2. kolo
Stát	Česko Česko
Druh voleb	prezidentské
Volební termín	25. a 26. ledna 2013
Předchozí volby	2008 (nepřímá)
Následující volby	2018
Volební účast	59,11 % ▬
Počet kandidátů	2
Výsledky
Miloš Zeman Karel Schwarzenberg SPOZ TOP 09 2 717 405 hlasů 2 241 171 hlasů 54,80 % 45,20 % zvolený kandidát nezvolený kandidát Přehledová mapa % zisku hlasů dle okresů Miloš Zeman () Karel Schwarzenberg () Výsledky 2. kola volby podle obcí

Volba prezidenta České republiky v roce 2013 byla vyhlášena na pátek a sobotu 11. a 12. ledna, druhé kolo o dva týdny později na 25. a 26. ledna 2013. Šlo o první přímou volbu prezidenta, dosud byl volen nepřímo Parlamentem ČR. Vítězem prezidentských voleb se stal Miloš Zeman. Ten také 8. března 2013, den po skončení druhého volebního období Václava Klause, složil ve Vladislavském sálu Pražského hradu slavnostní slib a svým podpisem pod slibem se stal třetím prezidentem České republiky.

Kandidátní listiny podalo 20 uchazečů. Kandidát Jan Toman však svou kandidaturu stáhl a 23. listopadu 2012 Ministerstvo vnitra oznámilo, že 11 uchazečům registraci pro nesplnění podmínek zamítlo.^[1] Nejvyšší správní soud 13. prosince 2012 vyhověl stížnosti Jany Bobošíkové, zrušil rozhodnutí MV ČR a nařídil mu, aby ji také zaregistrovalo. K volbě tak bylo připuštěno celkem 9 kandidátů: Jana Bobošíková, Jiří Dienstbier, Jan Fischer, Taťana Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová, Přemysl Sobotka, Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman.

Agenturní předvolební průzkumy dlouhodobě favorizovaly Jana Fischera, jehož kolem přelomu prosince a ledna v průzkumech předstihl Miloš Zeman. V 1. kole hlasování nezískal žádný z kandidátů absolutní většinu platných hlasů. Do druhého kola postoupil s nejvyšším počtem hlasů Miloš Zeman a oproti průzkumům překvapivě Karel Schwarzenberg. Ve 2. kole zvítězil, tentokrát v souladu s předvolebními průzkumy, Miloš Zeman, a byl tak zvolen prezidentem České republiky na funkční období do roku 2018.

Legislativní podmínky

Po dlouhých diskusích zavedl přímou volbu ústavní zákon č. 71/2012 Sb.,^{[pozn 1]} schválený na přelomu let 2011–2012. Dodatečně byl v srpnu 2012^{[pozn 2]} přijat prováděcí zákon o volbě prezidenta (č. 275/2012 Sb.), který stanoví podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku a možnost soudního přezkumu.^[2] Oba předpisy nabyly účinnosti 1. října 2012.

Kandidáti musejí splňovat podmínky pro výkon funkce, které jsou obdobné jako do Senátu PČR, tedy občanství ČR a věk nejméně 40 let, musí mít plnou způsobilost k právním úkonům a nesmí jít o stávajícího (posledního) prezidenta, pokud je ve funkci již druhé volební období po sobě.

Navrhnout kandidáta může každý občan České republiky starší 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 tisíci takovými občany. Navrhovat kandidáta je také oprávněno nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů.^[3] Kandidátní listinu je nutné podat ministerstvu vnitra nejpozději 66 dnů přede dnem volby. Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu a kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. Navrhující poslanci nebo senátoři musí určit svého zmocněnce, navrhující občan ho může určit. Kandidát na prezidenta nesmí být zmocněncem svých navrhovatelů/-e ani navrhovatelů/-e jiného kandidáta, kandidát však může jako občan sám navrhovat kandidaturu svoji nebo jiného kandidáta. Občan však může peticí podpořit i více kandidátů. Ke kandidátní listině musí být přiloženo prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou a že mu není známa překážka volitelnosti nebo že tato překážka pomine ke dni volby prezidenta, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině, a že údaje o jeho osobě, volebním výboru a členech volebního výboru jsou pravdivé. Ministerstvo kandidátní listinu přezkoumá a zaregistruje ji, splňuje-li všechny zákonné náležitosti. Kandidát se může vzdát své kandidatury do 24 hodin před zahájením volby, a to osobně nebo prohlášením s vlastním podpisem. Pokud kandidát pozbude volitelnosti, tuto informaci ministerstvu doručuje zmocněnec navrhovatelů či navrhovatele nebo navrhující občan.

Povinností registrovaného kandidáta je ke dni podání kandidátní listiny sestavit 3–5členný volební výbor. Ten odpovídá za financování volební kampaně, rozhoduje jednomyslně a zastupuje jej písemně pověřený člen. Členem volebního výboru nesmí být kandidát na prezidenta republiky. Nejpozději v den podání kandidátní listiny také musí kandidát zřídit účet u banky v České republice a údaje o původu prostředků zveřejňovat (§ 24 zákona); většinou se to řeší tzv. transparentním účtem.^[4] Přes něj musí jít veškeré financovaní kampaně a pokud je účet zřízen již za probíhající kampaně, musejí být všechny transakce zpětně doplněny. Limit vynaložených prostředků je 40 milionů Kč a dalších 10 milionů pro účastníky druhého kola (§ 37 zákona).^[2]

Vedení voličských seznamů, vyhlašování voleb starosty a zastupitelskými úřady a stanovení volebních okrsků a volebních místností se provádí obdobně jako u parlamentních voleb.

Volba se koná 60 až 30 dnů před koncem funkčního období úřadujícího prezidenta tajným hlasováním občanů starších 18 let.^[3] Volí se jako v ostatních volbách v pátek od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.^[2] Když žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu platných hlasů, koná se za čtrnáct dní druhé kolo, kam postupují dva nejúspěšnější kandidáti.^[3]

Předvolební období

Vyhlášení voleb

Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) hned v první den účinnosti zákonů o přímé volbě, 1. října 2012, vyhlásil první kolo volby na nejdřívější možný termín 11. a 12. ledna 2013 s odůvodněním, že pozdější 2. kolo by mohly komplikovat jarní prázdniny.^[5]

Časová osa

Zahájení kampaní a sběr podpisů

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI 21. března 2012 zahájila petiční kampaň pro sběr podpisů pro Miloše Zemana.^[6] Volební kampaň a sběr podpisů mítinky v Ústeckém kraji zahájil 30. března Tomáš Vandas (DSSS).^[7] Rovněž Hnutí Pro život ČR a další organizace zahájily sběr podpisů na podporu Jiřího Karase.^[8] Petiční archy a žádost o podporu publikovali na webových stránkách Jana Bobošíková a Petr Cibulka. 3. srpna zahájil kandidaturu v Lánech Jiří Dienstbier (ČSSD). 19. července zahájil kandidaturu během ve Stromovce Vladimír Dlouhý. 20. června uvedl Miloš Zeman, že získal potřebných 50 tisíc podpisů.^[9] Již v květnu mu přitom vyjádřilo podporu potřebných 10 senátorů.^[10] Stejného dne Tomáš Vandas oznámil, že shromáždil něco přes čtyři tisíce podpisů.^[11] 19. července zahájila sběr podpisů Zuzana Roithová (KDU-ČSL). 27. srpna nasbíral 50 tisíc podpisů také Jan Fischer. Téhož dne odstartoval kampaň Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09.

Nominace a registrace kandidátů

Ministerstvo vnitra České republiky dostalo celkem 20 kandidátních listin,^[12] z nichž k 9 nebyla přiložena petice s nejméně 50 tisíci podpisů ani návrh senátorů či poslanců a mnohé nevyhověly dalším formálním podmínkám.^[13] Jeden z kandidátů se vzdal kandidatury, 8 kandidátům ministerstvo registraci zamítlo bez ověřování podpisů pro jejich nedostatečný počet a další tři kandidáty ministerstvo odmítlo zaregistrovat po kontrole podpisů, při které počet uznaných klesl pod 50 000. Devět z jedenácti zamítnutých uchazečů se obrátilo se stížností na Nejvyšší správní soud České republiky. Ten rozhodl, že MV použilo k odpočtu nesprávný vzorec a musí dodatečně zaregistrovat Janu Bobošíkovou, ostatní návrhy na změny rozhodnutí zamítl.^{[pozn 3][15][16]} Pět ze zamítnutých kandidátů a dvě další osoby se obrátily se stížnostmi týkajícími se ústavnosti zákonné úpravy a registračního procesu; výraznější pozornost věnoval ústavní soud a média jen stížnosti Tomia Okamury, kvůli níž se vážně spekulovalo o možnosti odložení voleb. Ústavní soud však žádnému návrhu stěžovatelů nevyhověl a pouze obiter dicti poznamenal, že zákon o volbě prezidenta republiky obsahuje mezeru, která by mohla být hodnocena jako protiústavní.^[17]

14. prosince 2012 vylosovala Státní volební komise, zastoupená Václavem Henychem a Ivou Ritschelovou, čísla pro devět zaregistrovaných kandidátů:^[18]

Pořadové číslo	Typ nominace	Zaregistrovaní kandidáti
1	občanská		Zuzana Roithová, europoslankyně a bývalá ministryně zdravotnictví KDU-ČSL. Kandidaturu oznámila 23. února 2012.[19] Uvedla, že měla nabídku nominace 10 senátory, ale rozhodla se i přesto sbírat 50 000 podpisů občanů.[20] Jejich dosažení oznámila 1. října.[21] Navrhl ji Jan Sokol prostřednictvím zmocněnce Martina Horálka a přiložil petici s více než 80 000 podpisů,[22] z nichž MV uznalo jako platných 75 066.[23]
2	občanská		Jan Fischer, bývalý předseda ČSÚ, úřednický premiér 2009–10 a následně viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Kandidaturu oznámil 8. února 2012, ihned po schválení přímé volby Senátem. Není členem žádné politické strany.[24] 27. srpna 2012 oznámil, že nasbíral 50 tisíc podpisů potřebných k podání kandidatury.[20] Navrhl ho prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. a přiložil petici s více než 101 261 podpisů s plnými údaji,[22] z nichž MV uznalo po odpočtu 77 387 podpisů.[23]
3	občanská		Jana Bobošíková, bývalá redaktorka TV Nova, poslankyně Evropského parlamentu 2004–9 a kandidátka na prezidentku za KSČM ve druhé z voleb 2008; předsedkyně strany Suverenita – Blok Jany Bobošíkové. Úmysl kandidovat oznámila 9. února 2012.[25] Potřebných 50 000 podpisů získala na konci září 2012.[26] Navrhla ji Eva Morávková a přiložila petici s 56 191 podpisů.[22] Zjištěná chybovost byla v prvním vzorku 7,7 % a ve druhém 11,5 %, ministerstvo odečetlo cca 19,2 % (10 762) jako neplatných, za platné uznalo 45 428.[1] Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že výpočet byl chybný, a nařídil registraci kandidátní listiny.
4	občanská		Taťana Fischerová, herečka, nestranická poslankyně za Unii svobody 2002–6, neúspěšná kandidátka do Senátu za hnutí Zelení 2006, občanská aktivistka a předsedkyně Klíčového hnutí. Kandidaturu oznámila koncem července 2012.[27] Navrhl ji Robin Čumpelík a přiložil petici se 72 610 podpisů,[28] z nichž MV uznalo jako platných 64 961.[23]
5	skupina poslanců		Přemysl Sobotka, od 1996 senátor za Liberecko, 2004–10 předseda a jinak místopředseda Senátu, bývalý člen výkonné rady Občanské demokratické strany. O Sobotkovi, který byl jako předseda Senátu druhým nejvýše postaveným politikem, jako nástupci prezidenta Klause se mluvilo dlouho; sám vyjádřil zájem nejpozději v lednu 2010 a oficiálně oznámil kandidaturu 23. září 2011.[29] V červnu 2012 ve stranických primárkách porazil Evžena Tošenovského, europoslance a bývalého moravskoslezského hejtmana, 61 % hlasů.[30] Předpokládalo se, že má jistou parlamentní nominaci.[20] Byl navržen skupinou 51 poslanců, jejich zmocněncem byl Jan Kočí.[23][31][32]
6	občanská		Miloš Zeman, bývalý předseda České strany sociálně demokratické, premiér a neúspěšný kandidát ve druhé volbě v únoru 2003. Zakladatel a čestný předseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Úmysl kandidovat deklaroval 7. února 2012, avšak definitivní rozhodnutí o účasti ve volbě podmiňoval peticí, kterou by podepsalo velké množství lidí.[33] Svůj úmysl definitivně potvrdil 26. června, kdy jako první nasbíral 50 tisíc podpisů na svoji podporu.[34] Navrhl ho Ing. Vratislav Mynář, o němž se v rozhodnutí ministerstva píše, že je sám svým zmocněncem, a přiložil petici s více než 105 tisíci podpisů,[22] z nichž MV uznalo jako platných 82 856.[23]
7	občanská		Vladimír Franz, postmoderní hudební skladatel a malíř, vedoucí Kabinetu scénické hudby DAMU. Kandidaturu oznámil 30. července 2012 v reakci na facebookovou iniciativu svých příznivců.[35] Dne 5. listopadu oznámil, že nasbíral 50 tisíc podpisů.[36] Navrhl ho Jakub Hussar prostřednictvím zmocněnkyně Kateřiny Šustové a přiložil petici s 88 388 podpisů,[22] z nichž MV uznalo jako platných 75 709.[23]
8	skupina senátorů		Jiří Dienstbier, senátor za Kladensko, zastupitel v Praze a místopředseda ČSSD, státní občan ČR a USA. 19. května 2012 ho Ústřední výkonný výbor ČSSD zvolil oficiálním kandidátem strany pro volbu prezidenta. Předpokládalo se, že měl jistou parlamentní nominaci, ale i přesto se rozhodl sbírat podpisy občanů.[20] Navrhla jej skupina 27 senátorů, jejichž zmocněncem byl Pavel Uhl.[23][32]
9	skupina poslanců		Karel Schwarzenberg, ministr zahraničních věcí a předseda strany TOP 09, státní občan ČR a Švýcarska, kandidaturu ohlásil 22. října 2011 na stranickém sněmu v Hradci Králové.[37] Předpokládalo se, že má jistou parlamentní nominaci.[20] Navrhlo jej 38 poslanců, jejichž zmocněncem byl Radek Lojda.[23][32]

Uchazeči, jimž po odpočtu klesl počet podpisů pod 50 tisíc
	Vladimír Dlouhý, do 1997 ministr průmyslu a obchodu a místopředseda ODA, poté ekonomický konzultant Goldman Sachs. Kandidaturu oznámil v rozhovoru pro Lidové noviny 22. června 2012.[38] Dne 5. října 2012 oznámil, že nasbíral 50 000 podpisů.[39] Navrhl ho prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., prostřednictvím zmocněnce Ladislava Vostárka a přiložil petici s 59 165 podpisů.[22] Zjištěná chybovost byla v prvním vzorku 16,2 % a ve druhém 18,2 %, ministerstvo odečetlo cca 34,4 % (20 478) jako neplatných, za platné uznalo 38 686.[1] NSS rozhodl, že výpočet byl chybný, avšak i podle správného vzorce by Dlouhý měl méně než 49 tisíc hlasů; zamítnutí registrace tak nebylo dotčeno.
	Tomio Okamura, podnikatel a viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, od říjnových voleb 2012 nezávislý senátor za obvod Zlín. V červnu uvedl, že o kandidatuře rozhodne podle své podpory v senátní volbě;[40] už počátkem října ale začal sbírat podpisy pod petici a vyjednávat o podpoře i se zákonodárci.[41] Ve 2. kole 19. října byl zvolen senátorem a definitivně kandidaturu potvrdil.[42] Dne 5. listopadu oznámil, že nasbíral 61 500 podpisů.[43] Kandidátní listinu podal Stanislav Brunclík, který je, jak se uvádí v rozhodnutí ministerstva, sám svým zmocněncem, a přiložil petici s 61 966 podpisů. Zjištěná chybovost byla v prvním vzorku 19,4 % a ve druhém 23 %, ministerstvo odečetlo cca 42,4 % (26 215) jako neplatných, za platné uznalo 35 750.[1] NSS rozhodl, že výpočet byl chybný, avšak i podle správného vzorce by Tomio Okamura měl méně než 49 tisíc hlasů; zamítnutí registrace tak nebylo dotčeno.

Debaty kandidátů

Veřejné debaty většího počtu kandidátů pořádala řada organizací, včetně významných médií.

Již 7. srpna 2012 uspořádalo sdružení Prague Pride debatu v Knihovně Václava Havla o LGBT tématech, menšinách, občanské společnost ad. za účasti Jiřího Dienstbiera, Jana Fischera, a Miloše Zemana.^[44][45] Pražský institut pro globální politiku (Glopolis) hostil 19. září v Kaiserštejnském paláci Jiřího Dienstbiera, Karla Schwarzenberga, Přemysla Sobotku a Miloše Zemana, zejména k tématům zahraniční politiky.^[46] Akce D.O.S.T. pozvala 18. října Janu Bobošíkovou, Ladislava Jakla, Jiřího Karase a Přemysla Sobotku k debatě o státní suverenitě a tradičních hodnotách.^[47] Nová scéna Národního divadla v Praze a Aktuálně.cz uspořádaly Interpelace s prezidentskými kandidáty a Tomášem Sedláčkem 1. a 22. listopadu.^[48] Asociace pro mezinárodní otázky a český Google pozvaly pětici kandidátů 6. listopadu k debatě o české zahraniční politice.^[49]

Občanské sdružení Evropské hodnoty spolu s iDNES.cz pořádalo dvě debaty o evropských otázkách ve dnech 8. listopadu a 12. prosince.^[50][51] Akademický spolek Čs. unie studentů politických věd v Plzni diskutoval s pěti uchazeči o hospodářství, mezinárodním obchodu a diplomacii 21. listopadu.^[52][53] Mladí konzervativci 21. listopadu v aule VŠE v Praze vedli debatu s Vladimírem Franzem a Přemyslem Sobotkou.^[54][55] Dne 28. listopadu proběhla na Právnické fakultě Univerzity Karlovy debata o ústavních limitech prezidentských pravomocí Spolku českých právníků Všehrd a týž den v Karolinu debata o zahraniční politice Pražského institutu bezpečnostních studií.^[56]

Hospodářské noviny a iHNed.cz uspořádaly debatu s přímým přenosem online 3. prosince v divadle La Fabrika za účasti všech tehdy předpokládaných kandidátů kromě Franze a Okamury, kteří pozvání nepřijali. Koncepčně šlo o prezentaci programu v sedmi minutách.^[57][58] Centrum pro sociální a ekonomické strategie znovu pozvalo kandidáty do Karolina, a to 5. prosince k diskusi o bezpečnosti a obraně státu.^[59][60] Na 13. prosince pozvalo Spojenectví práce a solidarity (SPaS) spíše levicové kandidáty Dienstbiera, Fischerovou a Zemana do Domu odborových svazů.^[61] Dne 8. ledna odvysílal online server iDNES.cz debatu všech devíti kandidátů z Ballingova sálu NTK, pořádanou spolu s MF DNES.^[62]

Česká televize připravovala pořady Interview – prezidentská volba, Hyde park – prezidentský speciál, Prezidentské debaty z Ostravy, Brna a Prahy vždy po třech kandidátech a finální kolektivní Prezidentskou superdebatu všech kandidátů vysílanou z Kongresového centra 10. ledna 2013.^[63][64] TV Nova vysílala pravidelný speciální pořad Cesta na Hrad.^[65] Dne 4. ledna 2013 nabídla Prima family v živém přenosu z RockOpery předvolební prezidentský duel dvou, v předvolebních průzkumech preferovaných, kandidátů Jana Fischera a Miloše Zemana.^[66]

Projekt Demagog.cz, komentující pravdivost faktických tvrzení politiků v televizních debatách, 7. ledna ohodnotil vystoupení kandidátů v předvolebních pořadech Hyde Park České televize. Nejlépe ze srovnání vyšel Jiří Dienstbier s 20 pravdivými tvrzeními a žádným nepravdivým, zavádějícím ani neověřitelným. Za ním byli Jan Fischer (11 pravdivých tvrzení, dvě neověřitelná) a Karel Schwarzeberg (14 pravdivých tvrzení, 1 zavádějící). Nejhorší byl Miloš Zeman, u nějž bylo 8 odpovědí vyhodnoceno jako pravdivé, 5 jako nepravdivé, 2 zavádějící a 3 neověřitelné. U nikoho z dalších kandidátů se neobjevilo více než jedno nepravdivé tvrzení.^[67][68] Projekt dále obdobně hodnotil i některé televizní a rozhlasové debaty a duely.

Veřejné výzvy

V průzkumech volebních preferencí dlouhodobě dominovali Jan Fischer a Miloš Zeman.

V průběhu předvolebního období se zejména na internetu objevila řada výzev směřovaných na kandidáty, kteří se v průzkumech preferencí objevovali na nižších příčkách, aby někteří z nich odstoupili a omezili tak tříštění voličské přízně. 20. prosince 2012 například zveřejnil Martin C. Putna „Vánoční výzvu prezidentským kandidátům, jichž si lze vážit“, adresovanou šesti z osmi v té době registrovaných kandidátů, aby se mezi sebou dohodli a alespoň někteří odstoupili ve prospěch jednoho silného kandidáta, a zabránili tak „oné zoufalé nevolbě mezi Zemanem a Fischerem“.^[69][70] Žádný z kandidátů však podobné výzvy nevyslyšel.^[71] Táňa Fisherová a Vladimír Franz v tzv. prezidentské superdebatě České televize vyjádřili pohoršení nad šířícími se výzvami k odstoupení, když byli dotázáni na fauly v předvolební kampani.^[72] Franzův mluvčí Jakub Hussar i Zuzana Roithová a Táňa Fischerová si v lednu 2013 postěžovali na nátlak Schwarzenbergových příznivců.^[73]

Mezi významnější události volební kampaně patřila též Výzva tříkrálová podporující volbu Karla Schwarzenberga. Byla zveřejněna 2. ledna 2013 se 131 podpisy převážně známých osobností, 6. ledna se pak počet zveřejněných podpisů zvýšil na 172. Mezi prvními podepsanými byli sociologové Ivan Gabal a Fedor Gál, politici Michael Kocáb a Jan Ruml, Ivan a Dáša Havlovi či novinář Jan Urban.^[74] 16. ledna 2013, před druhým kolem volby, pak obdobný okruh osob vydal tzv. Druhou výzvu tříkrálovou s obdobným obsahem a cílem.^[75][76]

Průzkumy volebních preferencí

Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR

Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM) proběhl 12.–19. 11. 2012 při kvótním výběru na 1053 respondentech starších 15 let (kvóty: kraj – oblasti NUTS 3, velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání). Sběr dat probíhal formou rozhovoru se standardizovaným dotazníkem.

Na otázku, zda půjdou v prvním kole volit, odpovědělo z oslovených 1053 respondentů kladně 72 % dotázaných s volebním právem („rozhodně ano“ 40 % a „spíše ano“ 32 %). Údaje v tabulce odpovídají odpovědi na otázku „Kterého kandidáta budete volit?“ daných 72 % (N=724), kteří počítali s účastí u voleb. Ti, kteří vyjádřili podporu některému z kandidátů (N=658) byli dále tázáni na pevnost svého rozhodnutí. Z dotázaných 42 % uvedlo, že svou volbu už určitě nezmění. Dalších 55 % z dotázaných uvedlo, že se může stát, že svou volbu ještě změní. Zbylá 3 % dotázaných uvedla, že pravděpodobně svou volbu ještě změní.

Identickou metodu použilo CVVM i při průzkumu, který proběhl 3.–10. 12. 2012 na 1047 respondentech. Preference se v tomto případě odvozovaly od 72 % respondentů, kteří zamýšleli účast u voleb (N=723). Z respondentů, kteří se vyjádřili ve prospěch určitého kandidáta (N=625) pak 41 % uvedlo, že svou volbu již nezmění, podle 55 % se může stát, že svou volbu ještě změní, 3 % pravděpodobně svou volbu ještě změní a 1 % neví.

PPM Factum

Dlouhodobý a kontinuální průzkum agentury Factum Invenio (od srpna 2012 pod názvem PPM Factum). Průzkumy byly prováděny s různými reprezentativními vzorky občanů ČR nad 18 let, získanými kvótním výběrem. Počet respondentů se pohyboval od 928 do 971. Poslední průzkum byl proveden mezi 1. a 6. lednem 2013.