Marie Uchytilová
Narození	17. ledna 1924 Kralovice Československo Československo
Úmrtí	16. listopadu 1989 (ve věku 65 let) Praha Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochařka, učitelka, medailérka a výtvarnice
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň in memoriam (2013) Čestné občanství města Plzně (2018)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Uchytilová-Kučová (17. ledna 1924 Kralovice – 16. listopadu 1989 Praha) byla česká sochařka a medailérka, mimo jiné autorka československé jednokoruny.

Život

Narodila se v Kralovicích do rodiny berního úředníka. V letech 1945–1950 vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela. Po 18 let vyučovala výtvarné umění. Je považována za znamenitou medailérku, autorku bust a plastik významných osobností české kultury. Několik vzpomínkových medailí věnovala protiválečné tematice, celou řadu pamětních medailí vytvořila pro numismatickou společnost a k příležitostem různých výročí obcí a osobností. V Kladně stojí socha Lidická matka, v České Skalici pak pomník Boženy Němcové.^[1]

Dne 15. listopadu 2004 jí byla odhalena pamětní deska na jejím rodném domě v Dělnické ulici v Kralovicích. Autorem desky je manžel Jiří Václav Hampl.

Dílo

1 koruna československá

V roce 1956 se Uchytilová zúčastnila veřejné soutěže na podobu jednokorunové československé mince. Její návrh nezvítězil, ale tehdejšímu ministrovi financí se tak líbil, že prosadil jeho ražbu.^[2] Mladá žena sázející v pokleku lípu zdobila na lícní straně nejpoužívanější československé platidlo přes třicet let. Sama autorka o práci prohlásila: „…jaká to příležitost pro umělce – své srdce celému národu položit do dlaně!“

Na minci přitom Uchytilová zpodobnila politickou vězeňkyni Bedřišku Synkovou, která byla jako devatenáctiletá v březnu 1955 odsouzena k osmiletému trestu vězení za vedení skautského oddílu. Marie Uchytilová se o jejím osudu dozvěděla od Bedřiščiny matky a reliéf na minci vytvořila podle fotografie dívky. Mincí se začalo platit 2. září 1957; Bedřiška Synková byla propuštěna po pěti letech v květnu 1959.^[2]

V Praze v Divadle pod Palmovkou se uskutečnila 12. února 2016 světová premiéra divadelní hry Tomáše Dianišky „Mlčení bobříků“. Proces se Synkovou a lest sochařky Marie Uchytilové posloužil autorovi jako dějová osnova.^[3]

Pomník dětským obětem války

Koncem šedesátých let začala, ze své vlastní vůle a bez objednávky, pracovat na pomníku lidických dětí. Společně se svým manželem Jiřím V. Hamplem modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 dětí zabitých v likvidačním táboře v polském Chełmnu. Záměrně nevytvářela věrné podobizny, aby přeživší matky nezraňovala a aby její dílo bylo chápáno jako pomník všem dětským obětem válečných hrůz.

Toužila, aby Sousoší lidických dětí odlité do bronzu stálo v Lidicích, ale sama neměla dostatek prostředků na tak nákladnou realizaci. Dovolávala se pomoci státu, ale komunistický režim o pomník nejevil zájem. Podpora nepřišla ani ze zahraničí. Pomníku v Lidicích, jejichž tragického osudu po léta zneužívali komunisté pro své ideologické záměry, příliš nepřála ani polistopadová atmosféra. Po smrti autorky Jiří Václav Hampl sbíral malé dary od soukromých dárců a podařilo se mu odlít do bronzu celkem 21 soch. V polovině devadesátých let se o osud Lidic začali zajímat občané z dánského města Albertslund. Veřejná sbírka, kterou uspořádali, znamenala zlom v realizaci a pokryla náklady na jednu třetinu celého sousoší.^[4]

Prvních třicet soch bylo v Lidicích instalováno v roce 1995, poslední byly odhaleny 10. června 2000, třicet let po zahájení práce a jedenáct let po smrti autorky. Sousoší je orientováno tak, že se děti dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.

Sádrový model sousoší lidických dětí věnoval Jiří Hampl Muzeu a galerii severního Plzeňska.

Za památník ji 28. října 2013 prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Její vyznamenání Zeman ohlásil při návštěvě Lidic v červnu téhož roku. Prohlásil, že je to „nejkrásnější a současně nejsmutnější pomník, který kdy v životě poznal“.^[zdroj?

Dne 17. ledna 2014 obdržela Marie Uchytilová-Kučová u příležitosti nedožitých 90. narozenin In memoriam čestné občanství Lidic.

V roce 2018 jí bylo uděleno i čestné občanství města Plzně.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• Kol. autorů: Pocta Marii Uchytilové - vydáno k 20. výročí úmrtí, Památník Lidice 2009, ISBN 978-80-87275-14-6
• Josefina Napravilová: Sny a vzpomínky, kapitola Frontispis z pera akad. sochařky Marie Uchytilové - str. 2, 38-39, Maják Plzně 2013, ISBN 978-80-260-3509-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Uchytilová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Uchytilová
• Marie Uchytilová v informačním systému abART
• Historie a fotografie památníku
• Zármutek bronzových očí – nejen o příspěvku obyvatel Albertslundu