A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Indoevropské jazyky | |
---|---|
Země s indoevropskou většinou Země s indoevropskou menšinou Rozšířené, ale neoficiální | |
Rozšíření | celosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie a Indie |
Počet mluvčích | 2,8-3,1 miliardy |
Počet jazyků | zhruba 250 (443 včetně dialektů) |
Klasifikace |
|
ISO 639-2 | ine |
Dělení | |
Dělení |
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.
Původ
O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“,[zdroj? dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.
Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky Indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře[rozpor] v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety.[1] Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R.D.Grayem (2003).[2] Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum,[3] i genetický.[4] Poněkud podobnou hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukázaly, že pre-protoindoevropský jazyk mohl vzniknout v jižním Kavkaze.[5]
Řeším je patrně hybridní teorie složená z těchto dvou typů hypotéz. Na základě kombinovaných lingvistických a genetických analýz se zdá, že indoevropská rodina jazyků vznikla před zhruba 8000 roky na jih od Kavkazu (anatolská hypotéza), ale k dalšímu dělení a šíření později došlo na sever od Kavkazu (stepní hypotéza).[6][7]
Rozšíření
Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika). Používá je tak prakticky polovina světové populace na všech kontinentech. Přes 85 % obsahu internetu je v některém z indoevropských jazyků.
Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.
Mezi dvaceti v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).
V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).
-
Rozšíření indoevropských jazyků v 2. tisíciletí př. n. l.
-
Rozšíření indoevropských jazyků v 1. tisíciletí př. n. l.
-
Rozšíření indoevropských jazyků po zániku římské říše a během velkého stěhování národů
Dělení
Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se dochovaly nejstarší záznamy):
- anatolské jazyky – nejstarší známá větev, záznamy z 18. stol př. n. l., dnes vymřelá
- indoíránské jazyky – nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt)
- řečtina (tvoří samostatnou skupinu) – nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty
- italické jazyky – nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina)
- románské jazyky – vznikly z latiny
- keltské jazyky – nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština)
- germánské jazyky – nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy)
- arménština – nejstarší záznamy z 5. stol. n. l.
- tocharské jazyky – vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l.
- slovanské jazyky – nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština)
- baltské jazyky – nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol.
- albánština – nejstarší záznamy z 15. stol.
Vymřelé jazyky
Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se dochovaly jen zlomky, takže jejich přesnější zařazení není možné:
- illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou)
- venétština
- liburnština
- messapština
- frygijština
- paionština
- thráčtina
- dáčtina
- antická makedonština
- ligurština
Příklady
Číslovky v moderní indoevropštině
Moderní indoevropština | Česky |
oinos, oinā, oinom | jeden |
dwōu, dwāi, dwoi | dva |
trejes, trja/trī, trísores | tři |
qétwores | čtyři |
penqe | pět |
s(w)eks | šest |
septḿ | sedm |
oktṓu | osm |
newn̥ | devět |
dekm̥ | deset |
Odkazy
Reference
- ↑ PAZDERA, Josef. Genetici řešili spor jazykozpytců. www.osel.cz . 2003-12-01 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAY, Russell D.; ATKINSON, Quentin D. Language-tree divergence times support the Anatolian theory of Indo-European origin. S. 435–439. Nature . 2003-11. Roč. 426, čís. 6965, s. 435–439. Dostupné online. DOI 10.1038/nature02029. (anglicky)
- ↑ CHANG, Will; CATHCART, Chundra; HALL, David; GARRETT, Andrew. Ancestry-constrained phylogenetic analysis supports the Indo-European steppe hypothesis. S. 194–244. Language . 2015. Roč. 91, čís. 1, s. 194–244. Dostupné online. DOI 10.1353/lan.2015.0005. (anglicky)
- ↑ Genetic study revives debate on origin and expansion of Indo-European languages in Europe. sciencedaily.com . 2015-03-04 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ QUILES, Carlos. Proto-Indo-European homeland south of the Caucasus?. indo-european.eu . 2018-03-30 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAX PLANCK SOCIETY. New insights into the origin of the Indo-European languages. phys.org . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HEGGARTY, Paul; ANDERSON, Cormac; SCARBOROUGH, Matthew. Language trees with sampled ancestors support a hybrid model for the origin of Indo-European languages. Science. 2023-07-28, roč. 381, čís. 6656. Dostupné online . ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abg0818. (anglicky)
Související články
- Indoevropané
- Indoevropeistika
- Praindoevropština
- Seznam jazyků a jazykových rodin
- Satemové a kentumové jazyky
- Euroasijské jazyky
- Nostratický jazyk
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu indoevropské jazyky na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk