A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ťie-tu-š’ (čínsky pchin-jinem jiédùshǐ, znaky zjednodušené 节度使, tradiční 節度使) byl čínský historický vojenský a správní titul. Původně vysoký vojenský titul komisařů dočasně pověřených velením polním vojskům se začátkem 8. století v říši Tchang změnil ve vojensko-administrativní hodnost regionálních komisařů-guvernérů, kteří po povstání An Lu-šana v polovině 8. století získali vysokou míru samostatnosti a někteří i faktickou nezávislost na centrální vládě. Tchangská říše se pak skládala z více či méně autonomních panství guvernérů ťie-tu-š’. Začátkem 10. století jednotliví ťie-tu-š’ v jižní Číně vyhlásili samostatnost, zatímco na severu jeden z ťie-tu-š’, Ču Wen, svrhl posledního tchangského panovníka a nastolil vlastní dynastii Pozdní Liang, čímž tchangská éra přešla v období Pěti dynastií a deseti říší.
Termín
V termínu ťie-tu-š’ znamená ťie vrubovku předávanou panovníkem jako doklad držení úřadu; ťie-tu byl intendant, úředník zodpovědný za zásobování vojska, někdy zavádějící pořádek; š’ je obecné označení pro pověřence, komisaře, vyslance.[1] Ťie-tu-š’ pak znamená přibližně „komisař zplnomocněný zajištěním náležité věrnosti“, „komisař pověřený zavedením řádu a pořádku“, normalizací situace.[2]
Historie
Vznik a první ťie-tu-š’ do povstání An Lu-šana
Termín ťie-tu-š’ byl poprvé použit roku 108 v říši Východní Chan, když byl Liang Tung (梁懂) jmenován vojenským komisařem všech sil (ču-ťün ťie-tu-š’, 諸軍節度使) západních armád.[3] Za Tří říší (220–280) a v pozdějších státech byla ťie-tu-š’ hodnost ad hoc jmenovaných komisařů odpovědných za zásobování polních armád.[4]
V říši Tchang byly jako orgán regionální vojenské správy zřízeny úřady regionálních velitelů tu-tu (都督).[5] Regionální velitelé tu-tu působili v pohraničních a důležitých oblastech státu, zpravidla jim podléhalo několik krajů.
Pojem ťie-tu-š’ se od poloviny 7. století používal jako jedno z označení pro velitele příležitostně sestavovaných polních armád.[3] Dostávali ho velitelé tu-tu, kterým císař jako symbol pravomocí udělil vrubovku.[1] S tím, jak vznikaly stálé pohraniční armády, stalo se označení ťie-tu-š’ titulem jejich velitelů, ťie-tu-š’ přitom nahradili dosavadní regionální velitele tu-tu.[4] Poprvé byl zřízen úřad ťie-tu-š’ roku 711 pro oblast Che-si, za úkol měl obranu kansuského koridoru.[3] Roku 713 císař jmenoval ťie-tu-š’a oblasti Lung-jou, který bránil severozápadní hranici proti Tibetu, téhož roku i oblasti Šuo-fang v Ordosu, proti Turkutům. Do poloviny 40. let 8. století vzniklo 10 velitelství ťie-tu-š’ pokrývajících pozemní hranice tchangského státu od severovýchodu přes sever a západ až k jihozápadu.
Někdy hodnost ťie-tu-š’ dostali navíc ke svému úřadu krajští správci cch’-š’.[1] Byl-li do funkce jmenován kníže z císařského rodu, říkalo se mu ta ťie-tu-š’ (velký ťie-tu-š’), přičemž zůstával v hlavním městě a jeho funkci fakticky vykonával zástupce (fu-ta-š’, 副大使) nebo úřadující ťie-tu-š’ (č’ ťie-tu-š’, 知節度使).[2]
Komisaři ťie-tu-š’ byli jmenováni a odvoláváni císařem, zaměstnance svého štábu si však vybírali sami.[3] Mohli mít – v zájmu zásobování svých vojsk a udržování pořádku v oblasti – i funkci komisaře zplnomocněného dohlížet a řešit kuan-čcha-š’ (觀察使), což byl úřad civilní správy.[6] Dostávali i různé jiné tituly:[7]
- komisaře zplnomocněného usmiřovat a zklidňovat an-fu-š’ (安撫使),[pozn. 1]
- komisaře zplnomocněného dohlížet na finance č’-tu-š’ (支度使),[pozn. 2]
- komisaře zplnomocněného dohlížet na obdělávání polí jing-tchien-š’ (營田使),[pozn. 3]
- komisaře zplnomocněného povyšovat dobré a trestat špatné čao-tchao-š’ (招討使),[7]
- komisaře zplnomocněného řídit a zavádět řád ťing-lüe-š’ (經略使).[8][pozn. 4]
Komisařů vysílaných z hlavního města do regionů bylo mnoho druhů s různými tituly, avšak s podobnými pravomocemi. Například komisaři zplnomocnění vyjasňovat a vnikat cchaj-fang-š’ (採訪使),[pozn. 5][9] neboli vyšetřující komisaři[3] byli později přejmenovaní na komisaře zplnomocněné dohlížet a řešit kuan-čcha-š’.[pozn. 6][10] Existovaly i vojenské tituly komisařů zplnomocněných k výcviku místních oddílů tchuan-lien-š’ (團練使, obvykle ve 2–3 krajích, někdy i cca 10) a komisařů zplnomocněných k obraně fang-jü-š’ (防禦使, od 698, v jednom nebo více krajích).[9]
Hodnocení ťie-tu-š’ se odvíjelo od výsledků jejich činnosti. Nejvýše byli oceňováni ti, kteří dosáhli zmenšení počtu vojáků potřebných k obraně regionu. Mezi průměrné byli řazeni ti, kteří dávali (lidem) dostatečnou obživu. A konečně na třetí příčce stáli ti, kteří porazili nepřátele.[10]
V 50. letech 8. století měli ťie-tu-š’ – v závislosti na dodatečně udělených pravomocích a titulech – vesměs již i dohled nad výběrem daní a státními pozemky, někteří byli i vyšetřujícími komisaři cchaj-fang-š’, což jim dávalo moc nad administrativou celé oblasti. Tím se jejich úřad měnil v plnohodnotného provinčního guvernéra. Tchangské vlády předešlých desetiletí se obávaly vzniku takových guvernérů, císař Süan-cung však – v zájmu efektivnosti obrany – na stará politická pravidla nedal.[11]
Důstojníci a generálové armád ťie-tu-š’ byli v první polovině 8. století povyšováni ze schopných podřízených, zpravidla Číňanů nízkého původu nebo Nečíňanů. Výběr ležel v rukách ťie-tu-š’, jejichž rozhodnutí úřady v hlavním městě jen formálně potvrzovaly. Loajalita důstojníků se proto přesouvala od panovníka a tchangské vlády ke svým velitelům.[12] Místa ťie-tu-š’ původně obsazovali vysoce postavení čínští úředníci, od roku 747 však první ministr Li Lin-fu prosadil politiku jmenování úspěšných generálů nečínského původu s tím, že budou efektivnější a úspěšnější.[11] Ťie-tu-š’ a jejich důstojníci se tak sociálně a i politicky vzdálili čínské úřednické elitě metropole.[12] Za vlády Li Lin-fua to nemělo bezprostřední dopad, jeho nástupce Jang Kuo-čung však neměl neotřesitelnou autoritu svého předchůdce a jeho snaha o přísnější kontrolu velitelů pohraničních armád, zejména nejsilnějšího z nich, An Lu-šana, nakonec vyvolala i povstání An Lu-šana v letech 755–763.[13]
Po povstání An Lu-šana
Během povstání An Lu-šana byli – v zájmu obrany země proti povstalcům – komisaři ťie-tu-š’ jmenováni i do vnitrozemských regionů.[3] Jejich počet vzrostl a získali značnou moc.[4] Z povstání An Lu-šana říše vyšla rozdělená na cca 40 provincií vedených buď ťie-tu-š’, kteří měli i civilní moc z titulu kuan-čcha-š’, nebo civilními hodnostáři[14] (kuan-čcha-š’, ťing-lüe-š’),[3] kteří kontrolovali i vojsko na svém území z titulu komisaře výcviku tchuan-lien-š’ nebo obranného komisaře fang-jü-š’.[14]
Ťie-tu-š’ potvrzení z bývalých An Lu-šanových generálů a jejich nástupci neodváděli vládě žádné daně a spravovali své území zcela samostatně. Záhy získaly samostatné postavení i některé sousedící loajalistické provincie, v nichž vláda umístila silná vojska k vyvážení moci bývalých rebelů. Ve výsledku byli ťie-tu-š’ na severovýchodě říše (moderní provincie Che-pej a Šan-tung) prakticky nezávislí[14] a ústřední vláda je pouze formálně potvrzovala.[3] Naproti tomu severozápadní provincie sice také disponovaly silnými armádami, určenými k obraně proti Ujgurům a Tibetu, ale neměly dostatečně silnou ekonomiku. Byly proto závislé na dotacích vlády a tedy vládou kontrolovatelné. Třetí skupinu tvořily ekonomicky bohaté provincie jihu, které byly hlavním zdrojem daní pro vládu. Spravovali je civilní úředníci disponující relativně málo vojáky.[14]
Průměrná armáda jedné provincie ťie-tu-š’ se skládala z přibližně 15 tisíc vojáků. Největší armády zmilitarizovaného severovýchodu však měly až 70 tisíc (ve Wej-po) nebo 100 tisíc (v Pching-lu, v Pien-sungu) vojáků. Naproti tomu správce Če-tungu na jihovýchodě disponoval jen několika sty mužů.[14]
Důsledkem vzestupu moci ťie-tu-š’ po polovině 8. století byla decentralizace říše, která přetrvala jedno a půl století, než se tchangský stát definitivně rozpadl.[3] I v následujícím období Pěti dynastií a deseti říší (907–960) hráli autonomní nebo samostatní ťie-tu-š’ významnou roli.[3][4] Až v říši Sung, která nastoupila roku 960, byli během dvou desetiletí postupně zbaveni svých finančních i vojenských pravomocí a z ťie-tu-š’ se stal pouze vysoký čestný titul.[3]
V říši Liao byli vojenští komisaři ťie-tu-š’ jmenováni ve většině krajů a vojenských krajů.[4]
V říši Ťin ťie-tu-š’ veleli obranným velitelstvím čen.[4]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Titul an-fu-š’ byl od roku 618 udělován velitelům vojsk potlačujících vzpoury a odpor proti tchangskému režimu.[7]
- ↑ Komisaři č’-tu-š’ působili v oblastech umístění vojsk, přičemž informovali vládu o potřebách vojsk ve financích, potravinách a výzbroji.[7]
- ↑ Jeho pravomoc se zřejmě vztahovala na civilní rolníky i rolníky vojenských kolonií tchun-tchien (屯田).[7]
- ↑ Titul od roku 628 dostávali vojenští velitelé pohraničních krajů. Od An Lu-šanova povstání byl udělován i ve vnitrozemí.[8]
- ↑ Plným názvem komisaři zplnomocnění vyjasňovat, vnikat a napravovat cchaj-fang čchu-č’-š’, 採訪處置使)
- ↑ Plným názvem komisař zplnomocněný dohlížet, rozebírat a dávat do pořádku kuan-čcha čchu-č’-š’ (觀察處置使).
Reference
- ↑ a b c РЫБАКОВ, Вячеслав. Танская бюрократия. Часть 1: Генезис и структура. 1. vyd. Санкт-Петербург: Петербургское Востоковедение, 2009. 512 s. (Orientalia). ISBN 978-5-85803-405-6. S. 433. (rusky) .
- ↑ a b Rybakov, s. 434.
- ↑ a b c d e f g h i j k THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies . Rev. 2016-6-13 . Kapitola jiedushi 節度使, military commissioners. . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 547. (anglicky) .
- ↑ Theobald. Rev. 2016-7-9 . Kapitola dudu 都督, (area) commander-in-chief.
- ↑ Rybakov, s. 437.
- ↑ a b c d e Rybakov, s. 438.
- ↑ a b Rybakov, s. 439.
- ↑ a b Rybakov, s. 440.
- ↑ a b Rybakov, s. 441.
- ↑ a b GRAFF, David Andrew. Medieval Chinese Warfare, 300–900. Abingdon, Oxon, UK: Routledge, 2002. 288 s. Dostupné online. ISBN 0415239559, ISBN 9780415239554. S. 211. (anglicky) .
- ↑ a b Graff (2002), s. 213.
- ↑ PETERSON, C. A. Court and province in mid- and late T'ang. In: TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China: Volume 3, Sui and T'ang China. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. ISBN 978-0-521-21446-9. S. 464–560, na s. 470. (anglicky)
- ↑ a b c d e Graff (2002), s. 228–230.
Literatura
- GRAFF, David Andrew. Medieval Chinese Warfare, 300–900. Abingdon, Oxon, UK: Routledge, 2002. 288 s. Dostupné online. ISBN 0415239559, ISBN 9780415239554. (anglicky)
- HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford, California: Stanford University Press, 1985. 676 s. ISBN 0-8047-1193-3. (anglicky)
- XIONG, Victor Cunrui, a kol. Historical Dictionary of Medieval China. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2009. ISBN 978-0-8108-6053-7. (anglicky)
Externí odkazy
- THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies . Rev. 2016-6-13 . Kapitola jiedushi 節度使, military commissioners. Dostupné online. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk