A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (německy Wenzel Norbert Octavian Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 1. dubna 1642 Praha – 3. ledna 1719 Praha) byl český šlechtic a politik z rodu Kinských. Dlouhodobě zastával vysoké funkce ve správě Českého království, nakonec byl nejvyšším kancléřem (1705–1711) a v roce 1712 získal Řád zlatého rouna. Dědictvím a nákupy shromáždil rozsáhlý majetek v různých částech Čech. Statky byly po jeho smrti rozděleny mezi pět synů.
Život
Narodil se jako mladší syn Jana Oktaviána Kinského (1604–1679) a jeho manželky Markéty Magdaleny z Porcie (1608–1654). Po vystudování práv na pražské univerzitě vstoupil do státní služby, svou kariéru zahájil jako rada apelačního soudu (1676). V letech 1688–1690 byl prezidentem apelačního soudu. Od roku 1689 byl tajným radou a jako vysoký státní úředník zároveň členem sboru královských místodržících. V letech 1690–1696 byl nejvyšším zemským sudím a pak v letech 1696–1704 nejvyšším zemským komořím, v roce 1703 byl též císařským zplnomocněncem u českého zemského sněmu. V roce 1705 byl povolán do Vídně a stal se dvorský kancléřem a tuto funkci vykonával do roku 1711. Přibližně od roku 1707 pobýval znovu častěji v Čechách, z funkce byl odvolán po nástupu Karla VI. a tehdy definitivně opustil Vídeň. V roce 1712 se stal rytířem Řádu zlatého Rouna.[1]
Majetek
Po otci zdědil panství Česká Kamenice (1679), které se na přelomu 17. a 18. století díky rozvoji sklářství stalo prosperujícím hospodářským celkem.[2], po starším bratru Františku Oldřichovi později převzal Chlumec nad Cidlinou spolu s pražským palácem v Nerudově ulici. Sám mezitím koupil dva domy na Hradčanech v ulici Pohořelec, které sjednotil do podoby barokního paláce. Ve Vídni koupil v roce 1705 palác od rakouského kancléře Filipa Ludvíka Sinzedorfa.[3] Pro zajištění početného potomstva přistoupil počátkem 18. století k velkým obchodním transakcím, jimiž významně rozšířil rodový majetek. Jako věřitel Jana Felixe Brandsteina převzal v roce 1704 Koloděje nad Lužnicí, o rok později koupil v severních Čechách panství Sloup za 280 000 zlatých. Od Trauttmansdorffů získal v roce 1709 panství Choceň. V roce 1712 koupil od Talmberků panství Rataje nad Sázavou. Poslední velkou transakci provedl krátce před svou smrtí, v roce 1718 koupil od Bruntálských z Vrbna hrad Rychmburk s městem Rosice a 22 vesnicemi. Další akvizice (Prčice, 1713; Chocenice, 1715) měly jen krátkodobý charakter a dědicové Václava Norberta je prodali brzy po jeho smrti. Jako aktivní stavebník se Václav Norbert Oktavián angažoval především v Chlumci nad Cidlinou, kde nechal postavit loretánskou kapli, budovu Majorátu a mariánský sloup.[4] Po roce 1710 podnikl stavební úpravy na zámku v Chocni.[5]
Díky soustavnému růstu majetku a problematickým vztahům se syny změnil Václav Norbert Oktavián několikrát svou závěť, její poslední verze pocházela z roku 1717. Podle pozůstalostního inventáře zanechal svým potomkům majetek v hodnotě téměř 2 700 000 zlatých a jednalo se o jeden z největších komplexů v Čechách. Nejstarší dva synové Bernard František Antonín a Jan Václav Oktavián byli z dědictví prakticky vyloučeni a odškodněni jen drobnými statky a finanční hotovostí. Třetí syn František Ferdinand převzal fideikomis Chlumec nad Cidlinou spolu s pražským palácem v Nerudově ulici (součástí fideikomisu byla také knihovna a stříbrný servis), dále pak zdědil panství Kratonohy. Další syn Štěpán Vilém, pozdější první kníže Kinský, zdědil panství Rataje nad Sázavou, Rosice, Rychmburk a Choceň. Panství Česká Kamenice a Sloup zdědili společně synové z druhého manželství Filip Josef a Josef Jan Maxmilián. Nejmladší syn František Karel převzal jako dědický podíl Prčici a Koloděje nad Lužnicí.
Rodina
Byl dvakrát ženat, poprvé se oženil v roce 1668 s hraběnkou Annou Marií Barborou Bořitovou z Martinic (1652 – 6. (nebo snad 15.) prosinec 1694 Jawor), dcerou Maxmiliána Valentina Bořity z Martinic (1612 – 20. 12. 1677 Praha) a jeho manželky (sňatek 30. 9. 1645) Anny Kateřiny Bukůvkové z Bukůvky († 17. 10. 1681 / 1685). Podruhé se oženil 3. června 1697 s Marií Annou Terezií z Nesselrode zu Ereshoven († 6. 10. 1716). Z obou svazků vzešlo 15 dětí, z prvního manželství devět, z druhého šest.
- 1. František Antonín (1669–1669)
- 2. Bernard František Antonín (1669[6] - únor / listopad 1737), měl vadu zraku a asi i duševní chorobu, byl prohlášen za slabomyslného[7]
- 3. Marie Alžběta (1670 – 4. 10. 1747)[8]
- 1. ∞ (19. 2. 1689) Ferdinand z Trauttmansdorffu († 24. 2. 1692)
- 2. ∞ (29. 2. 1692) Václav Desiderius z Nostic-Rienecku (24. 5. 1669 – 10. 12. 1700)
- 3. ∞ (26. 2. 1702) František Karel Vratislav z Mitrovic (1. 9. 1679 – 23. 4. 1750 Jince)
- 4. Anna Františka Johanna Josefa Michaela Judita (1672 – 24. 7. 1738)
- 1. ∞ (1693) Michael Johann Joachim ze Sinzendorfu (31. 5. 1665 – 28. 2. 1697)
- 2. ∞ (po 1697) Ferdinand Karel Marquard Hrzán z Harasova († 1725)
- 5. Jan Václav Oktavián (1673[9] – 27. 8. 1733), byl psychicky nevyrovnaný[10]
- ∞ Anna Sibylla Marie Eleonora z Billecke-Höllinghofenu (nebo Eleonora Sibylla Markéta z Bülowa), jejich dcera:
- 1. Marie Anna Františka Terezie (1699 – 26.3.1737 Praha)
- ∞ František Karel I. Vratislav z Mitrovic a Schönfeldu (16. 8. 1696 Praha – 25. 2. 1759 Praha)
- 1. Marie Anna Františka Terezie (1699 – 26.3.1737 Praha)
- ∞ Anna Sibylla Marie Eleonora z Billecke-Höllinghofenu (nebo Eleonora Sibylla Markéta z Bülowa), jejich dcera:
- 6. Johanna Charlotta (27. 7. 1675 Praha – 23. 2. 1755 Vídeň)
- ∞ (28. 2. 1696) Jeroným (Hieronymus) Colloredo (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň)
- 7. Marie Markéta Josefa (1676 – 1766)
- ∞ (16. 7. 1702) František Antonín z Trauttmansdorffu (23. 3. 1679 – 8. 4. 1762)
- 8. František Ferdinand (1. 1. 1678 – 13. 9. 1741, pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze), nejvyšší kancléř Českého království
- 1. ∞ (únor 1706) Marie Terezie z Fünfkirchenu (10. 6. 1675 – 17. 8. 1729)
- 2. ∞ (10. 4. 1730) Marie Leopoldina Pálffyová z Erdödu (28. 8. 1714 – 3. 3. 1759)
- 1. Václav-Josef (22. 2. 1707 – 1708)
- 2. František Václav Kajetán (7. 1. 1708 – 3. 11. 1708)
- 3. Karel Josef (1. 5. 1711 – 7. 9. 1717)
- 4. Leopold Ferdinand (17. 1. 1713 Chlumec nad Cidlinou – 24. 10. 1760)
- ∞ (6. 9. 1734 Vídeň) Marie Tereza Capece dei Marchesi di Rofrano (3. 6. 1715 – 12. 11. 1778)
- 5. Josef (22. 2. 1731 – 7. 2. 1804)
- 6. Marie Anna (1736 – květen 1752)
- 7. Marie Josefa (11. 10. 1738 – 1767)
- ∞ (1766) Maxmilián František Xaver Daun (3. 10. 1721 – 17. 6. 1788)
- 8. František-Josef (23. 4. 1737 / 6. 12. 1739 Praha – 9. 6. 1805 Vídeň, pohřben ve Vídeňském Novém Městě), rakouský generál
- ∞ (29. 7. 1779) Marie Renata z Trauttmansdorffu (1. 2. 1741 – 6. 3. 1808)
- 9. Marie Antonie (12. 12. 1739 – 28. 3. 1816)
- ∞ (1. 6. 1755) František de Paula Adam Vratislav z Mitrovic (23. 5. 1732 – 19. 7. 1788 Praha)
- 9. Štěpán Vilém (26. 12. 1679 – 12. 3. 1749, pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze), 1. kníže Kinský
- ∞ (25. 2. 1712) Marie Josefa Antonie z Dietrichsteinu (9. 6. 1694 – 3. 9. 1758), jejich děti:
- 1. Evžen František (1719–1726)
- 2. Františka Josefa (1720–1720)
- 3. Marie Terezie Josefa Maxmiliána (13. 9. 1721 – 13. 8. 1751)
- ∞ (18. 8. 1743) Jiří Olivier Wallis (8. 2. 1686 – 19. 12. 1744)
- 4. Charlotte (1723–1728)
- 5. František Josef (11. 10. 1726 – 23. 9. 1752), 2. kníže Kinský
- ∞ (28. 8. 1748) Marie Leopoldina Pálffyová z Erdödu (10. 9. 1729 – po 1748)
- ∞ (25. 2. 1712) Marie Josefa Antonie z Dietrichsteinu (9. 6. 1694 – 3. 9. 1758), jejich děti:
- 10. Eleonora Josefa (1698 – 18. 6. 1782)
- ∞ (1726) Jindřich Julius z Gilleis (1. 8. 1687 – 18. 6. 1782)
- 11. Marie Terezie (7. 1. 1700 – 16. 1. 1775)
- ∞ (27. 5. 1717) Ludvík Arnošt Batthyány (1. 3. 1690 – 27. 10. 1765)
- 12. Filip Josef František (28. 11. 1700 – 12. 1. 1749, pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze), nejvyšší kancléř Českého království
- ∞ (17. 11. 1722) Marie Karolína Bořitová z Martinic (2. 1. 1700 – 12. 5. 1785), jejich děti:
- 1. František Karel (2. 11. 1722 – 6. 1. 1728)
- 2. Karel Josef (30. 8. 1723 – 1. 10. 1724)
- 3. Marie Josefa (14. 10. 1724 Praha – 11. 8. 1754 Vídeň)
- ∞ 2. květen 1740 Vídeň Michael Jan IV. z Althannu (5. 4. 1710 – 16. 12. 1778)
- 4. František Oldřich (23. 4. 1726 Zlonice – 18. 12. 1792 Praha), 3. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
- ∞ 14. duben 1749 Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu (24. 2. 1729 – 28. 4. 1815)
- 5. Marie Anna (10. 7. 1727 – 13. 9. 1733)
- 6. Marie Tereza (14. 4. 1730 – 27. 3. 1797)
- 7. Marie Antonie (2. 2. 1732–1803)
- 8. Jan Josef Maxmilián (1. 5. 1734 – 16. 5. 1790)
- ∞ 25. duben 1758 Marie Terezie z Auerspergu (22. 3. 1735 – 15. 11. 1800)
- ∞ (17. 11. 1722) Marie Karolína Bořitová z Martinic (2. 1. 1700 – 12. 5. 1785), jejich děti:
- 13. Josef Jan Maxmilián (13. 10. 1705 – 17. 4. 1780), majitel sklárny
- 14. Marie Aloisie Stefanie (26. 12. 1707 – 21. 8. 1786)
- 1. ∞ (12. 3. 1726) Norbert František z Vrbna a Bruntálu (30. 4. 1682 – 30. 4. 1729)
- 2. ∞ (1. 1. 1737) Rudolf Chotek z Chotkova (14. 3. 1707 – 7. 7. 1771)
- 15. František Karel (9. 3. 1709 – 14. 10. 1734 podlehl zraněním po bitvě nedaleko Guastally)
Odkazy
Reference
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
- ↑ Kolektiv autorů: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002; s. 156–160 ISBN 80-238-9875-2
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 370–371.
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 403, 406, 410 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 155
- ↑ Podle VOKÁČOVÁ, s. 702 se narodil až v roce 1677
- ↑ VOKÁČOVÁ, s. 371, 702
- ↑ Státní oblastní archiv v Třeboni, Sbírka matrik Jihočeského kraje, 1587–1949 (1952), inv. č. 1103, poř. č. 2, matrika NOZ Dírná, Z 1721-1778, s. 471, dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/3151/239
- ↑ Podle VOKÁČOVÁ, s. 702 se narodil už v roce 1671
- ↑ VOKÁČOVÁ, s. 371
Literatura
- Karel Richter: Sága rodu Kinských; 2008; 144 s. ISBN 978-80-254-3592-2
- Constantin von Wurzbach: Kinsky von Wchinitz und Tettau, Wenzel Norbert Octavian Graf. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 11. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1864, S. 285
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk