A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Svatý Valentin San Valentino | |
---|---|
Rekonstrukce tváře svatého Valentina (2017) | |
biskup a mučedník | |
Narození | kolem 226 Terni |
Úmrtí | 14. února 269 Řím |
Příčina úmrtí | poprava stětím |
Svátek |
|
Období | Římská říše |
Státní občanství | starověký Řím |
Vyznání | katolická církev |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, anglikánské společenství, luteránské církve, pravoslavná církev |
Významné zasvěcené kostely | Bazilika sv. Valentina, Terni |
Atributy | ptáci, růže, meč, kněžský hábit, palma, biskupská berla |
Patronem | zamilovaných, včelařů, pocestných, mládeže, proti: moru; města Terni |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Valentin (? – 269? Terni, Římská říše) byl římský kněz, misionář a biskup, který zemřel mučednickou smrtí.
Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých. V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců. Podle prvé legendy sv. Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence podle křesťanského ritu. Byl tedy kněz v Římě nebo prvním biskupem v jihoitalské Interamně (dnešní Terni).[1]
V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. [2] Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti: 269, 270 a 273.[1]
Léčitelské schopnosti
Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“[3]
Podle dalších legendárních zdrojů vrátil sv. Valentin zrak dceři soudce Asteria poté, co byl uvržen císařem Claudiem II. do žaláře. Valentin se ve vězení modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv, zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde byl sťat mečem.[4]
Hrob a ostatky svatého Valentina
Tělo sv. Valentina bylo podle prvé verze legendy pohřbeno v Římě v katakombách, nad nimiž byla o století později vystavěna bazilika. Druhé poutní místo je 80 kilometrů na severovýchod od Říma v rodném Terni, kde pro ně byl postaven kostel sv. Valentina, v němž je sarkofág s ostatky uctíván poutníky při cestě do Assissi od konce 13. století dosud. Dnes je v Římě světec uctíván v chrámech sv. Praxedy a Panny Marie. Část ostatků sv. Valentina se dostala již ve středověku do mnoha evropských zemí, zejména severně od Alp. Většinou jde o fragmenty kostí. Speciálně jsou uctívány nejméně ve dvou desítkách evropských chrámů, zejména v Německu, Rakousku, Polsku, Velké Británii a Severním Irsku.
K ostatkům medializovaným v posledním desetiletí patří světcova kost z lopatky, uchovávaná na oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě, získaná možná již za císaře Karla IV., nebo až v 19. století. Ostatek byl znovunalezen v barokním relikviáři společně se třemi dalšími v roce 2002. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela sv. Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře a odstraněny teprve po nástupu komunistického režimu v 50. letech 20. století. Relikviář bývá vystavován na svátek svatého Valentýna.[5][6].
K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.
Relikvie sv. Valentina uctívané v Evropě
- Bazilika Sv. Valentina v Terni, Itálie: tělo sv. Valentina v prosklené rakvi před hlavním oltářem, který založil arcivévoda Leopold Rakouský roku 1621 (dedikace a letopočet jsou na tympanonu oltáře)
- Bazilika Santa Maria in Cosmedin v Římě, Itálie: lebka, podle níž byla roku 2017 provedena antropologická rekonstrukce celé hlavy světce
- Bazilika sv. Praxedy v Římě, Itálie
- Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Rouffachu, (Alsasko), Francie
- Chrám Panny Marie ve Wormsu, (Porýní), Německo
- Farní chrám Sv. Valentina v Kiedrichu v Porýní, Německo (žebro získané r.1454 z Wormsu)
- Farní chrám sv. Valentina v Elvershausenu, (Dolní Sasko), Německo
- Farní kostel Sv. Michaela Archanděla v Krumbachu, (Švábsko), Německo
- Dóm Nejsvětějšího Krista Spasitele ve Fuldě, Německo
- Svatoštěpánský dóm, Vídeň, Rakousko
- Bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, (Praha), Česko (lopatka)
- Poklad katedrály sv. Víta, Pražský hrad, Česko
- Klášterní kostel karmelitánů v Dublinu, Irsko (relikvii r. 1835 daroval papež Řehoř XVI. z pohřebiště Sant'Ippolito v Římě)
- Farní chrám sv. Johna Duns-Scota v Glasgowě, Velká Británie
- Dóm sv. Jana Křtitele ve Vratislavi, Polsko
- Chrámy Obrácení sv. Pavla a Nanebevzetí Panny Marie v Lublinu, Polsko
- Chrám Panny Marie v Samboru, Ukrajina
- Katedrála sv. Václava Olomouc, Česko
- Chrám Nejsvětější Trojice ve Fulneku, Česko
Svátek svatého Valentýna
Svatý Valentýn má svátek v den své smrti 14. února
Odkazy
Reference
- ↑ a b TEKLA. Svatý Valentin – patron zamilovaných. Pravda, nebo sentimentální výplod středověkého anglického básníka? . Středověk, 2008-02-10 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06.
- ↑ EHRMANN, František, Dr. Obrázkový život svatých pro školu a dům. Brno: Karel Aug. Seyfried a spol. ve Vídni, 1899. S. 90–91.
- ↑ EHRMANN, František, Dr. Obrázkový život svatých pro školu a dům. Brno: Karel Aug. Seyfried a spol. ve Vídni, 1899. S. 91.
- ↑ SVĚTCI K NÁM HOVOŘÍ ... . Catholica.cz . Kapitola SV. VALENTIN. Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ Ostatky sv.Valentýna jsou uloženy na pražském Vyšehradě
- ↑ Poutí snoubenců si Vyšehrad připomněl svatého Valentýna
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der Heiligen, Wolfgang Braunfels (ed.) Rom-Freiburg-Basel-Wien 2002, 8. díl, s. 529 - 531.
Související články
- Na sv. Valentýna - americký film z roku 2010
- Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk