A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Sü Ta | |
---|---|
Sü Ta, ilustrace knihy 晩笑堂竹荘畫傳 (Wan-siao tchang-ču čuang-chua čchuan), 1921 | |
Jiná jména | Tchien-te |
Narození | 1332 Feng-jang, An-chuej, říše Jüan |
Úmrtí | 1385 |
Pohřben/a | hrobka Sü Taa na hoře Čung-šan, Nanking |
Tituly a úřady | |
Hlavní rádce zleva v ústředním sekretariátu | |
Období | 1371 |
Předchůdce | Li Šan-čchang |
Nástupce | neobsazeno, od 1377 Chu Wej-jung |
Panovník | Chung-wu |
Hlavní rádce zprava v ústředním sekretariátu | |
Období | 1368–1371 |
Předchůdce | – (nově zřízeno) |
Nástupce | Wang Kuang-jang |
Panovník | Chung-wu |
kníže z Čung-šan (中山王) | |
Období | posmrtně (1385) |
vévoda z Wej (魏国公) | |
Období | 1370–1385 |
Předchůdce | – |
Nástupce | Sü Chuej-cu |
Vojenská kariéra | |
Války | povstání rudých turbanů (1353–1368), války říše Ming s Mongoly (1368–1372 a od 1380) |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Jüan, povstalecká říše Sung, říše Ming |
Děti | Sü Chuej-cu, Sü Tchien-fu, Sü Jing-sü, Sü Ceng-šou, císařovna Sü I-chua, 3 další dcery |
Příbuzní | císař Jung-le (zeť) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sü Ta (čínsky pchin-jinem Xú Dá, znaky 徐達; 1332–1385) byl čínský generál, jeden ze zakladatelů říše Ming. Byl přítelem a předním vojevůdcem Chung-wua, prvního mingského císaře, a stal se tchánem jeho syna a třetího mingského císaře Jung-leho.
Jméno
Sü Ta používal zdvořilostní jméno Tchien-te (čínsky pchin-jinem Tiāndé, znaky 天德). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wu-ning (čínsky pchin-jinem Wǔníng, znaky zjednodušené 武宁, tradiční 武寧).
Život
Sü Ta pocházel z okolí Feng-jangu, narodil se roku 1332. Roku 1353 se připojil k povstání rudých turbanů, namířeného proti mongolské vládě nad Čínou, jako jeden z 24 společníků Ču Jüan-čanga, svého přítele z dětství a budoucího císaře Chung-wua. Stal se jedním z nejpřednějších Čuových důstojníků a později generálů, vedl Čuovy armády v bojích proti oddílům věrným mongolské říši Jüan i proti konkurenčním povstaleckým vůdcům.
Koncem roku 1367 Ču Jüan-čang udělil třem svým nejbližším rádcům a generálům tituly vévodů, přičemž Sü Ta obdržel titul vévody z Wej (魏国公).[1] Roku 1368, poté co se Ču Jüan-čang prohlásil prvním mingským císařem, vedl Sü Ta severní tažení mingské armády proti mongolské říši Jüan. Na podzim 1368 dobyl Peking a donutil jüanského císaře Togon Temüra ustoupit z Číny na sever.
Při následujících bojích s Mongoly armáda pod jeho vedením roku 1370 dočasně obsadila Karakorum, hlavní město Mongolska, a získala tisíce zajatců. Pronikl dokonce za Jabloňový hřbet do Zabajkalska, severněji než jakákoli čínská armáda v historii.[2]
Začátkem roku 1376 se jeho dcera Sü I-chua provdala za Ču Tiho, čtvrtého syna Ču Jüan-čanga.[3] I další dvě dcery Sü Taa se staly manželkami císařových synů, a sice třináctého – Ču Kueje, a dvaadvacátého – Ču Jinga.
Od roku 1381 velel pohraniční armádě na severozápadních hranicích říše, přičemž sídlil v pekingu, kde žil i jeho zeť Ču Ti. Každoročně se vracel do hlavního města, Nankingu, podat hlášení císaři a setkat se z rodinou.[4]
Sü Ta onemocněl a zemřel v Nankingu 17. dubna 1385,[5] za nejasných okolností, nicméně nikdy nebyl obviněn ze zrady ani spiknutí, jako řada jeho méně šťastných spolubojovníků. Podle lidové legendy byl alergický na husy, a zemřel poté, co se neodvážil odmítnout husu poslanou mu císařem a snědl ji.[6]
V uznání jeho mimořádného přínosu byl pohřben v areálu císařského pohřebiště u Nankingu, na severní straně hory Čung (Čung-šan).[5] Jeho postavení knížete z Wej zdědil nejstarší syn Sü Chuej-cu, jehož potomci drželi titul vévody z Wej až do zániku říše Ming v polovině 17. století. Současně od počátku 15. století do poloviny 17. století držel rod jeho čtvrtého syna Sü Ceng-šoua hodnost vévody z Ting (定国公).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xu Da na anglické Wikipedii.
- ↑ LANGLOIS, John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 107. (anglicky)
- ↑ Xu Da . Encyclopædia Britannica Online . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 28. (anglicky) .
- ↑ Tsai, s. 31–32 a 37.
- ↑ a b Tsai, s. 37–38.
- ↑ DENG, Yinke. History of China. Beijing: China Intercontinental Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9787508510989. S. 131–132. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sü Ta na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk