Reologie je vědní obor mechaniky spojitých prostředí (mechaniky kontinua), který se věnuje zkoumání a modelování deformačních vlastností látek, zejména závislosti deformace, napětí a času.

Reologie má široké uplatnění v geologii a příbuzných vědách i v mnoha technických oborech věnovaných materiálům a jejich deformacím.

Druhy reologického posuzování

• Fenomenologický
• Strukturní

Rozdělení podle časového působení

• Okamžité
• Krátkodobé
• Dlouhodobé

Modely základní

Lineární modely

Lineární modely se vyznačují přímkovou úměrností mezi deformací a napětím

• Euklidova hmota – Absolutně tuhé těleso – Napětí je nezávislé na deformaci
• Pascalova hmota – Ideální kapalina – Deformace je nezávislá na napětí
• Hookova hmota – Pružné těleso – Je přímá úměrnost mezi napětím a deformací
• Newtonova hmota – Vazká tekutina – Je přímá úměrnost mezi napětím a deformací – ale deformace je nevratná

Nelineární modely

• Saint-Vanetova – Tvárná (plastická) hmota – Z počátku se chová hmota jako Euklidova hmota, ale po dosažení určité úrovně se změní chování jako Pascalova hmota
• Zpevněná hmota – V první fázi se chová jako ideální kapalina a po dosažení určité deformace se chová jako Euklidova hmota

Komplexní modely

• Viskoelastická hmota (Maxwellův model, Zenerův model, Jeffreyův model, Kelvinův model)
• Elastoplastická (pružnoplastická) hmota
• Viskoelastoplastická hmota

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu reologie na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.