Beninská republika République du Bénin
vlajka znak
Hymna L'Aube Nouvelle - Nové svítání
Geografie
Poloha Beninu
Hlavní město	Porto Novo
Rozloha	112 622 km² (99. na světě) z toho 1,8 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Mont Sokbaro (658 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Poloha	8°50′ s. š., 2°11′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	11 038 805 (82. na světě, 2017)
Hustota zalidnění	62 ob. / km² (128. na světě)
HDI	▲ 0,459 (nízký) (161. na světě, 2007)
Jazyk	francouzština, fonština, adžonština, jorubština a další
Náboženství	42,8 % křesťanství, 24,4 % islám, 17,3 % vodun[1], 6% ostatní domorodá náboženství
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	1. srpna 1960 (nezávislost na Francii)
Prezident	Patrice Talon[2]
Měna	CFA frank (XOF)
HDP/obyv. (PPP)	2 057[3] USD (162. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	204 BEN BJ
MPZ	DY
Telefonní předvolba	+229
Národní TLD	.bj
multimediální obsah na Commons

Benin (francouzsky Bénin), plným názvem Beninská republika, je stát v západní Africe ležící u Guinejského zálivu, který byl do roku 1975 známý pod názvem Dahome (francouzsky Dahomey, také Dahomé). Na západě hraničí s Togem, na severozápadě s Burkinou Faso, na severu s Nigerem a na východě s Nigérií. Na území o rozloze 112 622 km² tu žije 10,6 milionů obyvatel (údaj z roku 2014). Hlavním městem je Porto Novo, sídlem vlády je však největší město Cotonou.

Dějiny

Více informací naleznete v článku Dějiny Beninu.

Západní část Beninské říše

Nálezy z prehistorické doby svědčí o raném využívání a zpracovávání železa a jiných kovů a o přechodu k zemědělství (ve 2. pol. 1. tis.) na území dnešní Beninské republiky. V této oblasti se dříve nacházela historická Beninská říše, jež sem – na území Dahome (tj. Beninské republiky) zasahovala z území nynější západní Nigérie obývané Joruby. Její ifeská dynastie se datuje asi od r. 1300, ale vrcholu moci dosáhla v 15. a 16. stol. kdy obchodovala s Portugalci. Z Beninské říše pochází mnoho dochovaných uměleckých výtvorů, včetně tzv. beninských bronzů.

Abomejské království

V 17. století se na Dahomském území zformovaly městské monarchie, Porto Novo, Abomey aj. V Abomejském království se sjednotili Evové žijící na pobřeží Beninského zálivu. V průběhu 18. století se podařilo abomejským vládcům (zejména Agadžovi, vládnoucímu v letech 1708–1728) podstatně rozšířit své území a vrcholu rozlohy bylo dosaženo za vlády Gheza (1818–1858). Tento "osvícený despota" zaváděl nové plodiny, aby se dosáhlo lepších výsledků v zemědělství. V době, kdy na jeho říši stále více dotírali Evropané, dopouštěl se i ukrutností,^[zdroj? zejména při potlačování místních vzpour. Pobřežní kmeny totiž nestály o poddanství Dahomské říši, zejména, když se ukázaly výhody přímého obchodu s Francouzi.^[zdroj?

Základem beninské (dahomské) ekonomiky (co se týče státních příjmů) byl ovšem vývoz otroků, zajatců z četných válek. Toto probíhalo už od smlouvy s Portugalci (1472) až do druhé poloviny 19. století. Tehdy, v důsledku rušení otroctví v evropských koloniích a na americkém kontinentu, začal zájem o otroky upadat, což vedlo k hospodářskému úpadku království Dahomey. Poslední otrokářská loď odplula z Dahomey do Brazílie r. 1885. Krom prodeje do zámoří byly stovky zajatců také zabíjeny při různých rituálních slavnostech.^[zdroj?

Kulturní život říše vyplýval z obyčejů a tradic fonské etnické skupiny.

Roku 1851 uzavřeli s Ghezem Francouzi obchodní dohodu, po níž začali postupně podrobovat své moci pobřežní kmeny a získávat pozice v městských centrech. Porto Novo se dokonce stalo francouzským protektorátem. Roku 1878 podvodem^[zdroj? získali na novém dahomském králi jménem Glele (1858–1889) pobřežní území jeho říše. Když král přestal tuto dohodu uznávat, Francouzi proti němu vojensky zakročili. Nebyli však schopni Dahomce porazit a museli začít vyjednávat. Uznali dahomskou svrchovanost a za to upevnili své pozice v Cotonou a v Porto Novu.

Francouzská kolonie

Nicméně následovala válka (1892–1894), v níž se projevila technická převaha výzbroje Francouzů. Roku 1900 se území stalo francouzskou kolonií, řízenou francouzským guvernérem. Expanze pokračovala směrem na sever (království Parakou, Nikki, Kandi) až k hranicím tehdejší Horní Volty.

Republika

4. prosince 1958 se z území stala autonomní republika Dahomey, která 1. srpna 1960 získala od Francie plnou nezávislost. V roce 1975 byla přejmenována na Lidová republika Benin.^[4]

Mezi lety 1960 a 1972 následovala řada vojenských převratů, která přinesla mnoho vládních změn. Poslední z těchto převratů přivedl k moci majora Mathieu Kérékoua, který se stal hlavou režimu prosazujícího striktní principy marxismu-leninismu. Revoluční strana Lidé Beninu (PRPB) zůstala u moci až do začátku devadesátých let.^[5]

Benin byl v roce 1989 ve vážné hospodářské situaci. Na 4 miliony obyvatel připadal roční HNP ve výši 940 milionů dolarů a dluh ve výši 1 miliardy dolarů. Přes odpor místní univerzity a stávky se Mathieu Kérékou nechal v srpnu 1989 znovu zvolit prezidentem republiky. Několik dní před volbami byl v Paříži zatčen Amadou Ahmed Cissé, do roku 1988 Kérékouův ministr pro bezpečnost a vztahy s islámským světem (Cissé byl negramotný člověk, který zbohatl z podvodů v Beninu, například ze zpronevěry peněz z Beninské obchodní banky^[zdroj?), což ještě rozjitřilo již značné pochybnosti o beninském režimu.

Kérékou reagoval amnestií politických odpůrců žijících v cizině a změnami ve vládě. Paříž přislíbila Beninu podporu 160 milionů franků výměnou za opuštění marxistické ideologie a svolání národní konference, která měla vést k nastolení demokratické vlády. Benin podmínky splnil – národní konferenci předsedal Mgr. Isidore de Souza, arcibiskup Cotonou), záměr uspořádat svobodné volby za účasti více stran byl stvrzen ještě v roce 1990. Výkonnou moc přenechal Kérékou novému předsedovi vlády – Nicéphorovi Soglovi (bývalý ředitel Světové banky pro Afriku) – a sám se připravoval na svobodné volby. Na konci 1989 byl ve Francii propuštěn Ahmed Cissé na kauci 20 milionů francouzských franků.

V roce 1991 byl ve svobodných volbách Kérékou nahrazen Nicéphorem Soglem a opět se do funkce dostal zpět po demokratických volbách v roce 1996.

Ve druhém kole voleb do Národního shromáždění, konaném v březnu 1995, byla Soglova politická strana Parti de la Renaissance du Benin největší politickou stranou, ale nezískala většinu. Úspěch strany tvořené příznivci bývalého prezidenta Kérékou (který oficiálně odešel z aktivní politiky) přiměl Kérékouho k úspěšné kandidatuře v prezidentských volbách v letech 1996 a 2001.

Během voleb v roce 2001 však došlo k údajným neregulérním a pochybným praktikám, které vedly k bojkotu rozhodující volby hlavními opozičními kandidáty. Čtyřmi nejsilnějšími soupeři se po prvním kole prezidentských voleb stali: Mathieu Kérékou (úřadující prezident) 45,4 %, Nicéphore Soglo (bývalý prezident) 27,1 %, Adrien Houngbedji (mluvčí Národního shromáždění) 12,6 % a Bruno Amoussou (státní tajemník) 8,6 %. Druhé kolo voleb, původně stanovené na 18. března 2001 bylo o několik dní odloženo, protože Soglo a Houngbedji odstoupili z důvodu údajného volebního podvodu. Toto znamenalo, že Kerekou soupeřil s vlastním státním tajemníkem Amoussou.

V březnu 2003 se konaly volby do národního shromáždění a byly považovány za svobodné a spravedlivé.^[zdroj? Přestože se vyskytly některé chyby, nebyly považovány za vážné a nenarušily výsledky hlasování. Tyto volby vedly ke ztrátě křesel hlavní opoziční strany.

Prezident Mathieu Kérékou a bývalý prezident Nicéphore Soglo nekandidovali ve volbách v roce 2006, protože jim ústava zakazovala se voleb účastnit z důvodu jejich věku a u prezidenta Kerékou také z důvodu dvou předchozích období v prezidentské funkci. Prezident Kérékou byl všeobecně chválen, že se nesnažil, jako jiní Afričtí vůdci, změnit ústavu, aby mohl zůstat ve funkci nebo znovu kandidovat ve volbách. Volby, považované za správné a svobodné,^[zdroj? se konaly 5. března 2006 a po souboji s Adrienem Houngbédjim v nich zvítězil Yayi Boni. Prezident Yayi Boni zastával úřad dvě funkční období a to v letech 2006–2016.

V březnu 2016 vyhrál prezidentské volby Patrice Talon, podnikatel v oblasti zpracování a prodeje bavlny. Svého soupeře v prezidentských volbách, předsedu vlády Lionela Sinzou, porazil přesvědčivě (65,37% oproti 34.63%), přičemž Lionel Zinsou porážku přiznal. Patrice Talon si vzal do svého týmu zkušeného politika a ekonoma Abdoulaye Bio Tchane, který v letech 1998–2002 jako ministr hospodářství a financí pomohl Beninu z těžkých dluhů, kdy země patřila k nejvíce zadluženým. V roce 2002–2008 pracoval jako ředitel Mezinárodního měnového fondu pro Afriku a 2008–2011 jako předseda Západní africké rozvojové banky.

Státní symboly

Vlajka

Beninská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy – žlutým a červeným, se zeleným pruhem v žerďové části.

Hymna

Beninská hymna je píseň L'Aube Nouvelle (česky Úsvit nového dne). Text i hudbu složil Gilbert Jean Dagnon.

Geografie

Území celé republiky je poměrně ploché, průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 100 m n. m. Zemi lze rozdělit od jihu na sever do čtyř hlavních oblastí:

• nízko položené, písčité pobřežní roviny (do 10 m n. m.), maximálně 10 kilometrů do šířky. Jsou bažinaté a jezernaté s lagunami vedoucími do oceánu.
• náhorní roviny jižního Beninu (20–200 m n. m.) jsou rozděleny údolími vedoucími severojižním směrem podél řek Couffo, Zou a Oueme.
• oblast rovin se skalnatými kopci, které zřídkakdy dosahují výšky 400 m se táhnou v okolí Nikki a Save.
• horské pásmo Atacora vedoucí podél severozápadní hranice do Toga s nejvyšší horou Mont Sokbaro (658 m n. m.).

Na jihu jsou dominantní dva typy krajiny – neúrodná zem s půdou ležící ladem a pozůstatky velkých posvátných lesů. Ve zbytku země najdeme savanu pokrytou trnitými keři a baobaby. Podél řek najdeme také lesy. Na severu a severozápadě Beninu najdeme rezervaci národní park W a národní park Pendjari, které lákají turisty toužící zhlédnout slony, lvy, antilopy, hrochy a opice. Tyto národní parky jsou součástí komplexu chráněných území W-Arly-Pendjari, který sahá do sousedního Nigeru a Burkiny Faso a je součástí světového přírodního dědictví UNESCO.

Podnebí

Podnebí je typicky tropické – horké a převážně vlhké, zejména v období dešťů. Roční průměrný úhrn srážek je 360 mm, což není pro pobřeží západní Afriky mnoho. Benin má během roku dvě období dešťů a dvě suchá období. Hlavní období dešťů je od dubna do července, kdy spadne v průměru až 1100 mm dešťových srážek. Kratší a méně intenzivní období dešťů je potom od září do listopadu. Hlavní období sucha je od prosince do dubna a od července do září je potom kratší a chladnější období sucha. Podél tropického pobřeží jsou vysoké teploty a velká vlhkost vzduchu. V Cotonou je průměrná maximální teplota 31 °C a minimální 24 °C. Rozdíly v teplotách se s pohybem na sever do savan a rovin směrem k Sahelu zvyšují. Od prosince do března zde vane suchý vítr ze Sahary zvaný harmatán. Tráva uschne, vegetace zhnědne a země upadne do závoje jemného prachu, což způsobuje zataženou oblohu.

Politický systém

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zahraniční vztahy a ozbrojené síly

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Administrativní dělení

Benin se dělí na 12 departementů (fr. département) a na 77 obcí (fr. commune).

Města

• Cotonou – 734 108
• Abomey – Calavi – 483 273
• Porto Novo – 250 262
• Djougou – 228 314
• Parakou – 182 913
• Bohicon – 140 130
• Kandi – 123 044
• Lokossa – 98 592
• Ouidah – 90 042
• Natitingou – 89 645^[6]

*Odhad pro rok 2008

Ekonomika

Ještě v roce 2008 Benin patřil s 370 USD na hlavu k nejchudším zemím světa. Vláda se snaží přilákat investory v oblasti zemědělství, energetiky, průmyslu, těžby kovů a minerálních zdrojů, včetně podpory mezinárodního obchodu. Vyváží se bavlna, ropa, dřevo, olivový olej, ovoce mezi které patří ananas, banány, papay, mango a to především do evropských zemí. Dovážet je zatím potřeba spotřební zboží. V roce 1995 bylo 50 % zaměstnanců zaměstnáno v zemědělství, v roce 2015 to bylo ještě 41 %.^[7] V roce 2006 byl Benin zvětší části oddlužen.^[zdroj?

Obyvatelstvo

Obyvatelé Beninu se dělí do několika kmenů, z nichž nejpočetnější etnickou skupinou jsou Fonové s 1,7 miliony lidmi hovořícími Fonskými jazyky (2001), následovaní různými skupinami Jorubů (1,2 milionů), Ajů (600 tis.), Baribů (460 tis.), Ayizů (330 tis.), Fulbů (310 tis.) a Gunů (240 tis.). V blízkosti přístavů na jihu lze najít také potomky navrácených brazilských otroků. V Beninu najdeme také nepočetné skupiny Evropanů, především Francouze, ale také Asiaty z nichž jsou dominantní Libanonci a Indové. Gramotných je asi jen 35 % Beniňanů.^[8]

V Beninu najdeme velké množství etnojazykových skupin zastupujících tři velké africké jazykové rodiny: Nigerokonžskou, Nilosaharskou a Afroasijskou. Posledně jmenovaná jazyková rodina je zastoupena Hausy – obchodníky žijícími převážně na severu země, zatímco Nilosaharská jazyková rodina je zastoupena jazykem Dendi^[9] pocházejícím z období Songhajské říše. Jazyk Dendi je dominantní v oblastech podél řeky Niger na úplném severu a je používán jako Lingua franca v severních muslimských oblastech: v provinciích Alibori, Borgou a Donga. Nigerokonžská jazyková rodina je zde zastoupena pěti větvemi:

• Mandská (Mandingské jazyky) – jazyk Boko (Busa)^[10], kterým se dnes mluví ve východním výběžku země (jižní část provincie Alibori a severní část provincie Borgou). Dříve byl více rozšířen.
• Západoatlantská (Atlantské jazyky) – používané nomádskými Fulby, kteří jsou rozptýleni na severovýchodě země
• Benuekonžská (Benue-Congo) – používaná Joruby v provinciích Collines a Plateau a také v Sakete a hlavním městě Porto Novu, kam se rozšířil ze západu z království Oyo a Ife v období od dvanáctého do devatenáctého století.
• Gur-voltajská (Voltské jazyky) – jsou dominantními jazyky ve čtyřech severních provinciích. Jazyk Baatombu (Bariba) původem ze starého království Borgou, které se rozkládalo na území dnešních provincií Borgou a Alibori a také města Parakou. Dále jazyk Yom, který je užíván v provincii Donga a jeho hlavním městě Djougou a také několika skupinami v provincii Atakora a okolí města Natitingou. Jazyk Waama ve městě Tanguiéta a jazyk Goulmancema.
• Kvaská (jazyky Kwa) – především jazyky Gbe, kterými hovoří Tadové v jižních a centrálních provinciích: Ajové (Aja), kteří se usadili v provincii Kouffo. Fonská kultura soustředěná v provincii Zou v okolí starého Fonského hlavního města Abomey, ale také dominantní v Cotonou a jižních atlantických oblastech jako Ouidah, Maxi ve středu provincie Collines, především v okolí Savalou. Ayizové centrálního Atlantiku (Allada), Xwlaové (Xwla) a Xuedové (Xueda) v lagunách na pobřeží, Tofinové v Ouémé a Gunové (Gun) v Porto Novu. Ostatními jazyky Kwa hovoří Aniiové (Anii) v jižní části provincie Donga v oblasti Bassila a Foodové v západní části provincie Donga, v blízkosti města Ouaké.

Náboženství

Protože většina obyvatel žije v lesích, které pokrývají 30 % rozlohy státu, převažují v Beninu lidová náboženství. S animistickými náboženstvími se setkáme v provinciích Atakora a Donga. Náboženské kulty Vodoun (Voodoo) převažují mezi Joruby a Tady ve středu a na jihu země. Město Ouidah na centrálním pobřeží je duchovním centrem Beninského Vodounu.

Křesťanství je tu zastoupeno jen 20 % a to především v jižních a centrálních oblastech země. Většina křesťanů však věří také v kult Vodoun.

Na severu v provinciích Alibori, Borgou a Donga se také šíří islám, který sem v dobách Songhajské říše přivedli Hausští obchodníci. Islám je také rozšířen mezi Joruby.

CIA Factbook uvádí následující rozložení náboženství v Beninu : lidová náboženství 50 %, křesťanství 30 % a islám 20 %.

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Benin na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Benin ve Wikislovníku
• Kategorie Benin ve Wikizprávách
• Benin - Amnesty International Report 2011 online. Amnesty International cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03. (anglicky) 
• Benin (2011) online. Freedom House cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Benin Country Report online. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) 
• Bureau of African Affairs. Background Note: Benin online. U.S. Department of State, 2011-07-18 cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-31. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Benin online. Rev. 2011-07-05 cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-18. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Abuji. Souhrnná teritoriální informace: Benin online. Businessinfo.cz, 2011-06-08 cit. 2011-08-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
• ADOTEVI, Stanislas Spero, a kol. Benin online. Encyclopaedia Britannica cit. 2011-08-16. Dostupné online. (anglicky) 
• HAVELKA, Ondřej. Benin, Ganvié, západoafrické voodoo. online. Treking cit. 2019-12-16. Dostupné online. 

Státy a území v Africe
Nezávislé státy	Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská demokratická republika • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Maroko • Mauricius • Mauritánie • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Zimbabwe
Teritoria, kolonie a závislá území	Francie: (Mayotte • Réunion • Roztroušené ostrovy) Itálie: (Pantelleria • Pelagické ostrovy) Jemen: (Sokotra) Portugalsko: (Madeira) Španělsko: (Ceuta • Kanárské ostrovy • Melilla • Španělské severoafrické državy) Spojené království: (Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha) Maroko: (Západní Sahara)
Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Saharská arabská demokratická republika • Somaliland