Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Linkové vedení tramvajové dopravy v Praze se vyvíjelo kontinuálně od počátku jejího zřizování. Základem systému byla od roku 1875 Otletova síť koněspřežné tramvaje, roku 1897 převzatá městem, v letech 1898–1905 elektrifikovaná a dále rozšiřovaná, a v letech 1897–1907 rozšířená o jednotlivé dosud soukromé tratě elektrické tramvaje. Roku 1908 bylo dosavadní nepříliš systematické značení linek kombinací barvy vozů, reflektorů a směrových tabulek a písmennou zkratkou na jízdenkách nahrazeno jednotným číslováním, které se od té doby až dosud kontinuálně vyvíjí.

Koněspřežná tramvaj

Doprava byla zpočátku organizována traťovým systémem, tedy na každé stavební trati zvlášť. Prvním úsekem souběhu linek byl od 16. srpna 1883 úsek koňky mezi dnešním Andělem a Smíchovským nádražím, k dalšímu souběhu došlo v roce 1891 v úseku z Josefského náměstí (náměstí Republiky) k Výstavišti. Nejstarší dvě linky (původně zamýšlené jako jedna linka) měly atypické označení: nejstarší, pravobřežní linka prostý bílý reflektor, její pokračování na levém břehu Vltavy bílý reflektor s červeným křížem. Další linky měly terčík čtvrcený do bílo-barevných výsečí, které rozlišovaly žlutou, černou, červenou a zelenou linku. Barvě linky odpovídala i barva tabule s názvem konečné a barva jízdenek. V letech 1897–1898 se objevila i posilová linka v trase části červené linky, a to bez zvláštního označení, a linka označená svislým tmavým pruhem, která v části trasy nahradila linku s červeným křížem a ve zbylé části kopírovala žlutou linku.^[1][2]

Elektrické dráhy před vstupem EP

Linky elektrické tramvaje byly zavedeny zpočátku v traťovém (nesíťovém) provozu v tomto pořadí:

• Křižíkova Elektrická dráha na Letné v Praze, 1891–1900, město ji odmítlo odkoupit a zanikla. Od 18. července 1891 jen v letní sezoně: LETNÁ – KRÁLOVSKÁ OBORA, od 1. září 1893 prodloužena do stanice LETOHRÁDEK V OBOŘE. 16. srpna 1900 byl provoz přerušen, ale již nikdy nebyl obnoven.
• Křižíkova Elektrická drobná dráha Praha – Libeň – Vysočany, první úsek 19. března 1896, 4. října 1896 odbočka do Libně, 30. března 1903 odbočka do Českomoravské, 5. srpna 1907 celý systém odkoupen městem,
  • V: KARLÍN, Královská třída (Invalidovna) – Libeň, Palmovka – LIBEŇ, Nová Balabinka, od 9. března 1896 (zelené vozy, červené směrové tabulky), od 5. září 1896 prodloužena na karlínské straně do stanice KARLÍN, Divadlo Varieté, od 21. prosince 1896 zkrácena do trasy LIBEŇ, Palmovka – LIBEŇ, Nová Balabinka (zrušen souběh s druhou linkou). Od 12. června 1898 naopak prodloužena do trasy NA FLORENCI – Divadlo Varieté – Karlín, Královská třída – Libeň, Palmovka – Libeň, Nová Balabinka – VYSOČANY, lékárna. Od 19. října 1905 zavedeno jednosměrné rozlišení trasy v Karlíně: NA FLORENCI – Divadlo Varieté – Karlín, Královská třída (T) – Karlín, Riegrovy sady (Z) – Palmovka – Nová Balabinka – VYSOČANY, lékárna. Od 29. března 1908 pravděpodobně jen interně značena číslem 13 a oba směry začaly opět jezdit jen Královskou třídou.
  • V: KARLÍN, Divadlo Varieté – Karlín, Královská třída – Libeň, Palmovka – LIBEŇ, Libušák, druhá větev, od 4. října 1896 (rovněž zelené vozy, červené směrové tabulky), od 21. prosince 1896 prodloužena z Karlína do stanice Na Florenci. Od 12. června 1898 zkrácena do trasy LIBEŇ, Palmovka – LIBEŇ, Libušák. Od roku 1908 interně označována číslem 14, 15. listopadu 1908 zrušena.
  • VYSOČANY, Nová Balabinka – VYSOČANY, Českomoravská. Od 30. března 1901, zelené vozy. Od roku 1908 interně označována číslem 14, později jako „14 odbočka“ pro odlišení od trati na Libušák, od 15. listopadu 1908 číslem 13.
• Hlaváčkova Elektrická dráha Smíchov – Košíře, první úsek 13. června 1897, 21. července 1900 Hlaváčkovi dědicové prodali Elektrickým podnikům hl. m. Prahy (SMÍCHOV, Plzeňská třída – KOŠÍŘE, Klamovka od 13. června 1897, červené vozy i směrové tabulky). 12. srpna 1901 byla trať zapojena do sítě a původní samostatná linka nahrazena prodloužením linky S.
• Městská elektrická dráha Královských Vinohrad otevřena 25. června 1897. NĚMECKÉ DIVADLO – Museum – Královské Vinohrady, Palackého třída – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – Královské Vinohrady, vodárna – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Jungmannova třída. (zelené vozy bez specifického označení) 18. září 1897 linka nahrazena okružní linkou provozovanou společně dvěma dopravci.

Linky Elektrických podniků před očíslováním

Elektrické podniky hl. m. Prahy u převzaté koněspřežné tramvaje používaly původní značení linek. Původně soukromé elektrické dráhy se zpočátku označovaly jen slovně názvem tratě. Na nově postavených elektrických tratích i nových linkách na elektrizovaných tratích koňky se linka rozlišovala specifickou kombinací barvy vozů, návěstního reflektoru a směrových tabulek, později též písmennou zkratkou na jízdenkách.

Linky provozované městem Prahou, respektive jeho Elektrickými podniky, byly zaváděny v tomto pořadí:^[3]

• Ok: Okružní dráha Praha – Žižkov – Královské Vinohrady, 18. září 1897, vznikla rozšířením vinohradské dráhy o úsek budovaný městem Prahou; až do 15. prosince 1897, kdy Praha vinohradskou dráhu koupila, na okruhu provozovali obousměrně dopravu oba dopravci. NĚMECKÉ DIVADLO – Museum – Královské Vinohrady, Palackého třída – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – Královské Vinohrady, vodárna – Královské Vinohrady, Jungmannova třída – Žižkov, Olšanské hřbitovy /Olšany/ – Žižkov, Sladkovského náměstí – Žižkov, Sadová silnice – Nádraží Františka Josefa I. – NĚMECKÉ DIVADLO. (zelené vozy, bílý reflektor, hnědé směrové tabulky) Od 7. dubna 1901 linka ztratila okružní charakter (byla vypuštěna původní vinohradská část okruhu, kde ji nahradila linka Sp) a místo toho byla linka odkloněna do Vršovic do trasy: OLŠANSKÉ HŘBITOVY /Olšany/ – Sladkovského náměstí – U Bulhara – Nádraží Františka Josefa I. – Německé divadlo – Museum – Královské Vinohrady, Palackého třída – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – VRŠOVICE, Na kovárně. Zkratka Ok však lince zůstala, i když již nebyla okružní. Od 26. srpna 1901 byla linka ve směru od Vršovic zkrácena k Bulharu, v žižkovském úseku byla nahrazena novou linkou. Od 28. října 1901 byla linka zkrácena u Bulhara (kde byla nahrazena prodloužením linky S), tedy do trasy NOVÉ MĚSTO, Bolzanova – Nádraží Františka Josefa I. – Německé divadlo – Museum – Královské Vinohrady, Palackého třída – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – VRŠOVICE, Na kovárně. Od 22. května 1902 se změnilo barevné značení linky, nově měla červené vozy, bílý reflektor a hnědé směrové tabulky. 19. listopadu 1903 byla z Bolzanovy prodloužena k Prašné bráně, tedy do trasy PRAŠNÁ BRÁNA – Dlážděná – Bolzanova – Nádraží císaře Františka Josefa I. – Museum – Královské Vinohrady, Palackého třída – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – VRŠOVICE, Na kovárně. Od dubna 1905 na bílém reflektoru přibyl červený pruh. Od 28. března 1908 byla přečíslována na číslo 1.
• Sp, později též Ž: NOVÉ MĚSTO, Šlikův palác – Česká technika – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Purkyňovo náměstí, od 4. února 1898. Od 1. července 1899 prodloužena přes Purkyňovo náměstí do stanice VRŠOVICE, Na kovárně (zelené vozy, červený reflektor a směrové tabulky) Od 7. dubna 1901 linka místo do Vršovic začala jezdit na Královské Vinohrady, tedy v trase: NOVÉ MĚSTO, Spálená – Česká technika – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – Královské Vinohrady, vodárna – Královské Vinohrady, Jungmannova třída. Od 22. května 1902 byla z Olšan prodloužena přes Žižkov k Národnímu divadlu, kde nahradila zrušenou linku, tedy do téměř okružní trasy: NOVÉ MĚSTO, Spálená – Česká technika – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – Královské Vinohrady, vodárna – Královské Vinohrady, Jungmannova třída – Olšanské hřbitovy /Olšany/ – Sladkovského náměstí – U Bulhara – Dlážděná – Prašná brána – Staroměstské náměstí – Křižovnické náměstí – NÁRODNÍ DIVADLO. Od 28. září 1905 do 29. listopadu 1905 byla linka dočasně rozdělena do tří tras (větví). Od 29. listopadu 1905 linka sjednocena v nové smyčkovité trase KŘIŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ – Národní divadlo – Spálená – Česká technika – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – Královské Vinohrady, Purkyňovo náměstí – Královské Vinohrady, vodárna – Královské Vinohrady, Jungmannova třída – Olšanské hřbitovy /Olšany/ – Sladkovského náměstí – U Bulhara – Dlážděná – Prašná brána – Staroměstské náměstí – Křižovnické náměstí – Karlův most – MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ. Od 21. února 1907 je v úseku přes Karlův most zavedena samostatná linka M, takže linka Sp / Ž zůstala v okružní trase z Křižovnického náměstí. V roce 1908 získala číslo 2.
• NOVÉ MĚSTO, Palackého most – Česká technika – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Purkyňovo náměstí, od 8. září 1898. Od 28. září 1898 zkrácena do trasy NOVÉ MĚSTO, Palackého most – ČESKÁ TECHNIKA. (označena jen tabulkami s názvy, bez specifického označení). Od 6. ledna 1900 zrušena.
• Vyš: NOVÉ MĚSTO, Šlikův palác – Česká technika – KRÁLOVSKÝ VYŠEHRAD, od 8. září 1898 (červené vozy, modrý reflektor a směrové tabulky) Od 29. listopadu 1905 zavedena v trase NÁRODNÍ DIVADLO – Spálená – Česká technika – KRÁLOVSKÝ VYŠEHRAD. 19. dubna 1908 linka Vyš získala číslo 4.
• Ob: KRÁLOVSKÁ OBORA – Výstava – Rudolfova třída – Belcrediho třída – Lanová dráha – JOSEFSKÉ NÁMĚSTÍ, od 28. září 1898 (červené vozy, červený reflektor a směrové tabulky). Od 28. září 1899 prodloužena do trasy KRÁLOVSKÁ OBORA – Výstava – Rudolfova třída – Belcrediho třída – Lanová dráha – Josefské náměstí – Prašná brána – Na Můstku – Spálená – NÁRODNÍ DIVADLO. Od 14. května 1900 odkloněna ve směru od Královské obory z Můstku po trase Václavské náměstí – MUSEUM. Od 23. června 1900 prodloužena od Musea po trase Mezibranská ulice – Královské Vinohrady, Havlíčkova třída – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Nuselské schody. Od 30. září 1904 linka opustila úsek k Nuselským schodům (dnešní konečná Zvonařka) a byla prodloužena do stanice Vinohradské nádraží (poblíž dnešní zastávky Nuselské schody u dolního konce schodů). Od ledna 1905 byl červený reflektor nahrazen bílým, barva vozů a tabulek zůstala červená. Od 11. března 1908 přečíslována na linku 3.
• K: KARLÍN, Poděbradova ulice – Na poříčí – Jízdecká ulice – Josefské náměstí – Prašná brána – Na Můstku – Spálená – NÁRODNÍ DIVADLO, od 14. května 1900 (zelené vozy, modrý reflektor a směrové tabulky) Od 17. června 1901 byla od Národního divadla prodloužena v trase Újezd – MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ. 24. října 1907 byla tato linka jako úplně první přečíslována, a to na číslo 5. Od 7. prosince 1907 byla prodloužena do stanic Valdštýnská (T) – Letenská (Z) – KLÁROV, kde nahradila linku J.
• J: MALÁ STRANA, Pod Bruskou – Strakova akademie – Lanová dráha – Jatky – Na Zátorách – HOLEŠOVICE, Centrála, od 2. července 1900. (zelené vozy, reflektory i směrové tabulky) 3. listopadu 1900 byla linka zkrácena do stanice Na Zátorách. 24. června 1901 linka prodloužena jednosměrnými tratěmi na Malostranské náměstí, do trasy: MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ – Valdštýnská (T) – Letenská (Z) – Pod Bruskou – Strakova akademie – Lanová dráha – Jatky – HOLEŠOVICE, Na Zátorách. Od 19. června 1905 byla linka prodloužena ze Zátor do stanic Centrála – VÝSTAVA. Od 7. prosince 1907 byla zkrácena do stanice Klárov, v úseku na Malostranské náměstí ji nahradila linka 5 (dříve K). 10. dubna 1908 linka J získala číslo 7.
• T: TĚŠNOV, Severozápadní nádraží – Na poříčí – Havlíčkova ulice – Dlažební ulice – Václavské náměstí – Myslíkova ulice – Palackého most – Smíchov, Plzeňská třída – Smíchov, Západní nádraží – SMÍCHOV, Slavojova ulice. Od 18. prosince 1900. (Červené vozy, žlutý reflektor a směrové tabulky) 10. října 1901 byla linka prodloužena z Těšnova do Královské obory, tedy do trasy KRÁLOVSKÁ OBORA – Výstava – HOLEŠOVICE, Bělského třída – Severozápadní nádraží – Na poříčí – Havlíčkova ulice – Dlažební ulice – Václavské náměstí – Myslíkova ulice – Palackého most – Smíchov, Plzeňská třída – Smíchov, Západní nádraží – SMÍCHOV, Slavojova ulice. V úseku Bělského třída – Královská obora jezdila jen o nedělích a svátcích podle potřeby. Zároveň se změnilo označení (nově zelené vozy, reflektor a směrové tabulky i nadále žluté) Od 15. dubna 1906 na Smíchově prodloužena do stanice SMÍCHOV, Červená zahrada. V roce 1908 získala číslo 6.
• S: NOVÉ MĚSTO, Bolzanova – Nádraží Františka Josefa I. – Německé divadlo – Museum – Václavské náměstí – Na Můstku – Spálená – Národní divadlo – Újezd – SMÍCHOV, Plzeňská třída. Od 17. června 1901, červené vozy, zelený reflektor a směrové tabulky. 12. srpna 1901 byla prodloužena do stanice KOŠÍŘE, Klamovka, kde nahradila původní linku Hlaváčkovy dráhy. Od 28. října 1901 prodloužena na Olšany, tedy do trasy OLŠANY, Nákvasova ulice – Žižkov, Vítkova ulice – Žižkov, U Bulhara – Bolzanova – Nádraží Františka Josefa I. – Německé divadlo – Museum – Václavské náměstí – Na Můstku – Spálená – Národní divadlo – Újezd – Smíchov, Plzeňská třída – KOŠÍŘE, Klamovka. Od 2. října 1903 byla od Anděla odkloněna k Západnímu nádraží a v trase Hlaváčkovy dráhy byla opět zavedena samostatná linka, a to M. 11. dubna 1908 získala linka S číslo 9.
• KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Jungmannova třída – Olšanské hřbitovy /Olšany/ – Sladkovského náměstí – U Bulhara – Dlažební ulice – Prašná brána – Staroměstské náměstí – KŘIŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ. Od 26. srpna 1901 v žižkovském úseku nahradila linku Ok. Červené vozy, bílý reflektor, černé směrové tabulky. Od 28. října 1901 byla linka prodloužena k Národnímu divadlu. 22. května 1902 byla linka zrušena, nahrazena linkou Sp.
• M: SMÍCHOV, Plzeňská třída – KOŠÍŘE, Klamovka. Zavedena 2. října 1903 náhradou za odkloněnou linku S. (Červené vozy, zelený reflektor, hnědé směrové tabulky.) 14. února 1904 byla prodloužena do stanice KOŠÍŘE, Remisa. Přibližně od dubna 1905 byl zelený reflektor nahrazen bílým. V roce 1908 získala číslo 12.
• NÁRODNÍ DIVADLO – Spálená – Na Můstku – Prašná brána – Josefské náměstí – Lanová dráha – Belcrediho třída – Rudolfova třída – Výstava – KRÁLOVSKÁ OBORA. Zavedena 10. dubna 1904 jako posilová linka v letním období odpoledne, bez specifického označení, od 18. července 1904 provoz omezen na neděle a svátky, 29. srpna 1904 linka zrušena.
• M: MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ – KŘIŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ, o tento úsek zkrácena linka Sp. Od 21. února 1907. Označena tabulkami s názvy. 1. května 1908 byla linka zrušena a nahrazena prodloužením první pražské autobusové linky.
• F: BUBENEČ, Čechova třída – Belcrediho třída – Lanová dráha – JOSEFSKÉ NÁMĚSTÍ. Od 9. června 1907. Červené vozy, reflektory i směrové tabulky. od 17. října 1907 prodloužena do trasy BUBENEČ, Čechova třída – Belcrediho třída – Lanová dráha – Josefské náměstí – Prašná brána – Na Můstku – Václavské náměstí – Museum – Královské Vinohrady, U Flory – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Olšanské hřbitovy – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, Vinohradské hřbitovy. 6. května 1908 získala číslo 11. 1. srpna 1908 byla prodloužena do stanice Strašnice.

Vedení tramvajových linek v roce 1901 je popsáno např. v ^[4].

Přehled pode barvy vozů:

• zelené: V, Ok do května 1902, Sp/Ž, K, J, T od října 1902
• červené: Hlaváčkova dráha, Ok od května 1902, Vyš, Ob, T do října 1902, S, linka Královské Vinohrady – Křižovnické náměstí (1901–1902), M, F

Přehled podle barvy reflektoru:

• bílý: Ok (od dubna 1905 s červeným pruhem), Ob (od ledna 1905), linka Královské Vinohrady – Křižovnické náměstí (1901–1902), M (košířská, od dubna 1905)
• červený: Sp/Ž, Ob (do ledna 1905), F
• modrý: Vyš, K
• zelený: J, S, M (košířská, do dubna 1905)
• žlutý: T

Přehled podle barvy směrových tabulek:

• hnědé: Ok, M
• zelené: Sp/Ž, J, S
• červené: V, Hlaváčkova dráha, Vyš, Ob, F
• modré: K
• žluté: T
• černé: linka Královské Vinohrady – Křižovnické náměstí (1901–1902)

Číslování linek

Původní značení linek byla postupně nahrazena jednotným číslováním linek až po dokončení monopolizace a elektrizace pražské tramvajové dopravy.

Jako první začala být číslem označována dosavadní linka K, která od 24. října 1907 získala číslo 5.^[5] Prvních asi 10 linek bylo očíslováno jen přibližně podle pořadí, v jakém původně byly zavedeny. Linka Sp / Ž získala číslo 2, linka T číslo 6, od 11. března 1908 linka Ob dostala číslo 3, od 28. března 1908 linka Ok dostala číslo 1, 10. dubna 1908 linka J získala číslo 7, 11. dubna 1908 linka S číslo 9, 19. dubna 1908 linka Vyš číslo 4, 6. května 1908 získala linka F číslo 11. Linka 8 byla 7. června 1908 zavedena jako nová v trase JOSEFOV, Dvořákovo nábřeží – Čechův most – Lanová dráha – Belcrediho třída – Rudolfova třída – VÝSTAVA, od 28. června pak prodloužena z Dvořákova nábřeží na Staroměstské náměstí. Číslo 10 dostala lanovka na Letnou), nejvyšší čísla 12 až 14 dostaly linky na převzaté Hlaváčkově (12) a Křižíkově dráze (zpočátku jen interně 13 a 14). První autobusové linky pak koncem 20. let byly označovány písmeny. Od té doby procházely tramvajové linky kontinuálním vývojem sice bez zásadního přečíslování, ale původním trasám jsou již dnešní linky většinou nepodobné (téměř kontinuálně se dochovala část původní trasy jen u linek 9 přes Žižkov a 11 přes Vinohrady).

Denní linky tramvají jsou označeny čísly začínajícími od jedné, noční linky od roku 1985 dostaly speciální číselnou řadu od čísla 51. 29. dubna 2017 byly noční linky přečíslovány do řady od čísla 91.^[6] Historické linky v 90. letech měly čísla 91 a 92, v roce 2017 z důvodu přečíslování nočních linek byla linka 91 přečíslována na 41.^[7] Zvláštní linky zřizované při výlukách nesou obvykle čísla od 30 výše (v minulosti od 41 výše).

Zkratky v zápisu pravidelného linkové vedení

Obecně se v závorkách využívají zkratky T a Z. Velké písmeno T (tam) značí zastávku pojížděnou pouze ve směru z bodu A do bodu B. Velké písmeno Z (zpět) značí zastávku pojížděnou pouze ve směru z bodu B do místa A. Dalšími využívanými velkými písmeny jsou A, B, C, napovídající cestujícím přestupní vazbu na metro. Velké písmeno S označuje vazbu na příměstskou železniční dopravu, v Praze označené jako linky Esko, nebo i další vlakové spoje. Malým písmenem X se označují zastávku na znamení.

Běžné denní linky

Mnohé tramvajové linky si dochovaly po dlouhou dobu stejnou nebo podobnou trasu a staly se tak pro některá místa charakteristickými. Hlavní změny přineslo rušení tramvajových tratí v centru města, výstavba nových tratí a zavádění nových druhů dopravy; (autobusy a metro) změnily význam tramvají, autobusy systém tramvajové dopravy doplnily a metro zčásti nebo zcela nahradilo tramvaje v nejfrekventovanějších směrech.

V přehledech jsou uvedeny pravidelné trasy linek. V některých letech jsou uvedeny dobové názvy zastávek (někdy jsou pro orientaci doplněny současným názvem (kurzívou v závorce)). V některých letech jsou uvedeny pouze vybrané zastávky, v jiných všechny zastávky na lince.

Linka 1

Linka 1 vznikla 28. března 1908 očíslováním linky, která dosud byla na jízdenkách značena zkratkou Ok a která se postupně vyvinula změnami původní okružní linky Praha – Žižkov – Královské Vinohrady, tedy úplně první linky provozované pražskými Elektrickými podniky.^[8]

• od 1908 trasa Prašná brána – (Panská) – Václavské náměstí (dnes Můstek) – Jindřišská (střed Václavského náměstí) – Mariánská – Zemské muzeum – Palackého třída – Purkyňovo náměstí (Náměstí Míru) – Orfeum – Máchova – Husova – Vršovice, Na kovárně (cca Čechovo náměstí)^[9]
• od 1910 trasa Na Kovárně (Vršovické náměstí) – Komenského náměstí – Ruská třída – Husova třída – Máchova ulice – Orfeum – Purkyňovo náměstí (Náměstí Míru) – Havlíčkova třída – Museum – Bradovská ulice – Nádraží císaře Františka Josefa (Hlavní nádraží) – Bolzanova ulice – Státní nádraží (Masarykovo nádraží) – Dlážděná ulice – Prašná brána – Panská ulice – Václavské náměstí – Perlová ulice – Spálená ulice – Ulice Karolíny Světlé – Národní divadlo – Žofín – Riegrovo nábřeží – Podskalská třída – Odjezd parníků – Palackého náměstí – Trojická ulice – Plavecká ulice – Viadukt (Výtoň) – U Tunelu – Libušinka – Podolí – Dvorce^[10][11][12]
• od června 1913 prodloužena z Vršovic, Na Kovárně do Vršovic, Třídy krále Jiřího^[13]
• od 1914 trasa Pohořelec – Kanovnická – Loretánská – Královský Hrad – Chotkovy sady – Klárov – Čechův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána – Dlážděná – Bolzanova – Nádraží císaře Františka Josefa I. – Museum – Palackého třída – Tylovo náměstí – Purkyňovo náměstí – Vršovice, Na kovárně – Vršovice, Třída krále Jiřího (Bohemians, dříve Oblouková)^[11][12][14]
• od 1917 zkrácena – ... – Tylovo náměstí – Purkyňovo náměstí – Vršovice, Na kovárně ^[15]
• 1924 trasa U Markéty – Loretánská ulice – Lumbeho zahrada (Brusnice) – Královský hrad – Klárov – Čechův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána – Masarykovo nádraží – Wilsonovo nádraží – Vinohradské náměstí (Náměstí Míru) – Čechovo náměstí^[16]
• od srpna 1929 prodloužena z U Markéty na Vypich^[13]
• 1938 trasa Vypich – Dlabačov – Loretánská ulice – Nový svět – Mariánské hradby – Královský hrad – Klárov – Čechův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána – Masarykovo nádraží – Wilsonovo nádraží – Museum – Náměstí Petra Osvoboditele – Vinohradské náměstí – Čechovo náměstí^[17]
• od května 1938 změna trasy ... – Dlabačov – Pohořelec – Lumbeho zahrada – Královský hrad – ...^[13]
• 1940 trasa Vypich / Vypich – Brandstätte / Pohořelec – Burg / Královský hrad – Chotek Anlagen / Chotkovy sady – Klarplatz / Klárov – Mendelbrücke / Mendelův most (Čechův most) – Altstädterring / Staroměstské náměstí – Pulverturm / Prašná brána – Hibernerbahnhof / Hybernské nádraží (Masarykovo nádraží) – Hauptbahnhof / Hlavní nádraží – Museum / Muzeum – König Peter Paltz / Náměstí Petra Osvoboditele – Reichplatz / Říšské náměstí (Náměstí Míru) – Bismarkstrasse / Bismarkova třída (Francouzská) – Tschechplatz / Náměstí Svatopluka Čecha ^[18]
• 1947 trasa Vypich – U Markéty – Tomkova – Drinopol – Na Marjánce – Na Královce – Malovanka – Pohořelec – Lumbeho zahrada (Brusnice) – Královský hrad – Chotkovy sady – Klárov – Smetanovo náměstí (Staroměstská) – Novotného lávka – Národní divadlo – Perštýn – Václavské náměstí – Prašná brána – Masarykovo nádraží – U Bulhara – Wilsonovo nádraží – Divadlo 5. května – Museum – Náměstí Petra Osvoboditele(I. P. Pavlova) – Scheinerovo náměstí (Tylovo náměstí) – Vinohradské náměstí (Náměstí Míru) – Čechovo náměstí – Třída krále Jiřího (Koh-i-noor)^[19]
• od května 1948 změna trasy ... – Klárov – Čechův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána – ...^[13]
• od září 1952 změna trasy ... – Klárov – Náměstí Krasnoarmějců (Jana Palacha)– Právnická fakulta – ...^[13]
• od 1956 prodloužena na Kubánské náměstí'^[12]
• 1957 trasa Bílá Hora – Vypich – Královka – Malovanka – Chotkovy sady – Klárov – Náměstí Krasnoarmějců (Staroměstská) – Právnická fakulta – Staroměstské náměstí – Prašná brána – Nádraží Střed – Bulhar – Hlavní nádraží – Museum – Náměstí I. P. Pavlova – Tylovo náměstí – Náměstí Míru – Vršovické náměstí – Koh-i-noor – Východní náměstí (Kubánské náměstí) ^[20]
• 1959 trasa Bílá Hora – Pohořelec – Klárov – Čechův most – Staroměstské náměstí – Prašná brána – U Bulhara – Hlavní nádraží – Muzeum – Tylovo náměstí – Náměstí Míru – Čechovo náměstí^[21]
• od 1960 v souvislosti se zrušením trati přes Staroměstské náměstí odkloněna přes Vozovnu Střešovice, Strossmayerovo náměstí a zastávku Dlouhá třída^[12]
• od 1961 na Petřiny místo na Bílou Horu^[12]
• 1961 trasa Petřiny – Sídliště Petřiny – Větrník – Vojenská nemocnice – Baterie – Ořechovka – Sibeliova – Vozovna Střešovice – Prašný most – Špejchar – Sparta – Letenské náměstí – Kamenická – Václava Kopeckého (Strossmayerovo náměstí) – Nábřeží Kapitána Jaroše – Dlouhá – Náměstí Republiky – Prašná brána – Nádraží Střed – Bulhar – Hlavní nádraží (před Fantovou budovou) – Museum – I. P. Pavlova – Tylovo náměstí – Náměstí Míru – Makarenkova – Krymská – Ruská – Vršovická radnice – Čechovo náměstí – Koh-i-noor – Stadion doktora Vacka – Náměstí Kubánské revoluce^[22]
• od září 1967 vedena mezi Museem a Tylovým náměstím přes Škrétovu^[13]
• od listopadu 1967 změna trasy ... – Kopeckého náměstí (Strossmayerovo náměstí) – Nádraží Těšnov – Nádraží Střed – Hlavní nádraží – ...^[13]
• od prosince 1972 zkrácena na Čechovo náměstí^[12], v oblasti Hlavního nádraží vedena novou trasou ulicí Opletalova, nikoliv již Vítězného února kolem Fantovy budovy ^[23]
• 1974 trasa Petřiny – Obchodní dům Petřiny – Větrník – Vojenská nemocnice – Baterie – Ořechovka – Sibeliova – Vozovna Střešovice – Prašný most – Špejchar – Sparta – Letenské náměstí – Kamenická – Strossmayerovo náměstí – Dopravní podniky – Štvanice – Sokolovská Florenc – Nádraží Střed – Náměstí M. Gorkého (Senovážné náměstí) – Bolzanova – Hlavní nádraží (v Opletalově ulici) – Muzeum – Škrétova – Tylovo náměstí – Náměstí Míru – Makarenkova – Krymská – Ruská – Vršovická radnice – Čechovo náměstí – Koh-i-noor – Minská^[24]
• od 13. srpna 1978 v nové trase Park kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF) (Výstavitě) – Elektrárna Holešovice – Plynární – Osadní – Dělnická – Jatky – Dopravní podniky – Nábřeží Kapitána Jaroše – Čechův most – Malostranská – Malostranské náměstí – Hellichova – Újezd – Národní divadlo – Perštýn-Máj – Můstek – Václavské náměstí – Muzeum – Škrétova – Tylovo náměstí – Náměstí Míru – Makarenkova – Krymská – Ruská – Vršovická radnice – Čechovo náměstí – Koh-i-noor – Stadion doktora Vacka – Náměstí Kubánské revoluce^[25][26]
• od 29. srpna 1978 linka zrušena^[12]
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Seznam_tramvajových_linek_v_Praze
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---