Varšavské povstání - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Varšavské povstání
 ...
Tento článek je o polském povstání v roce 1944. O židovském povstání v roce 1943 pojednává článek Povstání ve varšavském ghettu.
Varšavské povstání
konflikt: Druhá světová válka
1. srpen 17:00. Povstání začíná - hlídka poručíka Jankowského vyráží do akce
1. srpen 17:00. Povstání začíná - hlídka poručíka Jankowského vyráží do akce

Trvání1. srpen – 2. říjen 1944
MístoVaršava
Souřadnice
Výsledekpovstání potlačeno, jinak taktické vítězství povstalců
Strany
Polský podzemní stát

Národní ozbrojené síly
Spojené ozbrojené síly AL, PAL a KB
1. polská armáda (od 14. září)

podpora:
Spojené království (4. srpna – 21. září)
Spojené státy (pouze 18. září)
Jižní Afrika
Sovětský svaz (omezeně)

Velkoněmecká říše
Velitelé
Tadeusz Bór-Komorowski
Tadeusz Pełczyński
Antoni Chruściel
Karol Ziemski
Edward Pfeiffer
Edward Pfeiffer
Leopold Okulicki
Jan Mazurkiewicz
Zygmunt Berling
K. K. Rokossovskij
Walter Model
Nikolaus von Vormann
Reiner Stahel
Erich von dem Bach-Zelewski
Heinz Reinefarth
Bronislav Kaminski
Ivan Frolov
Oskar Dirlewanger
Paul Otto Geibel
Petro Dyachenko
R. R. von Greim
Síla
celkem 48–50 000 lidí
zpočátku 45 000 lidí
celkem 50 000 mužů
zpočátku 25 000 mužů
Ztráty
15 000 mrtvých
5000 raněných
20 000 zajatých
120–225 tisíc civilních obětí
16 000 mrtvých
9000 raněných
300 tanků a obrněných vozidel
340 jiných vozidel

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varšavské povstání bylo ozbrojené povstání zorganizované Zemskou armádou v Němci okupované Varšavě. Propuklo 1. srpna 1944 a jeho účelem bylo osvobodit Varšavu pokud možno ještě před příchodem Rudé armády. A dále pak ustavit legitimní fungující státní správu a tím znemožnit ustavení loutkové vlády dirigované Stalinem. Povstání bylo součástí poslední fáze Akce Bouře (Akcja Burza), která zahrnovala povstání napříč celým Polskem.

Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Navíc se Němci dozvěděli o povstání hodinu předem a zavčas tak stihli uvést své jednotky do pohotovosti a zabezpečit některé klíčové posty, takže se povstalcům nepodařilo ovládnout celou předpokládanou oblast, ani získat všechen předpokládaný materiál. Když Rudá armáda zastavila svůj postup a dlouho odmítala byť jen poskytnout povstalcům přísun zbranístřeliva, bylo rozhodnuto. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi.

Heinrich Himmler nařídil již na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva a tento rozkaz byl vzorně plněn. Německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i nezúčastněné civilisty. Ušetřeny nezůstaly ani ošetřovatelky či nemluvňata. Takovýto přístup ovšem nutil povstalce bojovat až do úplného konce a jelikož přitom dokázali vzdorovat velmi houževnatě a způsobovali přitom německé straně těžké ztráty, místní němečtí velitelé tento postoj nakonec revidovali. 2. října bylo vyhlášeno příměří, 3. října v 5:00 vstoupila v platnost kapitulace povstalců, smluvená s podmínkou, že se zajatci bude zacházeno v souladu s Ženevskými konvencemi. Bezprostředně po kapitulaci byla dohoda (s mírným zpožděním v některých oblastech) zhruba respektována, později již pouze v některých případech.

Důsledky porážky povstání byly pro Polsko strašlivé. Byla při něm zdecimována elita polského národa, resp. to, co z ní zbývalo po pěti letech teroru. Celkem zemřelo 120–225 tisíc civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí. Mezi mrtvými civilisty i bojovníky měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur Polského podzemního státuZemské armády; tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurenceschopným oponentem nastupující komunistické moci.

Situace před povstáním

Související informace naleznete také v článcích Okupace Polska a Polský protinacistický odboj.
Kdyby v Generálním gouvernementu nebylo Varšavy, nemuseli bychom se potýkat se 4/5 našich současných problémů. Varšava byla a bude centrem chaosu, místem odkud se odpor šíří do ostatních částí země.
— Generální guvernér Hans Frank[1]
Vlajka Polského podzemního státu a Zemské armády: polské národní barvy a kotwica, symbol polského odboje

Polsko bylo jednou z nejvzpurnějších zemí, jaké Třetí říše na svém válečném tažení dobyla. Poláci se navzdory mimořádně brutálnímu teroru ze strany okupantů se svým novým postavením nikdy nesmířili a vedli proti nim tvrdý boj nejen jednotkami v zahraničí, ale i doma. V Polsku vznikl rozsáhlý podzemní stát, který disponoval vlastními školami, úřady, soudy a ozbrojenými jednotkami. Přestože byl polský odboj politicky roztříštěn, drtivá většina jeho demokratických skupin tento podzemní stát respektovala a spolupracovala s ním (zcela mimo stáli komunisté, kteří s ním vedli stejně zuřivou válku, jako se samými Němci).

Na rozdíl od sousedního Protektorátu se německé okupační správě nikdy nepodařilo polský domácí odboj potlačit. Samozřejmě, gestapo mu zasadilo celou řadu těžkých ran, ale mrtví velitelé a zničené buňky odporu byly okamžitě nahrazovány jinými a polské podzemní struktury navzdory ukrutným represím stále sílily.

V Polsku měla hnutí odporu obrovskou oporu v silné struktuře harcerského hnutí (zejména harcerské odbojové organizace Szare SzeregiHufce Polskie), v katolické církvi (kláštery sloužily jako úkryty pro pronásledované a místo zprostředkování pomoci), v politických spolcích, jakož i v důstojnických kruzích se staletími prověřenými zkušenostmi jak s válčením, tak s revoltováním a podzemním odporem. Profesionální vojáci měli bohaté zkušenosti s odbojem a konspirací z dob, kdy bylo Polsko rozděleno mezi císařské Německo, Rakousko-Uherskocarské Rusko. Polský odboj byl občas schopen úspěšně přepadat i silně chráněné transporty vězňů v samotné Varšavě (viz např. Akce u Arzenálu), či vynášet a realizovat rozsudky smrti nad vysokými důstojníky varšavského gestapa a SS, kteří se projevili obzvláštními ukrutnostmi (jako např. „Varšavský kat“ Franz Kutschera). Sebekrutější represe je nedokázaly zastavit. V řidčeji obydlené východní části země existovala rozsáhlá území kontrolovaná partyzány.

Když jsem byl v Praze, viděl jsem všude rozvěšené plakáty oznamující popravu sedmi Čechů. Říkám: Kdybych měl nechat vyvěsit plakáty pokaždé, když je popraveno sedm Poláků, všechny polské lesy by nestačily k výrobě papíru pro tato oznámení.
— Generální guvernér Hans Frank

Válka ovšem zuřila nejen mezi Polským podzemním státem a Němci, ale jak již bylo řečeno, též mezi podzemním státem a komunistickým odbojem. Ten byl sice mnohem slabší, než podzemní stát, ale mělo se mu dostat zdrcující podpory Rudé armády, která (jak si většina Poláků dobře pamatovala) přepadla v roce 1939 Polsko společně s Wehrmachtem a rozpoutala ve východní části země teror stejně brutální, jako tomu bylo v západní. A pak tu byl Katyňský masakr, u něhož sice Polákům zatím nebylo tak úplně jasné, kdo ho spáchal a jaký měl rozsah, nicméně určitou nejasnou představu měli a i z tohoto důvodu Sovětskému svazuStalinovi nevěřili.

Stalin a Polská dělnická strana (Polska Partia Robotnicza) iniciovali na Silvestra 1943 vznik Polské národní rady (Krajowa Rada Narodowa), která sdružovala prosovětské a prokomunistické strany a uskupení (účast ostatních stran byla vyloučena). Nově zřízená rada jmenovala navzdory existující legální vládě v britském exilu „prozatímní výkonný orgán“ Polský výbor národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego, PKWN). PKWN později přebíral kontrolu nad osvobozeným polským územím, kde byly struktury podzemního státu zároveň Rudou armádou likvidovány. Panovaly obavy, že se totéž stane ve Varšavě a Stalin zabere celé Polsko (komunisté ostatně otevřeně prohlašovali, že nemají v úmyslu vpustit do Polska londýnskou vládu), proto řada představitelů polského demokratického odboje považovala za nezbytné vyhnat Němce z města (resp. z většiny měst) vlastními silami a přivítat osvobození s fungujícími legitimními vládními strukturami, které by nešlo nenápadně odstranit, a které by PKWN vyřadily ze hry.

Plány a cíle povstání

V druhé půli července 1944 vládlo ve Varšavě obrovské napětí. Rudá armáda již byla na dohled Varšavy a její jednotky již bojovaly na okraji Pragy. Její rozhlas a propagační plakáty shazované z letadel vyzývaly Poláky, aby povstali. Vedení Zemské armády bylo oprávněně přesvědčeno, že primárním cílem sovětské ofenzívy je právě Varšava. Pro Poláky to byl ovšem pochybný důvod k radosti, protože NKVD na „osvobozeném území“ likvidovala struktury podzemního státu, zatýkala[2] a vraždila jeho představitele a ustanovovala komunistický režim stalinského typu. Nutnost povstat a dokázat, že podzemní stát existuje, je silný a věrný londýnské vládě, která je legitimní a reálně vládnoucí vládou v Polsku, se tak jevila jako velmi akutní. Jestliže komunisté prohlašovali, že londýnskou vládu do Polska nepustí, mělo jim být ukázáno, že tam už je. Je pochopitelné, že za těchto okolností podzemní stát nekonzultoval své přípravy se sovětskou stranou, na druhé straně ji oficiálně informoval. A jestliže polští a sovětští komunističtí představitelé později tvrdili, že povstání bylo neuváženým činem provedeným bez porady s nimi, pak to postrádá logiku i z toho důvodu, že propagandistické akce Rudé armády i komunistů k tomuto povstání obyvatelstvo již několik měsíců vyzývaly.

Generál Komorowski, hlavní velitel Zemské armády

Hlavní velitel Zemské armády Tadeusz Bór-Komorowski musel za této situace čelit sílícím požadavkům na vyhlášení mobilizace a zahájení poslední fáze Akce Bouře – všeobecného povstání proti německým okupantům. Velmi s tímto krokem váhal, byl si vědom, že prozatím je poměr sil stále ještě příliš vychýlen ve prospěch Třetí říše. Byly tu ovšem i další okolnosti, které mu nedávaly dostatečný prostor ke svobodnému rozhodování. Poláci svíraní již téměř pět let trvajícím terorem byli odhodláni povstat a váhající velení Zemské armády v jejich očích ztrácelo autoritu. Stále byli ještě disciplinovaní, ale již zde bylo akutní riziko, že povstanou i bez souhlasu vedení, což by nutně vedlo ke katastrofě. A posledním limitem, který radikálně omezil možnost vedení polského podzemí určovat, jakými cestami se bude odboj ubírat, bylo jednání německé okupační správy. Posledním důležitým vstupem, který defakto přinutil Zemskou armádu zahájit akce, byl totiž dramatický vývoj situace ve Varšavě samotné.

V druhé půli července, za pokračujícího postupu Rudé armády u okraje Varšavy, se německé velení rozhodlo dokončit plány na přeměnu Varšavy na hlavní opěrný bod německé fronty (realizace staršího záměru byla asi o týden odložena díky zmatkům po Stauffenbergově pokusu o převrat). Generální guvernér Hans Frank vydal výnos, podle kterého se mělo 27. července dostavit 100 000 Poláků ve věku 17–65 let na shromáždění na náměstí. Muži měli být použiti jako pracovní síla k opevňovacím pracím. Jelikož by nařízení závažně zasáhlo do struktur Zemské armády, její vedení to považovalo za pokus okupantů ochromit polské podzemí a každopádně nemohlo ignorovat fakt, že provedení výnosu by znemožnilo účinnou mobilizaci i celé povstání, i kdyby snad toto nebylo jeho zamýšleným účelem. Podzemní stát vyzval tedy Varšavany, aby výnos ignorovali, čímž ovšem sám sebe zavázal k brzkému zahájení povstání. Bylo jasné, že takovéto masové odmítnutí poslušnosti ve zcela zásadní věci nutně vyvolá rychlou reakci okupantů, která si povstání vynutí. Generál Komorowski už v podstatě neměl na výběr, vyhlášení mobilizace sil Zemské armády v oblasti Varšavy a následné zahájení povstání k 1. srpnu již bylo neodkladnou nutností.

Proklamace povstání z 1. srpna 1944

Plány se na polské straně rodily uspěchaně a v dlouhodobějším horizontu byly extrémně vágní. Jeden z důvodů byl i ten, že původně se spíše zvažovala možnost nezahrnout Varšavu do Akce Bouře, ale buďto povstání načasovat zvlášť, nebo se o ně vůbec nepokoušet. Definitivně se o začlenění varšavského povstání do Akce Bouře rozhodlo na velitelství Zemské armády až 21. července, a to pod dojmem rostoucích informací o válečných zločinech a teroru Rudé armády a NKVD ve východním Polsku. Londýnská vláda toto rozhodnutí schválila až 25. července. Obecně se předpokládalo, že Rudá armáda bojující na okraji Pragy vstoupí na levý břeh Visly během několika dnů, zejména když jí povstání v německém týlu pomůže. Obvyklé odhady počítaly s 3–5 dny, 10 dní bylo obecně považováno za maximum, po které musí povstání vydržet. S ohledem na předpokládané brzké zhroucení německé moci v oblasti se velitelé povstání domnívali, že určitou vágnost a nejasnost v dlouhodobějších výhledech povstání a jeho logistiky lze akceptovat. Koneckonců neměli na vybranou. Museli při vlastní materiální nouzi spoléhat na kořistní výzbrojvýstroj. Pro nejasné vstupy ani žádné přesnější plány stvořit nešlo a oni sami jasně chápali, že povstání jako samostatná akce žádný dlouhodobý výhled nemá. Museli se tedy spolehnout na to, že dlouhodobý výhled nepotřebuje. Ovšem takovýto přístup je vždy obrovským hazardem. Oni však předpokládali, že jde o riziko, které je nutno podstoupit. Navíc realita je taková, že podle dostupných vědomostí skutečně neměli důvody se obávat, že by se postup Rudé armády měl zastavit.

Zemská armáda měla ve městě a jeho nejbližším okolí na 45 tisíc mužů, zbraněmi však mohla do určité míry vybavit jen asi 20 tisíc z nich. Potřebovala dosáhnout rychlého počátečního úspěchu, během kterého by díky momentu překvapení přemohla početně slabší, ale skvěle vybavené německé jednotky, a ovládla klíčové body ve městě. Minimálně za účelem vytvoření konsolidovaného bránitelného perimetru a při tom by získala dostatek zbraní a vojenského materiálu k vybavení ostatních bojovníků. Pro případné dlouhodobější akce bylo klíčové ovládnutí letiště a jeho okolí, což by umožnilo snadný přísun lidí a materiálu od spojenců. Tragédií povstání byl fakt, že v první den se nepodařilo splnit žádný z těchto bodů. Selhání velké části útoků na klíčové pozice ve městě, způsobené především únikem informací a z něho plynoucí ztrátou výhody překvapení, pohřbilo všechny připravené plány a přeměnilo povstání v jednu velkou heroickou improvizaci. Pro povstalce bylo jediným štěstím, že improvizovala i druhá strana – ačkoliv německá správa s možností povstání musela počítat, zjevně nepovažovala za nutné vytvořit pro takovou situaci nějaké nouzové plány.

Síly stran

Síly stran procházely na obou stranách složitým vývojem, který nelze popsat jediným číslem. Obecně lze říci, že německá strana byla mnohem lépe vyzbrojena a (v průměru) i vycvičena, a že nedostatek zbraní a munice polské straně nikdy neumožnil naplno využít svůj lidský potenciál. Její kapitulace byla též vynucena nikoliv bezprostředním vývojem bojové situace, ale ohledem na statisíce obyvatel Varšavy, kteří se skrývali v povstalci kontrolovaných částech města.

Povstalci

Lidský kádr

Povstalci používali většinou zbraně, munici a výstroj ukořistěné Němcům

Hlavní částí povstalců a iniciátory povstání byli příslušníci Zemské armády, která celkem nasadila asi 45 tisíc mužů, zpočátku ovšem do boje zasáhlo pouze asi 20 tisíc, protože pro ostatní nebyly zbraně. Povstání postupně podpořily Národní ozbrojené síly (Narodowe Siły Zbrojne) v počtu asi 800 mužů a komunistická Lidová armáda (Armia Ludowa) v počtu asi 500 mužů. Dále zde byly další posily, např. v podobě Židů vysvobozených z dobře opevněného koncentračního tábora Gęsiówka překvapivým útokem praporu Zośka.

Většina povstalců byla nedostatečně vycvičena a měla jen minimální zkušenosti, vysokými kvalitami se vyznačoval pouze důstojnický sbor a několik málo veteránů, tzv. „cichociemni“ (výsadkáři, příslušníci tajných odbojových jednotek vycvičení ve Velké Británii) a harceři. Podpůrné jednotky a organizace byly z velké části zaplněné ženami a dětmi, ženy byly často ošetřovatelkami a spojkami, mladí harceři byli páteří harcerské polní pošty. Později došlo i na zařazování dobrovolníků z řad dětí do bojových jednotek, velmi důležitou roli sehrály v bojích v kanálech.

Předpokládaná pomoc Rudé armády se nikdy nedostavila.[3] Po 14. září se na křídle povstalců u Visly objevilo postupně 5 praporů 1. polské armády (Pierwsza Armia Wojska Polskiego) generála Berlinga, jediné jednotky Rudé armády, která dosáhla fyzického dotyku s povstalci, a u níž nelze pochybovat o tom, že se o pomoc povstání skutečně vší mocí snažila. Na pomoc povstalcům se přes Vislu přeplavilo necelých 1 500 „Berlingovců“. Od zbytku Rudé armády se jim dostalo pouze slabé dělostřelecké a letecké podpory a téměř všichni padli nebo byli zajati.[4]

Výzbroj

V počátcích povstání byly k dispozici pouze pěchotní zbraně pro asi 20 tisíc lidí, a to pouze při zahrnutí zbraní, které si nějak zaopatřili sami bojovníci. Těžké zbraněbojová vozidla na straně povstání původně neexistovaly, později ale byly přece jen nějaké jednotlivé kusy získány.

Obrněná technika povstalců

V průběhu bojů měli povstalci k použití pět kusů obrněných vozidel ukořistěných na německé straně a jeden svépomocně vyrobený.

  • PzKpfw. V Panther Ausf. G – elitní harcerský prapor Zośka 2. srpna ukořistil dva provozuschopné stroje, které poté sloužily v improvizované tankové četě „Wacek“, kterou prapor na místě vytvořil. Jeden z nich („Magda“) hrál klíčovou roli při útoku na Gęsiówku. V Gęsiówce byla četa rozšířena o několik židovských dobrovolníků, kteří se ujali nelehké role mechaniků zodpovědných za jejich udržení v provozuschopném stavu. 11. srpna, po vypotřebování veškeré dělostřelecké munice, byly stroje na ústupu polity benzínem a zapáleny.[5]
  • Jagdpanzer 38 (t) Hetzer – získán jeden stroj, pojmenován „Chwat“ (Odvážlivec). Původně jen částečně funkční, zabudován do barikády u Napoleonova náměstí, poté opraven a ponechán na poště jako záloha. Do boje už ale nezasáhl, protože byl zasypán ruinami budovy při náletu. Po válce nejprve umístěn do muzea, ale později byl na příkaz komunistické vlády sešrotován.[6]
  • SdKfz 251/1 Ausf. D – získány dva kusy, pojmenovány „Szary Wilk“ (Šedý vlk) a „Starówka“ (Staré město), přímo v bojových akcích byl ale používán jen první z nich.

Německá strana

Německá strana disponovala na počátku povstání 20 200 muži + prakticky okamžitě mohla čerpat z několika tisíců mužů frontových záloh (jejichž počet se odhaduje na cca 5 000). V průběhu povstání byly přisunuty další jednotky, přímo na potlačení povstání tak bylo nasazeno zhruba 50 tisíc mužů. Pokud k varšavskému povstání připočteme i jednotky generála Berlinga (viz výše) a jednotky, které byly nasazeny proti nim, dosáhneme ovšem podstatně vyšších počtů. Německá strana disponovala rozsáhlým arzenálem těžkých zbraní – děl i bojových vozidel. Rozsáhlé bylo i letecké bombardování povstaleckých pozic, proti kterému se povstalci neměli jak aktivně bránit, neboť nedisponovali prostředky protiletadlové obrany.

Na počátku povstání

Na počátku povstání disponovala německá strana 20 200 muži: 11 tisíci vojáky (5 tisíc v pohotovostních jednotkách Wehrmachtu, 4 tisíce v jednotkách Luftwaffe, 2 tisíce v řadách Wachtregiment Warschau), 5 700 příslušníky policieSS a  3 500 příslušníky specializovaných pořádkových jednotek. Na východním břehu Visly pak čerpala od počátku z frontových záloh, byť nejprve nečetných.

Posily v průběhu bojů

V průběhu bojů přisunula německá strana další jednotky, z nichž nejvýznamnější byly: Sonderbataillon Dirlewanger (složený z těžkých kriminálníků, který bitvu zahájil s 881 muži, v dalším průběhu pak byl doplněn 2 500 muži a 2 733 jich ztratil), policejní skupina Heinze Reinefartha, 29. divize zbraní SS RONA (vytvořená z ruských přeběhlíků, která čítala asi 10 500 mužů). Především na východním břehu byly přechodně nasazeny i části německých elitních frontových jednotek, jako byly např. SS-Division Totenkopf, Fallschirm-Panzer-Division 1 Hermann Göring či 5. SS-Panzer Division „Wiking“.

Průběh bojů

Začátek povstání

Oblasti ovládané povstalci 4. srpna

Vedení Zemské armády dlouho váhalo, na kdy určit „hodinu W“, nakonec vydalo 31. července v 17:30 pokyn, že nadejde nazítří v 17:00.[7] Řada odborníků toto rozhodnutí později podrobila zdrcující kritice. Podle nich by bylo lepší zahájit boj nočními přepadydiverzními akcemi, pro něž byly některé jednotky povstalců dobře připraveny, a při nichž by se poněkud setřely i rozdíly ve výzbroji. Tento postoj má určitou logiku, na druhé straně je zde závažná námitka: zmíněný výcvik absolvovala jen část povstalců a povstání bylo nutně velkou masovou akcí – a pro rozsáhlé bojové akce s převážně nezkušenými jednotkami (probíhající zároveň ještě s mobilizací) není noc nejvhodnější. Každopádně závažný problém byl, že vše šlo příliš narychlo, takže se nepodařilo zavčas informovat všechny povstalecké jednotky, respektive všechny členy těchto jednotek. Mnoho životně důležitých akcí prvního dne bylo od počátku znevýhodněno buďto opožděným začátkem, nebo nekompletním stavem oddílů, které je měly provést.

1. srpen 1944 krátce před hodinou W. Četa Agaton praporu Pięść na evangelickém hřbitově. S vlajkou pózuje velitel praporu, major Alfons Kotowski „Okoń“

Naprostou katastrofou pro povstalce byl fakt, že ztratili moment překvapení. Už od 13:00 propukaly (částečně díky aktivitám německých ozbrojených složek, částečně neopatrností či přílišnou horkokrevností některých povstalců a částečně protože probíhající mobilizace nemohla být zcela nenápadná) ozbrojené střety a přestřelky na místech jako Żoliborz, Mokotów, Czerniaków a v centru města.[8] To uvedlo do stavu bdělosti německé vojáky, ale tento fakt nepředstavoval zásadní problém, naopak mohl být výhodou, protože německé okupační orgány situaci mylně vyhodnotily jako neorganizované nepokoje. To by povstalcům spíše pomohlo, než uškodilo, protože hlavní cíle útoků by byly oslabeny o muže odeslané potlačit „lokální konflikty“. V 16:00 však obdržel Paul Otto Geibel, velitel policie a SS ve Varšavě, varování před všeobecným povstáním i s hodinou W. Podle některých spekulací informace údajně pocházela od důstojníka Luftwaffe, který se k ní dostal přes svoji tajnou polskou milenku (a její doporučení, aby tentokráte odjel trávit dovolenku raději někam mimo město). Hodina bohatě stačila k tomu, aby Geibel ukončil „hašení lokálních nepokojů“ a zkoncentroval své síly na klíčových pozicích. Špatně vybavené povstalecké jednotky v 17:00 už útočily proti profesionálně připravené obraně, která je čekala.

Výsledek prvních dvou dnů nebyl vůbec uspokojivý. Povstalci v mnoha oblastech utrpěli značné ztráty. V některých oblastech se nepodařilo dosáhnout splnění téměř žádného cíle a jednotky byly zahnány či se rozprchly do okolních lesů, v dalších byly úspěchy poloviční. Povstalecké území bylo scelené jen z části, kromě oblasti centra a starého města, kde vzniklo něco, co se dalo nazvat bránitelným perimetrem (zde přidělené jednotky povstalců byly na svých akcích podpořeny elitními jednotkami Kedywu), byly povstalecké pozice roztříštěny a postrádaly spolehlivé logistické spojení. Dobyta byla jen část důležitých cílů a center německého odporu, získána jen část plánovaného materiálu. Povstání na východním břehu Visly ve čtvrti Praga dosáhlo jen minimálních počátečních úspěchů (soustřeďovala se zde většina německé posádky, která navíc mohla rychle čerpat z podpory záložních frontových jednotek) a bylo de facto rozpuštěno s tím, že povstalci mají buďto splynout s davem, nebo se pokusit spojit s úspěšnějšími jednotkami na levém břehu či mimo město, dostanou-li se k nim. Extrémně špatnou zprávou bylo zjištění, že obsazení kteréhokoliv z letišť je za současného stavu naprosto nereálné.

Snaha zkonsolidovat pozice

Židovští vězni z věznice Gęsiówka a jejich osvoboditelé z čety Alek roty Rudy praporu Zośka

Povstalecké síly přejaly po několika hodinách boje značně defenzívní strategii a začaly stavět barikády, v čemž jim velice ochotně pomáhalo obyvatelstvo. Rozdělení ukořistěných zbraní zvýšilo značně bojovou sílu povstalců, nicméně německá strana už začala posilovat pomocí frontových a záložních jednotek dislokovaných v okolí, takže obnovení generální ofenzívy bylo i tak nemyslitelné. Povstalečtí velitelé se rozhodli ve větší míře nasadit do bojů jednotky Kedywu, zejména pak elitní harcerské prapory Zośka a Parasol, aby s podporou místních jednotek vyřešily nejchoulostivější situace.

Lokálně tak pokračovala povstalecká ofenzíva, tj. postupné dobývání klíčových postů německé obrany a snaha spojit roztříštěné enklávy, až do 4. srpna (resp. rána 5. srpna), kdy německá strana zahájila první velké ofenzívní akce i masové páchání masakrů na varšavských civilistech (útok na městskou část Wola a zmasakrování jejích obyvatel, včetně veškerého osazenstva tamní nemocnice) a těžiště činnosti jednotek Kedywu se přesunulo k řešení aktuálně se rodících úkolů defenzívního charakteru. Zpočátku ještě zahrnovalo rozsáhlé protiútoky (v této době vznikla řada snímků dokumentujících německá zvěrstva), později však byla pasivnější. 5. srpna ještě ovšem dobíhaly větší ofenzívní akce povstalců, za zmínku stojí zejména dobytí věznice Gęsiówka praporem Zośka, který byl na své akci podporován ukořistěným Pantherem. Z koncentračního tábora v ní zřízeného bylo osvobozeno 383 vězňů, z toho 348 Židů, z nichž velká část vstoupila do povstaleckých bojových jednotek.

Německý útok a masakry

* Zajatí povstalci budou popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence.
* Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, budou též popraveni.
* Celé město bude srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.
— Rozkaz Heinricha Himmlera [9]
Pozice povstalců 10. září
2. září 1944: Příslušníci praporu Miotła (skupina Radosław), kteří právě absolvovali vyčerpávající ústup kanály. V přilbě Tadeusz Rajszczak ("Maszynka")

Po 5. srpnu se situace povstalců začala prudce zhoršovat. Velení nařídilo evakuaci některých neudržitelných enkláv a ustavilo nouzovou logistickou cestu mezi zbývajícími centry odporu, která vedla varšavskými kanály.[10] Pro ty byly vytvořeny zvláštní kanálové jednotky, složené z velké části z dětí (normálně vzrostlý dospělý muž byl vzhledem k omezeným prostorám kanálů prakticky nepoužitelný). Povstalecká strana byla šokována brutalitou Němců, kteří masově vraždili každého, kdo jim padl do rukou, a používali při útocích na jejich pozice ženy a děti jako živé štíty. Toto jednání protivníka ovšem posílilo odhodlání povstalců bojovat a zbavilo je zábran v oblasti bojového nasazení žen a dětí, protože v situaci, kdy stejně všichni zemřou, už bylo zbytečné uvažovat o tom, zda je morální vystavovat je riziku. Do bojů a plnění nebezpečných úkolů byly nasazováni všichni jen trochu přijatelní dobrovolníci a dobrovolnice, kteří se přihlásili a pro které se (v prvním případě) podařilo najít zbraň. Obrana pracovala překvapivě efektivně a německé jednotky postupovaly jen pomalu a za cenu těžkých ztrát.

Povstalecké území se postupně zmenšovalo a bylo zaplaveno civilisty prchajícími před postupujícími Němci. Na povstalecké enklávy se snesla nepřetržitá smršť dělostřeleckých granátů a leteckých bomb, docházelo střelivo, voda i potraviny. Dodávky dodávané nejprve západními spojenci a později Sověty byly nedostatečné a většina z nich přišla vniveč: od západních spojenců často padaly na nepřátelskou stranu či do země nikoho (povstalci jich dostali slabou polovinu), ty sovětské byly navíc často poškozeny, protože kontejnery nebyly vybaveny padáky.

Na německé straně postupně došlo ke sporům, jak zacházet se zajatci. Jednotky SS a různé podpůrné sbory v souladu s Himmlerovým rozkazem a praxí popravovat „bandity“ likvidovaly každého obyvatele Varšavy, kterého dostaly pod ruku, rabovaly a znásilňovaly. Zhruba až do půli září byli všichni zajatci vražděni, později byla tato zjevně nepřínosná politika mírněna.

Masové vraždy obyvatel Varšavy

Zavraždění varšavští civilisté
  • Masové popravy v "Policejní čtvrti" – prvním místem masových poprav zajatců a obyčejných obyvatel centrální čtvrti (Śródmieście) města bylo hlavní sídlo německé Sicherheitspolizei u Aleje Szucha. Němci a ukrajinské kolaborantské policejní složky zde povraždili 5 000 až 10 000 lidí (včetně žen a dětí).[11]
  • Vyvraždění čtvrti Wola – největší německou masovou vraždou bylo, hlavně ve dnech 5.-7. srpna 1944, vyvraždění všech obyvatel varšavské čtvrti Wola. Vraždění 40 000 polských civilistů bylo doprovázeno znásilňováním a rabováním (podle některých odhadů až 65 000 obětí).[12]
  • Vyvraždění čtvrti Ochota – vyvražďování obyvatel čtvrti Ochota probíhalo ve dnech 4.-25. srpna 1944. Němci zde zavraždili 8 000 polských civilistů.[13] Na vraždění se zde podílely kolaborantské ruské oddíly RONA, které ve Varšavě měly na svědomí obzvlášť brutální masové znásilňování a vraždění.[14]
  • Ostřelování obydlených čtvrtí těžkým dělostřelectvem – během povstání Němci ostřelovali civilní čtvrtě těžkým dělostřelectvem: např. Karl-Gerät (600 mm), 35.5 cm Haubitze M1 (355 mm), Sturmtiger (380 mm) a dalšími těžkými zbraněmi. Jeden zásah z těchto zbraní (zvláště dvě tuny vážící střela moždíře Karl-Gerät) okamžitě ničil celé mnohopatrové činžovní domy, při čemž umíraly stovky civilistů ukrývajících se ve sklepech.[15]

Kapitulace

Na začátku října došlo k jednání o kapitulaci. Němci už nebyli tak silní, takže souhlasili s tím, aby příslušníci Zemské armády byli považováni za pravidelné vojsko, takže půjdou do zajetí a bude s nimi zacházeno podle třetí ženevské úmluvy.[16] V okamžiku kapitulace Němci opravdu většinou dodrželi slovo, přičemž většina jeho porušení zřejmě byla způsobena neinformovaností. Vojáci Zemské armády a hlavní velitel Tadeusz Bór-Komorowski přešli většinou do zajetí, část se pokusila splynout s civilním obyvatelstvem, které bylo vysídleno (říkalo se tomu evakuace) a do opuštěného města vstoupily speciální ženijní oddíly s rozkazem celé město zničit. Předtím však bylo město vyrabováno a veškeré věci byly posílány do koncentračních táborů, kde je vězňové měli roztřídit, a pak byly dále využity v Německu.

Výsledek a význam povstání

Zajatí povstalci
Staroměstské náměstí během varšavského povstání v srpnu 1944, fotografováno barevným negativem Agfacolor.
Zničená Varšava v lednu 1945

Boje trvaly 63 dnů. Mezi zabitými bylo hodně mládeže, zejména varšavská inteligence. Němci v průběhu povstání masově vraždili zajatce, děti, které sloužily jako polní pošta a týlové spojky, i naprosto nezúčastněné civilisty.

Během bojů bylo zničeno asi 25 % městské zástavby a po skončení povstání na zvláštní rozkaz bylo zničeno dalších 35 %. Během obranných bojů v září 1939 bylo zbořeno asi 10 % zástavby a 15 % při povstání ve varšavském ghettu. Na konci války tak bylo v troskách asi 85 % města. Porážka povstání a likvidace Varšavy znamenala kritické oslabení podzemního státu v tu nejnevhodnější dobu, což logicky vyústilo v jeho neschopnost účinně vzdorovat nástupu komunistické diktatury.

Ačkoliv se to komunističtí a sovětští historici snažili popírat, povstání mělo nepřehlédnutelný dopad na operace na východní frontě. Němci v bitvě utrpěli nemalé ztráty – podle propočtů Ericha von dem Bacha asi 26 tisíc lidí (17 tisíc zabitých a 9 tisíc zraněných) – likvidací povstání byly 63 dnů vázány jejich nemalé síly, ztratili možnost využívat přes Varšavu vedoucí logistické trasy a nemohli ji využít jako pevnost, o niž by se jejich vojska opírala. Statečnost, vytrvalost a houževnatost povstalců udělala na německou stranu velký dojem, Heinrich Himmler neváhal srovnat boje o Varšavu s boji o Stalingrad.

Trvání povstání

Nejběžněji se udává, že povstání trvalo 63 dnů, což je doba, po kterou trvaly boje zastavené příměřím 2. října. Alternativní údaje jsou: a) 64 dní, kdy je za konec povstání brána kapitulace podepsaná 3. října, b) 66 dnů, kdy byly vzaty do zajetí poslední povstalecké oddíly a byla ukončena činnost veřejně působících struktur podzemního státu a velení Zemské armády ve Varšavě.

Počet civilních obětí

Počet obětí na polské straně není nikde dokumentován a je těžké přesný počet zjistit. Nejčastěji udávaný počet 200 tisíc zabitých se poprvé objevil ještě během povstání 28. srpna v Lublinu na tiskové konferenci, kterou pro zahraniční (i západní) tisk zorganizoval komunistický Polský výbor národního osvobození. Vzhledem k tomu, že nebyly žádné další údaje, tak se toto číslo ujalo. Konzervativní odhady současných historiků udávají počet 120-150 tisíc, na druhé straně existují i odhady, které udávají daleko vyšší počet obětí. Za seriózní jsou obvykle brány ty odhady, které se vejdou do rozmezí 120-250 tisíc.

V Kultuře

Podrobnější informace naleznete v článku Varšavské povstání v kultuře.

Odkazy

Reference

  1. Powstanie warszawskie 1944 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (polsky) 
  2. PACZKOWSKI, Andrzej. Poland, the "Enemy Nation". In: Black Book of Communism. Crimes, Terror, Repression. London: Harvard University press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-674-07608-2. Archivováno 21. 1. 2021 na Wayback Machine.s. 372-375 (anglicky)
  3. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 191. (polština) 
  4. FORCZYK, Robert. Warsaw 1944; Poland's bid for freedom. s.l.: Osprey Publishing, 2009. 96 s. ISBN 978-1-84603-352-0.  s. 83-87 (anglicky)
  5. Wyzwolenie "Gęsiówky" w Powstaniu Warszawskim online. cit. 2015-12-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-08. (polsky) 
  6. Powstańcze działo samobieżne "Chwat" online. cit. 2015-12-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. (polsky) 
  7. Timeline online. Warsaw Uprising 1944 cit. 2015-12-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-03. (anglicky) 
  8. Forczyk, 2009, s. 38-39
  9. Z Himmlerova rozkazu, který byl vydán 1. srpna 1944, bezprostředně po propuknutí povstání a Himmlerově rozhovoru s Hitlerem. Rekonstrukce rozkazu vychází z výpovědi von dem Bacha-Zelewského před Norimberským tribunálem; Józef Wroniszewski: Ochota 1944. Warszawa: Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1970, str. 128-129.
  10. City sewers were used by the insurgents for transportation and communication between separated districts throughout the Uprising. online. cit. 2015-12-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05. (anglicky) 
  11. Antoni Przygoński: Powstanie warszawskie w sierpniu 1944 r. T. I. Warszawa: PWN, 1980, s. 250.
  12. Piotr Gursztyn: Rzeź Woli. Zbrodnia nierozliczona. Warszawa: Wydawnictwo DEMART SA, 2014.
  13. DAVIES, Norman. God's playground - History of Poland. Oxford: Clarendon Press, 1988. ISBN 0-19-821944-X. S. 476. (angličtina) 
  14. Lidia Ujazdowska: Zagłada Ochoty. Warszawa: Wydawnictwo Fronda, 2005.
  15. Marcin Bryja: Artyleria niemiecka 1933-1945. Warszawa: Wydawnictwo Militaria, 1996
  16. POMIAN, Andrzej. The Warsaw Rising: A Selection of Documents.. London: s.n., 1945. Dostupné online. (anglicky)  Archivováno 29. 1. 2019 na Wayback Machine.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Varšavské_povstání
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Ázerbájdžán
Élémir Bourges
Úmrtí v roce 2022
Ústřední mocnosti
Ústřední výbor Komunistické strany Československa
Ústav jaderné fyziky Akademie věd České republiky
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časové pásmo
Čechy
Černá smrt
Česká a Slovenská Federativní Republika
Česká národní banka
Česká národní rada
Česká republika na 1. místě!
Česká socialistická republika
Česká strana národně sociální
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
České Radiokomunikace
České století
Český rozhlas
Český zemský sněm
Česko
Československá socialistická republika
Československo
Československo-polský spor o Těšínsko
Čtrnáctý u stolu
Čtvrtá vláda Josefa Korčáka
Čtvrtek
Řád 25. února
Řád německých rytířů
Řád práce
Řád Vítězného února
Říjen
Římská legie
Římské číslice
Římskokatolická církev
Řež
Šestá vláda Lubomíra Štrougala
Šimon Roháček
Šumperk
Švédsko
Ženeva
Židé
Živočichové
Životní prostředí
.pl
1. říjen
1. březen
1. duben
1. květen
1. leden
1. polská armáda
1. srpen
1. září
10. únor
10. červenec
10. říjen
10. březen
10. duben
10. leden
10. prosinec
10. srpen
10. září
11. červen
11. říjen
11. duben
11. květen
11. leden
11. listopad
11. prosinec
11. srpen
11. září
1187
12. červen
12. červenec
12. říjen
12. březen
12. duben
12. květen
12. leden
12. srpen
12. září
1201
1221
1226
1269
1296
13. únor
13. březen
13. duben
13. leden
13. listopad
13. prosinec
13. září
1385
14. únor
14. červenec
14. říjen
14. březen
14. duben
14. listopad
14. září
1415
1461
1483
1487
1495
15
15. únor
15. březen
15. duben
15. prosinec
15. srpen
15. září
1501
1521
1550
1552
1554
1555
1568
1569
1572
1576
16. únor
16. říjen
16. březen
16. duben
16. květen
16. prosinec
16. září
1600
1615
1623
1638
1639
1645
1652
1659
1667
1670
1683
1685
1688
1695
17. únor
17. červen
17. červenec
17. říjen
17. březen
17. duben
17. květen
17. prosinec
17. století
17. září
1705
1714
1715
1721
1722
1723
1733
1735
1755
1763
1765
1771
1772
1774
1777
1779
1782
1785
1787
1788
1789
1791
1793
1794
1795
1799
18. červenec
18. duben
18. leden
18. listopad
18. století
18. září
1811
1812
1813
1815
1817
1822
1825
1826
1829
1830
1831
1832
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1843
1845
1846
1847
1848
1849
1850
1851
1852
1852 ve fotografii
1852 v loďstvech
1853
1854
1855
1856
1857
1858
1860
1861
1862
1863
1864
1866
1869
1870
1871
1872
1873
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1885
1886
1889
1890
1891
1892
1893
1895
1898
1899
19. červen
19. březen
19. duben
19. květen
19. leden
19. listopad
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. září
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1907
1908
1909
1910
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1963
1965
1966
1967
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1977
1978
1979
1981
1982
1984
1985
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2. únor
2. červen
2. červenec
2. březen
2. květen
2. listopad
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
2. září
20. únor
20. březen
20. duben
20. květen
20. leden
20. prosinec
20. století
20. září
2001
2002
2003
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2012
2013
2015
2017
2018
2020
2022
2023
21. červen
21. červenec
21. říjen
21. květen
21. leden
21. listopad
21. prosinec
21. století
21. září
22. červen
22. březen
22. duben
22. prosinec
22. září
23. únor
23. červen
23. červenec
23. duben
23. leden
23. září
24. únor
24. červen
24. duben
24. květen
24. leden
24. listopad
24. prosinec
24. září
25. únor
25. červenec
25. říjen
25. květen
25. listopad
25. prosinec
25. srpen
25. září
26. červenec
26. březen
26. duben
26. květen
26. leden
26. listopad
26. srpen
26. září
27. červen
27. říjen
27. leden
27. září
28. únor
28. leden
28. listopad
28. prosinec
28. srpen
28. září
29. únor
29. říjen
29. duben
29. květen
29. leden
29. prosinec
29. srpen
29. září
3. únor
3. březen
3. leden
3. listopad
3. prosinec
3. srpen
3. září
30. duben
30. leden
30. září
303. stíhací peruť
31. červenec
31. říjen
31. březen
31. srpen
366
4. únor
4. červen
4. březen
4. duben
4. květen
4. leden
4. listopad
4. září
422
5. červen
5. květen
5. leden
5. listopad
5. září
6. únor
6. červenec
6. březen
6. duben
6. květen
6. prosinec
6. srpen
6. září
622
69
7. únor
7. červenec
7. březen
7. květen
7. leden
7. prosinec
7. září
787
8. únor
8. leden
8. listopad
8. prosinec
8. září
9. červen
9. březen
9. květen
9. září
920
954
Adolf Srb
Adolph Lønborg
Akademie výtvarných umění v Praze
Akta X
Aktuálně.cz
Alžběta Alexandrine Bourbonská
Alžběta Bavorská
Alžběta II.
Albert Gessmann
Alena Munková
Alexej Konstantinovič Tolstoj
Alfréd Šebek
Alfred Grünfeld
Alice z Thouars
Alma mater
Alois Jiránek
Alois Sedláček
Alois Strnad
Alonso Pérez de Guzmán
Americká válka za nezávislost
Americký dolar
Anatol Svahilec
Andrej Babiš
Andrej Barčák mladší
Andrzej Duda
Anežka Hrabětová-Uhrová
Anežka Přemyslovna
Anexe
Angličtina
Anna Bayerová
Annibale de Gasparis
Antonín Švehla
Antonín Benjamin Svojsík
Antonín Krumnikl
Antonín Marek
Antonín Zápotocký
Antonín Zelenka
Antoni Gaudí
Anton Bielek
Apple
Archiv výtvarného umění
Arménie
Astana
August II. Silný
August III. Polský
Austrálie
Autoritní kontrola
Bílá paní (film)
Běloruština
Bělorusko
Břetislav Lvovský
Březost
Babylón
Balaklija
Baltové
Baltské moře
Barbora Habsburská
Barbora Hoblová
Barcelona
Barská konfederace
Baseball
Bedřich Kisch
Bedřich Kloužek
Benedikt XV.
Bertrand Barère de Vieuzac
Biskupin
Bitva o Berlín
Bitva o Británii
Bitva o Monte Cassino
Bitva u Grunwaldu
Bitva u Lehnice
Bitva u Saratogy
Bitva u Vídně
Blood Sugar Sex Magik
Bohumil Havlasa
Bohumil Med
Bohumil Modrý
Bohumil Urban
Bohuslav Koukal
Bohuslav Sobotka
Boleslav Chrabrý
Boleslav III. Křivoústý
Boris Johnson
Borneo
Botostroj (film)
Bourboni
Brian Binnie
Buněčná teorie
Byzantská říše
Calamity Jane
Camp Nou
Car
Carl Lützow
Caroline Vanhove
Carpoforo Tencalla
Caspar David Friedrich
Celestýn I.
Cesta kolem světa
Charkovská oblast
Charles Sanders Peirce
Charles Spearman
Charles Taze Russell
Charles W. Fairbanks
Chmelnického povstání
Christianizace
Christoph Martin Wieland
Chris Columbus
Clarke Abel
Colin Firth
Commons:Featured pictures/cs
Commonwealth realm
Cornelius Vanderbilt
Curzonova linie
Czartoryští
Dánsko
Dějiny Polska
Dělení Polska
Dacrycarpus dacrydioides
Damasus I.
Dana Bartůňková
Dana Zátopková
Demonstrace
Deutsche Bank
Diktatura
Doba bronzová
Docent
Doktor sociálně-politických věd
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Doubravka Přemyslovna
Druhá Francouzská republika
Druhá Polská republika
Druhá republika
Druhá světová válka
Druhá vláda Josefa Korčáka
Druhé Francouzské císařství
Druhý nikajský koncil
Dušan Havlíček
Dvorecký most
Dynastie
Economia
Eduard August Schroeder
Eduard Wenisch
Eduard Weyr
Edvard Beneš
Edward Śmigły-Rydz
Edwin Markham
Emanuel Dyk
Emanuel Krescenc Liška
Emanuel Pippich
Emil Peters
Emil Zátopek
Emotikon
Encyklopedie
Espoo
Evropa
Evropská komise
Evropská unie
F. X. Svoboda
Facebook
Federální shromáždění
Felix Neumann
Felix Téver
Ferdinand Blumentritt
Ferdinand von Lindemann
File:Návrh založení Wikimedia Česká republika 2008 A.JPG
File:WM CZ - Výroční zpráva 2016.pdf
Filipíny
Fondy Evropské unie
François Benoist
François Sulpice Beudant
Francie
Francis Scott Fitzgerald
Franklin Pierce
František Čapka (politik)
František Štědrý
František Adolf Borovský
František Benhart
František I. Rakouský
František Janda (architekt)
František Josef Andrlík
František Kaván
František Kincl
František Kordač
František Kratochvíl
František Musil (skladatel)
František Nábělek
František Ondřich
František Pinc
František Pitra
František Podlena
František Reichel
František Udržal
Franz Hroch
Franz Werfel
Freddie Mercury
Frenštát pod Radhoštěm
Fridrich Kristián Saský
Friedrich Legler
Friedrich von Georgi
Friedrich von Hügel
Fulgence Bienvenüe
Gallus Anonymus
Gdaňsk
Gdaňský záliv
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ÚV KSČ
Generalplan Ost
Geodata
Germáni
Gerolamo Cardano
Gesta principum Polonorum
Giacomo Meyerbeer
Gilotina
Giovanni Agostino Abate
Giovanni Girolamo Saccheri
Golda Meirová
Gregoriánský kalendář
Grunge
Guinea-Bissau
Gustavo Kuerten
Gustav Brauner
Hadždž
Haličsko-vladiměřské království
Harald Paetz
Heliocentrismus
Henri Becquerel
Henry Purcell
Henry Silva
Hesensko
Hidžra
Hladomor
Hlavní město
Hlavní strana
Hnězdno
Holokaust
Honda
Hornoslezská povstání
Hospodářské noviny
Howard Walter Florey
Hrubý domácí produkt
Hustota zalidnění
IDnes
Iglu
Ignác Raab
Index lidského rozvoje
Indonésie
Iniciativa Most
International Standard Book Number
Inuiti
Invaze do Polska (1939)
Ion Luca Caragiale
IPhone
Irene Papasová
ISO 3166-1
ISO 3166-2:PL
Ivan David
Ivan Knotek
Izjum
Izrael
Ján kardinál Černoch
Jérémy Toulalan
Józef Beck
Józef Piłsudski
Július Ďuriš
Jaderný reaktor
Jagellonci
Jagellonská univerzita
Jakub Blacký
Jaltská konference
Jantarová stezka
Jan Černý (politik)
Jan Řežábek
Jan Štěrba (politik)
Jan Evangelista Purkyně
Jan Fischer
Jan Henryk Dąbrowski
Jan III. Sobieski
Jan Kasal
Jan Kozina
Jan Lála
Jan Ladislav Sýkora
Jan Lier
Jan Malypetr
Jan Masaryk
Jan Matejko
Jan Mazoch
Jan Nedvěd
Jan Neliba
Jan Nepomuk František Desolda
Jan Pehel
Jan Ruml
Jan Sokol
Jan Stejskal (politik)
Jan Stráský
Jan Syrový
Jan Werich
Japonsko
Jaromír Žák
Jaromír Algayer
Jaromír Císař
Jaromír Johanes
Jaromír Obzina
Jaromír Velecký
Jaroslav Marvan
Jaroslav Wykrent
Jazyk (lingvistika)
Jean-Paul Marat
Jemen
Jerevan
Jesse James
Jiří Bartoška
Jiří Fridrich Hohenlohe
Jiří Hálek
Jiří Kolář
Jiří Lábus
Jiří Mayer (lékař)
Jiří Novák (houslista)
Jiří Paroubek
Jiří Rusnok
Jiří Seifert
Jiří Svoboda (cestovatel)
Jiří Svoboda (režisér)
Jižní Asie
Jihovýchodní Asie
Jindřich Štreit
Jindřich II. Pobožný
Jindřich Kàan z Albestů
Jindřich V. Sálský
Jitka Kolínská
Johann Baptist Blobner
Johann Christian Bach
John Adams Whipple
John Dreyer
Josef Anýž
Josef Baar (politik)
Josef Bergler
Josef Bernat
Josef Božek
Josef Bradna
Josef Brenner
Josef Dobiáš (kněz)
Josef Doubrava
Josef Emanuel Hibsch
Josef Hromádka
Josef Illík
Josef Kempný
Josef Kořán
Josef Korčák
Josef Lux
Josef Tošovský
Josef Tomeš
Josef Václav Frič
Josef Velda
Joseph Joffre
Joseph Maria Koudelka
Josif Vissarionovič Stalin
Jozef Agnelli
Jozef Lenárt
Julius III.
Julius Neubronner
Křesťanství
K. M. Walló
Kašubština
Kaliningradská oblast
Kamila Špráchalová
Kanada
Kandidát věd
Kapetovci
Kara Mustafa
Kardinál
Karel Čapek
Karel Fořt (ovocnář)
Karel Höger
Karel Honzík
Karel III. Britský
Karel IV.
Karel Janák
Karel Juliš
Karel Kramář
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Karel Neuwirth (urolog)
Karel Urbánek (politik)
Karel VI.
Karel Wisnar
Karlův most
Karl Lagerfeld
Karl Ungermann
Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 1852
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katyňský masakr
Kavkazská válka
Kazachstán
Kazimír III. Veliký
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
KDU-ČSL
Keltové
Ken Starr
Kevin Sorbo
KGB
Klára Doležalová
Klára Joklová
Klementinum
Klement Gottwald
Kliment Čermák
Kmen (sociologie)
Kościuszkovo povstání
Kolektivizace
Komunismus
Komunistická strana Čech a Moravy
Komunistická strana Československa
Komunistický režim v Československu
Komunita open source představuje své výsledky na devátém LinuxExpu
Konšel
Konžská demokratická republika
Kongresové Polsko
Konrád Henlein
Konrád I. Mazovský
Konstantin Fehrenbach
Kontrabas
Konzervativní strana (Spojené království)
Kooptace do České národní rady 1989-1990
Koruna česká
Kosmická sonda
Královský hrad (Varšava)
Krčmaňská aféra
Krajský národní výbor
Krakov
Krakovské povstání
Kreva
Krevská unie
Kristina Saská
Kriticky ohrožený taxon
Krymský chanát
Kujavsko
Kulturní památka
Kulturní památka (Česko)
Kupjansk
Květnový převrat (Polsko)
Květoslava Kořínková
Ladislav Adamec
Ladislav Dvořák (ministr)
Ladislav Fuks
Ladislav Medňanský
Ladislav Vodrážka
Ladislav Zápotocký
Latina
Laver Cup
Lednové povstání
Legislativní rada vlády
Lenka Baarová
Leonardo Nascimento de Araújo
Leopold Filip Kolowrat-Krakowsky
Leopold Gottlieb (balneolog)
Leopold Heyrovský (právník)
Leopold II.
Leo Meisl
Les
Lester Allan Pelton
Letní olympijské hry 1972
Levý blok (koalice)
Liberius
Library of Congress Control Number
Lidé
Linda McCartney
LinuxExpo
Listopadové povstání
Litevština
Litevské velkoknížectví
Litva
Liz Trussová
Londýn
Loreto Vittori
Lužická kultura
Lužická Nisa
Lublinská unie
Lubomír Štrougal
Ludvík Hilgert
Ludvík IV. Francouzský
Ludvík VIII. Francouzský
Ludvík XIV.
Luigi Lucheni
Lukáš Houser
Lvov
Mária Wittner
Média:Pl-Rzeczpospolita.ogg
Míla Tomášová
Měšek I.
Maďarsko
Madagaskar
Magdalena Anderssonová
Malajsie
Maršál Polska
Marek Blahuš
Marián Čalfa
Marianne von Werefkinová
Marie Kalašová
Marie Karolína Rakouská
Marie Petzoldová-Sittová
Marie Podvalová
Marie Ryšavá
Marie Tereza Habsburská (1638)
Martin Bursík
Martin Frič
Martin Mejstřík
Massalia (planetka)
Matej Lúčan
Mateusz Morawiecki
Mazovčané
Medína
Mekka
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní svaz ochrany přírody
Michael Keaton
Michael Kocáb
Michail Sergejevič Gorbačov
Michal Horáček
Michal Sedloň
Michal Sup
Mikoláš Aleš
Mikuláš Koperník
Mikuláš Pálffy (1552–1600)
Milán Václavík
Milan Hodža
Miloš Adamec
Miloš Zeman
Miloslav Šmídmajer
Miloslav Boďa
Miloslav Fleischmann
Miná
Ministerstvo vnitra České republiky
Mirek Topolánek
Miroslav Malovec
Miroslav Vacek
Miroslav Vladyka
Mise OSN v Kongu
Mistr FIDE
Mlžný les
Mnichovský masakr
Mohamed
Mongolský vpád do Evropy
Morava
Moravský zemský sněm
Mormonismus
Moskva
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní divadlo
Národní hymna
Národní knihovna České republiky
Národní památkový ústav
Národní strana (1848)
Národnost
Němčina
Německá říše
Německé císařství
Německé zločiny v Polsku za druhé světové války
Německo
Německo-polský pakt o neútočení
Nacistické Německo
Nadace Wikimedia
Nancy Pelosiová
Napoleon Bonaparte
Napoleon III.
NASA
Nejvyšší soud České republiky
Nestátní nezisková organizace
Nevermind
NGO market
Niccolò Jommelli
Nihil novi
Nirvana
Normalizace
Nosorožcovití
Nosorožec sumaterský
Nová Kaledonie
Novinky.cz
Novoměstská radnice
Nupedia
Nystadská smlouva
Občanské fórum
Občanské sdružení
Obležení Hlohova
Obrazoborectví
Obyvatelstvo
Odra
Okresní národní výbor
Oldřich Černík
Oldřich Nový
Olga Scheinpflugová
Olga Walló
Ondřej Pavelka
OpenStreetMap
Operace Tannenberg
Operace Visla
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Organizace spojených národů
Organizace ukrajinských nacionalistů
Oscar Blumenthal
Oskar Pollak
Osmanská říše
Otakar Černý (novinář)
Otakar Ševčík
Otakar Hůrka
Otakar Motejl
Ozbrojené síly Ukrajiny
Pátá vláda Lubomíra Štrougala
Předseda Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických
Předseda vlády
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Paříž
Palestinská autonomie
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panovník
Panthéon
Papež
Pardubice
Parita kupní síly
Parlamentní republika
Pavel Šámal
Pavel Šafařík
Pavel Kysilka
Pavel Nový
Pavol Hrivnák
Personální unie
Petr Brož
Petr Fiala
Petr Horák
Petr Kuboš
Petr Nečas
Petr Pithart
Petr Zenkl
Ph.D.
Piastovci
Pietro Gasparri
Podolí (Praha)
Podzimní knižní veletrh
Poláci
Polština
Polané (západní)
Politik
Polská exilová vláda
Polská hymna
Polská lidová republika
Polská republika (rozcestník)
Polská vlajka
Polské království
Polské království (1916–1918)
Polský odboj během druhé světové války
Polský podzemní stát
Polsko
Polsko-litevská unie
Polsko-litevská unie (1569–1795)
Polsko-litevská válka
Polsko-sovětská válka
Polsko-ukrajinská válka
Polygamie
Pomořansko
Poniatowští
Poprava
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalsko
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Poslední mohykán
Povstání tchaj-pchingů
Poznaňské povstání
Poznaňské velkovévodství
Poznaňsko
Pražská defenestrace (1483)
Pražské jaro
Praha
Prales
Premiéra
Prokop Drtina
Protestantismus
Pruské Slezsko
Prusko
Prusko-dánská válka
První bitva na Marně
První moravská spořitelna
První republika
První světová válka
Puebla (stát)
Purkmistr
Q15735556
Q15735556#identifiers
Q15735556#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q725653
Q725653#identifiers
Q725653#identifiers|Editovat na Wikidatech
Růžena Nasková
R.U.R.
Rakousko
Rakousko-Uhersko
Raquel Welch
Režisér
Red Hot Chili Peppers
Registr smluv
Renesanční architektura
Republika
Richard Bienert
Robert Koldewey
Roger Federer
Rok
Roman Prymula
Rose McGowan
Royal Court Theatre
Rozloha
Rudá armáda
Rudolf Beran
Rudolf Horský
Rudolf Winternitz
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Rusko-polská válka (1605–1618)
Rysy
Sýrie
Saúdská Arábie
Saint-Germain-en-Laye
Sametová revoluce
Sanace (Polsko)
Santiago Ramón y Cajal
Sarmati
Satira
Saul Kripke
Sedmidenní válka
Sedmiletá válka
Sejm
Senátní obvod č. 71 – Ostrava-město
Senát Parlamentu České republiky
Severní válka
Severoatlantická aliance
Severomoravský kraj
Seznam britských králů
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam nejdéle vládnoucích britských panovníků
Seznam představitelů Polska
Seznam premiérů Česka
Seznam premiérů Československa
Seznam premiérů Spojeného království
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Skanzen
Skauting
Skytové
Slezané
Slezské vojvodství
Slované
Slovanské náboženství
Slovenská národní knihovna
Slovensko
Smells Like Teen Spirit
Sněmovna národů Federálního shromáždění
Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických
Sněm Království českého
Solidarita (Polsko)
Sonja Sázavská
Soubor:100401-N-0696M-202 Rose McGowan (cropped).jpg
Soubor:Ales Portrait.jpg
Soubor:Anatol Svahilec v klipu pro soutěž Československo 1948–1989.jpg
Soubor:Antoni Gaudi 1878.jpg
Soubor:Biskupin - gate and wall.jpg
Soubor:Border changes in history of Poland.png
Soubor:Chris Columbus.jpg
Soubor:Colin Firth and Barbara Stockings (cropped).jpg
Soubor:Destroyed Warsaw, capital of Poland, January 1945.jpg
Soubor:Emblem of the Government of the Czech Republic.svg
Soubor:EU-Poland.svg
Soubor:Europa Jagellonica.svg
Soubor:Flag of Poland.svg
Soubor:Freddie Mercury performing in New Haven, CT, November 1977.jpg
Soubor:F Scott Fitzgerald 1921.jpg
Soubor:Grunwald Wojciech Kossak.jpg
Soubor:Gustavo Kuerten2.jpeg
Soubor:Herb Polski.svg
Soubor:HonzaNedved.JPG
Soubor:Howard Walter Florey 1945.jpg
Soubor:Jagro WMCZ 2021 01.jpg
Soubor:Jan Sokol, 2015 (02).jpg
Soubor:Jaroslav Wykrent.jpg
Soubor:Jklamo-IMG 2263.JPG
Soubor:Kahikatea.jpg
Soubor:Karl Lagerfeld.jpg
Soubor:Kevin Sorbo.jpg
Soubor:Klára Joklová.jpg
Soubor:KWP 2007 Juan.jpg
Soubor:Languages of Central Europe 1910 v češtině.png
Soubor:Leonardo Nascimento de Araujo 2011.jpg
Soubor:Linda McCartney 1976.jpg
Soubor:Michael-Keaton.jpg
Soubor:MieszkoDagome.jpg
Soubor:Olga Walló 2009.jpg
Soubor:O Pavelka Praha 2015.JPG
Soubor:Paul Nadar - Henri Becquerel.jpg
Soubor:Pavel Nový.JPG
Soubor:Petr Broz vedec.jpg
Soubor:Polska-ww1-nation.png
Soubor:Praha, 15 let české Wikipedie, čekání na dort.jpg
Soubor:Praha, Dejvice, NTK, Wikikonference 2011, panelová diskuze, Limojoe.jpg
Soubor:Praha, Slovenská 21, kancelář WMČR (2019-09-28 09.48.30).jpg
Soubor:Praha, Slovenská 21, Svět-Hub 02.jpg
Soubor:RaquelWelchApr2010.jpg
Soubor:Rosa rhino.jpg
Soubor:SEF2007a.jpg
Soubor:Strajk sierpniowy w Stoczni Gdańskiej im. Lenina 34.jpg
Soubor:Toulalan.JPG
Soubor:Veronika Freimanova (2).JPG
Soubor:Vyrocni zprava WMCZ 2022 interactive.pdf
Soubor:Werner Herzog Bruxelles 02.jpg
Soubor:Wikiconference Brno 20141129-164856 main program.jpg
Soubor:Wikikonference-2019-UPCE-067-Group-Photos.jpg
Soubor:Wikiměsto Olomouc, group picture (cropped).jpg
Soubor:Wikimedia CZ General Assembly 2017 883.jpg
Soubor:Wikimedia Hackathon Prague 2019 - 2019-05-18 - Group Picture - 0391.jpg
Soubor:Wikimedia Summit 2019 - Portrait Vojtěch Dostál.jpg
Soubor:Wikipedie narozeniny 20-33.jpg
Soubor:William Devane 1974.JPG
Soubor:WMCZ 2014 Petr Novak.jpg
Soubor:WMCZ LinuxExpo booth.jpg
Soubor:Wroclaw - Uniwersytet Wroclawski o poranku.jpg
Soubor:Yvetta Blanarovicova.JPG
Sovětská invaze do Polska
Sovětské represe proti Polákům a polským občanům 1939–1946
Sovětský svaz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-7185-245-7
Speciální:Zdroje knih/80-7239-179-8
Speciální:Zdroje knih/80-901103-0-4
Speciální:Zdroje knih/80-901579-5-5
Speciální:Zdroje knih/978-80-7360-796-8
Spojené království
Spojené státy americké
Spolek
Srpen
Státní znak Polska
Střední Evropa
Střední Litva
Staša Fleischmannová
Stanisław Żółkiewski
Stanislav Gross
Stanislav II. August Poniatowski
Stanislav Rázl
Stanovy
Staré Město (Praha)
Staroměstská radnice
Strana zelených
Stromovka
Sudetoněmecká strana
Sumatra
Světová obchodní organizace
Svobodná licence
Svobodné město Krakov
Szlachta
Třeboň
Třetí Československá republika
Třetí vláda Josefa Korčáka
Tři vejce do skla
T. Svatopluk
Teresa Titos Garzón
Tereza Budková
Terorismus
Tetička (film, 1941)
Thomas Wyatt
Tomáš Baťa
Tomáš Berdych
Tommaso Campanella
Toruň
Udórz (hrad)
Ukrajina
Ukrajinci
Ukrajinská povstalecká armáda
Ukrajinská protiofenzíva v Charkovské oblasti
Urologie
Václavské náměstí
Václav Ženíšek
Václav Boleslav Janda
Václav Bouček
Václav Holek
Václav Klaus
Václav Koranda (básník)
Václav Kosmák
Václav Markup
Václav Nelhýbel
Václav Neubert
Václav Novotný (historik)
Václav Razik
Václav Viktor Morávek
Vídeňský kongres
Východní Asie
Východní blok
Východní Prusko
Valerij Poljakov
Varšava
Varšavská konfederace
Varšavské knížectví
Varšavské povstání
Velký hadronový urychlovač
Velkopolské povstání
Velkopolské povstání (1806)
Velkopolsko (historické území)
Velvyslanec
Verejnosť proti násiliu
Veronika Freimanová
Versailleská smlouva
Vesmír
Vilém Bukovský
Vilém Hejl
Vilém IV. Lucemburský
Vilém Nikodém
Vilém Petrželka
Vilemína Luisa Bádenská
Viliam Široký
Vinohrady (Praha)
Virtual International Authority File
Visegrádská skupina
Viselská kosa
Viselský záliv
Vislané
Vitellius
Vláda Josefa Kempného a Josefa Korčáka
Vláda Josefa Korčáka, Ladislava Adamce, Františka Pitry a Petra Pitharta
Vláda Ladislava Adamce
Vláda Petra Fialy
Vláda Stanislava Rázla
Vladimír Špidla
Vladimír Podborský (archeolog)
Vladimír Slavínský
Vladislav I. Lokýtek
Vlado Milunić
Vlasta Burian
Vlasta Děkanová
Vlastimil Podracký
Vlastimil Tusar
Vltava
Volby do České národní rady 1971
Volby do České národní rady 1976
Volby do České národní rady 1981
Volby do České národní rady 1986
Volby do Senátu Parlamentu České republiky 1996
Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1990
Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1992
Volební právo v Česku
Volyňský masakr
Voyager 1
Vratislavská univerzita
Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa
Wenzel Wenhart
Werner Herzog
Wettinové
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikikonference
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikimedia Czech Republic?oldid=1450543
Wikimedia Hackathon 2019
Wikimedia Slovensko
Wikimedium
Wikipedie
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nástěnka/Wikimedia ČR/Popiš památku (2019)
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Uvádění zdrojů
Wikipedie:Věrohodné zdroje
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/září
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikipedista
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wiki miluje památky
Wilhelm Ressel
William Dampier
William Devane
Winfield Scott
XIII. sjezd KSČ
XIV. sjezd KSČ
XV. sjezd KSČ
XVI. sjezd KSČ
XVII. sjezd KSČ
XVIII. sjezd KSČ
X (sociální síť)
YouTube
Yvetta Blanarovičová
Září
Zánik Československa
Złoty
Zaolzie
Zbyšek Pechr
Zdeněk Chotěnovský
Zdeněk Fierlinger
Zdeněk Horčík
Zdeněk Kolářský (houslista)
Zdeněk Podskalský
Zdenka Tichotová
Zeměpisné souřadnice
Zemětřesení v Pueble 2017
Zemská armáda
Zlaté svobody
Znárodnění




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk