A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Panovníci Pěti dynastií a deseti říší stáli v letech 907–979 čele čínských států na které se začátkem 7. století rozpadla říše Tchang. V tchangském státu slábla ústřední moc už od povstání An Lu-šana (755–763), a po povstání Chuang Čchaoa (874–884) vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřené kraje prakticky nezávisle. Roku 907 byl nakonec sesazen poslední tchangský císař. V severní Číně se poté v rychlém sledu vystřídalo pět režimů, Pozdní Liang (907–923), Pozdní Tchang (923–937), Pozdní Ťin (936–947), Pozdní Chan (947–951) a Pozdní Čou (951–960), přičemž v Šen-si vznikl stát Severní Chan (951–979). Na jihu se zatím ustavilo několik vzájemně soupeřících regionálních států, a sice Rané Šu (907–925) a Pozdní Šu (934–965) v S’-čchuanu; Ťing-nan (924–963) a Čchu (907–951) v centrální části jihu Číny; Wu (907–937), Jižní Tchang (937–976) a Wu-jüe (907–978) na dolním toku Jang-c’-ťiang; Min (909–945) ve Fu-ťienu a Jižní Chan (917–971) na úplném jihu v Kuang-tungu a Kuang-si.
Stabilitu přinesl až nástup dynastie Sung, která roku 960 ovládla sever Číny (kromě Šan-si), a do roku 979 Čínu sjednotila.
Seznamy císařů
Podle čínské tradice císař po smrti obdržel čestné posmrtné jméno. Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie. Obě jména vyjadřovala charakter vlády a císaře, například zakladatelé dynastií dostávali chrámové jméno Tchaj-cu (太祖, Velký předek, Velký praotec).[1]
Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, shrnující základní směr státní politiky.[1] Ne všichni panovníci deseti říší vyhlásili vlastní panovnickou éru. Někteří používali éry severočínských pěti dynastií, nebo sousedních mocných států, jako výraz své formální podřízenosti (Ťing-nan, Čchu, Wu-jüe, Min), jiní pokračovali v érách zaniklých států (Wu, Severní Chan).
Císařové Pěti dynastií
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Pozdní Liang (907–923) | ||||||
| Šen-wu 神武 |
Tchaj-cu 太祖 |
Ču Wen 朱溫 |
852–912 | 907–912 | Kchaj-pching (開平, 907–910) Čchien-chua (乾化, 911–912) | |
| – | – | Ču Jou-kuej 朱友珪 |
?–913 | 912–913 | Feng-li (鳳曆, 913) | |
| – | – | Ču Jou-čen 朱友貞 |
888–923 | 913–923 | Čchien-chua (乾化, 913–914) Čen-ming (貞明, 915–920) | |
| Ču Jou-čen je též znám jako Poslední císař (末帝, Mo-ti). | ||||||
| Pozdní Tchang (923–936) | ||||||
| Kuang-šeng šen-min siao chuang-ti 光聖神閔孝皇帝 |
Čuang-cung 莊宗 |
Li Cchun-sü 李存勖 |
885–926 | 923–926 | Tchung-kuang (同光, 923–926) | |
| Che-wu chuang-ti 和武皇帝 |
Ming-cung 明宗 |
Li S’-jüan (李嗣源) od 927 Li Tan (李亶) |
867–933 | 926–933 | Tchien-čcheng (天成, 926–930)
Čchang-sing (長興, 930–934) | |
| Min-chuang-ti 閔皇帝 |
– | Li Cchung-chou 李從厚 |
914–934 | 933–934 | Jing-šun (應順, 934) | |
| – | – | Li Cchung-kche 李從珂 |
885–937 | 934–937 | Čching-tchaj (清泰, 934–937) | |
| Li Cchung-chou je též znám jako Malý císař (Šao-ti, 少帝), nebo První sesazený císař (Čchien-fej-ti, 前廢帝). Li Cchung-kche dostal od historiků jméno Sesazený císař (廢帝, Fej-ti), nebo Poslední císař (末帝, Mo-ti). | ||||||
| Pozdní Ťin (936–946) | ||||||
| Šeng-wen čang-wu ming-te siao chuang-ti 聖文章武明德孝皇帝 |
Kao-cu 高祖 |
Š’ Ťing-tchang 石敬瑭 |
892–942 | 936–942 | Tchien-fu (天福, 936–943) | |
| Čchu chuang-ti 出皇帝 |
– | Š’ Čchung-kuej 石重貴 |
914–947 | 942–947 | Tchien-fu (天福, 936–943) Kchaj-jün (開運, 943–947) | |
| Š’ Čchung-kuej je též znám jako Malý císař (Šao-ti, 少帝) | ||||||
| Pozdní Chan (947–951) | ||||||
| Šeng-wen čang-wu ming-te siao chuang-ti 聖文章武明德孝皇帝 |
Kao-cu (高祖) | Liou Č'-jüan 劉知遠 |
895–948 | 947–948 | Tchien-fu (天福, 947) Čchien-jou (乾祐, 948) | |
| Jin-ti (隱帝) | – | Liou Čcheng-jou 劉承祐 |
930–951 | 948–951 | Čchien-jou (乾祐, 948–951) | |
| Pozdní Čou (951–960) | ||||||
| neužívané pro svou délku | Tchaj-cu (太祖) | Kuo Wej 郭威 |
904–954 | 951-954 | Kuang-šun (廣順, 951-954) Sien-te (顯德, 954) | |
| neužívané pro svou délku | Š’-cung (世宗) | Čchaj Žung (柴榮) později Kuo Žung (郭榮) |
921–959 | 954-959 | Sien-te (顯德, 954-959) | |
| Kung-ti (恭帝) | – | Čchaj Cung-sün 柴宗訓 |
953–973 | 959-960 | Sien-te (顯德, 959-960) | |
Panovníci deseti říší
Rané Šu, Pozdní Šu
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Šen-wu šeng-wen siao-te ming-chuej chuang-ti 神武聖文孝德明惠皇帝 |
Kao-cu 高祖 |
Wang Ťien 王建 |
847–918 | 907-918 | Wu-čcheng (武成, 908–910) Jung-pching (永平, 911–915) | |
| vévoda Šun-čeng 順正公 |
– | Wang Jen 王衍 |
899–926 | 918-925 | Čchien-te (乾德, 919–924) Sien-kchang (咸康, 925) | |
Wang Jen je znám jako Poslední vládce Raného Šu (前蜀後主, Čchien Šu chou-ču).
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Wen-wu šeng-te jing-lie ming-siao chuang-ti 文武聖德英烈明孝皇帝 |
Kao-cu 高祖 |
Meng Č’-siang 孟知祥 |
874–934 | 934 | Ming-te (明德, 934–937) | |
| kníže Kung-siao z Čchu (楚恭孝王) | – | Meng Čchang (孟昶) původně Meng Žen-can (孟仁贊) |
919–965 | 934-965 | Ming-te (明德, 934–937) Kuang-čeng (廣政, 938–965) | |
Meng Čchang je znám jako Poslední vládce Pozdního Šu (後蜀後主, Chou Šu chou-ču).
Ťing-nan
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Wu-sin-wang 武信王 |
– | Kao Ťi-sing (高季興) do 923 Kao Ťi-čchang (高季昌) |
858–929 | 924–929 | – | |
| Wen-sien-wang 文獻王 |
– | Kao Cchung-chuej 高從誨 |
891–948 | 929–948 | – | |
| Čen-i-wang 貞懿王 |
– | Kao Pao-žung 高保融 |
920–960 | 948–960 | – | |
| Čen-an-wang 贞安王 |
– | Kao Pao-sü 高保勗 |
924–962 | 960–962 | – | |
| Te-žen-wang 德仁王 |
– | Kao Ťi-čchung 高繼沖 |
943–973 | 962–963 | – | |
Čchu
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Wu-mu-wang 武穆王 |
– | Ma Jin 馬殷 |
853–930 | 907–930 | – | |
| Cheng-jang-wang 衡阳王 |
– | Ma Si-šeng 馬希聲 |
899–932 | 930–932 | – | |
| Wen-čao-wang 文昭王 |
– | Ma Si-fan 馬希範 |
899–947 | 932–947 | – | |
| Fej-wang 废王 |
– | Ma Si-kuang 馬希廣 |
922–950 | 947–950 | – | |
| Kung-siao-wang 恭孝王 |
– | Ma Si-e 馬希萼 |
900–953 | 950–951 | – | |
Wu, Jižní Tchang
Dnešní provincii Ťiang-su ovládal ťie-tu-š’ Jang Sing-mi (852–905), kterému roku 902 tchangská vláda udělila titul Wu-wang (吳王, kníže/král z Wu). Nezávislost Wu získalo roku 907,[7] když jeho syn a nástupce Jang Wo neuznal Ču Wenův převrat a novou dynastii Liang. Jang Sing-mi obdržel posmrtné jméno Siao-wu-wang (吳景王), později Wu-ti (武帝) a chrámové jméno Tchaj-cu (太祖).
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Ťing-wang (景王) později Ťing-ti (景帝) |
Lie-cu 烈祖 |
Jang Wo 楊渥 |
886–908 | 907–908 | –[pozn. tab. 1] | |
| Süan-wang (宣王) později Süan-ti (宣帝) |
Kao-cu 高祖 |
Jang Lung-jen (楊隆演) původně Jang Jing (楊瀛), pak Jang Wej (楊渭) |
897–920 | 908–920 | Wu-i (武義, 919–920)[pozn. tab. 1] | |
| Žuej-chuang-ti 睿皇帝 |
Jang Pchu 楊溥 |
900–939 | 920–937 | Šu-i (順義, 921–926) Čchien-čen (乾貞, 927–928) | ||
| Jméno | Portrét | Narození Úmrtí |
Vláda | Éra vlády | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| posmrtné | chrámové | příjmení a osobní jméno | ||||
| Kuang-wen su-wu siao-kao chuang-ti 光文肅武孝高皇帝 |
Lie-cu 烈祖 |
Li Pien 李昪[pozn. tab. 1] |
889–943 | 937–943 | Šeng-jüan (昇元, 937–943) | |
| Ming-tao čchung-te wen-süan siao chuang-ti 明道崇德文宣孝皇帝 |
Jüan-cung 元宗 |
Li Ťing 李璟[pozn. tab. 2] |
916–961 | 943–961 | Pao-ta (保大, 943–957) Čung-sing (中興, 958) | |
| – | – | Li Jü (李煜) původně Li Cchung-ťia (李從嘉) |
937–978 | 961–976[10] | –[pozn. tab. 3] | |
| ||||||
Li Ťing je znám jako Prostřední vládce Jižní Tchang (南唐中主, Nan Tang čung-ču). Li Jü je znám jako Poslední vládce Jižní Tchang (南唐後主, Nan Tang chou-ču), nebo Poslední vládce Li (李後主, Li chou-ču).