Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Cordierit
Cordierit
Obecné
Chemický vzorec	(Mg)2Al3(AlSi5)O18
Identifikace
Barva	modrá
Soustava	kosočtverečná
Tvrdost	7
Lesk	skelný, mastný
Štěpnost	110, nedokonalá
Hustota	2,6-2,66[1] g ⋅ cm−3

Cordierit je minerál ze skupiny cyklosilikátů bohatý na hliník, který tvoří hojný horninový minerál. Pojmenován je podle francouzského geologa P. Louise Cordiera (1777–1861), který ho objevil v roce 1813.

Obecné

• Kategorie: minerál
• Skupina: cordierity – koncové členy cordierit (Mg) a sekaninait (Fe)
• Chemický vzorec: (Mg)₂Al₃(AlSi₅)O₁₈

Identifikace

• Barva: Modrý, existují i odrůdy nazelenalé, nažloutlé, šedé či hnědé
• Vzhled krystalů: Krátké prismatické krystaly
• Soustava: kosočtverečná
• Tvrdost: 7
• Lesk: Skelný, mastný
• Štěpnost: (110) nedokonalá
• Index lomu: N_p- 1, 660- 1, 682

N_m- 1, 524- 4, 574 N_g- 1, 527- 1, 578

• Dvojlom: 0, 005- 0, 018
• Lom: lasturnatý, nerovný
• Pleochorismus: velmi silný, tmavofialový – světle modrý
• Chemismus: stálý v kyselinách
• Podobné minerály: safír, akvamarín
• Odrůdy: iolit (polodrahokamová odrůda cordieritu)

Historie

Podle legend využívali silného pleochorismu cordieritu Vikingové. Stejně jako kalcit totiž umožňoval navigovat lodě. Při každém počasí, i při bouři a zamračené obloze jim umožnil pozorovat slunce. Mohli tedy s jeho pomocí zjistit, kolik je hodin, nebo kde je sever.

Vznik

Cordierit vzniká v magmatických a kontaktně metamorfovaných horninách (pararula, migmatit).

Výskyt

Cordierit se vyskytuje v rulách a migmatitech moldanubika. V Česku se vyskytuje především na Šumavě a v Novohradských horách. Naleziště v České republice jsou také na Českomoravské vrchovině – Horní Bory, na Jihlavsku – Dlouhá Stěna, nebo v kamenolomu Vanov u Telče.

V zahraničí se vyskytuje především v následujících zemích: Madagaskar, Brazílie, Srí Lanka, Indie (stát Madras), Tanzanie, Namibie, USA (Wyoming, Kalifornie, Connecticut), Rusko (Poloostrov Kola), Finsko, Španělsko, Švédsko.

Odkazy

Reference

Literatura

• Dana, E.S. (1892) Dana's systemof mineralogy, (6th edition), 419–421
• Bertoldi, C., Proyer, A., Garbe-Schönberg, D., Behrens, H., & Dachs, E. (2004). Comprehensive chemical analyses of natural cordierites: implications for exchange mechanisms. Lithos, 78(4), s. 389–409.
• ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články

• Seznam minerálů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cordierit na Wikimedia Commons
• Cordierit na webu mindat.org (anglicky)
• Cordierit na webu Webmineral (anglicky)
• Cordierit v atlasu minerálů (německy)
• Mineral data publishing (PDF)
• Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium