A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Wimbledon 2016 | |
|---|---|
| Vítěz: |  Andy Murray |
| Žebříček: | 2. → 2. (▬) |
| Finalista: |  Milos Raonic |
| Žebříček: | 7. → 7. (▬) |
| Výsledek: | 6–4, 7–6(7–3), 7–6(7–2) |
| Soutěže | |
| mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra | |
| ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra | |
| smíšená čtyřhra | |
| dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
| dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
| dvouhra vozíčkářů • dvouhra vozíčkářek | |
| čtyřhra vozíčkářů • čtyřhra vozíčkářek | |
| mužské legendy • ženské legendy | |
| seniorské legendy | |
| Wimbledon mužská dvouhra | |
| 2015 ◄◄ 2016 ►► 2017 | |
| Grand Slam 2016 mužská dvouhra | |
| Australian Open • French Open Wimbledon • US Open | |
Mužská dvouhra ve Wimbledonu 2016 proběhla na přelomu června a července 2016. Do londýnského grandslamu nastoupilo sto dvacet osm tenistů. Z kvalifikačního turnaje, odehrávajícího se mezi 20. až 25. červnem, postoupilo šestnáct hráčů. Rozlosování proběhlo 25. června 2016. Dvojnásobným obhájcem titulu byl první hráč světa Novak Djoković ze Srbska,[1] jenž však ztroskotal ve třetím kole na Američanovi Samu Querreymu.[2]
Významné zápasy
_(27595292054).jpg)
V úvodním kole vyřadil na sedmnáctém dvorci britský kvalifikant a 772. hráč žebříčku Marcus Willis litevského tenistu Ričardase Berankise, jemuž patřila 54. příčka světové klasifikace. Třísetový zápas, v němž odvrátil 19 z 20 brejkbolů, byl pro 26letého Brita prvním grandslamovým duelem v hlavní soutěži. Do té pronikl po šesti výhrách v předkvalifikaci a kvalifikaci.[3] Ve druhé fázi nestačil na Rogera Federera.
Vítězstvím ve druhém kole nad Francouzem Adrianem Mannarinem vytvořil Novak Djoković nový rekord otevřené éry 30 vítěznými zápasy na Grand Slamu v řadě, čímž překonal výkon tenisové legendy Roda Lavera z konce šedesátých let dvacátého století.[4] Rekord ale hned v následném kole nedokázal navýšit, když byl překvapivě nad jeho síly dvacátý osmý nasazený americký tenista Sam Querrey, který dokázal Srba porazit ve čtyřech setech po výsledku 6–7, 1–6, 6–3 a 6–7. Utkání se hrálo ve dvou dnech, nejprve v pátek 2. července vyhrál Američan první dva sety a pro nepřízeň počasí se zápas odložil na sobotu. V ní pak srbská jednička získala třetí set, ovšem po nevyužití šancí ve 4. sadě rozhodl o vítězství Querreyho tiebreak s výsledným skórem 7–5. Na grandslamu se Djokovič nedostal do osmifinále poprvé od Roland Garros 2009, kdy v Paříži rovněž skončil ve třetím kole. Ukončil tím šňůru dvaceti osmi grandslamových čtvrtfinále v řadě.[2]
Juan Martín del Potro, vracející se po vleklých zraněních obou zápěstí, vyřadil ve druhém kole světovou čtyřku Stana Wawrinku. Argentinský semifinalista z roku 2013 na grandslamu nestartoval od Australian Open 2014 a pro postavení 165. hráče ve světové klasifikaci získal žebříčkovou ochranu.[5]
Osmnáctý nasazený Američan John Isner ve třetím kole navázal na nejdelší zápas tenisové historie z roku 2010. V pětisetovém maratonu proti francouzské turnajové dvanáctce Jo-Wilfriedu Tsongovi ztratil vedení 2–0 na sety, aby v závěrečném pátém dějství podlehl poměrem her 17–19. Tsonga tak navýšil aktivní bilanci pětisetových utkání na 15–7, z toho ve Wimbledonu na 6–0. Svou 103. grandslamovou výhrou vyrovnal historický rekord francouzských tenistů v počtu vítězství na majorech, jenž držel Jean Borotra. Isnerův poměr pětisetových duelů činil 6–15. Celé utkání trvalo 4:24 hodin a Francouz v poslední sadě, hrané přes dvě hodiny, proměnil jediný brejkbol, aby se ujal vedení 18–17. Za stavu gamů 15–16 přitom odvrátil mečbol.[6]
První ryze český zápas v mužské dvouhře od duelu Štěpánka s Hernychem v roce 2008 sehráli v osmifinále 22letý Jiří Veselý a desátý nasazený Tomáš Berdych. Za vedení 2–1 na sety, 6–5 a 40:0 měl při podání soupeře Berdych tři mečboly, které neproměnil. Méně zkušený levák pak získal 10 z 11 dalších míčů a v tiebreaku se ujal vedení 6:1. Pět setbolů v řadě však nezužitkoval. Série následných 6 míčů favorizovaného Čecha znamenala vedení 7:6 a čtvrtý mečbol pro Berdycha. Poté prohospodařil i pátou šanci na ukončení zápasu, přestože čárový rozhodčí při mečbolu zahlásil Veselému aut. Hlavní rozhodčí však rozhodnutí změnil a opakovanou výměnu získal mladší 22letý hráč. Jestřábí oko v té chvíli nefungovalo pro přílišnou tmu, na níž si v závěru čtvrté sady stěžoval i Berdych. Veselý zkrácenou hru získal poměrem 11:9 a po 3:22 hodinách se duel musel dohrávat příští den. Turnajová desítka se ještě snažila přesvědčit rozhodčí o přesunutí zápasu na centrální dvorec, kde bylo k dispozici osvětlení. V úterní páté sadě dominovala favorizovaná světová devítka a za 34 minut ji získala poměrem 6–3 po využití osmého mečbolu.[7] Počtvrté v kariéře tak Berdych postoupil do wimbledonského čtvrtfinále.[8][9]
Do čtvrtfinále se probojoval Francouz Lucas Pouille, který před turnajem nevyhrál ani jeden zápas na trávě.[10] Poprvé také na grandslamu překonal brány druhého kola. Mezi poslední osmičkou jej však zastavil Tomáš Berdych po třísetovém průběhu.[11]
Podesáté v kariéře dokázal Roger Federer otočit průběh zápasu ze stavu 0–2 na sety, když ve čtvrtfinále zdolal devátého nasazeného Marina Čiliće v pěti sadách. Chorvat nevyužil ani jeden ze tří mečbolů. Basilejský rodák tak mezi poslední čtveřici hráčů na londýnském grandslamu prošel ve 34 letech a 336 dnech věku, čímž se stal nejstarším tenistou v této fázi od roku 1974 a tehdy 42letého Australana Kena Rosewalla. 307. vítězným zápasem na Grand Slamu překonal historický rekord Martiny Navrátilové (306) v počtu výher. Jedenáctou účastí ve wimbledonském semifinále vyrovnal rekordní zápis Američana Jimmyho Connorse.[11]
Andy Murray: Druhý triumf ve Wimbledonu
| Statistiky finále[12] | ||
|---|---|---|
| Raonic | Murray | |
| 8 | esa | 7 |
| 1 | dvojchyby | 2 |
| 73/114 = 64% | 1. podání do dvorce | 69/103 = 67% |
| 49/73 = 67% | úspěšnost 1. podání | 60/69 = 87% |
| 29/41 = 71% | úspěšnost 2. podání | 19/34 = 56% |
| 39 | vítězné míče | 39 |
| 29 | nevynucené chyby | 12 |
| 0/2 = 0% | brejkboly | 1/7 = 14% |
| 46/74 = 62% | hra na síti | 17/22 = 77% |
| servis | ||
| 78 | celkem vyhraných míčů při vlastním podání | 79 |
| 193 km/h | průměrná rychlost podání | 187 km/h |
| 237 km/h | nejvyšší rychlost podání | 209 km/h |
| délka utkání 2:48 hodin | ||
Finále nabídlo reprízu z tří týdnů starého travnatého turnaje AEGON Championships v londýnském Queen's Clubu mezi Andym Murrayem a Milosem Raonicem, kde v posledním utkání uspěla domácí jednička Brit Murray, který mladšího rivala porazil ve třech setech.[13] V deseti předchozích grandslamových finálových střetnutích byli jeho soupeři buď Roger Federer nebo Novak Djoković.[13] Vítěz si do žebříčku ATP připsal 2 000 bodů a získal částku 2 000 000 liber, finalista pak poloviční prémii.
Stejný počet setů potřeboval Murray i ve finále na Centre Courtu, kde prvního Kanaďana v historii finále londýnského Grand Slamu a debutanta v grandslamovém finále Raonice porazil po výsledku 6–4, 7–6 a 7–6, vylepšil si vedení ve vzájemné bilanci zápasů na 7-3 a ziskem 3. grandslamové trofeje navázal na svůj londýnský triumf z roku 2013 a vítězství na US Open 2012.[14] V prvním sadě dokázal Skot prorazit podání kanadského tenisty v sedmé hře, a jelikož sám dobře podával, doservíroval set bez větších komplikací. V následujícím setu měl rodák z Glasgow čtyři příležitosti k brejknutí soupeře, ale ani jednu z nich nevyužil, a tak musela o vítězi setu rozhodnout zkrácena hra. V ní měl od začátku navrch domácí tenista, který ukořistil tiebreak poměrem míčků 7:3. Ve 3. setě přišli Kanaďanovi šance, když mu za stavu 2–2 na gemy nabídl soupeř poprvé šanci k brejku, kterou však nedokázal využít. I tato sada dospěla do zkrácené hry, v níž se rychle ujal vedení 5:0 Murray, jenž nakonec využil svůj druhý mečbol a po svém čtyřicátém vyhraném utkání v sezoně se dojetím rozplakal na lavičce.[15]
- Ceremoniál
Při slavnostním ceremoniálu pak dojatý Murray zmínil: „Tohle je pro mě každý rok nejdůležitější turnaj. Zažil jsem tady nádherné chvíle i těžké časy, ale dnes jsem hrál opravdu dobře. Když jsem tu vyhrál poprvé v roce 2013, byla to taková úleva po tom všem stresu a tlaku, že jsem neměl šanci si to pořádně užít. Nyní si to rozhodně vychutnám.“ Murray poděkoval i svému staronovému kouči Ivanu Lendlovi: „Patří mu dík za všechno, co pro mě udělal. Spolupráce s ním funguje výborně.“
Poté však publikum v hledišti bučelo, to když Skot narážel na ministerského předsedu Davida Camerona a jeho roli ve vystoupení Británie z EU: „Vyhrát Wimbledon je těžké, ale určitě bych nechtěl být ministerským předsedou.“[15][16]
Zklamaný Raonic poznamenal: „Nevyšlo to, ale doufám, že to brzy zažiju znovu. Dnes jsem udělal maximum. Chtěl jsem ho dostat pod tlak, ale on hrál ze základní čáry mnohem lépe než já. Hrál jsem s ním vyrovnaně, ale v důležitých okamžicích jsem prostě nedokázal zahrát lépe.“[15]
- Faktor Lendl
Pár týdnů před Wimbledon obnovil Skot spolupráci se staronovým trenérem Ivanem Lendlem, pod jehož vedením vyhrál na trávě všech 12 zápasů, ke kterým nastoupil. Pod Lendlovým vedením zaznamenal Murray tři grandslamové triumfy ze 4 finále, které pod jeho taktovkou hrál. Bez něj neuspěl ani v jednom ze 7 finále, jež na turnajích velké čtyřky odehrál.[15]
Nasazení hráčů
- 1.
Novak Djoković (3. kolo) - 2.
Andy Murray (vítěz) - 3.
Roger Federer (semifinále) - 4. Stan Wawrinka (2. kolo)
- 5.
Kei Nišikori (4. kolo) - 6.
Milos Raonic (finále) - 7.
Richard Gasquet (4. kolo, odstoupil kvůli bolesti zad) - 8.
Dominic Thiem (2. kolo) - 9.
Marin Čilić (čtvrtfinále) - 10.
Tomáš Berdych (semifinále) - 11.
David Goffin (4. kolo) - 12. Jo-Wilfried Tsonga (čtvrtfinále)
- 13.
David Ferrer (2. kolo) - 14. Roberto Bautista Agut (3. kolo)
- 15.
Nick Kyrgios (4. kolo) - 16. Gilles Simon (2. kolo)
- 17. Gaël Monfils (1. kolo)
- 18.
John Isner (3. kolo) - 19. Bernard Tomic (4. kolo)
- 20.
Kevin Anderson (1. kolo) - 21.
Philipp Kohlschreiber (1. kolo) - 22. Feliciano López (3. kolo)
- 23. Ivo Karlović (2. kolo)
- 24. Alexander Zverev (3. kolo)
- 25. Viktor Troicki (2. kolo)
- 26. Benoît Paire (2. kolo)
- 27. Jack Sock (2. kolo)
- 28. Sam Querrey (čtvrtfinále)
- 29.
Pablo Cuevas (1. kolo) - 30.
Alexandr Dolgopolov (2. kolo) - 31.
João Sousa (3. kolo) - 32. Lucas Pouille (čtvrtfinále)
Kvalifikace
Pavouk
| Legenda | ||
|
|
|
Finálová fáze
| Čtvrtfinále | Semifinále | Finále | |||||||||||||||||||||||
| 28 |  Sam Querrey
|
4 | 5 | 7 | 1 | ||||||||||||||||||||
| 6 | Milos Raonic
|
6 | 7 | 5 | 6 | ||||||||||||||||||||
| 6 | Milos Raonic
|
6 | 63 | 4 | 7 | 6 | |||||||||||||||||||
| 3 |  Roger Federer
|
3 | 77 | 6 | 5 | 3 | |||||||||||||||||||
| 3 | Roger Federer
|
64 | 4 | 6 | 711 | 6 | |||||||||||||||||||
| 9 |  Marin Čilić
|
77 | 6 | 3 | 69 | 3 | |||||||||||||||||||
| 6 | Milos Raonic
|
4 | 63 | 62 | |||||||||||||||||||||
| 2 | Andy Murray
|
6 | 77 | 77 | |||||||||||||||||||||
| 10 |  Tomáš Berdych
|
7 | 6 | 6 | |||||||||||||||||||||
| 32 |  Lucas Pouille
|
5 | 3 | 2 | |||||||||||||||||||||
| 10 | Tomáš Berdych
|
3 | 3 | 3 | |||||||||||||||||||||
| 2 | Andy Murray
|
6 | 6 | 6 | |||||||||||||||||||||
| 12 | Jo-Wilfried Tsonga
|
610 | 1 | 6 | 6 | 1 | |||||||||||||||||||
| 2 | Andy Murray
|
712 | 6 | 3 | 4 | 6 | |||||||||||||||||||