A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hrzánové z Harasova (Hrzan von Harasow) | |
---|---|
Země | České království |
Tituly | Říšský hrabě |
Zakladatel | Dobeš z Harasova |
Vymření po meči | 1842 |
Poslední vládce | František Karel Bedřich Hrzán-Kaplíř z Harasova |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hrzánové z Harasova (německy: Hrzan von Harras, ve starší české literatuře též jako Hřánové) byli starý český šlechtický rod, který měl společný původ s Homuty z Harasova a Domousickými z Harasova. Jméno je odvozeno od hradu Harasov na Mělnicku, později rod získal statky v severních a východních Čechách. V osobě úspěšného finančníka Adama Hrzána (1563–1619) pronikl rod mezi nejbohatší šlechtu v Čechách (Červený Hrádek, Lanšperk). V roce 1623 získal rod panský stav a v roce 1666 titul říšských hrabat. Jan Adam (1625–1681) byl královským nejvyšším lovčím, jeho syn Zikmund Valentin (1656–1726) zastával post prezidenta české královské komory. Významně se zapsali do barokní architektury v Milešově, který jim patřil 150 let (1686–1842). Poslední významnou osobností rodu byl kardinál František de Paula (1735–1804), dlouholetý rakouský vyslanec ve Vatikánu. Rod vymřel v roce 1842. Rodové jméno připomíná Hrzánský palác v Praze, který je majetkem vlády České republiky a slouží k reprezentačním účelům. Druhý Hrzánský palác se nachází v Celetné ulici v Praze.
Historie
Rodina pocházela ze středních Čech, kde jim patřil hrad Harasov a poprvé se tady připomíná Pešek v roce 1321. Příjmení Hrzán používal poprvé Dobeš z Harasova v roce 1395, který později za husitských válek podporoval císaře Zikmunda a získal četné výhody. Během 15. století získali Hrzánové další statky na Mělnicku (Zásadka, Kropáčova Vrutice), významnou akvizicí byl nákup hradu Houska (1502). Za Tobiáše (Dobeše) Hrzána (†1599) došlo k renesanční přestavbě hradu Houska. Během 16. století patřily Hrzánům i další významné hrady ve středních a východních Čechách jako Jenštejn (1542–1560), Potštejn (1558–1598) nebo Kokořín (1590–1609). Z dlouhodobého postavení provinční šlechty vyvedl Hrzány mezi nejbohatší rody Adam (1563–1619), který proslul jako lichvář, mezi jeho věřiteli byli nejvýznamnější šlechtici jako Rožmberkové nebo Pernštejnové. Adam sňatkem s Annou Kaplířovou ze Sulevic získal statek Skalka, v roce 1588 koupil panství Lanšperk s městem Lanškrounem a 54 vesnicemi, v roce 1606 získal za 236 000 zlatých panství Červený Hrádek u Chomutova, krátce poté koupil ještě hrad Ronov a zámek Stvolínky (1608). V době stavovského povstání se sice politicky neangažoval, ale novému zemskému zřízení půjčil 300 000 zlatých, po jeho smrti v roce 1619 si stavové na Červeném Hrádku vyzvedli ještě další hotovost. S finanční podporou stavovského povstání se po Bílé hoře museli vyrovnat Adamovi synové, kteří byli předvoláni před konfiskační komisi. Adamův starší syn Zdeslav (1583–1642) sice již v roce 1620 přešel na císařskou stranu, ale vyšetřování celé rodiny předešel tím, že za velmi výhodných podmínek prodal celé lanškrounsko-lanšperské panství královskému místodržiteli knížeti Lichtenštejnovi. V roce 1623 byl Zdeslav povýšen do panského stavu, titul svobodných pánů získal o rok později i jeho mladší bratr Jan (1585–1631), který vlastnil Červený Hrádek[1].
Další vzestup rodu zajistil Janův syn Jan Adam (1625–1681), který se přiženil do rodu Valdštejnů a jako švagr nejvyššího dvorského maršálka Františka Augustina z Valdštejna a pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna prodělal rychlou kariéru. Byl hejtmanem Žateckého kraje (1650–1653), později královským místodržícím a císařským komorníkem, nakonec se stal nejvyšším lovčím Českého království (1665–1681). V roce 1666 byl povýšen do hraběcího stavu a jako nové reprezentativní sídlo nechal postavit zámek v Červeném Hrádku (1665–1675), menší zámek vznikl také na jeho původním sídle ve Skalce. Po Janu Adamovi si dědictví rozdělilo pět synů, z nichž tři zemřeli bez dalšího potomstva. Z nich Arnošt Karel (1651–1697) postavil zámek v Údlicích, oddělených jako samostatný statek od Červeného Hrádku. Jeho mladší bratr Zikmund Valentin (1656–1726) od mládí působil ve správě Českého království, nakonec byl prezidentem české komory (1718–1726). V roce 1707 prodal Lichtenštejnům panství Červený Hrádek za 90 000 zlatých a získané financi mu umožnily výstavbu stavební investice do dvou pražských paláců na Hradčanech a v Celetné ulici.
Ze synů Jana Adama měl další potomstvo Jan Leopold (1654–1711), který po spřízněném rodu Kaplířů ze Sulevic převzal jako univerzální dědic panství Milešov (1686). S dědictvím byla spojena podmínka sloučení erbů a jmen obou rodů (Hrzán-Kaplíř). V případě Milešova se o své nároky přihlásilo litoměřické biskupství, jemuž Hrzánové museli nakonec jako kompenzaci vyplatit 15 000 zlatých. Mladší syn Jana Leopolda Ferdinand Maxmilián (1695–1764) zdědil Skalku a s Marií Annou Putzovou vyženil sousední panství Dlažkovice, kde zahájil těžbu českých granátů, nakonec ale tento majetek i se Skalkou prodal (1731). Jeho syn František de Paula (1735–1804) byl duchovním, od roku 1779 kardinálem a v letech 1779–1796 vyslancem habsburské monarchie ve Vatikánu. Svou církevní kariéru zakončil jako biskup v Szombathely (1800–1804). Dědicem Milešova byl starší syn Jana Leopolda Zikmund Ignác (1698–1760), který byl c.k. komořím a hejtmanem litoměřického kraje (1730–1733). Proslul především jako mecenáš umění, iniciátor přestavby milešovského zámku a organizátor parforzních honů. Posledním majitelem Milešova a zároveň posledním členem rodu byl jeho vnuk František Karel Bedřich Hrzán-Kaplíř (1766–1842), který zemřel v Milešově 16. února 1842 a jím rod vymřel. Milešov zdědily jeho sestry provdané do rodin Bylandt a Kurtzrock, později přešlo panství do majetku Lažanských a následně Ledeburů.
Rodokmen
- Adam, † 1533, ∞ Dorota Vančurová z Řehnic. Držel Šestajovice, Ctěnice, Radonice.
- Václav starší, † 1570, ∞ Františka Alžběta Mračská z Dubé. Držel Jenštejn, od roku 1558 Potštejn, od roku 1568 Dřel-Závrší a Kyje.
- Adam Šťastný, † 1598, ∞ Kateřina z Klinštejna. Držel Potštejn a Kyje.
- Anna Kateřina, ∞ Jan Burjan Kaplíř ze Sulevic, 2 ∞ Jan Arnošt z Ullersdorfu. Držela Potštejn.
- Dorota ∞ Sigmund Karlík z Nežetic.
- Adam Šťastný, † 1598, ∞ Kateřina z Klinštejna. Držel Potštejn a Kyje.
- Mikuláš, † 1565. Držel Jenštejn a díl Ctěnic.
- Adam, † 11.1.1619, ∞ Anna Kaplířová ze Sulevic. Držel Lanšperk-Lanškroun, Ronov, Ctěnice, Červený hrádek a Skalku.
- Mikuláš,† ca 1617, ∞ Veronika Čejková z Olbramovic.
- Vilém Jiří, † ca 1622.
- Zdeslav, † 1642, ∞ Alžběta Haugvicová z Biskupic, † 1638. Držel Lanšperk-Lanškroun, Skalku a Ronov.
- Jan ∞ Sabina Žofie z Vřesovic. Držel Červený hrádek, od roku 1628 Skalku.
- Jan Adam, 1625–1681, ∞ Marie Maximiliana z Valdštejna.
- Ferdinand Maxmilián
- Arnošt Karel, 1651–1697
- Jan Leopold, 1654–1711
- Zikmund Valentin, 1656–1726
- Jan Adam, 1625–1681, ∞ Marie Maximiliana z Valdštejna.
- Johanka, ∞ Čejka z Olbramovic.
- Eliška, 1611–1625.
- Adam, † 11.1.1619, ∞ Anna Kaplířová ze Sulevic. Držel Lanšperk-Lanškroun, Ronov, Ctěnice, Červený hrádek a Skalku.
- Václav starší, † 1570, ∞ Františka Alžběta Mračská z Dubé. Držel Jenštejn, od roku 1558 Potštejn, od roku 1568 Dřel-Závrší a Kyje.
- Jan, † po 12.4.1561, ∞ Eliška z Cetně, 2. ∞ Marie Šliková, 3. ∞ Kateřina z Vartemberka. Držel Zásadku, Kováň, díl Sovínek, Skalsko, Vrutici, Kyje.
- Kateřina ∞ Kryštof mladší Šlik. Držela Jenštejn a díl Ctěnic.
- Tobiáš (Dobeš), † po 1.6.1570, ∞ Kateřina Vliňská z Vliněvsi, † 1564. Držel Housku (1520–1553), díl Sovínek a Všelisy.
- Magdalena, † 1562, ∞ Hrušovský z Hrušova.
- Václav mladší, ca 1530–1584, ∞ Dorota Horová z Ocelovic, † 1582. Držel Housku, Sovinky, Malkov (mezi lety 1574–1579), Vrutici.
- Tobiáš (Dobeš), † 1599, ∞ Eliška Mracká z Dubé. Držel Housku (do roku 1594), Vrutici a Vysokou Libeň.
- Václav, † po 1625 (zemřel bez potomků). Držel Boreč a Bezno (do roku 1615), Kovaň, Vysoká Libeň a Vrutici (do roku 1622).
- Jiřík.
- Jan.
- Dorota.
- Veronika.
- Jiřík. Držel Vidim.
- Jan, † 25.10.1571.
- Kateřina ∞ Pecingar z Bydžína.
- Tobiáš (Dobeš), † 1599, ∞ Eliška Mracká z Dubé. Držel Housku (do roku 1594), Vrutici a Vysokou Libeň.
- Jiřík ∞ Mariana (?). Držel Vidim.
- Oldřich, † 1599, ∞ Johanka ze Sulevic. Držel Vidim a Kokořín.
- Tobiáš. Zemřel v chudobě.
- Eusebie. Zemřela v chudobě.
- Oldřich, † 1599, ∞ Johanka ze Sulevic. Držel Vidim a Kokořín.
Osobnosti
- Adam (1563–1619), karlštejnský purkrabí 1615–1618
- Jan Adam (1625–1681), nejvyšší lovčí 1665–1681
- Zikmund Valentin (1656–1726), prezident české komory 1718–1726
- Ferdinand Maxmilián (1695–1764), hejtman litoměřického kraje
- Zikmund Gustav (1698–1760), hejtman litoměřického kraje
- František de Paula (1735–1804), kardinál, diplomat, biskup v Szombathely
Erb
Štít je polcený, pravá část (míněno heraldicky, tzn. z pohledu nositele) má stříbrnou barvu, levá polovina se dále dělí na horní červené a dolní černé pole. V klenotu měli síto. Celý erb používali i po povýšení.
Rodová sídla
- Ctěnice (1502–1572)
- Červený Hrádek (1606–1707)
- Dlažkovice (1718–1731)
- Houska (1502–1594)
- Jenštejn (1542–1560)
- Kokořín (1590–1609)
- Lanškroun (1588–1622)
- Lanšperk (1588–1622)
- Milešov (1686–1842)
- Ronov (1608–1647)
- Potštejn (1558–1598)
- Skalka (1578–1731)
- Stvolínky (1608–1647)
- Údlice (1606–1707)
Odkazy
Reference
- ↑ BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1882 I. díl s. 194–200 dostupné online
Literatura
- DVORSKÁ, Dagmar: Pražské paláce G. B. Alliprandiho (kapitola Hrzánský palác, s. 45–52); Masarykova univerzita, Filozofická fakulta; magisterská diplomová práce; Brno, 2011
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Hrzánové z Harasova, s. 60–61.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. - Severní Čechy; Praha, 1984
- Kolektiv: Milešov. Historie, kulturní památky a jejich dokumentace; Národní památkový ústav, Ústí nad Labem, 2015 ISBN 978-80-7414-940-5
- Ottův slovník naučný. Sv. 11. Praha 1897, 812–813
- STROUHALOVÁ, Marcela: Jan Adam Hrzán z Harasova. Zrození barokního kavalíra; Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta; bakalářská práce, Pardubice, 2010
- UBLOVÁ, Eva: Hrzánové z Harasova a jejich statky v severozápadních Čechách v 17. a 18. století; Univerzita J. E. Purkyně, Filozofická fakulta; bakalářská práce, Ústí nad Labem, 2012
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hrzánové z Harasova na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk