IR
Istanbulská univerzita
Izrael
Jacques de Morgan
Jacques Gaillot
Jaderná zbraň
Jakov Milatović
Jana Lorencová
Janez Janša
Jang-čou
Jang-c’-ťiang
Jan Kostrhun
Jarsanismus
Jazyk (lingvistika)
Ječmen
Jeruzalém
Jicchak Ben Cvi
Jindřiška Smetanová
Josep Fusté
Josif Vissarionovič Stalin
Judaismus
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Kádžárovci
Křesťanství
Křižákovití
Křižák podkorní
Kaligrafie
Kamčatka
Kanton (Čína)
Karadž
Karel Kinský
Kaspické moře
Katar
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kavkaz
Kidd Jordan
Klaus Schulze
Kolonialismus
Konfucianismus
Korunní princ
Korupce
Kostnický koncil
Kovy
Koxinga
Království Tung-ning
Království Tungning
Kuo-c’-ťien
Kurdština
Kurdistán
Kurdové
Lánský puč
Lány (zámek, okres Kladno)
Lúrové
Let Iran Air 655
Liao-ning
Libye
Lilek brambor
List of Emperors of the Ming Dynasty
Li C'-čcheng
Lockheed F-117 Nighthawk
Louise Glücková
Louise Glücková
Luis Garavito
Luis Garavito
Mázandarán
Médie
Múte Bourup Egede
Mašhad
Madagaskar
Mahmúd Ahmadínežád
Mahsá Amíníová
Mahsá Amíníová
Mahulena Čejková
Maia Sanduová
Makedonie (království)
Mamlúci
Mandát Nebes
Mandžuové
Manicheismus
Manuel Estiarte
Mapaj
Mariupol
Maroko
Martti Ahtisaari
Martti Ahtisaari
Marxismus
Mary Quantová
Meda Mládková
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní trestní soud
Mezopotámie
Miloš Zeman
Milo Đukanović
Mingská Čína
Mistrovství světa v ragby 2023
Mittelbau-Dora
Mohamed
Mohawkové
Mohawkové
Moldavsko
Monarchie
Mongolové
Muhammad Chátamí
Muhammad Mosaddek
Muhammad Rezá Pahlaví
Muslim
Mwai Kibaki
Myanmar
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní liga pro demokracii
Nålebinding
Nadace Wikimedia
Nan-an
Nanking
Natalie Zemon Davis
Natalie Zemon Davis
Nejvyšší rada národní bezpečnosti
Nejvyšší vůdce Íránu
Nigel Lawson
Nukleárie
Nurhači
Občanská koalice
Občanská válka
Obyvatelstvo
Okresní soud ve Vsetíně
Okresní soud ve Vsetíně
Ománský záliv
OpenStreetMap
Osm korouhví
Pákistán
Přední Asie
Předseda vlády
Předseda vlády Slovenské republiky
Pšenice
Padělek
Palestina v osmanském období
Palma de Mallorca
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parita kupní síly
Parlament
Parlamentní volby v Polsku 2023
Parthové
Pavel Simon
Pavol Mešťan
Pavouci
Pchin-jin
Pečeť
Peking
Peršané
Perština
Persepolis
Perseverance
Perská říše
Perská revoluce
Perský záliv
Petrohrad
Plukovník
Po'alej Cijon
Podněstří
Pohoří
Polsko
Poltava
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poušť
Právo a spravedlnost
Průmysl
Pražský hrad
Pravda (noviny)
Prezident
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Prezident republiky
Prezident Slovenské republiky
Princ
Protesty v Íránu (2022–2023)
Protesty v Íránu (2022–2023)
Provincie
Pupienus
Qom (město)
Rúholláh Chomejní
Rýže setá
Radim Uzel
Recep Tayyip Erdoğan
Recep Tayyip Erdoğan
Referendum
Regent
Republika
Rezá Šáh Pahlaví
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Rodné jméno
Ropa
Rozinka
Rozloha
Rulík zlomocný
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Sásánovci
Súdán
Sýrie
S’-čchuan
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Saddám Husajn
Safíovci
Sajjid Alí Chameneí
Sametová revoluce
Sebevražda
Seldžukové
Seleukovci
Semitské národy
Senát Parlamentu České republiky
Sergio Gori
Severoatlantická aliance
Seznam forem vlády
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam představitelů Íránu
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle HDP na obyvatele
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Shromáždění znalců
Sibiř
Sionismus
Slovenská národná strana
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
SMER – sociálna demokracia
Sopečná erupce
Soubor:6th Day - Green Condolence.jpg
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
.jpg&veda=41588){kind=link}
Soubor:Alpha Jet - RIAT 2007 (2544737153).jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:Damavand3.jpg
Soubor:Emblem of Iran (green).png
.png&veda=41588){kind=link}
Soubor:Flag of Iran.svg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Flag of Ming Cheng.svg
Soubor:Guard at the Prague castle, Prague - 7620 (cropped).jpg
.jpg&veda=41588){kind=link}
Soubor:Iran-geographic map.svg
Soubor:Iran (orthographic projection).svg
.svg&veda=41588){kind=link}
Soubor:Isfahán v noci.jpg
Soubor:Karl Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
.jpg&veda=41588){kind=link}
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
_-_(female_imago),_Arnhem,_the_Netherlands.jpg&veda=41588){kind=link}
Soubor:Persepolis 24.11.2009 11-49-59.jpg
Soubor:Persian Leopard sitting.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Qing conquest of South Ming territories.svg
Soubor:Rouhani re-election celebrations in Tehran 3.jpg
Soubor:Seal of Ming dynasty.svg
Soubor:Seal of Qing dynasty.svg
Soubor:Severní Teherán.jpg
Soubor:Shahvisitkharg.jpg
Soubor:Southern Ming.png
Soubor:Wiki letter w.svg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
Soudní moc
Sovětský svaz
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-674-44515-5
Speciální:Zdroje knih/80-7106-919-1
Spojené království
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené státy americké
Srážky
Stát
Státní hymna
Státní převrat
Státní znak Íránu
Starověk
Starověké Řecko
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Stupeň Celsia
Subtropický podnebný pás
Sunnitský islám
Suzanne Somersová
Suzanne Somersová
Světová ekonomika
Svoboda a přímá demokracie
Svoboda a přímá demokracie
Třída T 47
Tabríz
Tajná policie
Takbír
Tamerlán
Taoismus
Teherán
Teheránská konference
Teokracie
Texas
Theodor Pištěk (výtvarník)
The Football Association
The Football Association
Tisk
Tiskař
Tomáš Fejfar
Tradiční znaky
Tribut
Tropický podnebný pás
Turečtina
Turecko
Turkické národy
Turkmeni
Turkmenistán
Ukrajina
Umajjovci
Václav Korda
Výkonná moc
V-2
Vahagn Chačaturjan
Velká čínská zeď
Velké národní shromáždění
Velké národní shromáždění
Velký kanál
Vichistická Francie
Viktor Zvjahincev
Vláda Černé Hory
Vláda Petra Fialy
Vláda Petra Fialy
Vladimir Kara-Murza
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vlasta Prachatická
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013
Volby prezidenta Francie 2022
Vratislav Effenberger
Vyslovení nedůvěry
Vyslovení nedůvěry
Vzdušný prostor
Waldemar Pawlak
Waldemar Pawlak
Wan-li
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Winston Churchill
Wolfenstein 3D
Wu San-kuej
Zákonodárná moc
Zadeček
Zagros
Zatčení
Zdeněk Fiala
Zdeněk Ziegler
Zelená revoluce (Írán)
Zemědělství
Zeměpisné souřadnice
Zemní plyn
Zjednodušené znaky
Zoroastrismus
Zuzana Čaputová
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk