Tatra 201 byl prototyp vozidla připravovaný kopřivnickou automobilkou Tatra. Automobily se chystaly v době, kdy se v továrně rozbíhala výroba Tatry 600 Tatraplan, a Tatry 201 z Tatraplanu vycházely. Vznikla celkem čtyři vozidla, a sice dodávkový automobil, pick-up, jenž měl dřevěnou ložnou plochu, a dvě sanitky.^[1]

Karoserii sanitek navrhovala společnost Karosa Vysoké Mýto, a to nejprve ve svém pobočném závodě v Rousínově. V polovině listopadu 1949 však byl úkol tamním konstruktérům odebrán a následně přidělen jinému pobočnému závodu Karosy, a sice z Jaroměře. Podobu prvního vozu se podařilo dokončit roku 1950 a během téhož roku začali konstruktéři pracovat na druhé sanitce, kterou v tomtéž roce nakonec také dokončili. Obě vozidla se od sebe vzájemně odlišovaly technickými detaily, kdy se například u staršího automobilu otevírala přední kapota bez blatníků, u mladšího i s nimi.^[2] Jedna ze sanitních úprav údajně po určitý čas převážela pacienty do závodní nemocnice v Ostravě-Vítkovicích.^[3] Ani jeden z modelů se však sériové výroby nedočkal.^[1]

Dochoval se však jeden prototyp Tatra 201, a to dodávka. Vlastní ji někdejší český skokan na lyžích Jakub Janda a parkuje ji ve Frenštátu pod Radhoštěm.^[4]

Technický popis

Vozidla měla čtyřdobý zážehový motor umístěný vpředu. Motor byl typu T 600 a měl čtyři válce s celkovým objemem 1952 kubických centimetrů. Při 4000 otáčkách za minutu vykazoval výkon 52 koní. Mezi oběma nápravami mělo vozidlo rozvor 2700 milimetrů. Rozchod jak vpředu, tak vzadu činil 1300 milimetrů a světlá výška činila 220 milimetrů.^[1] Rozměrově se od sebe jednotlivá vozidla lišila:

Automobily měly nádrž na 56 litrů paliva. Spotřeba činila 11 litrů na sto kilometrů trasy. Maximální rychlost dokázaly vyvinout do výše 95 kilometrů za hodinu.^[1] Sanitní verze se od ostatních odlišovaly i instalací zadních dveří širokých 1200 milimetrů.^[5] Vlastní sanitní prostor měl na délku 2070 milimetrů, šířku 1400 milimetrů (mezi zadními podběhy 1040 milimetrů) a na výšku 1130 milimetrů Při levé straně se nacházela dvě, nad sebou umístěná lehátka. Vpravo bylo rozkládací křeslo, jež umožňovalo v případě nutnosti změnu na provizorní třetí lehátko.^[3]

Odkazy

Reference

Literatura

• ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Tatra. 3. vyd. Brno: CPress, 2019. 206 s. ISBN 978-80-264-2400-0. Kapitola Tatra 201 (1949), s. 155.